Výrok
I. K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „předkládající soud“) dne 27. 11. 2025 domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí v souhrnu žalovanou částku.
2. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako zhotovitel se žalovanou jako objednatelem uzavřela dne 8. 9. 2025 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka konzultačních a vývojových prací na projektu [Anonymizováno] spočívající v technické investigaci a analýze technologií, frameworku, promptů a kódů, software developmentu a konzultaci v této oblasti a tvorbě dokumentace a technických návrhů. Žalobkyně dílo řádně provedla a žalované předala, žalovaná však neuhradila sjednanou cenu díla v celkové výši 193 020,89 Kč, která jí byla vyúčtována zálohovou a konečnou fakturou, ani zčásti. Ve smlouvě byla sjednána pro případ prodlení s úhradou dlužných částek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, která činí ke dni podání žaloby částku 12 784,27 Kč a kterou žalobkyně též vymáhá, když se jí nepodařilo spor vyřešit smírně.
3. Předkládající soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že jelikož je předmětem řízení zaplacení ceny díla a smluvní pokuty, nejedná se o žádný ze sporů uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) až r) o. s. ř., takže k řízení je podle § 9 odst. 1 o. s. ř. věcně příslušný soud okresní.
4. Žalobkyně se k otázce věcné příslušnosti na výzvu soudu vyjádřila tak, že jelikož, jak z přiložené smlouvy, resp. závazné nabídky žalobkyně, vyplývá, byla jejím předmětem i licence k užití díla, která byla zahrnuta i v ceně díla, je podle jejího názoru k řízení věcně příslušný soud krajský podle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť se jedná o spor vyplývající z práv duševního vlastnictví, když nároky žalobkyně se vztahují k autorskému dílu podle § 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AZ“), které bylo autorem vytvořeno na objednávku (§ 61 AZ).
5. Žalovaná se k otázce věcné příslušnosti nevyjádřila.
6. Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný. Pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.).
7. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1 o. s. ř.).
8. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a které, budou-li prokázány, umožňují žalobě vyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009).
9. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
10. Věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně vymezuje § 9 odst. 2 o. s. ř. Dle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř. jsou věcně příslušné krajské soudy ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví.
11. Nadřízený soud konstatuje, že pro nárok v této věci požadovaný není zákonem založena výjimka z obecné věcné příslušnosti okresních soudů ve sporném občanském soudním řízení. Ze žalobních tvrzení nelze dovodit, že by v daném případě byla založena věcná příslušnost krajských soudů podle speciálního ustanovení § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kterého se dovolává žalobkyně, neboť uvedené ustanovení upravuje pouze spory (přímo) vyplývající z práva duševního vlastnictví, tedy spory o nárocích vycházejících z autorského zákona (zejména jeho § 40), spory o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a spory o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona (k tomu srov. znění § 9 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 a důvodovou zprávu k zákonu č. 293/2013 Sb.). Přitom spor o zaplacení peněžitého plnění (ceny) za vytvoření (autorského) díla (pokud vůbec skutečně autorským dílem ve smyslu autorského zákona je, což v tomto řízení nadřízený soud neřeší), je (pouze) sporem ze smlouvy o dílo, na podkladě které mělo být (autorské) dílo vytvořeno. Z pohledu vzniku povinnosti zaplatit cenu díla je přitom bezvýznamné, zda sjednané dílo vykazuje znaky díla autorského ve smyslu autorského zákona. Podobné je to u nároku na zaplacení smluvní pokuty, která byla žalované vyúčtována (pouze) za prodlení s úhradou ceny díla. Ani jeden ze žalovaných nároků tedy není nárokem plynoucím z autorského zákona, ani o nárok z ohrožení a porušení autorských práv a ani o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ve výše uvedeném smyslu. Nadřízený soud poukazuje i na svá četná předchozí rozhodnutí v podobných věcech (např. sp. zn. Ncp 674/2023 nebo Ncp 495/2024).
12. S ohledem na shora uvedené nadřízený soud – pod bodem I. výroku tohoto usnesení – rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 104a odst. 2 poslední věta o. s. ř.), přičemž – pod bodem II. výroku – současně uvedl konkrétní soud, kterému bude věc po právní moci usnesení postoupena (§ 104a odst. 6 část věty před středníkem o. s. ř.).
13. Tímto rozhodnutím jsou účastníci a soudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř.), rozhodnutím pod bodem II. výroku tohoto usnesení však není v obecné rovině dotčeno ustanovení § 105 o. s. ř. (§ 104a odst. 6 část věty za středníkem o. s. ř.).