Výrok
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2025, č. j. 77 Cm 117/2024-22, se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Usnesením ze dne 29. dubna 2025, č. j. 77 Cm 117/2024-22, Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozhodl, že návrh na zrušení společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] (dále jen „společnost“) se zamítá (výrok I.). Opatrovníku [Jméno opatrovníka] přiznal odměnu 3 059 Kč (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. uložil navrhovateli povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3 059 Kč.
2. Navrhovatel podal proti výše uvedenému usnesení včasné odvolání.
3. Podáním ze dne 17. 7. 2025 vzal navrhovatel návrh zpět v celém jeho rozsahu.
4. Společnost se ke zpětvzetí návrhu vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2025 s tím, že se zpětvzetím návrhu souhlasí.
5. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
6. Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
7. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelem rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.
8. O nákladech před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s., neboť řízení ve věci samé lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.
9. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.
10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu „o vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016). „Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů (nebo ustanovený advokát) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (který měl ve věci úspěch). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014).
11. Odvolací soud nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, který na náhradu nákladů, které má stát platit na odměně ustanoveného opatrovníka, aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., ačkoli měl aplikovat § 149 odst. 2 o. s. ř. Náklady ustanoveného opatrovníka nese stát, neboť tu není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena jejich náhrada.
12. Výši odměny procesního opatrovníka určí soud prvního stupně samostatným usnesením.