Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. odmítl podání navrhovatele ze dne 13. 4. 2026 a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně shrnul, že podání navrhovatele doručené soudu dne 13. 4. 2026 neobsahovalo všechny stanovené náležitosti a bylo neurčité, proto soud navrhovatele vyzval usnesením ze dne 20. 4. 2026, č. j. 32 Nc 1010/2026-10, k odstranění tam vytčených vad ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, přičemž navrhovatele poučil i o následcích, které nastanou, pokud vytčené vady nebudou odstraněny. Navrhovatel sice na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 6. 5. 2026, podle soudu prvního stupně však vady podání neodstranil. Soud prvního stupně poukázal na náležitosti podání předepsané v § 42 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a náležitosti návrhu na zahájení řízení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ani po upřesnění nelze podání považovat za dostatečně určitý návrh na zahájení řízení, když zejména je neurčitý žalobní návrh, tedy uvedení, čeho se podatel domáhá, neboť ani nelze vyvodit, zda výsledkem řízení má být určení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby (např. usnesení členské schůze družstva), nebo zaplacení peněžité částky či snad dokonce konstatování nesprávného úředního postupu, pakliže se podatel domáhá přezkumu „platnosti“ schůze družstva, zatímco z dalších skutkových (ač kusých) tvrzení se jeví, že cílem jeho podání je získat finanční plnění či možná i sporovat postup rejstříkového soudu. Pakliže by se mělo jednat o určení neplatnosti usnesení schůze družstva, podatel ani dostatečně nespecifikoval, které konkrétní usnesení členské schůze (tj. které dílčí rozhodnutí ze schůze z konkrétního dne, kterým bylo rozhodnuto o některé ze záležitostí družstva) má být přezkoumáno.
3. Podle soudu prvního stupně je v tomto ohledu účel podání o to více neurčitý, když v prvním podání navrhovatel zmiňoval pouze právnické osoby - družstva, v dalším podání označil jako účastníka (poněkud překvapivě) Českou republiku. V obou podáních současně navrhovatel zmiňuje finanční záležitosti, a to v prvním svou existenční nouzi, ve druhém své dotčení čerpáním státních a evropských dotací postupem (nástupnického) družstva. Mimo jiné odkazuje navrhovatel na usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterým soud vyhověl návrhu na výmaz Zemědělského družstva Záhoří z obchodního rejstříku po jeho zrušení bez likvidace, tudíž ve spojení s označením České republiky jako dalšího účastníka není zřejmé, zda účelem podání nemá snad být přezkum postupu rejstříkového soudu, či snad dokonce finanční náhrada za (dle podatele) nesprávný úřední postup, přičemž vadné podání ani neumožňuje určit organizační složku, která by měla v takovém případě za stát jednat. Skutkový základ podání je podle soudu nejasný. Pokud navrhovatel odkázal bez dalšího na listinné důkazy, ty podle soudu nemohou bez dalšího nahrazovat tvrzení (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2012, č. j. 12 Cmo 407/2011-62), navíc ani z jejich obsahu nelze dovodit určitost podání navrhovatele.
4. Soud prvního stupně proto postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. podání navrhovatele odmítl. Poučil současně navrhovatele, že odmítnutí podání však nepředstavuje překážku věci rozhodnuté. Výrok II. o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ostatním (dosud neoznačeným) účastníkům žádné náklady nevznikly.
5. Usnesení napadl odvoláním navrhovatel. Má za to, že na výzvu soudu své podání dostatečně upřesnil a dále doplnil, že žaloba směřuje proti Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, tedy státu, ale „v samostatném soudním řízení, jehož podkladem bude usnesení tohoto řízení. Správněji tedy bude směřovat, …“. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a nařídil soudu prvního stupně se podáním navrhovatele meritorně zabývat.
6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací s odkazem na skutečnost, že odvolání směřuje proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, projednal věc bez nařízení ústního jednání podle § 212, § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.
7. Úkolem odvolacího soudu bylo přezkoumat správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož podání navrhovatele ze dne 13. 4. 2026 trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat a které navrhovatel přes výzvu soudu neodstranil. Podle názoru soudu prvního stupně navrhovatel v uvedeném podání neuvedl všechny náležitosti vyžadované v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a není tak zřejmé, čeho se podáním domáhá. Tyto vady neodstranil ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne ze dne 20. 4. 2026, č. j. 32 Nc 1010/2026-10.
8. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje, když i podle jeho názoru z podání navrhovatele není vůbec srozumitelné, co jím konkrétně sleduje a proti komu podání směřuje (v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení). Tyto vady nebyly odstraněny ani v průběhu odvolacího řízení a shodně se soudem prvního stupně tak má odvolací soud za to, že podání navrhovatele nesplňuje ani obecné požadavky uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Lze uzavřít, že pokud navrhovatel přes výzvu soudu vytčené vady podání neodstranil, soud prvního stupně správně jeho podání odmítl, neboť pro tyto vady nelze v řízení pokračovat.
9. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že účastníkem odvolacího řízení byl pouze neúspěšný odvolatel.