Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. p.“) zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2026, č. j. 41 Cm 34/2022-789 (výrok I), neboť žalobce ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za odvolání. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), a že žalobci bude po právní moci usnesení vrácen soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč (výrok III).
2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl jeho zrušení. Namítá především, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla vydána v rozporu se zákonem a obsahovala závažné procesní vady; nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě proto podle něj nemohlo vést k zastavení odvolacího řízení. Konkrétně považuje za vadné poučení v této výzvě obsažené, neboť z něj nebylo dostatečně zřejmé, že případné námitky směřují proti rozhodovací činnosti asistenta soudce, a nebylo v něm výslovně uvedeno, u kterého soudu se tyto námitky podávají, když obsahovalo pouze údaj, že se podávají u „podepsaného soudu“. Dále vytýká, že poučení upozorňovalo na možnost „zastavení řízení“, ačkoliv podle jeho názoru mělo správně uvádět „zastavení odvolacího řízení“. Dále zpochybňuje samotnou účast asistenta soudce na vydání výzvy a obecně poukazuje na meze zapojení asistentů soudců do rozhodovací činnosti soudů. Má za to, že v projednávané věci asistent soudce překročil rozsah svých pravomocí tím, že vykonával úkony, které primárně přísluší soudci, čímž mělo dojít k porušení zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí.
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolání není důvodné.
4. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti účasti asistenta soudce na vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku odvolací soud především uvádí, že podle § 3 odst. 2 a § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích se na rozhodovací činnosti soudů podílejí mj. asistenti soudců v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem, jímž je zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících („dále zákon o VSÚ“), který se v případě asistentů soudců použije přiměřeně. Rozhodnutí o výzvě k zaplacení soudního poplatku i rozhodnutí o zastavení řízení jsou vydávány formou usnesení, které nejsou rozhodnutími ve věci samé a zvláštní zákon nestanoví výslovně, že by o nich musel rozhodnout soudce, nejde tedy o rozhodnutí patřící mezi výjimky vyjmenované v § 11 zákona o VSÚ, které asistenty z rozhodovací činnosti soudu v konkrétních případech vylučují. Obsah rozhodnutí svědčí navíc o tom, že Mgr. J., který dotčená rozhodnutí jako asistent soudce vydal, má (jako osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním) nepochybně dostatek odborných znalostí pro takové rozhodnutí potřebných.
5. Podáním odvolání proti rozsudku vznikla žalobci podle § 4 odst. 1 písm. b) z. s. p. povinnost zaplatit soudní poplatek. Podle § 9 odst. 1 z. s. p. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
6. Z obsahu spisu plyne, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2026, č. j. 41 Cm 34/2022-812, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Usnesení bylo doručeno dne 21. 5. 2026, kdy se do datové schránky zástupce žalobce přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., v platném znění. Výzva k zaplacení soudního poplatku stanovila standartní lhůtu k zaplacení poplatku a obsahovala též nezbytné poučení o následcích nesplnění poplatkové povinnosti podle § 9 odst. 3 a 4 z. s. p. Námitky odvolatele o nezákonnosti poučení obsaženého v této výzvě tak nejsou důvodné.
7. Lhůta stanovená soudem prvního stupně k zaplacení soudního poplatku uplynula dne 5. 6. 2026. Žalobce však soudní poplatek uhradil až dne 9. 6. 2026, tedy po jejím marném uplynutí.
8. Následkem nezaplacení soudního poplatku v soudem stanovené lhůtě je obecně zastavení řízení, aniž by bylo možné přihlédnout k jeho pozdní úhradě. K zastavení řízení sice výjimečně dojít nemusí, zejména jsou-li splněny předpoklady dané § 9 odst. 4 z. s. p., například je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [podle písm. c)]. O takový případ však v posuzované věci nejde. Ostatně ani žalobce netvrdí, že by poplatek uhradil včas nebo že by se na jeho věc vztahovala některá ze zákonných výjimek.
9. K zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží, soudní poplatek tedy zaplacen nebyl, a tak soud prvního stupně řízení správně podle § 9 odst. 1 z. s. p. zastavil. Správný je též výrok o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku (§ 10 odst. 1 z. s. p.).
10. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
11. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., nikomu jinému, než v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci, však žádné náklady řízení nevznikly.