mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě dne 6. dubna 1922.

Všeobecná ustanovení.

Článek 1.

Smluvní státy, kterým připadlo nějaké území bývalého císařství Rakouského, nebo které vznikly rozkouskováním tohoto císařství, vyjímaje Rakousko, zařídí podle ustanovení této úmluvy převod všech pohledávek svých příslušníků u poštovní spořitelny ve Vídni, počítaje v to pohledávky bývalých rakouských nebo rakousko-uherských civilních a vojenských vrchností, úřadů, státních ústavů atd., jichž sídlo zapsané v knihách poštovní spořitelny jest mimo republiku Rakouskou na území těchto států.

Pohledávky, které nebudou převzaty jinými národními státy, budou převzaty Rakouskem.

Každý z výše uvedených států pověří některý ze svých veřejných peněžních ústavů provedením všech operací vyplývajících z této úmluvy.

Tato úmluva nevztahuje se na pohledávky, jejichž majitelé prohlásí, že je chtějí ponechati u poštovní spořitelny ve Vídni.

Za likvidační den považuje se, pokud v následujících předpisech není výslovně ustanoven den jiný, poslední den měsíce, v němž tato úmluva stane se účinnou podle článku 20.

Článek 2.

Za příslušníky území oddělených od bývalého císařství Rakouského, jichž pohledávky mají býti převedeny na národní ústavy, považují se zásadně oni vkladatelé úspor a majitelé šekových účtů, kteří v den rakouské rozluky měnové (26. března 1919) měli na území příslušného státu své řádné bydliště (sídlo) a je od té doby nezanechali. Dočasné změny pobytu, zvláště byly-li způsobeny válečným stavem, nelze považovati za změny řádného bydliště (sídla). Přeložili-li vkladatelé úspor anebo majitelé šekových účtů své bydliště (sídlo) po dni výše uvedeném z území jednoho národního státu do území jiného státu, vyjímaje do Rakouska, rozhoduje o převzetí jejich pohledávek jejich státní příslušnost v den, kdy úmluva tato stane se účinnou.

U odboček peněžních ústavů a podniků všeho druhu, u správ statků atd., považuje se místo provozu těchto odboček a správ za sídlo.

V příčině příslušníků, kteří měli své bydliště (sídlo) v území položeném mimo bývalé císařství Rakouské a kteří odtud přesídlili do svého národního státu anebo zůstali v cizině, obsahuje druhá část této úmluvy bližší ustanovení.

Pokud jde o pohledávky účtované poštovní spořitelnou v bývalých korunách rakousko-uherských, vyhrazují si smluvní státy právo neuznati nebo jen částečně uznati přírůstek, který případně vzniknul po rakouské rozluce měnové, pokud tento přírůstek neplyne z dobropisů úroků na účtech nebo z převodů pohledávky, která přechází na týž národní ústav.

Článek 3.

Úhrnná částka pohledávek, tímto způsobem ze správy poštovní spořitelny vylučovaných, bude účetně vyjádřena jednotně v korunách.

K úhradě této úhrnné částky dá poštovní spořitelna přejímajícím národním ústavům k disposici hodnoty uvedené v článku 9.

Aktiva, poštovní spořitelnou k úhradě postoupená, rozdělí se mezi národní státy, vyjímaje Rakousko, podle ustanovení článku 10.

Článek 4.

Kromě pohledávek z úspor a šekových účtů budou na žádost zájemníků převedena na ústavy ku přejímání ustanovené také deposita cenných papírů, která poštovní spořitelna opatruje a spravuje na účet státních občanů příslušného území, majících bydliště mimo Rakousko. Státní obcanství musí však býti nabyto podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské anebo smluv s ní souvisejících.

Pohledávky na účtech v hotovosti, vzešlé z obchodů poštovní spořitelny cennými papíry a účtované poštovní spořitelnou v korunách rakousko-uherských, vyšetří se podle zásad stanovených v článku 8. a přičtou se ku převedeným pohledávkám z šekového a úsporného řízení. Naproti tomu nezahrnou se pohledávky na účtech v hotovosti, účtované v jiné měně, do úhrnné částky, která se má převésti, nýbrž vydají se v této jiné měně.

Článek 5.

Provedením této úmluvy sprošťuje se poštovní spořitelna každého dalšího závazku vůči oněm stranám, jichž pohledávky přecházejí ze správy její do správy ústavu, na nějž byly převedeny. Přejímající ústavy vstoupí co do převzatých pohledávek v práva a povinnosti poštovní spořitelny s obmezením, že přeměnu pohledávek na národní měnu bude nutno provésti až po obdržení všech úhrad zmíněných ve čtvrté části této úmluvy a jenom v rámci této úhrady.

Smluvním státům je však vyhrazeno, aby samy určily, jakým způsobem a jakou částkou má přejímající ústav uspokojiti oprávněné osoby.

Obdržených úhrad může býti použito k výplatě vkladů, které výslovně náležejí státu a jsou uloženy na státních účtech, teprve po vyrovnání pohledávek všech ostatních oprávněných osob.

Stanovení bloků pohledávek, jež mají býti převedeny.

Článek 6.

Při zjišťování bloků pohledávek v úsporném řízení bude se postupovati takto:

Smluvní státy, vyjímaje Rakousko, vyzvou, pokud se tak již nestalo, veřejnou výzvou své příslušníky (článek 2.), aby svoje pohledávky z úspor přihlásili ve stanovené lhůtě u úřadů, které budou označeny. Lhůta nesmí přesahovati tři měsíce po té, kdy úmluva tato stane se účinnou. Současně s přihláškou odvedou vkladatelé své spořitelní knížky vypovězené per saldo.

Při tom vkladatelé, kteří v den rakouské rozluky měnové měli své bydliště (sídlo) na území příslušného národního státu, musí předložiti průkaz o tomto bydlišti (sídle).

Naproti tomu vkladatelé úspor, kteří po rozluce měnové přenesli své bydliště (sídlo) z území některého národního státu do území jiného státu, vyjímaje Rakousko, anebo z území ležícího mimo bývalé císařství Rakouské do území svého národního státu jakož i vkladatelé úspor, kteří svoje bydliště (sídlo) mimo území bývalého císařství Rakouského podrželi, budou povinní prokázati svoje nynější bydliště (sídlo), jakož i svoji státní příslušnost. Tato státní příslušnost musí býti nabyta podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské anebo smluv s ní souvisejících.

Zemřel-li vkladatel úspor, bude přidělení jeho úsporné pohledávky rozhodnuto podle jeho posledního bydliště, pokud se týče podle jeho státního občanství (domovského práva). U osob právnických, které přestaly existovati, bude rozhodným jejich poslední sídlo.

Žádá-li vkladatel úspor, který po rakouské rozluce měnové přeložil své bydliště (sídlo) do svého národního státu, za přijetí do národního bloku, bude jeho požadavku vyhověno jen tehdy, neučinil-li po rozluce měnové nových vkladů. Dobropisy úroků na účtech nebudou považovány za nové vklady.

Ztratila-li se vkladní knížka spořitelní, oznámí vkladatel současně s přihláškou ztrátu knížky a požádá o zavedení umořovacího řízení podle článku 14. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z. Umořovací řízení a přidělení do národního bloku podle výsledku tohoto řízení bude provedeno poštovní spořitelnou v dohodě s příslušným národním státem.

Po provedení případných oprav a doplňků oznámí příslušný národní stát poštovní spořitelně vkladatele úspor, kteří náležejí do jeho národního bloku. Úsporné pohledávky všech k jednomu národnímu bloku náležejících vkladatelů úspor, zjištěné podle stavu v likvidační den, s připočítanými úroky až do tohoto dne, byvše poštovní spořitelnou podle jejích záznamů přezkoušeny, tvoří pohledávkový blok příslušného národního státu.

Úsporné pohledávky, které smluvní státy, vyjímaje Rakousko, nepřihlásí, náležejí do pohledávkového bloku Rakouska. Avšak veškeré pohledávky, které dne 26. března 1919 ve smyslu článku 15. a 16. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z., byly již promlčeny anebo po této době se promlčí, budou přiděleny tomu státu, v jehož území jest poštovní úřad, který vydal vkladní knížku.

Článek 7.

Při zjišťování pohledávkových bloků v šekovém řízení bude se postupovati takto:

Poštovní spořitelna sestaví prozatímně na základě svých záznamů, podle směrnic daných v článku 2., pohledávkové bloky jednotlivých národních států. Poštovní spořitelna společně s přejímajícím ústavem vyrozumí majetníky účtů o jejich prozatímním přidělení do určitého pohledávkového bloku. Vyjde-li najevo, že bydliště (sídlo) některého majitele šekového účtu, sdělené poštovní spořitelnou, souhlasí s bydlištěm (sídlem) v den rozluky měnové, anebo jde-li pouze o změnu bydliště (sídla) uvnitř území téhož státu, majitel účtu nebude povinen podávati dalšího průkazu pro svoje konečné zařadění do příslušného národního bloku. Jde-li však o přeložení bydliště (sídla) do území jiného následnického státu, anebo jde-li o přeložení bydliště z území položeného mimo bývalé císařství Rakouské do národního státu, prokáže majitel účtu svoji nynější příslušnost, jakož i bydliště (sídlo).

Žádá-li majitel šekového účtu, vedeného v okolkovaných korunách rakouských, který přeložil svoje bydliště (sídlo) po rakouské rozluce měnové do svého národního státu, za přijetí své pohledávky do národního bloku, bude jeho požadavku po průkazu jeho nynější státní příslušnosti a bydliště (sídla) vyhověno jen tehdy, nedoznal-li jeho účet žádných změn pozdějšími účiny (vklady, převody nebo výplatami). Dobropisy úroků na účtech nebudou považovány za takovéto změny.

Zemřel-li majitel šekového účtu, bude rozhodným jeho poslední bydliště před rakouskou rozlukou měnovou, a není-li takového bydliště, jeho poslední domovská příslušnost. U osob právnických, které přestaly existovati, bude rozhodným jejich poslední sídlo.

Neprohlásí-li majitel účtu do jednoho měsíce po vyrozumění výslovně, že si přeje ponechati svoji pohledávku u poštovní spořitelny, bude jeho zařadění do národního bloku po předložení případně nutných průkazů považováno za konečné.

Po provedení případných oprav a doplňků každý národní stát schválí přidělení jednotlivých majitelů šekových účtů do svého pohledávkového bloku. Pohledávky všech do jednoho národního bloku náležejících majitelů šekových účtů, zjištěné podle jejich výše v likvidační den, s připočtenými úroky až do tohoto dne, tvoří pohledávkový blok příslušného národního státu.

Převod deposit cenných papírů a pohledávek na účtech v hotovosti.

Článek 8.

Deposita cenných papírů u poštovní spořitelny a pohledávky na účtech v hotovosti státních občanů smluvních států, vyjímaje Rakousko, převedou se podle těchto zásad:

Majitelé účtů depositních a účtů v hotovosti budou, pokud se tak již nestalo, veřejnou vyhláškou vyzváni, aby v přiměřené lhůtě přihlásili svá deposita a své pohledávky na hotovosti a aby zmocnili přejímající ústav k jich převzetí. Současně s přihláškou jest předložiti průkaz o státním občanství, jakož i průkaz o bydlišti (sídle) mimo území republiky Rakouské.

Pro přidělení deposit cenných papírů a účtů v hotovosti, náležejících k pozůstalostem, jest rozhodující státní občanství, pokud se týče domovská příslušnost a poslední bydliště zemřelého, u osob právnických, které přestaly existovati, sídlo majitele účtu.

Účet v hotovosti, náležející k depositu cenných papírů, považuje se za přihlášený, je-li přihlášeno depositum cenných papírů samo. Při přihlášce jest předložiti depositní list (rentovou knížku). Ztratil-li se tento doklad, učiní majitel účtu písemné prohlášení, že ručí za každou škodu, jež by mohla vzniknouti z převodu deposita. Jednotlivá prohlášení majitelů depositních účtů mohou býti nahrazena hromadným prohlášením ústavu převodem pověřeného.

Národní státy odevzdají poštovní spořitelně přihlášky, jež budou jimi přezkoušeny a co do podmínek převodu (státní občanství, bydliště nebo sídlo) ověřeny. Poštovní spořitelna přezkoumá, zda přihlášky souhlasí s knihovním stavem, případně je opraví a provede potom v dohodě s přejímajícím ústavem vydání deposit a pohledávek v hotovosti.

Rakousko povolí volný vývoz deposit, která podle předchozích ustanovení mají býti převedena, a nezkrátí jich daněmi ani jakýmikoliv dávkami. Při tom jest dbáti nařízení daných Reparační komisí dne 31. srpna 1921; č. 1502, jakož i případných jiných nařízení této komise o nakládání s titry nezajištěného předválečného dluhu bývalého císařství Rakouského.

Titry válečných půjček budou převedeny s označením předepsaným Rakouskem pro titry, které jsou v národním majetku následnických států.

Cenné papíry podléhající jistotní vázanosti budou převedeny jedině se souhlasem oprávněné osoby (správního úřadu, který má na jistotě zájem).

Pohledávkové bloky na účtech v hotovosti, vedené v rakousko-uherských korunách, připočtou se k bloku úsporných pohledávek příslušného státu a naloží se s nimi jako s úspornými pohledávkami.

Pohledávky na účtech v hotovosti, účtované v jiné nežli rakousko-uherské měně, vydají se podle stavu v den likvidační ve měně, ve které jsou účtovány. Při tom připočtou se za všech okolností k pohledávkám vyjádřeným v rakouských kolkovaných korunách úroky až do tohoto dne vzešlé; pokud však jde o pohledávky účtované v jiných měnách, bude lze tak učiniti pouze podle zisku docíleného z jejich uložení.

Nepřihlášená deposita cenných papírů nebudou při převedení účastna výhod této úmluvy. K nepřihlášeným pohledávkám na účtech v hotovosti, účtovaným v rakousko-uherských korunách, nebude při úhradě pohledávkového bloku smluvních států podle této úmluvy přihlédnuto.

Jak jest nakládati s deposity, která jsou zatížena lombardními dluhy, upravuje IV. část této úmluvy.

Úhrada úhrnného bloku pohledávek národních států, ze správy poštovní spořitelny převáděných.

Článek 9.

K úhradě úhrnného bloku pohledávek národních států, který má býti stanoven podle ustanovení části II. a III., použijí se tyto součástky jmění poštovní spořitelny:

Článek 10.

Článek 11.

Rakousko zasadí se o splacení pohledávek, které má poštovní spořitelna na jeho území, zvláště za Rakousko-uherskou bankou; ostatní smluvní státy se vynasnaží dosíci toho, aby cizozemské pohledávky poštovní spořitelny byly splaceny.

Závěrečná ustanovení.

Článek 12.

Vklady pro poštovní spořitelnu, které do dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, nebudou na ni převedeny ku připsání k dobru na příslušných účtech, vrátí se oprávněným osobám poštovní správou, ku které nyní patří poštovní úřad, který platbu přijal.

Platební poukázky poštovní spořitelny, které až do zmíněného dne nebudou provedeny, vrátí se jí k opětnému připsání poukázaných částek k dobru na příslušných účtech a dosud nedošlé výtahy z účtů o provedených výplatách odevzdají se poštovní spořitelně.

Článek 13.

Smluvní státy se zavazují, že uschovají po dobu jednoho roku po úplném provedení převodů veškeré spisy a doklady týkající se správy převáděných pohledávek.

Kromě toho zavazují se smluvní státy ku každé vzájemné pomoci při provádění všech šetření a všech opatření potřebných k stanovení a zajištění pohledávkových bloků. Poštovní spořitelna obstará rozdělení hodnot uvedených ve článcích 9. a 10. a bude při tom postupovati ve vzájemné dohodě se zúčastněnými státy. Podá rovněž všechna nutná vysvětlení a dohodne se nejkratší cestou s funkcionáři delegovanými smluvními státy.

Článek 14.

Práva vyplývající z této úmluvy pro Polský stát nebudou nijak dotčena prozatímní úmluvou sjednanou před časem mezi tímto státem a poštovní spořitelnou.

Dosavadní vyúčtování mezi poštovními spořitelnami ve Vídni a ve Varšavě budou opravena podle ustanovení této úmluvy, avšak s výhradou, že vyloučením pohledávek již vyúčtovaných nesmí býti způsobeno případné zmenšení polského bloku již převzatého.

Článek 15.

Bude-li po konečném rozdělení nezajištěného předválečného dluhu podíl některé skupiny tohoto dluhu, vyměřený Rakousku, větší nežli část v Rakousku okolkovaná, vymění se titry příslušných skupin státního dluhu, které při provedení bodu 2. článku 9. a 10. této úmluvy budou odevzdány národním státům, za neokolkované titry stejné jmenovité hodnoty takového druhu nezajištěného předválečného dluhu, u kterého část v Rakousku okolkovaná bude převyšovati rakouský podíl.

Článek 16.

Za převedení pohledávek bude poštovní spořitelna účtovati toliko poplatky stanovené jejími předpisy a odečte je od pohledávky při její likvidaci.

Poplatky a výlohy spojené s odevzdáním deposit cenných papírů, jež nebudou kryty pohledávkami v hotovosti, budou zapraveny zaúčtováním v rakouských kolkovaných korunách podle článku 10., bodu 6. této úmluvy.

Článek 17.

Uskutečněním této úmluvy, za jejíž provedení poštovní spořitelnou ve Vídni ručí republika Rakouská, pomíjí státní ručení stanovené článkem 1. zákona ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z.

Článek 18.

Tuto úmluvu jest pokládati jedině za finanční úpravu sjednanou podle znění článku 215 mírové smlouvy St. Germainské, obzvláště pokud se týče bývalého hospodaření poštovní spořitelny rakouské. Tato úprava není nikterak na újmu jakékoliv jiné finanční úpravě a nedotýká se žádného jiného ustanovení mírové smlouvy výše zmíněné. Tím vzdávají se všechny smluvní státy práva v článku 215 stanoveného: dovolávati se v této záležitosti Reparační komise.

Článek 19.

Kdyby při provádění této úmluvy nastaly mezi smluvními státy různosti mínění, zřídí se zvláštní rozhodčí soud, nedojde-li do té doby k ustavení se stálého a všeobecného rozhodčího soudu pro vyřizování neshod mezi různými státy.

Tento soud bude utvořen z jednoho člena delegovaného republikou Rakouskou a z jednoho člena, jenž bude jmenován po společné dohodě ostatními smluvními státy. Oba tito členové zvolí si předsedu, který musí náležeti smluvnímu státu, jenž nemá dosud člena v rozhodčím soudu.

V případě, že by oba rozhodčí soudcové nemohli se shodnouti na volbě předsedy, bude předseda zvolen většinou hlasů všemi smluvními státy.

Sídlem rozhodčího soudu jest Vídeň.

Smluvní státy se zavazují poskytnouti rozhodčímu soudu veškerou podporu potřebnou k vykonávání jeho úřadu.

Náklady rozhodčího soudu ponesou zúčastněné státy v poměru případů k rozhodnutí předložených. Podíly těchto nákladů, vypadající na jednotlivé účastníky, budou stanoveny rozhodčím soudem od případu k případu.

Rozhodčí soud svolá se na žádost kteréhokoli ze smluvních států a rozhoduje většinou hlasů. Předseda hlasuje naposled.

Rozhodnutí rozhodčího soudu je pro zúčastněné státy závazné a z jeho rozhodnutí není odvolání.

Článek 20.

Tato úmluva bude ratifikována.

Ratifikace budou sděleny zúčastněnými státy co nejdříve italské vládě. Italská vláda vyrozumí o tom všechny ostatní signatární státy.

Ratifikační listiny budou uloženy v archivech italské vlády.

Tato úmluva nabude účinnosti po ratifikaci všemi smluvními státy.

Jakmile všechny ratifikace dojdou, bude sepsán protokol, jehož datum bude též dnem, kdy tato úmluva stane se účinnou.

NA DŮKAZ TOHO zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

DÁNO v Římě dne šestého dubna roku tisíc devět set dvacátého druhého, francouzsky, italsky a německy. Francouzský a italský text mají stejnou platnost. Při odchylkách přihlédne se k textu německému. V tomto případě bude z obou textů, francouzského nebo italského, jedině rozhodným text, který souhlasí s textem německým.

Sepsáno v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády království Italského a jehož ověřené opisy budou vydány všem signatárním státům.