Výrok
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2018 č. j. 38 Cm 397/2018-9 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění
V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zrušil obchodní společnost [Anonymizováno], se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO] (dále jen „společnost“) (výrok I.), nařídil její likvidaci (výrok II.), jejím likvidátorem jmenoval [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno], …. (výrok III.), uložil společnosti poplatkovou povinnost ve výši 2 000 Kč (výrok IV.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že společnost do dne rozhodnutí soudu nepodala návrh na zápis změn týkající se předmětu podnikání (činnosti) do obchodního rejstříku a zápis v obchodním rejstříku tak odporuje donucujícím ustanovení zákona. Ač byla společnost řádně vyzvána, tento závadný stav i přes výzvu soudu neodstranila a návrh na zápis změn do obchodního rejstříku nepodala. Soud proto společnost zrušil a nařídil její likvidaci. O jmenování likvidátora rozhodl podle § 191 odst. 1 a odst. 4 o. z., neboť jednatel společnosti nereaguje na výzvy soudu, nelze tedy očekávat, že by likvidace společnosti byla ze strany jednatele společnosti řádně a včas provedena.Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku III. podal [Anonymizováno] včasné odvolání. V odvolání namítl, že se svým jmenováním do funkce likvidátora nesouhlasí. Soud dopředu nezjišťoval jeho stanovisko k tomuto jmenování, ačkoli systematickým výkladem ust. § 191 o.z. lze dovodit, že takovýto souhlas dán být musí. Souhlas se jmenováním do funkce likvidátora potom nelze bez dalšího dovozovat pouze ze samotného zápisu v seznamu insolvenčních správců, když zápisem do tohoto seznamu souhlasil se svým ustanovováním v rámci insolvenčního řízení a nikoli se jmenováním do jiných funkcí, včetně funkce likvidátora (viz. Lavický, P. a kol.. Občanský zákoník I. Komentář, C. El. Beck, 2014, 985 s). Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby byl odvoláním napadený výrok zrušen. Současně navrhl, aby byl z této funkce odvolán, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tuto funkci vykonával.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že řízení je zatíženo zmatečnostní vadou.Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně jednal se všemi osobami, jež mají být účastníky tohoto řízení. Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. V záhlaví usnesení o zahájení řízení soud označil a tedy i považoval za účastníka řízení - [Anonymizováno]. Usnesení o zahájení řízení mu sice doručoval, nicméně když se zásilka vrátila soudu jako nedoručená s tím, že jako důvod jejího nedoručení - vrácení odesílateli (tj. soudu) bylo uvedeno, že adresát zemřel, soud prvního stupně z toho nevyvodil žádné závěry ve vztahu k předmětnému řízení. Jednak měl tuto skutečnost postavit najisto a dále se měl zabývat tím, kdo je právním nástupcem případně zemřelého společníka a s ním teprve jednat jako s účastníkem v daném řízení. Soud prvního stupně tedy dále vážně pochybil, rozhodoval-li ve věci samé, aniž jednal s příslušnou osobou, která se případně stala společníkem, jako s účastníkem řízení. Zmatečnostní vadou, k níž musí přihlížet odvolací soud z úřední povinnosti, je tak skutečnost, že soud v průběhu řízení svým nesprávným postupem někomu odejme možnost jednat před soudem (viz § 229 odst. 3 o. s. ř.). Typicky se jedná o situace, kdy soud má s někým jednat jako s účastníkem řízení, ale nejedná s ním, resp. ho opomene, a tím ho zkrátí na jeho právech. V takovém případě se jedná o zmatečnostní vadu mající za následek, že rozhodnutí soudu musí být zrušeno. Takové pochybení je samo o sobě důvodem pro zrušení usnesení soudu prvního stupně.Odvolací soud z vyloženého důvodu odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.