7 Cmo 121/2022

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15. 2. 2022 se navrhovatel domáhal zrušení společnosti [Jméno navrhovatele]., IČO [IČO navrhovatele], sídlem [Adresa navrhovatele] (dále i jen „Společnost“) a nařízení její likvidace z důvodu, že za zdaňovací období let 2017, 2018, 2019 a 2020 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, čímž naplnila zrušovací důvod dle ust. § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z.o.k.“).

2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně Společnost zrušil a nařídil její likvidaci (výrok I.), jmenoval Společnosti likvidátora [Jméno advokáta C], nar. [Datum narození advokáta C], sídlem [Adresa advokáta C] (výrok II.), uložil Společnosti povinnost zaplatit českému státu – Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč, na číslo účtu [č. účtu], pod VS [var. symbol], a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V odůvodnění soud uvedl, že ze Sbírky listin zjistil, že Společnost nezakládá listiny zákonem stanovené, a to ani přes výzvu ze dne 28. 2. 2022. Lze tedy usuzovat na její nečinnost a naplnění důvodu pro zrušení dle § 93 písm. b) z.o.k. Soud dále postupoval podle ust. § 191 odst. 1 a 4 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud uložil Společnosti podle § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

3. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání, v jehož doplnění uvedla, že chybějící daňová přiznání za období 2017 - 2019 dodatečně dodala a obratem po registraci k DPH doplní finančnímu úřadu též daňové přiznání za rok 2020 a 2021.

4. Podáním doručeným soudu dne 13. 6. 2022 vzal navrhovatel svůj návrh v celém rozsahu zpět, jelikož Společnost dodatečně dne 2. 5. 2022 dodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017, 2018 a 2019.

5. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li navrhovatel za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

6. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

7. Podle ust. § 15 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále i jen z. ř. s.) vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu.

8. V dané věci bylo odvolání podáno včas, osobou k tomu oprávněnou. Účastnice 1) vyslovila se zpětvzetím návrhu souhlas dne 28. 6. 2022 (viz záznam ve spise), a ze spisu lze dále usuzovat, a to z postupu zbylých účastníků v řízení, že ti se zpětvzetím návrhu souhlasí.

9. Protože byly splněny všechny zákonné podmínky, odvolací soud podle § 222a odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil. Důvod pro postup dle § 15 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, odvolací soud neshledal.

10. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., neboť řízení bylo možné zahájit i bez návrhu a žádné okolnosti případu neodůvodňují náhradu nákladů řízení, některému z účastníků přiznat.