Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. 49 Cm 127/2021-96. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že v řízení o žádosti o osvobození od soudního poplatku je povinností žadatele úplně tvrdit a prokázat své majetkové poměry. Žalovaný doložil oznámením [právnická osoba], že jeho příjmem je invalidní důchod ve výši 6 162 Kč. Další jím uváděné skutečnosti však ničím doloženy nebyly. Soud prvního stupně uvedl, že vlastní činností zjistil, že žalovaný je zapsán jako člen statutárního orgánu společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , a že ze zápisu z její valné hromady ze dne 22. 6. 2022 vyplývá, že tato mimo jiné schválila převod podílu žalovaného o nominální hodnotě 140 000 Kč. Lze se tedy domnívat, že se jedná o aktivní společnost, žalovaný se však k působení v ní nijak nevyjádřil, zejména nevysvětlil, proč v ní působí bezplatně, je-li pravdivé jeho tvrzení, že jeho jediným příjmem je důchod. Soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení žalovaného jsou prokazatelně neúplná, v důsledku čehož si soud nemohl učinit ucelený závěr o důvodnosti přiznání byť jen částečného osvobození od soudních poplatků. Žádosti žalovaného o jeho osvobození od soudního poplatku za podané dovolání nebylo proto vyhověno.
2. Žalovaný podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že mu bude přiznáno osvobození od soudních poplatků v plné výši. Namítl, že k výzvě soudu prvního stupně předložil všechny relevantní listiny prokazující jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, a zopakoval skutečnosti tvrzené v žádosti o osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že na jeho majetek jsou aktuálně vedena tři exekuční řízení, v rámci nichž byly podíly žalovaného ve společnostech [právnická osoba] [IČO] IČO, , a [právnická osoba] [IČO] IČO, , postiženy. Společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jejímž byl žalovaný společníkem, fakticky nikdy nevykonávala podnikatelskou činnost, proto i podíl žalovaného v ní neměl žádnou hodnotu a žalovaný za jeho převod neobdržel žádné finanční prostředky. Žalovaný uzavřel, že dostatečným způsobem prokázal, že objektivně není schopen soudní poplatek ve výši 72 914 Kč zaplatit a že tak splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků v souladu s ustanovením § 138 o. s. ř.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalovaného nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.
4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.
5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2023, č. j. 49 Cm 127/2021-84, kterým byl vůči němu ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
6. Co se týká poměrů žalovaného, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Právem tak soud prvního stupně žalovanému vytkl, že k výzvě jemu dané usnesením ze dne 22. 8. 2023, č. j. 49 Cm 127/2021-100, mu nebyly předloženy všechny požadované listiny, a to vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, výpisy z veškerých účtů, které jsou případně vedeny na jeho jméno u finančních ústavů za období posledních šesti měsíců, seznam nemovitostí s výpisem z evidence nemovitostí a seznam movitých věci (motorová vozidla, cennosti, cenné papíry atd.) s výpisy z příslušných evidencí (registr vozidel apod.).
7. Ve vztahu ke zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je jednatelem společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , odvolací soud uvádí, že výkon této odpovědné a nepochybně časově náročné činnosti bez jakékoli protihodnoty by jistě postrádal smyslu, a to zejména za stavu, kdy majetková situace žalovaného coby invalidního důchodce je podle jeho vlastních tvrzení nepříznivá. Značně pochybným se proto odvolacímu soudu jeví tvrzení žalovaného o tom, že z této činnosti nemá žádný příjem.
8. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaný neuvedl výši výdajů, které vynakládá vedle nájemného hrazeného z příspěvku na bydlení (místní poplatky apod.). K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn.
9 As 157/2014, dostupný v ASPI pod ID JUD253703CZ).9. K žalovaným zmiňovaným exekučním řízením odvolací soud uvádí, že tato nebyla blíže specifikována, když žalovaným nebylo sděleno (a ani doloženo), o jaká konkrétní řízení se jedná, v jakém stadiu se nacházejí, pro jaké částky jsou exekuce vedeny a v jakém rozsahu je jimi majetek žalovaného případně postižen. Vliv těchto řízení na finanční a majetkové poměry žalovaného tak nelze posoudit.
10. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků splněny.
11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.
12. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.