Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného ze dne 25. 5. 2020 na přerušení řízení. Důvodem bylo, že žalovaný se domáhal přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 30 Cm 127/2015, ale toto řízení již bylo pravomocně skončeno. Žalovaný podal proti tomuto usnesení odvolání.Podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není přípustné odvolání proti usnesení soud prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 o. s. ř. nebo podle § 110 o. s. ř. Protože napadeným usnesením zamítnutý návrh žalovaného na přerušení řízení se opíral o důvod vyplývající z § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., není toto odvolání žalovaného přípustné.Odvolací soud proto toto odvolání odmítl podle § 218 písm. c) o. s. ř.Podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. náležela by náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení žalobci. Protože tomu v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, nebyla tato náhrada nákladů přiznání ani jemu.