Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Usnesením ze dne 5. 9. 2025, č. j. 16 C 35/2025-10, Krajský soud v Hradci Králové odmítl podání povinných ze dne 26. 5. 2025, pro vady podání spočívající v nedostatku konkrétních důvodů, pro které nelze věc projednat.
2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že povinní vystupují v soudních řízeních často a opakovaně podávají do všech soudních rozhodnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, přičemž byli nesčetněkrát poučeni o náležitostech žalob, o vadách podání a náležitostech námitek podjatosti. Povinní přesto podávají vadné žaloby a řízení končí buďto nezaplacením soudního poplatku nebo odmítnutím podání. Takový procesní postup vykazuje znaky obstrukce a litigózního jednání a neodpovídá vážnému úmyslu bránit a hájit svá práva, což je v rozporu se smyslem občanského soudního řízení, a proto není na místě poskytovat další poučení o vadách podání.
3. Proti tomuto usnesení podali povinní včasné a přípustné odvolání, ve kterém zopakovali námitku podjatosti „[tituly před jménem] [Anonymizováno] i všech soudců i nesoudců Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze i Okresního soudu v Jičíně a Semilech“ z důvodů systémové podjatosti. Dále uvedli, že prvostupňové rozhodnutí trpí vadami ve výrokové části i v odůvodnění, které mají být opraveny postupem podle § 164 o. s. ř.
4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), napadené usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, 5 a 6, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a přihlížel i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (212a odst. 5 o. s. ř.), a aniž nařídil jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.
5. Předně pokud jde o opakovaně a neurčitě uplatněnou námitku podjatosti všech rozhodujících soudců, jakož i dalších soudců soudů prvního i druhého stupně, jež je odvolacím důvodem ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008), povinní – jak bylo již mnohokrát uvedeno v jiných rozhodnutích – byli opakovaně poučováni o nezbytných náležitostech námitky podjatosti podle § 15a odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a vyzýváni k odstranění vad této námitky. Přesto námitky podjatosti (opakovaně) nijak nekonkretizují. I v rámci tohoto odvolacího řízení námitku pouze opětovně (mechanicky) uplatnili, aniž uvedli relevantní důvody, pro které by měla být soudkyně [Anonymizováno] (případně) vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Proto odvolací soud k námitce podjatosti jako k procesně nepřípustnému procesnímu úkonu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlédl (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18).
6. Pokud se povinní domáhají delegace nutné, tak dle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 – 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 1980, sp. zn. Ncdf 132/79). Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak naplněny nebyly.
7. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně, že předmětná žaloba pro zmatečnost neobsahuje všechny náležitosti stanovené v § 232 odst. 1 o. s. ř., zejména pak konkrétní důvody zmatečnosti.
8. Protože vady předmětné žaloby pro zmatečnost brání pokračování v řízení, soud prvního stupně nepochybil, když tuto žalobu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, a to bez předchozí výzvy k odstranění vad podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. IV.ÚS 2161/21). Rovněž odvolacímu soudu je z jeho vlastní činnosti známo, že povinní podávají četné mimořádné opravné prostředky (žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost), přičemž byli opakovaně poučováni o jejich zákonných náležitostech. Setrvání na požadavku dalšího, a přitom stále stejného poučení o zákonných náležitostech žaloby pro zmatečnost by tak bylo neefektivní a formalistické. Na tyto stále se opakující žaloby pro zmatečnost je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva, které nepožívá právní ochrany, neboť žalobce jimi nepochybně sledují jediný cíl: zablokování celého soudního řízení.
9. Soud prvního stupně rozhodl svým výrokem věcně správně, proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
10. Jde-li o náklady odvolacího řízení, o jejich náhradě rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť povinní sice nebyli se svým odvoláním úspěšní, ale podle obsahu soudního spisu ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.