Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození do soudních poplatků, neboť dospěl k závěru po posouzení jeho majetkových poměrů, že nesplnil v celém rozsahu svoji povinnost poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech, kdy sama skutečnost, že je žalobce ve vazbě a nemá dostatek finančních prostředků, není sama o sobě důvodem pro osvobození od placení soudního poplatku. Soud vlastním šetřením zjistil, že žalobce byl v posledních třech letech evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel řady motorových vozidel, z nichž některá byla vyřazena z provozu, jiná zanikla z důvodu likvidace a nadále je veden jako vlastník a provozovatel skříňového nákladního automobilu [Anonymizováno] a nikoliv osobního automobilu. Právně věc posoudil podle § 138 odst. 1 o. s. ř.
2. Proti němu podal žalobce včasné odvolání s tím, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a proto navrhuje přiznat mu osvobození od soudního poplatku, příp. napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Doplnil, že vozidlo, jehož vlastnictví soud zjistil vlastním šetřením, mu bylo odcizeno v roce 2018, a proto jej neuvedl do svých majetkových poměrů. Odcizení vozidla nenahlásil Policii ČR, neboť ho nepoužíval, jednalo se o starší vozidlo a nemělo SPZ, které byly v té době uloženy v depozitu. Své vlastnictví předmětného vozidla zjistil v září 2020, kdy si nechal vyhotovit výpis z evidence vozidel, zjistil vlastnictví vozidla, které nešlo vyřadit z registru bez prošetření ze strany Policie ČR. Z toho důvodu podal trestní oznámení na neznámého pachatele až v prosinci 2020. Dne 4. 2. 2021 obdržel vyrozumění Policie ČR o doložení věci (které zároveň doložil), kdy pachatele se nepodařilo zjistit. I kdyby nedošlo k odcizení vozidla, jeho hodnota byla nepatrná. Zopakoval, že jeho situace je velmi špatná, má dluhy v řádech milionů Kč. Zároveň poukázal na další řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 101/2020, ve kterém byl od soudního poplatku osvobozen. Měl by tak být osvobozen od soudního poplatku i v projednávané věci3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písmo c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že toto je důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese žadatel o osvobození od soudního poplatku, na němž je i to, aby uvedl skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození. Pokud tak neučiní v žádosti o osvobození od soudních poplatků, vyzve ho k tomu soud, a to zpravidla výzvou k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor o. s. ř. č. 58). Na soudu pak je, aby na základě tohoto potvrzení a dokladů předložených žadatelem, případně i na základě dalších skutečností, které vyjdou najevo z vlastního šetření soudu ohledně poměrů žadatele, posoudil, zda jsou splněny podmínky pro jeho osvobození ve smyslu § 138 o. s. ř. Přihlédnout je třeba k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, u fyzických osob pak i k jejich sociálním poměrům, zdravotnímu stavu apod. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle citovaného ustanovení vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Samozřejmým a nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Povinnost doložit skutečnosti, z nichž žadatel o osvobození od soudních poplatků odvozuje splnění předpokladů pro postup podle § 138 o. s. ř., je přitom na účastníku řízení a nikoliv na soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50, publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal k soudu prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, na celkovou částku 400 000 Kč, kdy soudu zároveň předložil prvopis směnky. Pro účel osvobození od placení soudního poplatku lze dospět k závěru, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Je tak splněn první z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků.6. Soud prvního stupně svůj závěr o nepřiznání osvobození od soudních poplatků založil na závěru, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro osvobození, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti o svých majetkových poměrech, kdy soudu zatajil vlastnictví vozidla – skříňového nákladního automobilu výše uvedeného s tím, že sama skutečnost, že se žalobce nachází ve vazbě a není pracovně zařazen, neodůvodňuje přiznání osvobození od soudního poplatku.7. Odvolací soud přihlédl k výši soudního poplatku za žalobu, který v dané věci činí 20 067 Kč, k majetkovým poměrům žalobce tak, jak byly zjištěny soudem prvního stupně, kdy žalobce je osobou nacházející ve výkonu vazby, bez pracovního zařazení, tj. zcela bez příjmu, žije s družkou, která je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem a k družce na mateřské dovolené a jeho majetkové poměry, kdy není vlastníkem žádného hodnotnějšího majetku, odůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku. V průběhu odvolacího řízení bylo prokázáno, že žalobce není vlastníkem výše uvedeného automobilu, kdy došlo k jeho odcizení. Vzhledem k majetkové a osobni situaci žalobce není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit.8. Skutečnost, že v jiném soudním řízení byl žalobce osvobozen od soudního poplatku, je pro posuzovanou věc bez významu. Takovým rozhodnutím není rozhodující soud vázán.9. S ohledem na výše uvedené bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněno tak, jak uvedeno ve výroku usnesení.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí soudu, jímž se odvolací řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).