Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 459 Kč, k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 22. 10. 2021 se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 160 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 6. 2021 do zaplacení a s odměnou ve výši 533,33 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný vystavil dne 29. 4. 2021 na řad žalobce vlastní směnku na částku 160 000 Kč s datem splatnosti 29. 6. 2021 s doložkou „[Anonymizováno] “ a s platebním místem na adrese [adresa]. V den splatnosti byla směnka předložena v místě placení k proplacení, k úhradě směnky však nedošlo.
2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 486,20 Kč (výrok II.). Proti rozsudku se žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).
3. Podáním ze dne 13. 10. 2022 vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaný mu zaplatil celou jistinu ve výši 160 000 Kč, 6% úrok ročně z této částky od 30. 6. 2021 do 12. 10. 2022 ve výši 12 361,64 Kč, směnečnou odměnu ve výši 533,33 Kč a náhradu nákladů řízení v celkové výši 55 459,20 Kč, skládající se ze soudního poplatku ve výši 8 027 Kč a z nákladů právního zastoupení v celkové výši 47 432,20 Kč, včetně paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty. Žalobce navrhl podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznání „(toliko akademickým výrokem)“ již uhrazené náhrady nákladů řízení v celkové výši 55 459,20 Kč.
4. V podání ze dne 17. 10. 2022 učinil žalovaný nesporným, že žalovanou částku, včetně nákladů řízení žalobci uhradil. Jím podané odvolání vzal zároveň zpět.
5. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.
6. V daném případě vzal žalobce žalobu zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl ještě právní moci. Odvolací soud proto postupoval podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že zrušením rozsudku soudu prvního stupně a zastavením řízení došlo k vyřízení odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku, nebylo již namístě rozhodovat o zpětvzetí odvolání, které žalovaný učinil poté, kdy žaloba byla žalobcem vzata zpět.
7. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný provedl úhradu žalobou uplatněných nároků až po podání žaloby, v důsledku čehož nemůže být v projednávané věci pochyb o tom, že z pohledu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. podal žalobce žalobu vůči žalovanému důvodně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5515/2016, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016). Povinnost k náhradě nákladů řízení tak v daném případě stíhá žalovaného, který svým chováním zavinil zastavení řízení.
8. Za náklady řízení žalobcem vynaložené k účelnému uplatňování práva je třeba považovat mimosmluvní odměnu za 5 úkonů právní služby po 7 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření k odvolání a zpětvzetí žaloby) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 232 Kč. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 55 459 Kč, a to k rukám zástupce žalobce (§ 221 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.).
9. K nákladovému výroku odvolací soud pro úplnost dodává, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1701/2014, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3501/2014), přičemž i výše nároku je závislá na rozhodnutí soudu. Z toho důvodu bylo nutno o povinnosti žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobci rozhodnout i při vědomí toho, že žalovaný částku této náhradě odpovídající již žalobci uhradil. S ohledem na provedenou úhradu nebyla ve výroku usnesení stanovena lhůta k plnění.
10. O vrácení části soudního poplatku za odvolání žalovaného rozhodne soud prvního stupně (§ 10 odst. 3, první věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).