Výrok
I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu Praze ze dne 5. srpna 2024, č. j. 47 Cm 41/2024-13, se v části výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 992 Kč mění tak, že výše této náhrady činí částku 51 111,20 Kč. V ostatním se část výroku směnečného platebního rozkazu o náhradě nákladů řízení potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 899,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Napadeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů ode dne jeho doručení částku 306 805 Kč s 6% úrokem ročně od 8. 6. 2024 do zaplacení, odměnu ve výši 1 022,68 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 15 992 Kč.
2. Žalobkyně podala proti části výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, že jí na náhradě nákladů řízení bude přiznána částka 51 111,20 Kč. V odůvodnění odvolání uvedla, že soud prvního stupně jí přiznal náhradu nákladů řízení v nesprávné výši, neboť v částce 15 992 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná směnečným platebním rozkazem zavázána, je zahrnut pouze soudní poplatek ve výši 15 392 Kč a dále částka ve výši 600 Kč, kdy není zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně k této částce dospěl. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, přičemž žalované byla řádně odeslána výzva k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby. Není přitom dán žádný důvod hodný zvláštního zřetele, pro který by bylo možno náhradu nákladů řízení žalované neuložit ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Odměna zástupce žalobkyně nemohla být ponížena ani podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota převyšuje 50 000 Kč. V daném případě se nejedná ani o žádný z důvodů pro snížení odměny zástupce podle ustanovení § 12 téže vyhlášky. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, resp. snížení této náhrady na částku neodpovídající hodnotě předmětu sporu, není odůvodněno, jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 892/2008, z něhož citovala podstatné závěry.
3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.
4. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v části jeho výroku o náhradě nákladů řízení, a to včetně řízení, které vydání směnečného platebního rozkazu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.).
5. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
6. V posuzovaném případě soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 5. 8. 2024, č. j. 47 Cm 41/2024-13, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 306 805 Kč s 6% úrokem ročně ode dne 8. 6. 2024 do zaplacení a odměnu ve výši 1 022,68 Kč. Zcela tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované přiznání nároků ze směnky vystavené podle tvrzení žalobkyně na její řad [Anonymizováno], narozeným dne [datum], znějící na částku 306 805 Kč. Směnka se stala splatnou dne 7. 6. 2024 a avalována byla žalovanou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a že doložila odeslání výzvy k plnění žalované ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., náleží jí proti ní coby neúspěšné účastnici řízení právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Za tyto náklady je třeba podle obsahu spisu považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 15 392 Kč, mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva žalované k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) po 9 540 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (6 199,20 Kč). Vzhledem k tomu, že součet takto vynaložených nákladů činí částku 51 111,20 Kč, není směnečný platební rozkaz, nakolik jím byla žalované uložena povinnost jejich náhradu žalobkyni zaplatit ve výši 15 992 Kč, správný. Ze spisu se přitom nepodává žádná skutečnost, která by odůvodňovala snížení výše náhrady nákladů, jak úspěšnou žalobkyní byly k účelnému uplatňování jejích práv v soudním řízení vynaloženy.
7. Z vyložených důvodů odvolací soud směnečný platební rozkaz v části výroku o nákladech řízení změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byla žalovaná vůči žalobkyni zavázána, činí částku 51 111,20 Kč. V ostatním byla část výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení potvrzena (§ 219 o. s. ř.).
8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rozsahu svého požadavku na zvýšení přiznané náhrady nákladů řízení zcela úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny z 1 úkonu právní služby (podání odvolání) po 2 540 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 35 119,20 Kč, jež odpovídá soudem prvního stupně nepřiznané části nákladů řízení žalobkyně. Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (329,70 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 1 899,70 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).