Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 6. 2024 zastavil řízení o vzájemném návrhu žalovaného.V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce se domáhá vůči žalovanému doplacení kupní ceny za převod akcií [právnická osoba] ve výši 3 328 172 Kč, přičemž žalobu žalobce rozšířil o další nárok ve výši 3 852 269 Kč. Žalovaný podal dne 6. 5.2024 vzájemný návrh na zaplacení 2 201 010,84 Kč. Usnesením č. j. 38 Cm 29/2024-159 vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku ze vzájemného návrhu ve výši 110 051 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy, k čemuž došlo dne 9. 5. 2024. Žalovaný poplatkovou povinnost nesplnil, soud proto řízení o vzájemném návrhu podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.Žalovaný podal proti usnesení včas blanketní odvolání. Ani k výzvě na jednání před soudem dne 30. 7. 2024 na č. l. 269 spisu nebylo odvolání ve stanovené lhůtě 5 dnů doplněno.V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně nerozhodl napadeným usnesením o dělitelném plnění, proto jediný možný v úvahu přicházející odvolací návrh spočívá ve změně usnesení, že se řízení nezastavuje (případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Z toho důvodu již z pouhé skutečnosti, že bylo podáno odvolání (a tedy odvolatel nesouhlasí s napadeným usnesením), lze dovodit odvolací návrh.Odvolání neobsahuje žádné odvolací důvody, což ale s ohledem na ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř. nemá žádný právní význam. Jak plyne a contrario z uvedeného ustanovení, usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, jak je tomu v tomto případě, lze přezkoumat i tehdy, neobsahuje-li žádné odvolací důvody.Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o SP): „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“Žalovaný v podání ze dne 30. 4. 2024 na č. l. 140 spisu navrhl zamítnout žalobu a dále vznesl vzájemný návrh dle § 97 o. s. ř. proti žalobci na zaplacení částky 2 201 010,84 Kč. Při jednání dne 6. 5. 2024 byl žalovaný soudem poučen, že se ze strany žalovaného nejedná o obranu (započtení), nýbrž o vzájemný návrh, ze kterého musí žalovaný zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud dodává, že tento vzájemný návrh je samostatnou žalobou žalovaného proti žalobci a podáním tohoto návrhu vznikla žalovanému poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a to ve výši 110 051 Kč Položky 3 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu tohoto zákona.Usnesením č. j. 38 Cm 29/2024-159 ze dne 7. 5. 2024, doručeným žalovanému dne 9. 5. 2024, soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku ve výši 110 051 Kč za podání vzájemného návrhu, a to do 15 dnů od doručení usnesení. Patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku začala běžet dne 10. 5. 2024 a skončila marně dne 25. 5. 2024.O následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě byl žalovaný poučen. Vzhledem k bezvýslednosti výzvy k zaplacení soudního poplatku postupoval soud prvního stupně správně, když řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona o SP. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení o podané žalobě.