Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 26. 1. 2019 se navrhovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 83 Cm 1352/2018-9 o zrušení navrhovatelky s likvidací a jmenování likvidátora.
2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh zamítl a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že v daném případě navrhovatelka požadovala změnu pravomocného rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací, když poukazovala na skutečnost, že společnost je schopna svou činnost vykonávat, protože nepozbyla podnikatelské oprávnění. Jiný důvod k podání návrhu neuvedla kromě vyjádření nesouhlasu se zrušením společnosti. V řízení o zrušení navrhovatelky s likvidací navrhovatelka na výzvu soudu podle § 172 o. z., nereagovala, proto soud vydal rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací. Proti rozhodnutí navrhovatelka nepodala řádný opravný prostředek. Ustanovení § 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) na daný případ nedopadá, neboť navrhovatelka byla zrušena s likvidací na základě soudního rozhodnutí. Soud dále uvedl, že neshledal důvody odchýlit se od názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v rozhodnutí z 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017 i Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 109/2018 nebo sp. zn. 7 Cmo 226/2018, dle kterých § 170 o. z., neřeší situace, kdy o zrušení právnické osoby rozhodne soud. Návrh tak soud shledal nedůvodným pro jeho rozpor s § 170 o. z., a proto jej zamítl. Nákladový výrok je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).
3. Do tohoto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, doplněné podáním doručeným soudu dne 13. 12. 2019, z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Namítla, že společnost pochybila pouze tím, že nereagovala na výzvy příslušného finančního úřadu a soudu. Poté, co usnesení o jejím zrušení nabylo právní moci, odstranila všechny jí vytýkané skutečnosti, podala dodatečná daňová přiznání, uhradila pokutu Finančnímu úřadu [adresa]. Dle odvolatelky soud prvního stupně pouze mechanicky aplikoval na daný případ ustanovení § 170 o. z., aniž by věc konkrétněji zhodnotil. Odvolatelka neshledává důvod pro své zrušení, pokud plní účel, pro který byly zřízena, a i veškeré povinnosti dané zákonem a má zájem na tom, aby mohla i nadále aktivně fungovat. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a návrhu vyhověl, popř. aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Podle § 170 o. z., kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.
6. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 171319 ze dne 20. 1. 2020 odvolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 83 Cm 1352/2018-9 byla navrhovatelka zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 1. 2019.
7. V usnesení ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017 Nejvyšší soud při výkladu § 170 o. z., dospěl k závěru, že: „Ustanovení § 170 o. z., umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze u tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, změna (zrušení) rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací je možná pouze na základě řádných či mimořádných opravných prostředků“. Ke shodnému závěru Nejvyšší soud dospěl též v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4549/2016 a v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1342/2017 (všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).
8. Odvolací soud nemá důvodu se od citovaných závěrů odchýlit ani v projednávané věci, když v případě navrhovatelky se nejednalo o tzv. dobrovolné zrušení s likvidací, nýbrž o jejím zrušení s likvidací a jmenování likvidátora rozhodl soud.
9. Z uvedeného vyplývá, že návrh je nedůvodný pro jeho nesouladnost s ustanovením § 170 o. z. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, když pochybení neshledal ani v nákladovém výroku.
10. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. Okolnosti případu přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neodůvodňují.