Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 19.12.2008.Soud prvního stupně vydal dne 14.4.2011 směnečný platební rozkaz č. j. 53 Cm 422/2010-28, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky.Po projednání námitek vydal soud prvního stupně dne 1.11.2011 rozsudek č. j. 53 Cm 422/2010-73, kterým ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení o námitkách.Žalovaný podal v zákonné lhůtě písemným podáním ze dne 29.11.2011 proti tomuto rozsudku odvolání.Výzvou ze dne 14.12.2011 doručenou dne 27.12.2011 vyzval soud prvního stupně žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 55 180 Kč a následně dopisem ze dne 19.4.2013 jej poučil, že poplatková povinnost k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 55 180 Kč stále trvá a stanovil mu lhůtu k zaplacení do 5 dnů od doručení přípisu. „Druhá výzva“ k zaplacení soudního poplatku za odvolání byla žalovanému doručena na adresu dle centrální evidence obyvatel ([adresa]) dne 24.4.2013.Vzhledem tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve výši 55 180 Kč nezaplatil, postupoval soud prvního stupně dle § 9 odst.1 zák. č. 549/91 Sb. a usnesením ze dne 17.5.2013, č. j. 53 Cm 422/2010-168 doručovaným na adresu [adresa] a opětovně dne 10.6.2013 na adresu [adresa] odvolací řízení ve výroku I. zastavil a ve výroku II. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.Žalovaný podal písemným podáním ze dne 29.5.2013 proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě blanketní odvolání, ve kterém uplatnil námitku neúčinnosti doručení výše uvedeného usnesení. V doplňujícím písemném podání ze dne 7.6.2013 uvedl, že na adrese „[adresa] “ má zřízenu od 8.2.2013 do 7.8.2013 dosílku na adresu „[adresa] “.Jelikož se soudu prvního stupně nepodařilo žalovanému řádně doručit usnesení ze dne 17.5.2013, č. j. 53 Cm 422/2010-168 (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.6.2014, č. j. 5 Cmo 488/2013-216), vyzval soud prvního stupně přípisem ze dne 23.9.2014 žalovaného ke sdělení adresy, na kterou mu soud má zasílat písemnosti. Žalovaný dopisem ze dne 24.10.2014 sdělil soudu prvního stupně adresu „ [adresa] “. Na tuto adresu soud prvního stupně opětovně doručil žalovanému usnesení ze dne 17.5.2013, č. j. 53 Cm 422/2010-168 a to dne 7.5.2015. Žalovaný v odvolací lhůtě dopisem ze dne 20.5.2015 (podaným doporučeně na poštu dne 21.5.2015) uvedl, že po celé řízení není schopen uhradit soudní poplatek ani náklady řízení, jehož nebyl iniciátorem.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.V souladu s § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížností zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů, výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně výzvou ze dne 14.12.2011 doručenou dne 27.12.2011 a přípisem ze dne 19.4.2013 doručeným dne 24.4.2013 řádně vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání a ten jej nezaplatil, nastaly zákonné podmínky pro zastavení odvolacího řízení dle 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb.Lze proto konstatovat, že soud prvního stupně postupoval ve shodě s § 9 odst. 1 zák. č. 549/91 Sb., pokud odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Z tohoto důvodu odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení jako věcně správně potvrdil.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně úspěšné žalobkyně žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.