Výrok
I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 45 Cm 18/2015-240 ze dne 26. března 2019 a směnečný platební rozkaz vydaný týmž soudem dne 15. srpna 2003, č. j. 52 Sm 97/2003-8 se zrušují a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že se směnečný platební rozkaz shora uvedený ponechává v platnosti (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce [Anonymizováno] náklady řízení ve výši 162 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).Proti rozsudku se žalovaný včas odvolal blanketním odvoláním ze dne 17. 4. 2019, které doplnil podáním ze dne 28. 4. 2019. Soudu prvního stupně vytýká, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Po podrobném odůvodnění jednotlivými odvolacích důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění důkazů nebo aby napadené rozhodnutí změnil a sám ve věci rozhodl tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.Při jednání odvolacího soudu dne 13. 1. 2021 se odvolací soud pokoušel vést účastníky podle § 99 o. s. ř. ke smírnému vyřešení věci s tím výsledkem, že účastníci požádali o odročení, aby se pokusili věc ukončit dohodou. K jejich návrhu odvolací soud jednání odročil.Podání ze dne 9. 2. 2021 žalobce sdělil odvolacímu soudu, že bere žalobu zpět, neboť téhož dne uzavřel se žalovaným dohodu, v rámci které se zavázal učinit právní jednání, které povede k zastavení předmětného soudního sporu, čímž bere žalobní návrh v celém rozsahu zpět a navrhuje, aby soud řízení zastavil, výše uvedená rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a navrhl, aby řízení zastavil a žádnému účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.Podáním ze dne 22. 2.2021 sdělil odvolacímu soudu právní zástupce žalovaného, že tento se zpětvzetím žaloby souhlasí a navrhuje, aby soud řízení zastavil a žádné ze stran nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.Protože došlo ke zpětvzetí žaloby v průběhu odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 222a o. s. ř., podle kterého vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Odvolací soud má podmínky k postupu podle § 222a o. s. ř. za splněné.Na základě uvedeného rozhodl odvolací soud, jak shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že se jedná o směnečný spor, odvolací soud zrušil nejen rozsudek soudu prvního stupně, ale i samotný směnečný platební rozkaz vydaný týmž soudem.Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn výsledkem řízení a ustanovením § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. b) a § 151 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že účastníci náhradu nákladů řízení nepožadovali.