Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením odmítl odvolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2025, č. j. 19 C 177/2014-562 (dále také jen „usnesení z 14. 5. 2025“).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že usnesením ze 14. 5. 2025 byl zamítnut návrh povinného ze dne 3. 3. 2025 na ustanovení zástupce pro dovolání v řízení o žalobě pro zmatečnost. Toto usnesení bylo povinnému doručeno dne 17. 5. 2025 vhozením zásilky do jeho domovní schránky, neboť při doručování této zásilky nebyl povinný poštou zastižen. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání proto povinnému skončila dnem 2. 6. 2025. Jelikož povinný podal odvolání proti usnesení ze 14. 5. 2025 až dne 2. 2. 2026 (správně dne 1. 2. 2026), soud prvního stupně jej dle § 204 odst. 1 o. s. ř. jako opožděné odmítnul.
3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný včasné odvolání, ve kterém uvedl, že „jeho písemností ze dne 20. 8. 2025 a následnou písemností Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2025, č. j. Spr 946/2025-14, které jsou navíc obsaženy ve spisu, je nutno podotknout“, že tvrzení povinného si Krajský soud na místě ověřoval a neshledal žádná pochybení v uvedených skutečnostech. Z těchto skutečností dle povinného vyplývá, že zamítavá argumentace v odvoláním napadeném usnesení nemá oporu v důkazním tvrzení. Závěrem povinný navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.
5. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně není nepřezkoumatelné. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že tato argumentace není namístě, neboť soudní rozhodnutí je nepřezkoumatelné pouze tehdy, pokud postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění (nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12 či ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 1836/13). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I kdyby rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, neboť případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv žalovaného jako odvolatele (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). V projednávané věci je z odůvodnění napadeného usnesení patrné, z jakých důvodů považoval odvolání povinného za opožděné a povinný tento závěr ve svém odvolání zpochybňuje.
6. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že odvolání povinného bylo podáno opožděně, a proto bylo třeba jej dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
7. Z doručenky od poštovní zásilky, kterou bylo povinnému doručováno usnesení ze 14. 5. 2025 plyne, že obsahuje označení odesílatele (Krajský soud v Plzni), označení doručujícího orgánu (provozovatel poštovních služeb), označení doručované písemnosti (usnesení ze 14. 5. 2025), označení adresáta (povinný) a adresy, na níž má být písemnost doručena (adresa pro doručování uvedená povinným), prohlášení doručujícího orgánu o tom, že adresát nebyl zastižen a zásilka proto byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 17. 5. 2025 v 14 hod. 11 min. a dále i jméno příjmení a podpis doručovatele a otisk úředního razítka.
8. Doručenka, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti, má podle ustálené civilní judikatury Nejvyššího soudu povahu veřejné listiny a je nadána presumpcí správnosti a pravdivosti údajů v ní osvědčených. Soud proto z údajů řádně vyplněné doručenky vychází, dokud není prokázán opak; důkazní břemeno přitom nese ten účastník, který správnost údajů na doručence zpochybňuje. Nejvyšší soud v této souvislosti opakovaně dovodil, že doručenka s úplnými zákonnými náležitostmi potvrzuje místo, den a způsob doručení, a není-li její obsah vyvrácen relevantními důkazy, lze z ní bez dalšího vycházet. Tento závěr plyne zejména z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1736/99, sp. zn. 30 Cdo 2537/2000, sp. zn. 21 Cdo 1442/99, sp. zn. 20 Cdo 1156/2001 a sp. zn. 22 Cdo 2419/2003.
9. Předmětná doručenka má náležitosti stanovené § 50g o. s. ř. a v souladu s § 50f odst. 3 o. s. ř. tak představuje veřejnou listinu požívající presumpci správnosti, ze které plyne, že usnesení ze 14. 5. 2025 bylo vloženo dne 17. 5. 2025 do domovní schránky na doručovací adrese povinného. Tím bylo v souladu s § 50 odst. 1 o. s. ř. povinnému uvedeného dne doručeno.
10. Údaje uvedené v doručence se povinnému nepodařilo kvalifikovaně zpochybnit, když pouze odkázal na své podání z 20. 8. 2025 a přípis Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2025, č. j. Spr 946/2025-14 (správně Spr 946/2025-17). Podání povinného z 20. 8. 2025 a k němu přiložená listina podepsaná rovněž povinným označená jako „Stížnost na nedoručení poštovní zásilky“ obsahují pouze tvrzení povinného o údajném nedoručení poštovních zásilek povinnému z důvodu jejich vložení do jiné poštovní schránky u vedlejšího domu. Tato tvrzení povinného však nejsou žádným způsobem prokázána. Přípis ze dne 29. 8. 2025 pak pouze obsahuje pokyn místopředsedy soudu prvního stupně k založení podání povinného z 20. 8. 2025 do příslušného spisu a z logiky věci nemůže sloužit jako důkaz o skutečnostech rozhodných pro závěr, zda usnesení ze 14. 5. 2025 bylo povinnému řádně doručeno. Za takové situace nejsou tvrzení povinného prokázána a je třeba vycházet z presumpce správnosti údajů uvedených v doručence.
11. Jelikož usnesení ze dne 14. 5. 2025 bylo povinnému doručeno dne 17. 5. 2025, odvolání povinného podané dne 1. 2. 2026 je zjevně opožděné a odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.