Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že řízení se přerušuje do právní moci rozhodnutí o dědictví po zemřelém žalobci hr/ [Anonymizováno], narozeného [Datum narození žalobce Y8], bytem [adresa].
2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobou došlou soudu dne 19. 2. 2018 se žalobce hr/ [Jméno žalobce Y8], [Datum narození žalobce Y8] bytem [adresa] (dále také jen „žalobce hr/“) domáhá přezkoumání a stanovení výše přiměřeného protiplnění v důsledku nuceného přechodu všech akcií společnosti [Anonymizováno] na hlavního akcionáře, na žalovanou. Žalobce hr/ zemřel dne [Anonymizováno]. Řízení o pozůstalosti po žalobci hr/ je vedeno [tituly před jménem] [Anonymizováno], soudním komisařem, se sídlem [adresa] pod sp. zn. 34 D 2608/2020, Nd 297/2020. Soud konstatoval, že dospěl k závěru, že pro řízení je podstatné, aby bylo postaveno najisto, kdo je dědicem žalobce hr/, proto řízení přerušil.
3. Proti uvedenému usnesení se žalobce lg/ odvolal. Uvedl, že v řízení vystupuje téměř 350 žalobců. S ohledem na předmět a složitost řízení lze očekávat, že řízení nepotrvá krátkou dobu a je možné, že v budoucnosti některý z dalších žalobců ztratí způsobilost být účastníkem řízení. Nebylo namístě řízení přerušovat, když existují jiné nástroje, jak zajistit, aby řízení pokračovalo plynule. Účastník hr/ zemřel již 13. října 2020, je již známo, kterému notáři jako soudnímu komisaři je přiděleno projednání pozůstalostního řízení a pokud by soud prvého stupně byl toho názoru, že nelze anebo není, vhodné jednat s dědici, kteří byli v rámci stanovení předběžného šetření jako „předběžný okruh dědiců“ již ustanoveni, mohl soud podle ustanovení § 29 odst. 3) o. s. ř. ustanovit opatrovníka neznámým dědicům. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že řízení se nepřerušuje.
4. Proti uvedenému usnesení se odvolali i žalobci b/ až ld/. Uvedli, že soud má posoudit, zda v daném případě je nezbytné probíhající řízení přerušit. Uvedl, že řízení probíhá již od roku 2018 a mnoho žalobců jsou osoby vyššího věku. Přerušení řízení by způsobilo další prodlení ve věci a není vyloučeno, že by mohlo být z obdobných důvodů vícekrát opakováno. Skutečnost, kdo je oprávněnou osobou, procesním nástupcem žalobce, je tedy fakticky za daných okolností důležitá až ve chvíli existence pravomocného rozhodnutí v dané věci. Rovněž pravomocné rozhodnutí je pro žalobce závazné vůči všem vlastníkům účastnických cenných papírů, tedy nikoli pouze vůči žalobcům. Institut procesního nástupnictví a přerušení řízení primárně upravuje situace, kdy právo vázne přímo na osobě jediného účastníka a v případě jeho smrti není jasné, s kým má být v řízení pokračováno na straně žalobce. V předmětném sporu však stojí na straně žalující několik stovek žalobců. Proto skutečnost, zda identita procesního nástupce jednoho z nich není soudu během řízení známá, není rozhodující pro výsledek celého sporu. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadenou část usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále o. s. ř) a dospěl k závěru, že usnesení je nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.
6. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
7. Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
8. Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
9. Ustanovení § 107 platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.
10. Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení, soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení například tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, a proto soud řízení zastaví.
11. Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
12. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou zpravidla její dědici. I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.), není v této době většinou okruh zůstavitelových dědiců ještě znám. V situaci, kdy nejsou známi zůstavitelovi dědici, může soud v řízení ihned pokračovat, jen je-li tu nebezpečí z prodlení, a to s opatrovníkem, kterého neznámým dědicům ustanovil a který bude dědice zastupovat do doby, než budou v dědickém řízení zjištěni; jinak řízení přeruší. Má-li zůstavitel jediného dědice nebo patří-li do dědictví dostatečný majetek, nebo je-li zřejmé, který z více dědiců právo převezme (např. podle závěti, která nebyla v dědickém řízení napadena), lze v řízení v těchto a v jim podobných případech pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci.
13. V daném případě žalobci uplatnili žalobou proti žalovanému právo na dorovnání dle § 390 odst. 1 ZOK. V průběhu řízení dne 13. 10. 2020 žalobce hr/ zemřel. Soud řízení přerušil. Rozhodnutí soud odůvodnil pouze tím, že pro řízení je podstatné, aby bylo postaveno najisto, kdo je dědicem žalobce hr/.
14. Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným shora. Soud musí kromě jiného stručně a jasně vyložit, jaké skutečnosti má zjištěny a jaké nikoli, které ze zjištěných skutečností jsou skutečnosti významné pro jeho rozhodnutí. Přitom dbá o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé.
15. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál. Z napadeného rozhodnutí sice vyplývá, že soud má za to, že v řízení lze pokračovat (řízení soud nezastavil), neuvedl však, proč má za to, že v řízení nelze pokračovat ihned. Soud neuvedl, jakými úvahami se řídil, pokud učinil bez dalšího závěr, že pro řízení je podstatné, aby bylo postaveno najisto, kdo je dědicem žalobce hr/. Soud neuvedl, proč neprovedl šetření o tom, kdo je právním nástupcem zemřelého, přičemž od právního nástupnictví je odvozeno od nástupnictví procesní. Soud neuvedl, proč nezjišťoval, kdo je dědicem zemřelého a zda je již znám. Soud též nehodnotí, zda tu je s ohledem na danou věc nebezpečí z prodlení a zda není na místě ustanovit zemřelému opatrovníka.
16. S ohledem na uvedené nedostatky nelze rozhodnutí přezkoumat. Protože je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, což je důvodem pro jeho zrušení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
17. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v intencích § 151 o. s. ř.