1. Členské státy přijmou vhodné právní a správní předpisy za účelem udržení svých stálých zásob ropných produktů v rámci Evropského společenství, s výhradou článku 7, na úrovni, která v každé kategorii ropných produktů uvedených v článku 2 odpovídá alespoň průměrné denní domácí spotřebě vypočtené podle článku 4 za 90 dnů předchozího kalendářního roku.

2. Část domácí spotřeby, která je kryta ropnými produkty pocházejícími z domácí těžby daného členského státu, lze odečíst až do maximální výše 25 % uvedené domácí spotřeby. O rozdělení výsledku takového odečtu v členském státě rozhodne daný členský stát.

Při výpočtu domácí spotřeby se berou v úvahu následující kategorie ropných produktů:

• motorový benzin a letecké palivo (letecký benzin a palivo pro tryskové motory benzinového typu),

• plynový olej, motorová nafta, petrolej a palivo pro tryskové motory kerosinového typu,

• topné oleje.

1. Zásoby udržované v souladu s článkem 1 musí být zcela k dispozici členským státům, pokud by vznikly potíže v zásobování ropou. Členské státy zajistí, aby měly zákonné pravomoci ke kontrole využívání zásob za takových okolností.

Ve všech ostatních případech členské státy zajistí dostupnost a přístupnost těchto zásob; vypracují opatření umožňující identifikaci, inventuru a kontrolu zásob.

2. Členské státy zajistí, aby v opatřeních k udržování zásob platily spravedlivé a nediskriminační podmínky.

Břemeno nákladů vyplývajících z udržování zásob v souladu s článkem 1 bude zjišťováno transparentními opatřeními. V této souvislosti mohou členské státy přijmout opatření k získání užitečných informací týkajících se nákladů na udržování zásob v souladu s článkem 1 a zpřístupnit takové informace zúčastněným stranám.

3. Ke splnění požadavků podle odstavců 1 a 2 se členské státy mohou rozhodnout, že se obrátí na subjekt nebo instituci držící zásoby, které budou odpovědné za držení veškerých zásob nebo jejich části.

Dva nebo více členských států se mohou rozhodnout, že se obrátí na společný subjekt nebo instituci držící zásoby. V takovém případě ponesou společnou odpovědnost za závazky vyplývající z této směrnice.

Ve statistickém přehledu o stavu zásob uvedeném v článku 4 se konečné produkty uvádějí podle jejich skutečné hmotnosti; ropa a meziprodukty se započítávají takto:

• jako poměrné množství jednotlivých kategorií produktů vyrobených v předchozím kalendářním roce v rafinériích daného státu nebo

• na základě výrobních programů rafinérií daného státu pro běžný rok nebo

• na základě poměru mezi celkovým množstvím produktů, na něž se vztahuje povinnost udržovat zásoby, vyrobených v předchozím kalendářním roce v daném státě a celkovým množstvím ropy spotřebované v tomtéž roce; výše uvedené však u první a druhé kategorie (motorový benzín a plynový olej) platí nejvýše do 40 % celkové povinnosti udržovat zásoby a u třetí kategorie (topné oleje) nejvýše do 50 % této povinnosti.

1. Při výpočtu úrovně minimálních zásob stanovených v článku 1 se do statistického přehledu zahrnují pouze ta množství, která by měla být držena v souladu s čl. 3 odst. 1.

2. Pro účely provádění této směrnice mohou být na základě mezivládních dohod vytvářeny zásoby na území jednoho členského státu na účet podniků nebo subjektů nebo institucí usazených v jiném členském státě. Je věcí vlády daného členského státu, aby rozhodla, zda bude udržovat část svých zásob mimo území svého státu.

V takových případech nesmí členský stát, na jehož území jsou zásoby na základě takové dohody drženy, bránit převodu těchto zásob do jiných členských států, na jejichž odpovědnost jsou zásoby udržovány podle takové dohody; tento stát bude takové zásoby v souladu s postupy uvedenými v dotyčné dohodě kontrolovat, avšak nesmí je zahrnovat do svého statistického přehledu. Do svého statistického přehledu je smí zahrnout členský stát, v jehož prospěch jsou zásoby drženy.

V takových případech členský stát zašle společně se statistickým přehledem uvedeným v článku 4 zprávu Komisi týkající se zásob udržovaných na jeho území ve prospěch jiného členského státu, jakož i zásob udržovaných v jiných členských státech v jeho vlastní prospěch. V obou případech budou ve zprávě uvedena místa skladování nebo společnosti držící zásoby a množství a kategorie skladovaných produktů nebo ropy.

Návrhy dohod uvedených v prvním pododstavci se zašlou Komisi, která může zúčastněným vládám sdělit své připomínky. Jakmile jsou dohody uzavřeny, oznámí se Komisi, která o nich uvědomí ostatní členské státy.

Dohody musí splňovat tyto podmínky:

• jejich předmětem musí být ropa a všechny ropné produkty, na něž se vztahuje tato směrnice,

• musí stanovit podmínky a opatření k udržování zásob s cílem zajištění kontroly a dostupnosti těchto zásob,

• musí stanovit postupy k zajištění kontroly a identifikace zásob, mimo jiné metody provádění inspekcí a spolupráce při inspekcích,

• musí být obecně uzavírány na dobu neurčitou,

• musí v nich být uvedeno, že obsahují-li ustanovení o jednostranné výpovědi, nebude tato výpověď účinná v případě vzniku krize v zásobování, a že Komise bude v každém případě předem informována o každé výpovědi dohody.

Pokud zásoby vytvořené podle takových dohod nevlastní podnik nebo subjekt nebo instituce, která má povinnost držet zásoby, ale jsou drženy k dispozici tohoto podniku nebo subjektu nebo instituce jiným podnikem nebo subjektem nebo institucí, musí být splněny tyto podmínky:

• oprávněný podnik nebo subjekt nebo instituce musí mít smluvní právo nabýt těchto zásob po celou dobu platnosti smlouvy; metodika stanovení ceny takového nabytí musí být dohodnuta mezi zúčastněnými stranami,

• minimální doba platnosti takové smlouvy musí být 90 dní,

• místo skladování nebo společnosti držící zásoby k dispozici oprávněného podniku nebo subjektu nebo instituce, jakož i množství a kategorie produktu nebo ropy skladované na takovém místě musí být specifikovány,

• skutečná dostupnost zásob pro oprávněný podnik nebo subjekt nebo instituci musí být zaručena kdykoli po celou dobu platnosti smlouvy podnikem nebo subjektem nebo institucí držící zásoby k dispozici oprávněného podniku nebo subjektu nebo instituce,

• podnik nebo subjekt nebo instituce držící zásoby k dispozici oprávněného podniku nebo subjektu nebo instituce musí podléhat pravomoci členského státu, na jehož území jsou zásoby umístěny, pokud jde o zákonné pravomoci takového členského státu kontrolovat a ověřovat existenci zásob.

3. S výhradou odstavce 1 mohou být do zásob zahrnuty:

• zásoby na palubě ropných tankerů kotvících v přístavu za účelem vykládky, a to po splnění odpovídajících přístavních formalit,

• zásoby skladované ve vykládacích přístavech,

• zásoby v nádržích na výstupu ropovodů,

• zásoby v nádržích rafinérií, s výjimkou zásob nacházejících se v potrubních systémech a rafinérském zařízení,

• zásoby ve skladech držené rafinériemi nebo dovozními, skladovacími nebo velkoobchodními distribučními podniky,

• zásoby skladované velkoodběrateli v souladu s vnitrostátními právními předpisy týkajícími se povinnosti udržovat stálé zásoby,

• zásoby nacházející se na nákladních člunech a pobřežních plavidlech provozujících dopravu v mezích státních hranic za předpokladu, že je příslušné orgány mohou kontrolovat a že tyto zásoby mohou být neprodleně v případě potřeby dány k dispozici.

V důsledku toho jsou ze statistického přehledu vyloučeny zejména tyto položky: dosud nevytěžená domácí ropa; zásoby určené pro zásobníky námořních plavidel; zásoby v průběhu přepravy s výjimkou zásob uvedených v odstavci 2; zásoby nacházející se v ropovodech, v silničních a železničních cisternových vozech, v zásobnících čerpacích stanic pohonných hmot a zásoby držené drobnými spotřebiteli. Ze statistického přehledu jsou vyloučeny rovněž zásoby, které jsou v držení ozbrojených sil, a zásoby, které pro ně drží ropné společnosti.

Členské státy informují Komisi o každém budoucím odběru z rezervních zásob a co nejdříve uvedou

• datum, kdy zásoby klesly pod povinné minimum,

• důvody takového čerpání,

• opatření k doplnění zásob, byla-li přijata,

• popřípadě odhad předpokládaného budoucího vývoje zásob, jestliže úroveň zásob zůstane pod limitem povinného minima.