340.
(Překlad.)
Úprava
týkající se
zachování neb obnovy práv ze živnostenského vlastnictví poškozených světovou válkou.
Podepsaní zplnomocněnci států jsoucích členy mezinárodní Unie pro ochranu průmyslového vlastnictví, řádně pověření svými vládami, stanovili společnou shodou a s výhradou ratifikace tento text za účelem zaručení a usnadnění normálního provádění práv průmyslového vlastnictví světovou válkou postižených:
Článek 1.
Prioritní lhůty uvedené ve 4. článku Mezinárodní pařížské konvence z 20. března 1883, revidované ve Washingtonu roku 1911, pro uložení nebo zápis přihlášek patentových nebo modelů užitkových, známek továrních neb obchodních, výkresů a vzorků, které ještě nezanikly 1. srpna 1914, a ty, které by byly vznikly za války nebo byly by mohly vzniknouti, kdyby války nebylo, budou prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve prospěch majitelů práv uznaných svrchu zmíněnou konvencí nebo jich právních nástupců až do uplynutí šestiměsíční lhůty po tom, kdy nabude tato úprava působnosti.
Nicméně toto prodloužení lhůty nebude na újmu právům kterékoli z Vysokých smluvních mocností nebo kterékoli osoby, jež by byly bona fide v době, kdy tato úprava nabude působnosti, držiteli práv živnostenského vlastnictví odporujících právům, o něž se žádá s dovoláváním se lhůty prioritní. Mocnosti a osoby ty budou dále požívati svých práv, ať osobně nebo prostřednictvím kterýchkoli plnomocníků nebo majitelů licence, kterým je postoupí před tím, než nabude tato úprava působnosti, aniž by mohly být jakýmkoli způsobem obtěžovány nebo stíhány co padělatelé.
Článek 2.
Majitelům práv uznaných úmluvou bude povolena jednoroční lhůta počínajíc vstupem této úpravy v působnost bez jakéhokoli příplatku i trestnosti, k provedení kteréhokoli řízení, k splnění kterékoli formality, k zapravení kteréhokoli poplatku a vůbec ke splnění kteréhokoli závazku, jenž je předepsán zákony a nařízeními každého státu pro zachování nebo získání práv průmyslového vlastnictví nabytých již 1. srpna 1914 nebo těch, jichž by bylo možno od toho dne nabýti, kdyby nebylo války, na žádost podanou před válkou nebo během ní.
Práva průmyslového vlastnictví, která by byla propadla pro opominutí v provedení nějakého řízení, ve splnění nějaké formality nebo zapravení nějakého poplatku, nabudou znovu působnosti s výhradou těch práv, která drží pravoplatně osoby třetí v oboru vynálezových patentů nebo užitkových modelů nebo výkresů a vzorků průmyslových.
Článek 3.
Doba mezi 1. srpnem 1914 a dnem, kdy tato úprava nabude působnosti, nebude započítána do lhůty předem stanovené pro uvedení patentu v těžbu nebo pro užívání známek továrních neb obchodních nebo pro těžení z kreseb a vzorků průmyslových, mimo to umluveno, že žádný patent, žádná známka tovární neb obchodní nebo výkres či vzorek průmyslový, který byl ještě v platnosti 1. srpna 1914, nebude moci propadnouti nebo býti vymazán pouze z toho důvodu, že z něho nebylo těženo nebo že ho nebylo používáno před uplynutím lhůty dvouroční počínajíc dnem nabytí působnosti této úpravy.
Článek 4.
Ustanovení této úpravy uvádějí jen ochranu minimální, nebrání domáhati se provádění předpisů širších, které by byly vydány vnitřním zákonodárstvím toho kterého smluvního státu; stejně ponechávají v trvání úmluvy příznivější a úpravě se nepříčící, které by vlády smluvních států mezi sebou uzavřely nebo uzavíraly ve formě zvláštních smluv nebo článků recipročních.
Článek 5.
Opatření této úpravy v ničem neruší ustanovení, na kterých se dohodly mezi sebou válčící státy v mírových smlouvách versaillské z 28. června 1919 a v saint-germainské z 10. září 1919, pokud ustanovení ta obsahují výhrady, výjimky neb omezení.
Tato úprava bude podepsána a její ratifikace budou odevzdány v Bernu ve lhůtě nejdéle tříměsíční. Nabude působnosti téhož dne, kdy bude sepsán odevzdací protokol ratifikací mezi Vysokými smluvními stranami, které je takto podepíší, a pro každou jinou mocnost datem odevzdání její ratifikace
Státy, které nepodepíší této úpravy, budou moci k ní na žádost přistoupiti. Přistoupení to bude písemně oznámeno vládě Švýcarského Spolku a jí pak všem ostatním. Bude míti v důsledku plnoprávné a okamžité přistoupení ke všem článkům a připuštění ke všem výhodám ujednaným v této úpravě.
Bude míti stejnou platnost jako úmluva hlavní a pozbude působnosti jednoduchým rozhodnutím některé konference (čl. 14. úmluvy), až splní svůj přechodní účel. Tato úprava bude podepsána v jediném exempláři, který bude uložen ve vládním archivu Švýcarského Spolku. Každé z vlád smluvních států bude švýcarskou vládou doručen ověřený její opis.
Stalo se v Bernu 30. června 1920.
Za Německo:
Köcher.
Za Francii:
H. Allizé.
Za Holandsko:
van Panhuys.
Za Polsko:
J. Perlowski.
Za Portugalsko:
A. M. Bartolomeu Ferreira.
Za Švédsko:
P. de Adlercreutz.
(s výhradou udanou v protokole).
Za Švýcarsko:
Motta.
Za Československo:
Dr. Cyrill Dušek.
Za Tunis:
H. Allizé.
Protokol o podpisu.
Podepsaní zplnomocněnci, řádně k tomu pověření, sešli se dnes, aby přikročili k podepsání úpravy týkající se zachování nebo obnovy práv průmyslového vlastnictví poškozených světovou válkou.
Před podepsáním vzali na vědomí toto objasňující prohlášení přečtené p. zplnomocněncem švýcarským:
„Na žádost předloženou několika vládami Švýcarské Spolkové Radě konstatuje se výslovně, že jak to Švýcarská Spolková Rada vyložila v notě ze dne 29. května 1920, den prvé výměny ratifikací bude považován pro všechny státy přistoupivší k této úpravě nebo které k ní v budoucnosti přistoupí, za východisko různých lhůt, které jsou v něm udány.“
P. švédský zplnomocněnec přečetl pak toto prohlášení:
„Švédsko přistupuje k této úpravě jen v oboru vynálezových patentů a užitkových modelů, vyjma známky tovární neb obchodní, výkresy a vzorky živnostenské, a to za těchto omezení:
1. Podle zákonodárství platícího ve Švédsku, které nemůže být měněno bez parlamentů, uběhne lhůta prioritní, o kterou jde ve čl. 1. této úpravy, dne 30. června 1920.
2. Dle švédského zákona, který byl právě přijat, bude nutno podati žádost za nové přezkoušení patentové ohlášky, která propadne nebo bude zamítnuta, před prvním lednem 1921, nebo dojde-li k prohlášení o propadnutí neb zamítnutí, po 30. červnu 1920, do šesti měsíců po rozhodnutí.
Dle téhož zákona bude nutno podati žádost za obnovení vynálezového patentu před 1. lednem 1921.
Přes to je předem stanoveno, že všeobecným opatřením bude možno tyto lhůty o půl roku prodloužiti.“
Na důkaz toho podepsaní zplnomocněnci ověřili tento protokol.
Stalo se v Bernu 30. června 1920.
Za Německo:
Köcher.
Za Francii:
H. Allizé.
Za Holandsko:
van Panhuys.
Za Polsko:
J. Perlowski.
Za Portugalsko:
A. M. Bartolomeu Ferreira.
Za Švédsko:
P. de Adlercreutz.
Za Švýcarsko:
Motta.
Za Československo:
Dr. Cyrill Dušek.
Za Tunis:
H. Allizé.
Tato úprava vyhlašuje se s podotknutím, že byla na základě usnesení Stálého výboru Národního shromáždění československého podle § 54 ústavní listiny ze dne 29. září 1920, schváleného Národním shromážděním, a to poslaneckou sněmovnou dne 18. prosince 1920 a senátem dne 22. prosince 1920 schválena ratifikační listinou ze dne 30. září 1920; tato byla presidentem republiky Československé a ministrem věcí zahraničních podepsána a dne 1. listopadu 1920 v Bernu uložena, čímž úprava tato nabyla působnosti hledíc k republice Československé.
Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru věcí zahraničních ukládá, aby učinil další opatření, kterých je potřeba ku provedení této úpravy.
Dnem 30. září 1920 ratifikovaly tuto úpravu: Německo, Francie, Polsko, Švédsko, Švýcarsko a Tunis.
Později přistoupily státy: Španělsko dne 6. října 1920, Brasilie dne 9. října 1920, Rakousko dne 27. října 1920, Belgie 14. března 1921 a Hollandsko dne 24. března 1921.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.