Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením uvedeným v záhlaví rozhodl o zrušení účastnice a nařízení její likvidace (výrok I.), dále jmenoval likvidátorem [tituly před jménem] [Anonymizováno] (výrok II.), ve výroku III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil účastnici povinnost zaplatit ČR – Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.).
2. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka b) [fyzická osoba] včasné odvolání, a to do všech výroků s odůvodněním, že v současné době probíhají mezi akcionáři účastnice jednání, kdy lze nakonec očekávat, že v průběhu odvolacího řízení dojde k odklizení důvodu, pro který byla účastnice napadeným rozhodnutím zrušena.
3. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobou oprávněnou.
4. Podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
5. S odkazem na komentářovou literaturu odvolací soud uvádí, že „Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.” (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1745 s.).
6. V dané věci soud prvního stupně návrhu navrhovatelky b) v celém rozsahu vyhověl, a proto není tato navrhovatelka k podání odvolání subjektivně oprávněna.
7. Za této situace odvolací soud podané odvolání bez věcného přezkumu odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř.
8. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení některému z jeho účastníků neshledal.