Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníPotvrzeno

Spisová značka

2 Cmo 83/2026

Soud: Vrchní soud v PrazeDatum rozhodnutí: 14. 7. 2026Č. j.: 2 Cmo 83/2026-348Předsedkyně senátu: JUDr. Jitka MaláAgenda: Odvolací (obchodní) (Cmo)Zveřejněno: 2. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení směnečné sumy 30 000 EUR s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2025, č. j. 37 Cm 111/2021-322ECLI:CZ:VSPH:2026:2.Cmo.83.2026.1
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil odvolací řízení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

2. Z obsahu odůvodnění se podává, že žalobce nezaplatil soudní poplatek s podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 6. 2025, č. j. 37 Cm 111/2021-286 a ani ve lhůtě stanové usnesením téhož soudu z 3. 10. 2025, č. j. 37 Cm 111/2021-317. O zastavení řízení bylo rozhodnuto podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., dále jen ZSOP, o nákladech řízení podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

3. Žalobce ve včasném odvolání uvedl, že k opožděnému zaplacení soudního poplatku došlo pochybením advokátní kanceláře jeho zástupce, nicméně předtím, než usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci. Součástí podaného odvolání byla i žádost o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání, který byl současně zaplacen. Odvolatel si je vědom, že důsledkem nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě je zastavení řízení, je si také vědom judikatury vyšších soudů, z níž vycházel soud prvního stupně při svém rozhodování, takový postup se však žalobci jeví zbytečně formalistický a striktní. Odkázal na právní úpravu platnou do 30.9.2017, která pamatovala na situaci, která je identická s posuzovanou věcí a jejíž optikou by měla být věc nahlížena. Prominutí zmeškání lhůty vztahující se i na lhůtu pro zaplacení soudního poplatku obsahoval i zák. č. 191/2020Sb., z něhož lze dovodit, že právo není bezvýjimečné. Odvolatel dále zdůraznil, že ke zmeškání lhůty nedošlo jeho zaviněním, ani úmyslně. Je mu známo, že pochybení právního zástupce se zásadně přičítají k tíži zastoupeného účastníka, v projednávané věci by to však bylo mechanickým uplatněním vedoucím k očividné nespravedlnosti. Neprominutí zmeškání lhůty v dané situaci by mělo za následek sankci v podobě ztráty sporu bez věcného projednání odvolání.

4. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2026, č. j. 37 Cm 111/2021-333 ve znění usnesení odvolacího soudu z 24. 2. 2026, č. j. 2 Cmo 17/2026-343 byl návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítnut.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání poukázal na zákonnou úpravu platnou v době rozhodování soudu prvního stupně, podle které platí, že k pozdě zaplacenému soudnímu poplatku nelze přihlížet. Soud prvního stupně proto postupoval správně pokud odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 ZSOP.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a neshledal odvolání žalobce důvodné.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobce nezaplatil s podáním odvolání soudní poplatek ve výši 37 490 Kč a nezaplatil jej ani v patnáctidenní lhůtě stanovené usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 10. 2025, č. j. 37 cm 111/2021-317. Lhůta k jeho zaplacení uplynula dne 28. 10. 2025. Usnesením z 25. 11. 2025, č. j. 37 Cm 111/2021-322 bylo řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 ZSOP. Proti němu podal žalobce včasné odvolání, jehož součástí je i návrh na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání, o němž bylo pravomocně rozhodnuto. Žalobce soudní poplatek zaplatil dne 10.12.2025, kdy byla částka připsána na účet soudu prvního stupně, spolu s podáním odvolání a žádostí o prominutí zmeškání lhůty k jeho zaplacení.

8. Podle § 9 ZSOP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů, výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví (mimo jiné tehdy), je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odst. 1 a 2 sdělí soud okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit (odst. 4 písm. c).

9. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek z odvolání byl zaplacen až po uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení, postupoval soud prvního stupně správně, pokud odvolací řízení podle § 9 odst. 1 ZSOP zastavil. K opožděnému zaplacení soudního poplatku se nepřihlíží. Jak již odvolací soud konstatoval ve svém rozhodnutí z 24. 2. 2026, č. j. 2 Cmo 17/2026-343 je bezvýznamné pro projednávanou věc, že došlo k opožděnému zaplacení soudního poplatku z důvodu pochybení na straně právního zástupce žalobce, takové pochybení jde k tíži žalobce. Případné důsledky takového pochybení je třeba řešit ve vztahu mezi žalobcem a jeho právním zástupcem a nelze jeho důsledky přenášet na žalovaného.

10. Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech odvolacího řízení, které žalovanému nevznikly.

11. O nákladech odvolacího řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého obecně platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který měl ve věci úspěch. Obecně platí, že náklad je účelný, jestliže je k řádnému výkonu procesních práv a povinností nezbytný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 15. 11. 2016, č. j. 21 Cdo 444/2016).

12. Žalovaný se vyjádřil k odvolání podáním z 23. 1. 2026. Takový úkon nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený náklad řízení. Žalovaný v něm pouze odkazuje na zákonná ustanovení, v jejichž důsledku došlo k zastavení odvolacího řízení. Nelze dovodit, že takový úkon bylo třeba činit za účelem výkonu procesních práv žalovaného, soudem ani nebyl k jakémukoliv úkonu vyzýván.

13. I když byl tedy žalovaný v odvolacím řízení úspěšný, nebyla mu náhrada nákladů odvolacího řízení za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání přiznána, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací