Výrok
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52 se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 20. 11. 2005 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 262 840,31 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 17. 3. 2003 v [adresa] směnku vlastní, ze které byl jako výstavce povinen uhradit dne 28. 10. 2015 směnečnou sumu ve výši 262 840,31 Kč na adrese [Jméno žalobce B] 3, [adresa] u [právnická osoba]. Na směnku nebylo ničeho zaplaceno.Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 12. 2015 pod č. j. 53 Cm 277/2015–23, který musel být soudem usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 53 Cm 277/2015–31 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému.Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 262 840,31 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 60 037,20 Kč (výrok II.).V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 7. 12. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět s tím, že po podání žaloby a vydání rozsudku proběhlo ohledně žalovaného insolvenční řízení s povolením oddlužení, které skončilo vydáním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2023 č. j. KSHK 45 INS [č. účtu] -B-45. Tímto usnesením insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře, když žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhl žalobce, aby soud rozhodl tak, že nepřizná náhradu žádnému z účastníků řízení.Žalovaný se k výzvě soudu, aby sdělil případný nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí, nevyjádřil ve stanovené lhůtě.Podle § 222a odst. 1, 2 o. s ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.Ke zpětvzetí žaloby došlo v této věci v odvolacím řízení proti již vydanému rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný ve stanovené lhůtě nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí nevyslovil, soud tak má dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že žalovaný souhlasí, o čemž byl také poučen.Odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. zrušil ve výroku I. tohoto usnesení v řízení již vydaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52 a řízení zastavil.O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud k návrhu žalobce v jeho zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.