o soudech a soudcích

(1) Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

(2) Soudy České a Slovenské Federativní Republiky jsou: Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky, vyšší vojenské soudy a vojenské obvodové soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.

(3) Soudy České republiky a Slovenské republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky, Nejvyšší soud Slovenské republiky, krajské soudy a okresní soudy (dále jen „soudy republik“).

(4) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

(5) Na území hlavního města Slovenské republiky Bratislavy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

(6) Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zákony národních rad vykonávat i soudy jinak označené.

(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.

(2) Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.

(3) Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

(2) Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.

(3) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.

(1) Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.

(2) Anonymní podání se nevyřizují.

(3) Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.

(1) Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.

(2) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

(3) Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.

(1) Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.

(3) Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.

(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

(2) Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.

(3) Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.

(1) Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

(2) Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.

(3) Senáty krajského soudu se skládají

(1) Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy nebo státní notářství. Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.

(2) Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.

(1) Nejvyšší soud republiky se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu a dalších soudců.

(2) Nejvyšší soud republiky rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.

(1) Soudci nejvyššího soudu republiky tvoří podle úseku své činnosti kolegia trestní, občanskoprávní, obchodní a správní. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, jestliže je to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.

(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí senátů navrhují kolegiím zaujetí stanovisek ke sjednocování výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

(1) Plénum nejvyššího soudu republiky se skládá z předsedy nejvyššího soudu, místopředsedy nejvyššího soudu a ostatních soudců. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin všech soudců nejvyššího soudu.

(2) Plénum nejvyššího soudu republiky zejména:

(3) Zasedání pléna nejvyššího soudu republiky jsou neveřejná. Zasedání pléna se může účastnit ministr spravedlnosti a generální prokurátor příslušné republiky a předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky. Na zasedání pléna je možno přizvat i jiné osoby.

(1) Předseda a místopředseda nejvyššího soudu republiky vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející nejvyššímu soudu republiky jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda nejvyššího soudu republiky na základě pravomocných rozhodnutí soudů republiky navrhuje kolegiím nebo plénu, aby zaujaly stanoviska ke sjednocování výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

(2) Předseda nejvyššího soudu republiky svolává plénum nejvyššího soudu, určuje program jednání pléna a toto jednání řídí.

(1) Vojenský obvodový soud se skládá z předsedy, popřípadě místopředsedy, dalších soudců a přísedících.

(2) Vojenský obvodový soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.

(3) Senáty vojenského obvodového soudu se skládají ze soudce a ze dvou přísedících.

(4) Vojenské obvodové soudy rozhodují jako soudy prvního stupně, pokud trestní řád nestanoví jinak.

(1) Předseda, popřípadě místopředseda vojenského obvodového soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vojenskému obvodovému soudu jako předseda senátu nebo samosoudce. Předseda vojenského obvodového soudu mimo to při respektování soudcovské nezávislosti dbá, aby nedocházelo k průtahům v řízení, dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců, a o dodržování zásad soudcovské etiky, a na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování příslušným soudům vyšších stupňů.

(2) Předseda vojenského obvodového soudu vykonává správu vojenského obvodového soudu, zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční, pečuje o odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků vojenského obvodového soudu a plní další povinnosti, které vyplývají z jeho vojenského služebního poměru; při vyřizování stížností fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců dbá soudcovské nezávislosti.

(3) Předsedu vojenského obvodového soudu zastupuje místopředseda nebo, není-li místopředsedy, jiný soudce předsedou soudu k tomu určený.

(1) Vyšší vojenský soud se skládá z předsedy, místopředsedy, dalších soudců a přísedících.

(2) Vyšší vojenský soud rozhoduje v senátech.

(3) Senáty vyššího vojenského soudu se skládají:

(4) Vyšší vojenské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni vojenské obvodové soudy. Zákon o řízení před soudy stanoví, kdy vyšší vojenské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.

(1) Předseda a místopředseda vyššího vojenského soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vyššímu vojenskému soudu jako předsedové senátů nebo soudci. Předseda vyššího vojenského soudu mimo to při respektování soudcovské nezávislosti dbá u svého soudu i u vojenských obvodových soudů, aby nedocházelo k průtahům v řízení, dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců, dbá o dodržování zásad soudcovské etiky, a na základě pravomocných rozhodnutí soudů dává podněty k sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

(2) Předseda vyššího vojenského soudu vykonává správu vyššího vojenského soudu, zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční, pečuje o odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků vyššího vojenského soudu, řídí a kontroluje výkon správy vojenských obvodových soudů a plní další povinnosti, které vyplývají z jeho vojenského služebního poměru; při vyřizování stížností fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců dbá soudcovské nezávislosti.

(3) Předsedu vyššího vojenského soudu zastupuje místopředseda vyššího vojenského soudu.

(1) Správu vojenského soudnictví vykonává ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky. Za tím účelem při respektování soudcovské nezávislosti zejména:

(2) Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky může výkon některých svých oprávnění přenést na náčelníka Správy vojenských soudů zřízené ve federálním ministerstvu obrany.

(1) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců. V senátech složených z předsedy senátu a čtyř soudců rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik a proti rozhodnutím senátů vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky v případech, kdy tyto senáty rozhodovaly o řádném opravném prostředku.

(2) Při sestavování senátů je třeba dbát, aby členy senátu byli občané obou republik; rozhoduje-li senát o opravném prostředku proti rozhodnutí senátu vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, jsou vyloučeni soudci, kteří rozhodovali o napadeném rozhodnutí.

(3) Jestliže se rozhoduje ve věcech spadajících do výlučné příslušnosti vojenských soudů podle § 20, je senát složen ze soudců vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky; ve věcech dotýkajících se obecných a vojenských soudů rozhodují smíšené senáty složené ze soudců trestního a vojenského kolegia. Podrobnosti o sestavování smíšených senátů upraví jednací řád Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky sleduje pravomocná rozhodnutí nejvyšších soudů republik a vojenských soudů a zajišťuje zákonnost a jednotnost rozhodování mezi republikami a vojenskými soudy tím, že

(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky dále

(1) Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska [§ 28 odst. 1 písm. c)].

(2) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky vyžádá vyjádření předsedů nejvyšších soudů republik a může si vyžádat vyjádření i představitelů jiných orgánů a organizací.

(3) Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky tvoří podle úseku své činnosti trestní, vojenské, občanskoprávní, obchodní a správní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.

(2) Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí senátů Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, nejvyšších soudů republik a vojenských soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska ke sjednocování výkladů zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů s federální působností.

(1) Plénum Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky. Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.

(2) Zasedání pléna Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové nejvyšších soudů republik a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby.

(3) Plénum Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky zejména

(1) Předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí senátů Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, nejvyšších soudů republik a vojenských soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek ke sjednocování výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů s federální působností.

(2) Předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je.

(3) Předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává správu tohoto soudu s výjimkou jeho vojenského kolegia, zajišťuje jeho řádný chod po stránce personální, organizační, hospodářské a finanční a pečuje o odbornou výchovu soudců a ostatních pracovníků soudu. Při vyřizování stížností fyzických a právnických osob na průtahy v řízení a nevhodné chování soudců dbá o dodržení soudcovské nezávislosti.

(4) Správu vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky prostřednictvím předsedy tohoto kolegia v dohodě s předsedou Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky.

(5) Místopředseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky jako předseda senátu nebo soudce.

(1) Sídlem Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky je Brno.

(2) Sídla a obvody okresních a krajských soudů a sídla nejvyšších soudů republik určí zákony národních rad.

(3) Zákony národních rad může být

(4) Ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku.

(5) Vojenské obvodové soudy a vyšší vojenské soudy se zřizují a zrušují zákonem Federálního shromáždění, který též stanoví jejich sídla a obvody. Právo uvedené v odstavci 4 přísluší v oboru vojenského soudnictví federálnímu ministerstvu obrany.

(1) Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti.

(2) Návrh na odvolání z funkce soudců soudů republik podává ministr spravedlnosti příslušné republiky, soudců vojenských soudů ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky předseda tohoto soudu.

(3) Přísedící vojenského soudu může být ze své funkce odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své povinnosti přísedícího. O odvolání rozhoduje orgán, který přísedícího vojenského soudu zvolil (§ 38), a to na návrh orgánu, který podává návrh na jeho zvolení. Před rozhodnutím o odvolání je třeba si vyžádat vyjádření přísedícího.

(4) Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o odvolání, jejich funkce zaniká.

(1) Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže

(2) Z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) může být zproštěn funkce též přísedící vojenského soudu.

(3) O zproštění funkce rozhoduje orgán, který soudce do funkce jmenoval nebo přísedícího zvolil (§ 38), a to na návrh orgánu, který podává návrh na jejich jmenování, popřípadě zvolení.

(4) Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o zproštění, jejich funkce zaniká.

(1) Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.

(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje:

(1) Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do funkce jmenoval.

(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia nejvyššího soudu orgánem, který jej do této funkce jmenoval. Předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky uvolňuje z funkce předsedu vojenského kolegia tohoto soudu po dohodě s ministrem obrany České a Slovenské Federativní Republiky. Uvolnit z funkcí uvedených v § 39 odst. 1 a 2 lze jen na návrh orgánu, který podává návrh na jmenování do těchto funkcí.

(3) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu.

(4) Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká.

(5) Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v § 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 38).

(1) Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.

(2) Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na soudce vojenských soudů a na soudce vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, jejichž nároky jsou upraveny předpisy platnými pro vojáky z povolání.

(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.

(2) Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, s výjimkou soudců vojenských soudů a soudců vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona.

(3) Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí poslance zákonodárného orgánu nebo orgánu místní samosprávy a s funkcí ve veřejné správě.

(4) Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího.

(5) Platové poměry soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky upraví zákon Federálního shromáždění. Platové poměry soudců soudů republik upraví zákony národních rad.

(1) Soudci vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky jsou vojáky z povolání, a pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně předpisy platné pro vojáky z povolání.

(2) Soudce vojenského soudu a vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky nemůže být propuštěn z vojenské činné služby nebo z ozbrojeného sboru, jestliže předtím nebyl odvolán z funkce soudce (§ 44), této funkce se nevzdal (§ 45) anebo nebyl této funkce zproštěn (§ 46).

(1) Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví.

(3) Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu nejvyššího soudu republiky, předseda vlády, a jde-li o předsedu Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.

(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.

(3) Souhlas podle odstavce 1 u přísedícího vojenského soudu dává předseda soudu, u kterého je přísedící činný.

(1) Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné.

(2) Přísedící vojenských soudů povolávají se zpravidla z ozbrojených sil nebo z ozbrojeného sboru, jejichž je obviněný příslušníkem; musí mít alespoň stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší. Velitelé jsou povinni umožnit přísedícím plnění povinností vyplývajících z jejich funkce.

(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.

(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky vyhláškou.

(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví ministerstva spravedlnosti vyhláškou.

(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky vyhláškou. Náhrady příslušející přísedícím vojenských soudů upraví vyhláškou federální ministerstvo obrany v dohodě s resortními ministerstvy, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.

(1) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.

(2) Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky (federální ministerstvo obrany) vyhláškou.

(3) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.

(4) Justičním čekatelem u vojenského soudu se může stát pouze voják v činné službě.

(5) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu (vyššího vojenského soudu) tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.“.

(6) Platové poměry justičních čekatelů soudů republik upraví zákony národních rad.

(1) Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1).

(2) Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1). Slib lze složit písemně.

(3) Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:

(4) Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně.

(5) Ustanovení § 67 a 68 se u soudců, jejichž funkce vznikla podle odstavce 1, použijí přiměřeně.

(1) Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.

(2) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají pracovníky soudů ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení.

(3) O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.

(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.

(2) Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.

(1) Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.

(2) Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).

(1) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.

(2) Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry (§ 64) ustanovené před 1. lednem 1990.

(4) Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

(5) Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.

(1) Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.

(2) Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.