Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Tento předpis byl zrušen s účinností od 1. 5. 1992. Níže je jeho poslední znění před zrušením. Na skutečnosti z doby před zrušením se může dál použít; rozhoduje o tom zrušovací předpis a jeho přechodná ustanovení.

Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách

18/1960 Sb.
Znění k 1. 4. 1960historické

2 znění

    18
    VYHLÁŠKA
    ministerstva financí
    ze dne 8. března 1960
    o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách
    Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí, zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 10 odst. 2 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a podle § 7a odst. 1 zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 80/1958 Sb., a po projednání s ostatními ústředními orgány a s vybranými podniky:
    Předmět a rozsah úpravy
    § 1
    (1) Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a náhrady stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,
    a) zaměstnanců organizací socialistického sektoru a jiných osob, pověřených těmito organizacemi plněním úkolů v zahraničí,
    b) a rodinných příslušníků osob uvedených pod písm. a).
    (2) Tato vyhláška se nevztahuje na zahraniční pracovní cesty těch zaměstnanců, kteří je konají jako členové posádek dopravních prostředků nebo jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v dopravním prostředku, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob.*)
    (3) O úpravě náhrad výdajů uvedených v odstavci 1 veřejných funkcionářů, příslušníků ozbrojených sil v činné službě, žáků škol ozbrojených sil, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob platí zvláštní předpisy.
    § 2
    (1) Zahraničními pracovními cestami jsou pracovní cesty z tuzemska do zahraničí a ze zahraničí do tuzemska a pracovní cesty v zahraničí.
    (2) Zahraniční pracovní cesta z tuzemska počíná okamžikem odjezdu z obce sídla vysílající organizace (§ 4 odst. 1) a zahraniční pracovní cesta do tuzemska končí okamžikem příjezdu do obce sídla vysílající organizace. Vyžaduje-li toho účelnost, může vysílající organizace, dodrží-li zásadu nejvyšší hospodárnosti, určit pro nástup nebo ukončení cesty jinou obec.
    Ustanovení § 7 odst. 3 není dotčeno.
    Povinnosti při zahraničních pracovních cestách z hlediska hospodárnosti
    § 3
    Vysílající organizace a financující organizace (§ 4), dále zaměstnanci a jiné osoby, vysílané na zahraniční pracovní cesty, jakož i jejich rodinní příslušníci, jsou povinni řídit se zásadou nejvyšší hospodárnosti, zejména volit spojení (směr jízdy) a dopravní prostředky devizově nejvýhodnější.
    § 4
    (1) Organizace, která ukládá svému zaměstnanci vysílanému do zahraničí nebo jiné osobě (dále jen „zaměstnanci“) splnění úkolu v zahraničí (vysílající organizace), je zejména povinna
    a) před povolením cesty na základě plánu pracovních úkolů přezkoušet její účelnost a před nastoupením její připravenost,
    b) určit trvání cesty na dobu nezbytně nutnou a kontrolovat hospodárné plnění úkolů,
    c) spolupracovat v otázkách hospodárnosti s financující organizací,
    d) zajistit řádné a včasné využití výsledků cest.
    (2) Organizace, která zaměstnanci uvolňuje na pracovní cestu do zahraničí devizové prostředky (dále jen „financující organizace“), je zejména povinna
    a) spolupracovat s vysílající organizací, aby byla uplatňována hlediska hospodárnosti,
    b) zajistit obstarání jízdenek a letenek,
    c) vybavit zaměstnance při nástupu zahraniční pracovní cesty potřebnými devizovými prostředky, zařídit jejich další včasné zaslání, byla-li cesta odůvodněně prodloužena, popř. zajistit jejich postupné zasílání, jde-li o dlouhodobou pracovní cestu,
    d) upozornit zaměstnance na ustanovení této vyhlášky a prováděcích předpisů i pokynů k ní vydaných a pomoci mu, aby se s nimi mohl seznámit,
    e) vyžádat si od zaměstnance vyúčtování výdajů ve stanovené lhůtě a vyúčtování včas kontrolovat.
    (3) Je-li vysílající organizace zároveň organizací financující, příslušejí jí též povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. b) až e).
    § 5
    (1) Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen
    a) seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,
    b) řídit se příkazy vysílající a financující organizace,
    c) dbát zásady nejvyšší hospodárnosti (§ 3), zejména při volbě ubytování,
    d) omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,
    e) podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),
    f) vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).
    (2) Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.
    Náhrady výdajů
    § 6
    Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci
    a) dieta,
    b) náhrada výdajů za ubytování,
    c) náhrada výdajů za použití hromadných dopravních prostředků, popř. za nutné použití jiných dopravních prostředků v mezistátní a meziměstské dopravě,
    d) náhrada mimořádných výdajů, pokud byly ke splnění uložených úkolů nezbytně nutné.
    § 7
    (1) Výši diety stanoví prováděcí předpisy (§ 12), a to odstupňovaně, zejména podle míry nutných výdajů na stravu a ubytování a podle povahy úkolů zaměstnance.
    (2) Z diet je zaměstnanec povinen hradit zejména
    a) výdaje za stravu,
    b) výdaje za nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání nebo výkonu,
    c) běžné osobní a společenské výdaje.
    (3) Dieta přísluší zaměstnanci od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska. Použije-li zaměstnanec jiného dopravního prostředku, přísluší mu dieta při odjezdu do zahraničí od okamžiku přestupu československých státních hranic a při návratu ze zahraničí do okamžiku jejich přestupu.
    § 8
    Náhrada výdajů zaměstnance při stěhování
    Při stěhování přísluší zaměstnanci vedle náhrady výdajů podle § 6 náhrada prokázaných výdajů za přepravu jeho svršků a za jejich pojištění proti ztrátě a poškození za dopravy, pokud stěhování bylo provedeno podle pokynů financující organizace.
    § 9
    Rodinní příslušníci
    Prováděcí předpisy stanoví, které náhrady a v jaké výši příslušejí rodinným příslušníkům zaměstnance, a které z povinností, uvedených v § 5 se vztahují i na rodinné příslušníky zaměstnance, zúčastní-li se s ním pracovní cesty; zvláštní předpisy stanoví, v kterých případech mohou se rodinní příslušníci takových cest zúčastnit.
    Ustanovení přechodná a závěrečná
    § 10
    Tato vyhláška se vztahuje na všechny zahraniční pracovní cesty nastoupené v době její účinnosti. U zahraničních pracovních cest nastoupených před počátkem účinnosti této vyhlášky a skončených v době její účinnosti, avšak před 1. červencem 1960, použije se dosavadních předpisů; u cest takto nastoupených, avšak ještě neskončených před 1. červencem 1960, použije se na jejich část konanou před 1. červencem 1960 dosavadních předpisů a na jejich část konanou po 30. červnu 1960 této vyhlášky.
    § 11
    Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů může povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.
    § 12
    Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů vydá k provedení této vyhlášky směrnice, zejména o výši náhrad a způsobu jejich vyúčtování.
    § 13
    Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 94/1955 Ú. l., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí a předpisy podle ní vydané.
    § 14
    Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.
    První náměstek ministra:
    inž. Sucharda v. r.
    *) Pro tyto zaměstnance a jejich rodinné příslušníky platí samostatné úpravy.

    Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací