Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Žalobkyně a žalovaný 2. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku stejného soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 13 Cm 39/2016-207. Postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, když žalovaný 1. nezaplatil soudní poplatek ani v dodatečné lhůtě. Uvedl, že žalovaný 1. požádal o osvobození od soudního poplatku z uvedeného odvolání, ale tento návrh byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2019, č. j. 13 Cm 39/2016-255 pravomocně zamítnut. Řízení o opětovném návrhu žalovaného 1. na přiznání poplatkové úlevy bylo pravomocně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2020, č. j. 13 Cm 39/2016-321, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 78/2020-329. Soud prvního stupně proto znovu vyzval prvního žalovaného, aby soudní poplatek zaplatil do patnácti dnů o doručení výzvy, Když se tak nestalo, soud řízení podle shora uvedeného ustanovení zastavil.