Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2023, č. j. 55 Cm 145/2022-118. Žalovaný se odvolal včas, ale neuhradil soudní poplatek z tohoto odvolání. Proto jej soud prvního stupně vyzval k zaplacení daného soudního poplatku, ale ten nebyl ani tak žalovaným zaplacen. Soud prvního stupně z toho důvodu musel odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění zastavit.
2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že soud postupoval nesprávně v souvislosti s vyměřením soudního poplatku, když žalovaný doložil, že je zcela nemajetný a není v jeho možnostech soudní poplatek uhradit. V zájmu zachování práva žalovaného na přístup k soudu, měl soud postupovat podle § 9 odst. 4 písm. c) a podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích a uložit zaplacení soudního poplatku případně až při skončení odvolacího řízení.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.
4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný požádal o osvobození od předmětného soudního poplatku, jehož výše v tomto případě činí 20 000 Kč a soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 55 Cm 145/2022-145 tomuto návrhu nevyhověl. Toto usnesení nabylo právní moci, když bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 3. 2024, č. j. 2 Cmo 31/2024-162. V odvolání, o kterém bylo rozhodnuto posledně uvedeným usnesením odvolacího soudu, žalovaný navrhoval, aby odvolací soud postupoval případně rovněž podle § 9 odst. 4 písm. c) anebo podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích. Ve zmíněném usnesení odvolací soud vyložil, proč nejsou v tomto případě splněny podmínky pro aplikaci zmíněných ustanovení zákona o soudních poplatcích. Po právní moci usnesení, kterým soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, vyzval soud prvního stupně žalovaného usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 55 Cm 145/2022-169, aby soudní poplatek za jím podané odvolání zaplatil do patnácti dnů od doručení výzvy, která mu byla doručena dne 3. 4. 2024. Soudní poplatek ani tak žalovaným zaplacen nebyl.
5. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vzniká povinnost uhradit soudní poplatek z odvolání již podáním odvolání a podle § 7 odst. 1 stejného zákona je tento poplatek stejným okamžikem také splatný. Třebaže se nezaplacením soudního poplatku z odvolání již při podání odvolání dostává odvolatel do prodlení se splněním zákonné poplatkové povinnosti, je soud přesto povinen dát mu ještě další možnost uhradit příslušný soudní poplatek v dodatečné lhůtě podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Není-li soudní poplatek zaplacen ani v dodatečné lhůtě, musí soud řízení o návrhu, ze kterého nebyl zaplacen soudní poplatek, zastavit podle již uvedeného § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
6. V tomto případě nebyl předmětný soudní poplatek z odvolání žalovaného zaplacen. Nestalo se tak s podáním odvolání a nestalo se tak ani poté, kdy byl pravomocně zamítnut návrh žalovaného na přiznání poplatkové úlevy a kdy jej soud následně vyzval k úhradě soudního poplatku v dodatečné lhůtě. Soud prvního stupně za těchto okolností nemohl postupovat jinak než řízení o odvolání žalovaného pro poplatkovou překážku zastavit.
7. S návrhem žalovaného, aby odvolací soud postupoval alespoň podle § 9 odst. 4 písm. c) a podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích se odvolací soud vyrovnal ve výše zmíněném usnesení ze dne 11. 3. 2024. Na závěrech, ke kterým odvolací soud dospěl ve svém zmíněném usnesení ve vztahu k posledně uvedeným ustanovením zákona o soudních poplatcích, nemá odvolací soud ani nadále důvod nic změnit.
8. Soud prvního stupně tak postupoval v souvislosti s jeho nyní přezkoumávaným usnesením v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Na závěru o případnosti postupu soudu prvního stupně se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení.
9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.
10. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř by náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení náležela úspěšné žalující straně. Protože však žalobce neučinil v tomto odvolacím řízení žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jemu.