Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu z 19. 5. 2025, č. j. 24 Cm 143/2025-6 pro jejich opožděnost. Uvedl, že žalované byl směnečný platební rozkaz doručen dne 25. 5. 2025. Ta dne 16. 6. 2025 sdělila soudu, že firmu, která vystavila směnku, prodala a ona jí přenechala veškeré závazky a pohledávky. Soud dané podání vyhodnotil jako námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, kdy lhůta k jejich podání uplynula dnem 9. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že marně uplynula lhůta k podání námitek, postupoval podle § 175 odst. 3 o. s. ř. a námitky po jejich opožděnost odmítl.
2. Žalovaná napadla usnesení včasným odvoláním. Uvedla, že námitky nemohla podat dříve, neboť od 20. 5. do 14. 6. 2025 byla mimo území republiky na pracovních cestách. Námitky proto podala bezprostředně po návratu do ČR, kdy vstoupila do datové schránky. Dále namítla, že povinností žalobce bylo předložit jí směnku k placení, což tento neučinil, a to ani ve vztahu k výstavci směnky. Směnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím právem, přitom není jasné, kdo směnku vyplnil, zda remitent nebo výstavce. Směnka je neplatná, neboť její podpis není projevem její svobodné vůle, byl učiněn v tísni a pod psychickým tlakem a v omylu. Při podpisu směnky vycházela z toho, že je jen formálním jištěním úvěru poskytnutého žalobcem žalovanému 1. s tím, že směnku podepisuje pouze za žalovaného 1.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.
4. Podle § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž uvede vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.
5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná byla ve vydaném směnečném platebním rozkazu (č. l. 16 spisu) poučena o tom, že námitky proti němu je třeba podat do 15 dnů ode dne jeho doručení s tím, že musí být odůvodněny a musí v nich být uvedeno vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky vyplývá, že zásilka byla žalované doručena do datové schránky dne 25. 5. 2025 v 14:10:51 hodin. Písemnost, kterou lze podle obsahu považovat za námitky, byla doručena soudu dne 16. 6. 2025.
6. Vzhledem k tomu, že patnáctidenní lhůta pro podání námitek žalované marně uplynula dne 9. 6. 2025, přičemž žalovaná tyto podala až dne 16. 6. 2025, je třeba hodnotit jako správný názor soudu prvního stupně, že námitky byly podány opožděně a byl důvod pro jejich odmítnutí podle § 175 odst. 3 o. s. ř.
7. Proto bylo napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.
8. Námitku žalované, že nemohla podat námitky včas, neboť byla mimo území ČR a tyto podala ihned po svém návratu, když se přihlásila do datové schránky, je třeba považovat za účelovou. Žalovaná tvrdila, že v době od 20. 5. 2025 do 14. 6. 2025 byla mimo území ČR a nemohla proto námitky včas podat, nicméně k doručení směnečného platebního rozkazu došlo dne 25. 5. 2025, tj. v době jejího tvrzeného pobytu v zahraničí. Je tak zřejmé, že i pokud se žalovaná nacházela v době doručování směnečného platebního rozkazu mimo území ČR, do datové schránky měla běžně přístup a měla tak možnost podat námitky včas.
9. Lze přisvědčit soudu prvního stupně v závěru, že i kdyby byly námitky podány včas, byl by dán důvod pro jejich odmítnutí pro neodůvodněnost, neboť žalovaná nesdělila nezaměnitelně skutkový základ svojí obrany proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, tj. nesdělila důvod vystavení směnky, příp. důvody jejího nenaplnění, obsah směnečné dohody, z níž dovozuje její vyplnění v rozporu s uzavřenou dohodou, důvody jejího případného zániku. Neobstála by ani námitka nepředložení směnky k placení. Platí totiž, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímému dlužníku, kterým žalovaná je, učinit jakékoliv zachovací úkony k tomu, aby jeho právo plynoucí ze směnky (jako cenného papíru), bylo zachováno. Postačí pouhý projev vůle uhradit směnku, tj. nejpozději doručením směnečného platebního rozkazu se žalobou, kdy s ohledem na neplnění nároku ze směnky se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením směnečného závazku.
10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, žalobci náklady odvolacího řízení nevznikly.