Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníPotvrzeno

Spisová značka

2 Cmo 39/2026

Soud: Vrchní soud v PrazeDatum rozhodnutí: 11. 8. 2026Č. j.: 2 Cmo 39/2026-1076Předsedkyně senátu: JUDr. Jitka MaláAgenda: Odvolací (obchodní) (Cmo)Zveřejněno: 10. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 113 582,50 Kč příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. prosince 2025, č. j. 38 Cm 43/2006-1040ECLI:CZ:VSPH:2026:2.Cmo.39.2026.1
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně žádost žalované o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I.), zastavil odvolací řízení o odvolání žalované pro nezaplacení soudního poplatku (výrok II.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Uvedl, že rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 38 Cm 43/2006-973 soud prvního stupně vyhověl žalobě podané již dne 3. 1. 2001. Proti němu podala žalovaná včas blanketní odvolání, které ani k výzvě soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2025, č. j. 38 Cm 43/2006-1033 žádným způsobem nedoplnila. Stejným usnesením potvrdil soud prvního stupně předtím vyšší soudní úřednicí vydané usnesení ze dne 27. 6. 2025, č. j. 38 Cm 43/2006-1017, kterým byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání v dodatečné lhůtě 15 dnů. Dále tímto usnesením vyzval soud prvního stupně žalovanou k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě 5 dnů, který činí 5 680 Kč. Protože ani k opakované výzvě žalovaná soudní poplatek nezaplatila, soud prvního stupně řízení o předmětném odvolání zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dále jen ZSOP.

3. Poukázal na to, že jedním z nezbytných předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. je také skutečnost, že účastník řízení splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že žalovaná nesplňuje žádný z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Předně neuvedla, a tedy ani nedoložila, žádné okolnosti týkající se jejích poměrů a nelze proto konstatovat, že poměry žalované vyžadují osvobození od soudních poplatků. Za podstatné soud považuje, že žalovaná tím, že neuvedla přes výzvu soudu prvního stupně vůbec žádné okolnosti hmotněprávní ani procesní povahy, pro které se proti rozsudku odvolává, neumožnila tak posoudit, zda odvolání do rozsudku soudu prvního stupně není zjevně bezúspěšnou obranou. Pro tyto nedostatky odvolání žalované proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně by muselo být odvolání stejně odmítnuto pro neodstranění vad odvolání ani v soudem stanovené lhůtě. Soud poukázal také na to, že žalovaná zneužívá svoje procesní práva a podává četné a opakované návrhy, které jsou jen obstrukcí sledující oddálení rozhodnutí ve věci samé. Kdyby všechny tyto opakovaně podávané návrhy byly věcně posuzovány a rozhodováno o nich, včetně žalovanou stranou opakovaně podávané opravné prostředky, nebylo by možné toto řízení nikdy skončit. Proto také soud prvního stupně nepředkládal nadřízenému soudu vícekrát opakovanou námitku žalované ohledně podjatosti. Zdůrazňuje nutnost (s ohledem na délku vedeného řízení) dovést jej k věcnému rozhodnutí. Soud prvního stupně také konstatoval, že není namístě ustanovit žalované procesního opatrovníka podle § 29 o. s. ř., neboť k tomu nejsou důvody.

4. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí, že v řízení docházelo a dochází opakovaně a zcela vědomě k závažným vadám, které ovšem nejsou žalovanou nijak blíže specifikovány. Soudy nemají jen zkoumat podmínky řízení podle § 103 o. s. ř. a následujících, když každé rozhodnutí soudů musí být nejen zákonné, ale v rámci zákona i spravedlivé. Kdyby soudy takto v projednávané věci postupovaly, zjistily by, že žalovaná není a nikdy nebyla věcně legitimovaná. V tomto směru nemá odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně č. j. 38 Cm 43/2006-1040 podklad ve zjištění skutkového stavu. Výrok II. napadeného usnesení pak považuje za předčasný. Soudce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a všechny ostatních soudce i nesoudce soudu prvního stupně a vrchního soudu považuje za podjaté a shledává podmínky pro nutnou delegaci podle § 12 odst. 1 o. s. ř. Domnívá se, že nejen toto soudní řízení podává skutečný obraz o bezmezné libovůli soudní moci, když způsobené škody a újmy jíž přesahují 200 miliónů korun a dále se zvyšují. Kdyby soud zkoumal nejen podmínky řízení, ale plnil svoji zákonnou povinnost, zjistil by, že žalovaná není a od počátku nebyla v této věci věcně legitimována.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

6. Je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že důvodem nepřiměřené délky tohoto soudního řízení jsou obstrukce prováděné žalovanou. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná je po celou dobou řízení zastoupena v záhlaví tohoto usnesení uvedeným obecným zmocněncem. Je při tom zřejmé, že tento obecný zmocněnec má o procesním právu, i když právníkem není, zcela dostačující znalosti, jak je zřejmé z jím činěných podání a procesních návrhů, zejména návrhů na opravné prostředky. Okolnost, že jim je vyhověno jen zcela zřídka, nic nemění na zjištění, že obecný zmocněnec žalované je v právu orientovaný a v procesním právu více než dostatečně zkušený.

7. Jednou z obstrukčních technik žalované jsou opakovaně vznášené námitky podjatosti jednak proti osobě v této věci rozhodujícího soudce soudu prvního stupně a dále neupřesněné osoby působící u soudu prvního stupně. Námitka podjatosti zahrnuje i blíže neurčené osoby spojené s vrchním soudem. Lze důvodně předpokládat, že žalovaná má na mysli Vrchní soud v Praze, jenž je v této věci soudem odvolacím a také již několikrát v této věci jako odvolací soud rozhodoval. Na čem se má namítaná podjatost zakládat, není nijak blíž uvedeno, zejména zcela chybí označení okolností, pro které mají jednotlivé osoby zahrnuté do množiny soudců a dalších osob působících u soudu prvního stupně a u soudu odvolacího k této věci nepřípustný vztah anebo jakýkoliv zájem na výsledku tohoto řízení. Ze širších souvislosti je jen zřejmé, že žalovaná vidí podjatost v tom, že soudy všech stupňů zatím neshledaly její procesní obranu jako důvodnou. Tedy v podstatě jen obecná námitka podjatosti jak co do námitkou dotčených osob a zejména co do věcného základu námitky podjatosti není schopná projednání. Je nutné souhlasit se soudem prvního stupně, že nutně nevyhovujícím rozhodnutím o této námitce by se pouze dále prodloužilo toto řízení, což je zjevně hlavním motivem žalovanou podávané námitky podjatosti. Odvolací soud proto nevytýká soudu prvního stupně, že tuto námitku pominul a pokračoval v řízení již i tak vleklém.

8. Se soudem prvního stupně je nutné souhlasit také v tom, že nebyly shledány předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

9. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovanou uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

10. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

11. V projednávané věci žalovaná předně netvrdila a potom ani neosvědčila nic o jejích poměrech. Nelze proto je vůbec posoudit a není z čeho ověřit, že její poměry jsou takové povahy, že odůvodňují použití tohoto mimořádného oprávnění soudu a přiznat jí výrokem soudu úlevu na soudních poplatcích. Také absentující sdělení důvodů, proč shledává žalovaná odvoláním shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně nesprávným lhostejno, zda pro stránce hmotného práva anebo práva procesního, nebo z obou hledisek, brání posoudit, zda předmětné odvolání není zjevně bezúspěšné. Nebyl tedy osvědčen žádný z obou předpokladů stanovených předpisem § 138 odst. 1 o. s. ř. nutných k tomu, aby soud mohl přistoupit k moderaci zákonné poplatkové povinnosti. Při tom, jak soud prvního stupně z toho případně vychází, stačí nesplnění i jen jedné z těchto kumulativních podmínek a návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nelze vyhovět, a to ani co se části poplatkové povinnosti dotýká.

12. Soud prvního stupně rovněž správně vysvětlil, že splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je podle § 30 o. s. ř. jedním z předpokladů pro ustanovení procesního zástupce lhostejno, zda zmocněnce obecného anebo zmocněnce z řad advokátů. Jedná se opět o předpoklady kumulativní, tedy o předpoklady, které musí být splněny všechny současně. Potom platí, že není-li splněn i jen jeden z nich, nelze návrhu na ustanovení jakéhokoliv zástupce vyhovět.

13. Protože soud prvního stupně neshledal, že žalovaná splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud s tímto jeho závěrem souhlasí, chybí tak jeden z nutných předpokladů pro ustanovení navrhovaného zástupce. Navíc je nepochybné, že žalovaná v tomto řízení zastoupena je. Nejde však o zastoupení zástupcem z řad advokátů. Ani pro ustanovení takto kvalifikovaného zástupce však nebyly shledány podmínky. Předně již výše byly hodnoceny kvality stávajícího obecného zmocněnce žalované, [Jméno zmocněnce], jako dostačující pro ochranu zájmů žalované v tomto řízení. Návrh na ustanovení zástupce žalované advokátem ostatně ani neuvádí, co je na tomto řízení tak komplikovaného, nezvyklého anebo jinak obtížného, aby pro ochranu zájmů žalované v tomto řízení bylo nezbytné ustanovit soudem žalované zástupce z řad advokátů. Tedy chybí i tento předpoklad. Z toho plyne, že i tuto otázku posoudil soud prvního stupně správně.

14. S ohledem na závěry výše uvedené (délka řízení, obstrukční postup žalované v průběhu celé jeho délky, předchozí neosvobození do placení soudního poplatku, vědomost žalované o povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání současně s podáním odvolání a jeho nezaplacení na základě výzvy soudu prvního stupně na čl. 1033 ve stanovené lhůtě) obstojí i postup soudu prvního stupně, kdy přistoupil k zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání pro jeho nezaplacení podle § 9 odst. 1 ZSOP a zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že je žádnému z účastníků odvolacího řízení nepřiznal, neboť žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly.

15. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

16. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo podle jeho výsledku rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalobce v něm byl úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací