9 Cmo 229/2024

Odůvodnění

Usnesením ze dne 25. dubna 2024, č. j. 38 Cm 211/2017-56, Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně ve výroku I. rozhodl tak, že účastník č. 2 se dnem právní moci usnesení odvolává z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A]., v likvidaci, IČO [IČO navrhovatele A] (dále jen „společnost“). Výrokem II. jmenoval nového likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele A]., v likvidaci, a to společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Výrokem III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.Účastník č. 2 podal proti výše uvedenému usnesení včasné odvolání.Podáním ze dne 5. 5. 2025 vzal navrhovatel návrh zpět, a to v celém jeho rozsahu. Uvedl, že dal souhlas s výmazem společnosti z obchodního rejstříku, čímž je zbytečné pokračovat v jednání.Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.Podle § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelem a skutečnosti, že navrhovatel dal souhlas s výmazem společnosti z obchodního rejstříku, rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí soudu I. stupně a řízení podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s., neboť řízení ve věci samé lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.