Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvoláních žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti rozsudku ze dne 26. 2. 2025, č. j. 47 Cm 48/2024-57 (v odůvodnění chybně uvedeno „č. j. 47 Cm 78/2024-57“), a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), a konstatoval, že podáním odvolání proti rozsudku výše uvedenému vznikla žalovaným poplatková povinnost. Ve lhůtě pro ke splnění poplatkové povinnosti požádali žalovaní o osvobození od soudních poplatků. Toto osvobození jim usneseními ze dne 9. 12. 2025, č. j. 47 Cm 48/2025-97 (co se týče žalované 1.) a ze dne 9. 12. 2025, č. j. 47 Cm 48/2025-98 (co se týče žalovaného 2.) nebylo přiznáno. Žalovaní byli proto opětovně vyzváni k zaplacení poplatků za odvolání, a to v dodatečné patnáctidenní lhůtě. Ani v této lhůtě však poplatky za podaná odvolání nezaplatili, a proto soud prvního stupně odvolací řízení zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. s tím, že z procesního hlediska zavinili zastavení odvolacího řízení žalovaní, nicméně žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
2. Žalovaní podali proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterých navrhli změnu usnesení tak, že žalované 1. bude přiznáno osvobození od soudního poplatku za podané odvolání. Soudu prvního stupně vytkli, že nesprávně vyhodnotil skutkový stav a tento nesprávně právně hodnotil. Podle žalovaných jsou majetkové a osobní poměry žalované 1. takové, že plně osvědčují její neschopnost soudní poplatek zaplatit. Společnost nemá aktuálně k dispozici účetnictví, neboť je zadržováno třetí osobou. V současné době jsou činěny kroky k rekonstrukci účetnictví a daňové evidence, aby podávala řádný a věrný obraz ekonomické situace žalované 1. Skutečnost, že žalovaná 1. je bez prostředků k úhradě soudního poplatku, je zřejmá i z veřejných zdrojů. Nutné podmínky pro osvědčení práva na osvobození od soudního poplatku tak byly na straně žalované 1. splněny. Žalovaný 2. uvedl, že se k odvolání připojuje, neboť vzhledem k soudnímu výroku má na výsledku sporu právní zájem.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.
4. Podle § 2 odst.
5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě vznikla žalovaným podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatky za odvolání nebyly žalovanými zaplaceny při podání odvolání, vyzval je soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 47 Cm 48/2024-66, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2025, č. j. 47 Cm 48/2024-94, k jejich zaplacení ve výši 135 970 Kč (v případě každého ze žalovaných) podle položky 22 bod 1, písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla zástupci žalovaných doručena dne 16. 4. 2025. Ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku požádali žalovaní podáním ze dne 30. 4. 2025 o osvobození od jejich placení. O této žádosti bylo pravomocně rozhodnuto usneseními soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2025, č. j. 47 Cm 48/2024-97 (co se žalovaného 1. týče) a č. j. 47 Cm 48/2024-98 (co se žalovaného 2. týče) tak, že osvobození nebylo žalovaným přiznáno. Soud prvního stupně poté opětovně vyzval žalované k zaplacení soudních poplatků usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. 47 Cm 48/2024-112, které bylo zástupci žalovaných doručeno dne 3. 3. 2026. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovaným stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo opět poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že ze spisu ani z podaného odvolání nevyplývá, že by soudní poplatky byly žalovanými podle výzvy soudu prvního stupně zaplaceny, nelze v řízení o jimi podaných odvoláních pokračovat. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud po zjištění, že poplatková povinnost nebyla žalovanými splněna, odvolací řízení zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP.
6. Pokud jde o argumentaci žalovaných v podaných odvoláních, tato je založena výlučně na otázce, zda žalované 1. mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, přičemž namítáno je nesprávné skutkové i právní posouzení jejích majetkových poměrů. Tyto námitky však nejsou pro posouzení správnosti napadeného usnesení právně významné, neboť o žádosti žalované 1. o osvobození od soudních poplatků bylo již dříve pravomocně rozhodnuto zamítavým usnesením, a tedy otázka, zda byly splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků již není předmětem nynějšího řízení a nemůže být v jeho rámci opětovně přezkoumávána. V řízení o odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nepřísluší odvolacímu soudu znovu hodnotit majetkové a osobní poměry žalované 1. ani přezkoumávat správnost usnesení, jímž jí požadované osvobození nebylo přiznáno. Tvrzení žalované 1. o nedostatku finančních prostředků, o absenci účetnictví či o údajích dostupných z veřejných zdrojů proto nemohou vést ke změně nebo zrušení napadeného usnesení, neboť se jedná o tvrzení, která směřují výhradně proti již pravomocně vyřešené otázce osvobození od soudních poplatků a nikoli proti závěru, že soudní poplatek za odvolání nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, ačkoli žalovaní nebyli od jeho placení osvobozeni.
7. Pro úplnost se jeví vhodným dodat, že poplatková povinnost vznikla v dané věci i žalovanému 2., třebaže k podání odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1., nebyl subjektivně legitimován. K tomu odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021 (uveřejněno pod č. 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, je opožděné nebo je podáno neoprávněnou osobou. Uvedený závěr je použitelný i pro odvolání, neboť i v jeho případě zákon váže vznik poplatkové povinnosti přímo na jeho podání.
8. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvoláních žalovaných proti rozsudku ve věci vydanému postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP je věcně správný. Správný je rovněž výrok II. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalovaní nesplněním poplatkové povinnosti zavinili, že odvolací řízení musela být zastavena, a tedy stíhala by je povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. Podle obsahu spisu však žalobkyně žádné náklady v souvislosti s odvoláními žalovaných proti rozsudku nevynaložila.
9. Usnesení soudu prvního stupně bylo proto v obou jeho výrocích potvrzeno jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.
10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žádné takové náklady žalobkyni nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.