Výrok
I. Odvolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala svým návrhem došlým soudu prvního stupně dne 26. 3. 2018 zaplacení částky ve výši 5 807 064 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení.Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 13 Cm 125/2018-594 tomuto návrhu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 807 064 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení ve výši 945 302,80 Kč.Žalovaný písemným podáním ze dne 14. 7. 2021 podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhl změnit rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítnout, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.K návrhu účastníků odvolací soud usnesením ze dne 6. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 278/2021-629 řízení dle § 110 o. s. ř. přerušil.Písemným podáním ze dne 3. 3. 2023 vzala žalobkyně své odvolání zpět z důvodu uzavřené mimosoudní dohody o narovnání a navrhla, aby odvolací soud odvolací řízení zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 3. 2023 s takovým postupem vyslovila souhlas.Odvolací soud proto postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a za použití § 218c o. s. ř. odvolací řízení dle § 222 odst. 1 o. s. ř. zastavil s tím, že právní moc napadeného rozsudku nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s ohledem na mimosoudní dohodu stran s tím, že sporné strany rozhodly o tom, že si každá ponese náklady odvolacího řízení ze svého.O vrácení poměrné části soudního poplatku za odvolání rozhodne soud prvního stupně.