Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Tento předpis byl zrušen s účinností od 1. 7. 1989. Níže je jeho poslední znění před zrušením. Na skutečnosti z doby před zrušením se může dál použít; rozhoduje o tom zrušovací předpis a jeho přechodná ustanovení.

Nařízení o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech

91/1974 Sb.
Znění k 1. 7. 1988historické

3 znění

    91
    NAŘÍZENÍ VLÁDY
    Československé socialistické republiky
    ze dne 26. září 1974
    o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech
    Vláda Československé socialistické republiky nařizuje k provedení hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 37/1971 Sb.) a zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování:
    Úvodní ustanovení
    § 1
    (1) Průmyslová a stavební výroba ústředně řízená je zpravidla organizována ve výrobních hospodářských jednotkách, které vykonávají činnosti potřebné k tomu, aby v nich probíhal ucelený hospodářský proces a aby byly vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj, a které jsou k tomu vybaveny příslušnými prostředky.
    (2) Při vytváření výrobních hospodářských jednotek se vychází především z hlediska hospodářské účelnosti, zejména technologické příbuznosti nebo návaznosti výrob, sepětí výzkumu s výrobou, plánovaných základních změn struktury výroby a z obchodně technických a územních hledisek.
    § 2
    (1) Výrobní hospodářské jednotky jsou v soustavě státních hospodářských organizací nejvyšším stupněm organizačního uspořádání výrobně technické základny zabezpečující komplexní realizaci úkolů a cílů národohospodářských plánů a státní hospodářské politiky.
    (2) Výdaje výrobní hospodářské jednotky se uhrazují v zásadě z jejích vlastních příjmů, popřípadě z příjmů plynoucích z činností organizací tvořících výrobní hospodářskou jednotku.
    Organizace výrobních hospodářských jednotek
    § 3
    (1) Formy výrobních hospodářských jednotek jsou:
    a) oborový podnik, ke kterému může být výjimečně přidružen jeden nebo několik národních podniků, popř. účelových organizací;
    b) koncern, který se člení na koncernové podniky, popř. koncernové účelové organizace;
    c) trust podniků, sestávající z generálního ředitelství trustu a jemu podřízených národních podniků a účelových organizací.
    (2) Vláda Československé socialistické republiky může podle potřeby určit i jiné formy výrobních hospodářských jednotek.
    (3) Účelové organizace, jakož i koncernové účelové organizace se podle potřeby zřizují pro výkon soustředěných odborných činností (projekce, výzkumu a vývoje, odbytu, zásobování apod.).
    § 5
    (1) V čele oborového podniku, koncernu a generálního ředitelství trustu stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí.
    (2) Generální ředitel pověřuje po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí a se souhlasem ministra odborné ředitele řízením ucelených úseků činnosti. Jednoho z odborných ředitelů ustanovuje generální ředitel svým zástupcem, který jej zastupuje v plném rozsahu jeho působnosti.
    (3) Ředitele národních podniků, účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, které tvoří výrobní hospodářskou jednotku, jmenuje a odvolává po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí generální ředitel, pokud si tuto pravomoc nevyhradil ministr.
    § 6
    (1) Poradním orgánem generálního ředitele je ředitelská rada. Členy ředitelské rady jsou odborní ředitelé (§ 5 odst. 2), ředitelé národních podniků a účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, vedoucí (ředitelé) závodů oborového podniku, zástupce příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí, jakož i další členové, které jmenuje generální ředitel.
    (2) Ředitelská rada zejména posuzuje návrhy hospodářských plánů výrobní hospodářské jednotky, jejich rozpisu a změn, zprávy o plnění úkolů výrobní hospodářské jednotky a závěry z komplexního hodnocení jejího celoročního hospodaření, návrhy na zdokonalování organizace a řízení výrobní hospodářské jednotky a ostatní zásadní otázky jejího hospodaření a rozvoje.
    (3) Podrobnosti o činnosti ředitelské rady stanoví statut výrobní hospodářské jednotky, popř. organizační řád.
    Právní postavení výrobních hospodářských jednotek
    § 7
    Oborové podniky, koncerny, generální ředitelství trustů, jakož i národní podniky a účelové organizace jsou státními hospodářskými organizacemi. Pokud toto nařízení nestanoví jinak, platí o jejich zřizování a právním postavení ustanovení § 42 až 50 hospodářského zákoníku.
    § 8
    (1) Koncernové podniky a koncernové účelové organizace (dále jen „koncernové podniky“) jsou organizačními jednotkami koncernu; vyvíjejí hospodářskou činnost v rozsahu vymezeném předmětem činnosti stanoveným ve zřizovací listině koncernu (§ 15 odst. 2). Pro jejich hospodářskou činnost platí též ustanovení § 18a hospodářského zákoníku.
    (2) V rozsahu stanoveném ve statutu koncernu vystupují koncernové podniky v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; statut také určí, v kterých případech vystupují koncernové podniky svým jménem ve vztazích pracovněprávních a občanskoprávních a ve vztazích upravených právními předpisy v oblasti státní správy. Překročí-li koncernový podnik rozsah oprávnění jednat vlastním jménem, avšak jedná-li v rámci předmětu činnosti koncernového podniku, je jeho jednáním vázán koncern.
    (3) Pro právní úkony koncernových podniků a pro jejich závazkové vztahy platí ustanovení hospodářského zákoníku a prováděcích, popř. zvláštních předpisů, týkající se socialistických organizací.
    (4) Koncernové podniky mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo zápisu změny jeho organizačního členění.
    § 9
    Za závazky koncernového podniku, k jejichž úhradě nestačí prostředky, se kterými hospodaří, odpovídá koncern.
    § 10
    (1) Závazky mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu vznikají též z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného.
    (2) Hospodářské spory mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu rozhoduje generální ředitel, popř. orgán jím pověřený.
    § 11
    (1) Koncernové podniky vyvíjejí hospodářskou činnost podle svého hospodářského plánu v rámci hospodářského plánu koncernu; v rozsahu, v němž vystupují svým jménem (§ 8 odst. 2), činí též svým jménem právní úkony související se správou národního majetku, jehož správcem je koncern.
    (2) Pro vypracování územních průřezů plánů republik platí pro koncernové podniky ustanovení zákona č. 145/1970 Sb., týkající se socialistických organizací.
    (3) Úkol státního plánu dovedený na koncernový podnik, z něhož vyplyne pro koncernový podnik povinnost dodávky výrobků, prací nebo výkonů pro určitého odběratele mimo koncern, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.
    (4) Způsob hospodaření, jakož i práva a povinnosti koncernu a koncernových podniků v jednotlivých oblastech plánovitého řízení, zejména v oblastech plánování, financí, měny, cen, práce a mezd, sociálně ekonomických informací, kontroly a revizní činnosti, stanoví zvláštní předpisy.
    Řídící vztahy ve výrobních hospodářských jednotkách
    § 12
    (1) Generální ředitelství trustu jako orgán hospodářského řízení řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Obdobné postavení má oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popř. účelovým organizacím.
    (2) Generální ředitel koncernu řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Generální ředitel, popřípadě další pracovníci určení statutem koncernu, jsou oprávněni jednat jménem koncernových podniků ve věcech, v nichž vystupují koncernové podniky vlastním jménem (§ 8 odst. 2). Postavení generálního ředitelství koncernu upraví statut (§ 13).
    § 13
    Organizaci jednotlivých výrobních hospodářských jednotek a řídící vztahy mezi generálním ředitelstvím trustu a podřízenými národními podniky a účelovými organizacemi, mezi oborovým podnikem a přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, jakož i vztahy uvnitř koncernu upravují statuty výrobních hospodářských jednotek. Statut výrobní hospodářské jednotky vydává po projednání s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí a po schválení ministrem generální ředitel. Pro oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, se vydává organizační řád.
    § 14
    (1) Statut výrobní hospodářské jednotky upraví v souladu se zvláštními předpisy podrobněji vztahy uvnitř výrobní hospodářské jednotky, zejména:
    a) tvorbu, zajišťování a kontrolu hospodářských plánů, včetně územního průřezu podle republik;
    b) postup při ukládání povinností opatřením nadřízených orgánů podle § 118 hospodářského zákoníku;
    c) finanční hospodaření (přerozdělování prostředků, tvorbu centralizovaných finančních zdrojů a hospodaření s oborovými fondy výrobních hospodářských jednotek, popř. prostředky spravovanými generálním ředitelstvím);
    d) úvěrové a devizové vztahy;
    e) tvorbu a kontrolu cen;
    f) kontrolu a revizní činnost;
    g) provádění převodů a změn výrobních programů;
    h) zásady vnitřní organizace generálního ředitelství trustu, národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků tvořících výrobní hospodářskou jednotku;
    i) zásady spolupráce s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.
    (2) Statut koncernu upraví v souladu se zvláštními předpisy též:
    a) rozsah, v jakém mohou koncernové podniky vystupovat svým jménem (§ 8 odst. 2);
    b) rozsah a způsob soustředění společných činností v rámci koncernu;
    c) ve kterých případech orgány koncernového podniku jednají ve věcech týkajících se koncernového podniku jménem koncernu;
    d) ve kterých případech vznikají závazky mezi koncernovými podniky z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného;
    e) způsob rozhodování hospodářských sporů mezi koncernovými podniky.
    (3) Statut trustu podniků a oborového podniku s přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi upraví v souladu se zvláštními předpisy též:
    a) rozsah a způsob soustředění společných činností v generálním ředitelství (oborovém podniku) nebo podřízené organizaci;
    b) ve kterých případech jsou generální ředitel, popř. další statutem určení pracovníci oprávněni jednat jménem podřízených organizací;
    c) způsob předběžného projednávání rozporů mezi podřízenými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, pokud jde o vznik, změnu a zrušení závazků z hospodářských smluv.
    Zvláštní ustanovení o zřizování koncernů a o jejich zápisu do podnikového rejstříku
    § 15
    (1) Orgán, který zřizuje koncern, určí též jeho členění na koncernové podniky. Pro slučování, rozdělování a zrušování koncernových podniků platí přiměřeně § 49 a 50 hospodářského zákoníku.
    (2) Zřizovací listina koncernu musí obsahovat kromě náležitostí stanovených v § 43 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků a předmět jejich činnosti.
    § 16
    (1) U koncernu se zapisuje do podnikového rejstříku kromě skutečností uvedených v § 108 odst. 1 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků, na něž se koncern člení.
    (2) Koncernové podniky se zapisují do podnikového rejstříku, a to u rejstříkového soudu příslušného podle sídla koncernového podniku.
    (3) U koncernového podniku se zapisuje do podnikového rejstříku způsob zřízení podniku, den jeho vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za podnik podepisují, a dále název a sídlo koncernu, jehož součástí je koncernový podnik, a den zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo den zápisu změny jeho organizačního členění.
    (4) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 až 3 a zrušení koncernového podniku.
    Přechodná a závěrečná ustanovení
    § 17
    (1) Vnitřní organizaci národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků určuje organizační řád, který vydává jejich ředitel po schválení generálním ředitelem. Organizační řád generálního ředitelství trustu a oborového podniku vydává generální ředitel; pokud jde o oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, lze jej vydat po schválení ministrem.
    (2) V organizačních řádech musí být stanoveny zásady pro vyjadřování výsledků hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Dále musí být určeno, který orgán a podle jakých zásad v organizaci rozhoduje o majetkových úhradách mezi vnitropodnikovými útvary a o rozvržení majetkové újmy, kterou organizace utrpěla zaplacením majetkových sankcí, náhrady škody apod., na jednotlivé vnitropodnikové útvary.
    § 18
    Je-li vhodné, aby určitá odborná činnost byla obstarávána společně pro několik výrobních hospodářských jednotek, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci podřízenou přímo ministerstvu.
    § 19
    Ustanovení tohoto nařízení se přiměřeně použije pro organizaci jiné ústředně řízené hospodářské činnosti než průmyslové a stavební výroby, pokud tato organizace není upravena zvláštními předpisy. Příslušní ministři mohou vzhledem k povaze této činnosti stanovit potřebné odchylky.
    § 20
    Statuty dosavadních výrobních hospodářských jednotek vydané podle dřívějších předpisů zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením.
    § 22
    Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.
    Dr. Štrougal v. r.

    Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací