Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

4 Cmo 22/2026

Soud: Vrchní soud v PrazeDatum rozhodnutí: 2. 7. 2026Č. j.: 4 Cmo 22/2026-363Předsedkyně senátu: JUDr. Monika VackováAgenda: Odvolací (obchodní) (Cmo)Zveřejněno: 30. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-329, a proti usnesení téhož soudu ze dne 19. prosince 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-337, a o návrhu na doplněníECLI:CZ:VSPH:2026:4.Cmo.22.2026.363
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Výrok

Návrh na doplnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2026, č. j. 4 Cmo 22, 23/2026-354, se zamítá.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-329, zamítl žalobu o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 677 358 Kč (výrok II.). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena samostatným usnesením (výrok III.). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. prosince 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-337, byla určena výše náhrady nákladů státu v částce 31 261 Kč, která byla uložena žalobkyni k zaplacení do tří dnů od právní moci výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-329.

2. Soud prvního stupně svůj rozsudek v části o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalovaný měl ve věci plný úspěch a má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 677 358 Kč. Náklady řízení žalovaného tvoří náklady jeho právního zastoupení advokátem za 11 úkonů právní služby po 48 300 Kč a jeden úkon za 24 150 Kč podle § 151 odst. 2 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „advokátní tarif“/ (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 18. 1. 2022, vyjádření ze dne 18. 2. 2023, účast na jednáních soudu ve dnech 20. 1. 2023, 19. 5. 2023, 26. 9. 2023, 14. 11. 2024, 16. 1. 2025, 27. 6. 2025, 10. 10. 2025, 25. 11. 2025 a na vyhlášení rozsudku dne 27. 11. 2025). Dále náleží paušální náhrady za 7 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a paušální náhrada za 5 úkonů právní služby po 450 Kč učiněných po 1. 1. 2025. DPH dále náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

3. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v tomto řízení neúspěšná a státu vznikly náklady na svědečném a znalečném ve výši 81 261 Kč. Na záloze již zaplatila žalobkyně 50 000 Kč, bylo jí tak uloženo zaplatit rozdíl.

4. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání žalobkyní proti výroku II. a III. rozsudku a proti usnesení soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud v napadené části rozsudek a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že bude žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, žalobkyni bude vrácena záloha na náklady řízení ve výši 9 369,50 Kč a konečně žalovanému bude uloženo zaplatit náklady státu. Své odvolání odůvodnila žalobkyně tak, že soud prvního stupně neměl při rozhodování o nákladech řízení aplikovat § 142 o. s. ř., ale vzhledem k povaze předmětného nároku, provedenému dokazování a z něj vyplývajícím skutkovým zjištěním měl postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a náhradu nákladů měl přiznat žalobkyni.

5. Odvolání podal také žalovaný s tím, že měl ve věci plný úspěch a náleží mu tak náhrada nákladů řízení. Soud prvního stupně mu však nepřiznal náhradu v plné výši, když vyloučil úkony právní služby v podobě písemných vyjádření ze dnů 21. 1. 2022, 15. 5. 2023 a 23. 11. 2023 s tím, že je nežádal a dále za vyjádření ze dne 11. 6. 2023, které „nebylo“. Skutečnost, že soud podání nežádal nemůže být důvodem pro odepření náhrady. Podání ze dne 21. 1. 2022 bylo reakcí na usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2022, č. j. 72 Cm 95/2021-15. Správné datum posledně zmíněného podání je 11. 6. 2025. Rovněž soud prvního stupně nepřiznal odměnu za dvě porady s klientem, které podle soudu prvního stupně žalovaný nedoložil, a které žalovaný k odvolání doložil dvěma fakturami. Žalovaný navrhl změnit rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku II. tak, že mu bude přiznána náhrada ve výši 1 030 557 Kč.

6. Odvolací soud svým usnesením ze dne 9. 2. 2026, č. j. 4 Cmo 22, 23/2026-354, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. listopadu 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-329, ve výrocích II. a III. a usnesení ze dne 19. prosince 2025, č. j. 72 Cm 95/2021-337, potvrdil (výrok I.). O nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

7. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že předmětem přezkumu byla výhradně část rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Podle závěrů rozsudku, jímž bylo řízení skončeno, neměla žalobkyně úspěch, a to ani částečný. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tak nemohlo být aplikováno ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a soud prvního stupně rozhodl zcela správně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) i o základu povinnosti platit náklady státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Správné je také navazující usnesení o výši náhrady nákladů státu a splatnosti. Odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek v napadených výrocích a usnesení soudu prvního stupně.

8. Ve svém podání ze dne 24. 2. 2026 žalovaný navrhl, aby odvolací soud vydal doplňující rozhodnutí, kterým projedná jeho odvolání, neboť o něm nebylo rozhodnuto. Návrh byl podán ve lhůtě dle § 166 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř.

9. Soud je při rozhodování o náhradě nákladů řízení povinen vždy posuzovat účelnost jednotlivých úkonů právní služby (viz. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12).

10. Odvolací soud k odvolání žalovaného uvádí, že obě účtované porady bezprostředně časově předcházely jednáním ve věci (porada ze dne 18. 1. 2023 předcházela jednání 20. 1. 2023 a porada ze dne 15. 1. 2025 jednání dne 16. 1. 2025). Nelze je tak bez dalšího považovat za samostatné úkony právní služby, ale byly přípravou a součástí popsaných jednání ve věci. Nenáleží tak za ně samostatná odměna, neboť ohledně nich nebylo popsáno nic dalšího, co by závěr vyvracelo (doložené faktury úkony neprokazují).

11. Žalovaný namítal nepřiznání náhrady za vyjádření ze dne 21. 1. 2022. Toto podání však není úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť neobsahuje vyjádření ve věci, ale má pouze procesní povahu, a žalovaný v něm pouze (několika větami) sděluje, že se ve věci vyjádřil svým podáním ze dne 18. 1. 2022 (za něž náhrada přiznána byla).

12. Žalovaný dále uplatnil nárok na náhradu nákladů za úkony v podobě vyjádření ze dnů 15. 5. 2023 a 23. 11. 2023, které nebyly podány k výzvě soudu (jak konstatoval soud prvního stupně). Je pravdou, že tato podání jsou replikami k podáním žalobkyně, nicméně účastníci řízení si prostřednictvím podání adresovaným soudu takto sdělovali své názory opakovaně a ani odvolací soud je neshledal jako účelné úkony právní služby, neboť k řešení věci nepřispěly. Podání ze dne 23. 11. 2023 je obdobně reakcí na vyjádření žalobkyně ze dne 19. 9. 2023; jeho obsahem je navíc především seznam navržených listinných důkazů. Podání ze dne 15. 5. 2023 je reakcí na vyjádření žalobkyně ze dne 20. 2. 2023 a rozvádí již dříve uvedená obranná tvrzení. Podání ze dne 23. 11. 2023 je obdobně takovou reakcí na vyjádření žalobkyně ze dne 19. 9. 2023, jejímž obsahem je navíc především seznamem navržených listinných důkazů.

13. Obdobně podání ze dne 11. 6. 2025 je sice podáním ve věci, ale neobsahuje nové skutečnosti, jen shrnutí dosavadního stavu řízení a ani toto podání odvolací soud nepovažuje za účelný úkon právní služby.

14. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak v části výše náhrady nákladů ve výroku II. správné.

15. Návrh na doplnění rozhodnutí tak není důvodný a rozhodnutí odvolacího soudu bylo zcela správné. Odvolací soud tedy návrh zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací