7 Cmo 311/2019

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že druhá účastnice, [Jméno navrhovatele B], nar. [Datum narození navrhovatele B], [adresa], se odvolává z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A], IČ [IČO navrhovatele A], [adresa] (výrok I.), že likvidátorem společnosti [Jméno navrhovatele A]. v likvidaci, IČ [IČO navrhovatele A], [adresa], se jmenuje [tituly před jménem] [Anonymizováno], insolvenční správce zapsaný v seznamu insolvenčních správců, se sídlem [adresa], [adresa] (výrok II.), že společnost [Jméno navrhovatele A], IČ [IČO navrhovatele A], [adresa], je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu [č. účtu], VS: [var. symbol] soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci (výrok III.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že je mu z jeho činnosti známo, že účastnice 1 se nachází v likvidaci, a že dosavadní likvidátor řádně nevykonává funkci likvidátora, když nereaguje na výzvy soudu, a když provádí likvidaci již od roku 2014. Soud proto dle ust. § 191 odst. 2 o. z., odvolal likvidátora (účastnici 2) účastnice 1 a dle ust. § 191 odst. 4 o. z., jmenoval novým likvidátorem [tituly před jménem] [Anonymizováno], insolvenčního správce zapsaného v seznamu insolvenčních správců. Uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek odůvodnil tím, že řízení o jmenování likvidátora, coby soudní řízení podléhá podle § 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zák. o soud. poplatcích“) poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soud. poplatcích, postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. i) zák. o soud. poplatcích ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 zák. o soud. poplatcích a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně první účastnici a druhé účastnici. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

3. Proti výroku III. se odvolala účastnice 1 a namítala, že v době, kdy se účastnice 2 stala jejím společníkem a jednatelem neměla účastnice 1 žádný majetek a nemá jej ani v současné době, a proto soudní poplatek nemá z čeho uhradit. Žádá, aby bylo jejímu odvolání vyhověno a vyměřený soudní poplatek jí byl prominut.

4. Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku III (§ 212a 6 o. s. ř.).

5. Ze spisu plyne, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2019, č. j. 73 Cm 111/2019-11, ve výrocích I., II. a IV. nabylo právní moci dne 17. 10. 2019 (č. l. 11 spisu).

6. Odvolací soud předně konstatuje, že řízení o odvolání likvidátora dle ust. § 191 odst. 2 o. z., může být zahájeno pouze na návrh.

7. Podle ust. § 1 písm a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zák. o soud. poplatcích“), se soudní poplatky (dále jen "poplatky") vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků (dále jen "poplatky za řízení").

8. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) zák. o soud. poplatcích, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak,9. Podle ust. § 2 odst. 3 věta prvá zák. o soud. poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.10. Podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zák. o soud. poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.11. Námitky odvolatelky neshledal odvolací soud důvodnými, neboť nemajetnost Společnosti může být v soudním řízení pouze důvodem pro podání žádosti o osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., to ale jen do pravomocného skončení řízení. Přičemž řízení o věci bylo pravomocně skončeno dne 17. 10. 2019.12. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v této věci je navrhovatel od soudních poplatků osvobozen dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soud. poplatcích, soud jeho návrhu vyhověl a účastnice jsou proto povinny soudní poplatek, jinak splatný podáním návrhu zaplatit dle ust. § 2 odst. 3 zák. o soud. poplatcích. Účastnice 1 a 2 mají v řízení postavení samostatných procesních společníků, a proto nejsou dány podmínky pro aplikaci ust. § 2 odst. 8 zák. o soud. poplatcích (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. června 2012, sp. zn. III. ÚS 1711/12).13. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně sice rozhodl správně, když dle ust. § 4 odst. 4 písm. j) zák. o soud. poplatcích v souvislosti s rozhodnutím o věci samé ve výroku III. uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zák. o soud. poplatcích, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí dle ust. § 7 odst. 1 věta druhá uvedeného zákona. Ale nesprávně tuto povinnost uložil pouze účastnici 1, neboť dle ust. § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích jsou povinny soudní poplatek zaplatit obě účastnice 1 a 2, a to rovným dílem.14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok III. usnesení soudu prvního stupně změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s odkazem na ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě neshledal žádné okolnosti případu, které by jejich přiznání odůvodňovaly.