Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2022 č. j. 19 Co 250/2016-86 se potvrzuje.
Odůvodnění
Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně uvedeným usnesením odmítl odvolání povinné proti usnesení tamního soudu ze dne 28. 1. 2022 č. j. 19 Co 250/2016-82 pro opožděnost. Podle odůvodnění rozhodnutí napadené usnesení bylo povinné doručeno dne 2. 2. 2022 vhozením do její domovní schránky a lhůta 15 dnů k podání odvolání tedy uplynula dne 17. 2. 2022. Podle zjištění soudu I. stupně ale povinná podala odvolání na poštu až dne 21. 2. 2022, tedy po uplynutí odvolací lhůty.Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podala povinná odvolání a navrhla jeho zrušení, popř. prohlášení jeho nicotnosti, a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům pro současně uplatněnou námitku rozhodující soudkyně [tituly před jménem] a všech soudců Okresního soudu v [Anonymizováno], Krajského soudu v [adresa] a Vrchního soudu v Praze. Podle odvolatelky tak jsou dány důvody dle § 12 odst. 1 o. s. ř. pro delegaci nutnou. Dále odvolatelka poukázala na opatření z důvodů pandemie, která jí brání v řádném výkonu práv a povinnosti s tím, že na její straně trvá objektivně důvodná omluvitelná překážka trvalejší povahy.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 cit. zákona), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Předmětem tohoto odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí ze dne 4. 3. 2022, kterým soud I. stupně odmítl pro opožděnost odvolání povinné proti uvedenému předchozímu usnesení ze dne 28. 1. 2022, jímž zastavil dovolací řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021 (č.l. 86, 82, 48). Podle zjištění soudu I. stupně napadené rozhodnutí bylo povinné doručeno dne 2. 2. 2022 a odvolání proti tomuto odvolatelka podala na poštu až dne 23. 2. 2022, tedy po uplynutí odvolací lhůty 15 dnů od jeho doručení.Postupu soudu I. stupně ani jeho rozhodnutí nelze vytknou pochybení, neboť povinná podala odvolání proti usnesení soudu I. stupně po marném uplynutí zákonné odvolací lhůty.Na tomto místě nutno poukázat na to, že odvolatelka (a další členové její rodiny) v mnoha řízeních zahrnují soudy velkým množstvím různých návrhů a námitek, které jsou zpravidla neodůvodněné, nesrozumitelné, chaotické, v zásadě ale zcela nedůvodné, jak již judikovaly soudy v předchozích svých rozhodnutích. Opakované námitky podjatosti odvolatelka opět nijak nekonkretizovala a neuvedla konkrétní relevantní důvody, pro které by měli být soudci uvedených soudů vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci. S námitkou odvolatelky se tak ani v tomto případě odvolací soud dále nezabýval a v souvislosti s tím ani s návrhem na delegaci nutnou některému soudu z dosahu Vrchního soudu v Praze.Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil. O nákladech odvolacího řízení nerozhodoval, neboť v řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí v dosud neskončeném exekučním řízení rozhoduje pověřený exekutor (§ 87 a násl. exekučního řádu).