Výrok
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 393/2017-24 ze dne 4. května 2020 se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
Soud I. stupně výše uvedeným usnesením na návrh navrhovatele zrušil v záhlaví uvedenou obchodní společnost a nařídil její likvidaci, ustanovil jí likvidátora [právnická osoba]., a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.Podle odůvodnění rozhodnutí jednatel obchodní společnosti je v zahraničí, tak i jediný společník, na výzvy k podání daňových přiznání za roky 2012-2015 nereagoval, je nekontaktní. Dále soud I. stupně zjistil, že v roce 2011 proběhly na obchodní společnost exekuce a od té doby nevyvíjela žádnou činnost a aktivitu. Podle soudu I. stupně tak nastaly zákonné podmínky pro zrušení obchodní společnosti, současně s tím nařídil její likvidaci a dále jmenoval likvidátora. Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků s odůvodněním, že zde žádné nevznikly.Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání opatrovník [Anonymizováno], ustanovený usnesením soudu I. stupně z 8. 10. 2019, a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítl, že nepodání daňových přiznání neprokazuje, že účastník není schopen po dobu delší než jeden rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel. Podle jeho názoru navrhovatel má jistě možnosti, jak prokázat, že faktický výkon činnosti a tím neplnění účelu korporace není vykonáván. V závěru odvolání uvádí, že jistě lze uznat, že korporace činnost vykonává a jen neplní svoji povinnost podat daňové přiznání, např. pro nemoc jednatele či pro jeho nezvěstnost.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř., včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by ve věci bylo třeba nařizovat jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Návrh na zrušení uvedené obchodní společnosti a provedení její likvidace podal navrhovatel s odůvodněním, že tato nepodala daňová přiznání za roky 2012-2015, na výzvy k předložení přiznání nereaguje, účetní uzávěrky od roku 2008 nezakládá do sbírky listin, a je nečinná. Na výzvu soudu I. stupně vyjádřit se k podanému návrhu nereagovala. Soud I. stupně proto účastníkovi ustanovil opatrovníka, který navrhl zamítnutí návrhu z důvodů absence zákonných důvodů pro zrušení obchodní společnosti. Dále soud I. stupně provedl dokazování listinami, zejména uvedenými výzvami navrhovatele k podání daňových přiznání, rejstříkovým spisem, výpisem z OR. Uzavřel, že jsou podmínky pro zrušení obchodní společnosti, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora.Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním a přijatými závěry, a tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud zcela ztotožnil, rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Vycházel z tvrzení navrhovatele a písemných důkazů, jak prokázáno účastník neplnil své zákonné povinnost, byl nečinný a na výzvy soudu nereagoval. Jestliže tedy soud I. stupně na základě zjištění zrušil účastníka a nařídil jeho likvidaci, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení.Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona, jak ve výroku uvedeno, s přihlédnutím k tomu, že navrhovateli žádné náklady nevznikly.