Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. 80 Cm 124/2017-64 (dále též „předmětné usnesení“), návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění starostů [Jméno advokáta B] (dále též „účastník“) ze dne 22. 4. 2017 o změně stanov s doplňky, schválenými výkonným výborem SH ČMS dne 21. 4. 2017 (dále též „napadené rozhodnutí“) zamítl (výrokem I.) a navrhovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit účastníkovi náklady řízení ve výši 10 164 Kč (výrokem II.).
2. Navrhovatelé podali proti oběma výrokům předmětného usnesení odvolání. Podáním, jež došlo odvolacímu soudu dne 13. 9. 2021, všichni navrhovatelé navrhli zrušení předmětného usnesení a zastavení řízení, neboť berou žalobu (správně návrh) zpět. Konstatují, což vyplývá i z vyjádření žalovaného (správně účastníka), že na jeho VI. sjezdu bylo rozhodnuto o změně stanov tak, jak navrhovatelé v návrhu konstatovali a označili za správné, když napadali napadené rozhodnutí. Nejvyšší orgán účastníka rozhodl tak, jak to navrhovatelé považovali za jedině správné, čímž odpadl předmět řízení. Domáhají se přiznání nákladů řízení.
3. Účastník v podání, jež došlo odvolacímu soudu dne 20. 9. 2021, uvedl, že se zpětvzetím návrhu souhlasí s tím, že se domáhá přiznání nákladů řízení, neboť zpětvzetí návrhu navrhovatelé zavinili. V podání, jež došlo odvolacímu soudu dne 8. 9. 2021, účastník uvedl, že se dne 9. 7. 2021 konal jeho řádný VI. sjezd, který legitimizoval změnu jeho stanov, jež je předmětem napadeného rozhodnutí, čímž dle účastníka zanikl předmět řízení.
4. Poznamenává se, že s účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí spolku podle § 258 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) řízením nesporným, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016), což má odraz též v jiném označení účastníků než je žalobce a žalovaný, jakož i podání, jímž se řízení ve věci samé zahajuje.
5. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
6. Soud řízení podle § 222a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. zastavil a předmětné usnesení zrušil (výrok I.), neboť navrhovatelé vzali před zahájením odvolacího jednání návrh na zahájení řízení v celém rozsahu zpět, s čímž účastník vyjádřil souhlas (§ 222a odst. 2 o. s. ř.).
7. Výrok o nákladech řízení (výrok II. tohoto usnesení) je opodstatněn § 224 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť nelze dovodit, že by navrhovatelé nebo účastník (dále též „účastníci“) zastavení řízení (v procesním smyslu) zavinili. Napadené rozhodnutí je právním jednáním, kterým členové účastníka rozhodli o vnitřních poměrech spolku v rámci práva podílet se na jeho řízení. V žádném případě přitom nemůže spolek (účastník), který je napadeným rozhodnutím vázán (neboť jeho neplatnost dosud vyslovena nebyla, protože byla předmětem podaného odvolání), rozhodnout o tom, zda je takové rozhodnutí platné či nikoliv, a tedy např. ani uzavřít smír o platnosti či neplatnosti tohoto rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 1079/2003, mutatis mutandis). Pokud tak členové účastníka přijali (v rámci jiného orgánu) rozhodnutí, které v důsledku činí napadené usnesení bezpředmětným (§ 258 o. z.), což je mezi účastníky řízení nesporné, nejde o jednání účastníka, pročež není v procesním smyslu zaviněným důvodem pro zastavení řízení jím způsobeným. Nadto, z toho, že jiné rozhodnutí jiného orgánu účastníka (sjezdu) posléze přijaté vedlo k bezpředmětnosti napadeného rozhodnutí, nevyplývá, že by byli navrhovatelé v řízení ve věci samé v rámci odvolacího řízení úspěšní, tedy, že návrh, který je předmětem zpětvzetí, je návrhem podaným důvodně. Pokud účastník tvrdí, že zanikl předmět řízení proto, že následné rozhodnutí účastníka legitimizovalo změnu stanov (s čímž navrhovatelé souhlasí), pak zpětvzetí návrhu za tohoto nesporného stavu nepředstavuje ani procesní zavinění zastavení řízení úkonem navrhovatelů.
8. O vrácení poměrné části soudního poplatku za podané odvolání rozhodne soud prvního stupně (§ 10 odst. 3 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, o soudních poplatcích).