Nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (Text v úplném znění — Úř. věst. L 28, 30.1.1997, s. 1(Viz příloha B.))
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 51 a 235 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,
vzhledem k tomu, že pravidla pro koordinaci vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení spadají do rámce volného pohybu pracovníků, kteří jsou státními příslušníky členských států, a měla by proto přispívat ke zlepšení jejich životní úrovně a pracovních podmínek;
vzhledem k tomu, že volný pohyb osob, který je jedním ze základů Společenství, se neomezuje pouze na zaměstnané osoby, ale v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb se rovněž rozšiřuje na osoby samostatně výdělečně činné;
vzhledem k tomu, že z důvodu značných rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy, pokud jde o osobní působnost, je výhodnější stanovit zásadu, podle které se nařízení vztahuje na všechny osoby pojištěné v rámci systémů sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné nebo z důvodu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti;
vzhledem k tomu, že je nezbytné respektovat zvláštní vlastnosti vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a vypracovat pouze systém koordinace;
vzhledem k tomu, že je nezbytné v rámci uvedené koordinace zaručit uvnitř Společenství pracovníkům žijícím v členských státech a osobám jimi vyživovaným a pozůstalým po nich rovnost zacházení s ohledem na různé vnitrostátní právní předpisy;
vzhledem k tomu, že pravidla pro koordinaci musí zaručit pracovníkům, kteří se pohybují v rámci Společenství, a osobám jimi vyživovaným a pozůstalým po nich zachování nabytých a nabývaných práv a výhod;
vzhledem k tomu, že těchto cílů musí být dosaženo zejména součtem všech dob, ke kterým přihlíží různé vnitrostátní právní předpisy za účelem získání nebo zachování nároku na dávky a výpočtu výše dávky, a poskytnutím dávek pro různé kategorie osob, na které se vztahuje toto nařízení, bez ohledu na jejich místo bydliště uvnitř Společenství;
vzhledem k tomu, že zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné pohybující se ve Společenství by měly podléhat systému sociálního zabezpečení pouze jednoho členského státu, aby se zamezilo souběhu použitelných vnitrostátních právních předpisů a složitostem, které by z toho mohly vyplývat;
vzhledem k tomu, že je třeba omezit, jak je to jen možné, počet a dosah případů, kdy osoba odchylně od obecného pravidla podléhá současně právním předpisům dvou členských států;
vzhledem k tomu, že k co nejúčinnějšímu zaručení rovnosti zacházení pro všechny pracovníky působící na území členského státu je vhodné jako obecné pravidlo stanovit, že se použijí právní předpisy členského státu, ve kterém dotyčná osoba vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost;
vzhledem k tomu, že v některých situacích, které odůvodňují jiná kritéria použitelnosti, je možné se od tohoto obecného pravidla odchýlit;
vzhledem k tomu, že některé dávky stanovené vnitrostátními právními předpisy mohou současně spadat do oblasti sociálního zabezpečení a sociální péče z důvodu jejich osobní působnosti, cílů a způsobu jejich použití, a je proto nezbytné stanovit systém koordinace, který vezme v úvahu specifické charakteristiky těchto dávek a který by měl být zahrnut v nařízení, aby byly ochráněny zájmy migrujících pracovníků v souladu s ustanoveními Smlouvy;
vzhledem k tomu, že by tyto dávky měly být přiznávány, pokud jde o osoby spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, pouze v souladu s právními předpisy země, kde má dotyčná osoba nebo její rodinní příslušníci bydliště, a s přičtením dob bydlení získaných v jiném členském státě, jaké jsou nezbytné a bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti;
vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit specifické předpisy, zejména v oblasti nemoci a nezaměstnanosti, pro příhraniční pracovníky a sezónní pracovníky, s přihlédnutím ke specifické povaze jejich situace;
vzhledem k tomu, že v oblasti dávek v nemoci a mateřství je nezbytné zaručit ochranu osobám bydlícím nebo pobývajícím v jiném členském státě, než je příslušný členský stát;
vzhledem k tomu, že specifické postavení žadatelů o důchod a důchodců a jejich rodinných příslušníků vyžaduje ustanovení v oblasti nemocenského pojištění přizpůsobená jejich situaci;
vzhledem k tomu, že pro dávky v invaliditě by měl být vypracován systém koordinace, který respektuje specifické charakteristiky vnitrostátních právních předpisů; že je proto nezbytné rozlišovat mezi právními předpisy, podle kterých je výše dávky v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění, a právními předpisy, podle kterých výše dávky v invaliditě na uvedené délce závisí;
vzhledem k tomu, že rozdíly mezi systémy v členských státech vyžadují přijetí pravidel pro koordinaci, která se použijí v případě zhoršení invalidity;
vzhledem k tomu, že je vhodné, aby byl vypracován systém pro přiznávání dávek ve stáří a pozůstalostních dávek, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům jednoho nebo více členských států;
vzhledem k tomu, že je třeba stanovit výši důchodu vypočtenou v souladu s metodou pro sčítání a poměrný výpočet a zaručenou právními předpisy Společenství, pokud je uplatnění vnitrostátních právních předpisů méně příznivé než uvedená metoda;
vzhledem k tomu, že pro ochranu migrujících pracovníků a pozůstalých po nich proti příliš přísnému uplatňování vnitrostátních právních předpisů týkajících se snížení, pozastavení nebo odnětí je nezbytné doplnit ustanovení stanovící přísné podmínky pro uplatňování těchto ustanovení;
vzhledem k tomu, že v oblasti dávek v případě pracovních úrazů nebo nemocí z povolání je také nezbytné pro zajištění ochrany stanovit předpisy vztahující se na situaci osob majících bydliště nebo pobývajících v jiném členském státě, než je příslušný členský stát;
vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit specifická ustanovení pro pohřebné;
vzhledem k tomu, že ve snaze umožnit mobilitu pracovních sil za zlepšených podmínek je nezbytné napříště zajistit užší koordinaci mezi systémy pojištění pro případ nezaměstnanosti a systémy pomoci v nezaměstnanosti všech členských států;
vzhledem k tomu, že je z toho důvodu zejména vhodné pro usnadnění hledání zaměstnání v různých členských státech přiznat nezaměstnanému pracovníkovi na omezenou dobu dávky v nezaměstnanosti stanovené právními předpisy členského státu, kterým naposledy podléhal;
vzhledem k tomu, že při určování právních předpisů použitelných na rodinné dávky zajišťuje kritérium zaměstnání rovné zacházení se všemi pracovníky;
vzhledem k tomu, že za účelem vyloučení neoprávněných souběhů dávek je třeba stanovit pravidla přednosti v případě souběhu nároků na rodinné dávky podle právních předpisů příslušného státu a podle právních předpisů země bydliště rodinných příslušníků;
vzhledem k tomu, že právní předpisy členských států se navzájem liší a mají specifickou povahu, a proto se jeví nezbytné vypracovat specifická pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů stanovících dávky pro vyživované děti důchodců a pro sirotky;
vzhledem k tomu, že je nezbytné zřídit správní komisi složenou ze zástupců vlád členských států, pověřenou zejména správními otázkami nebo otázkami výkladu vyplývajícími z ustanovení tohoto nařízení, a rozšířit spolupráci mezi členskými státy;
vzhledem k tomu, že je žádoucí přidružit v poradním výboru zástupce pracovníků a zaměstnavatelů k posuzování otázek, kterými se zabývá správní komise;
vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit zvláštní ustanovení, která odpovídají zvláštním charakteristikám vnitrostátních právních předpisů k usnadnění uplatňování pravidel pro koordinaci,
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1 (10) (15)
Definice
Pro účely tohoto nařízení:
a) se „zaměstnanou osobou“ a „osobou samostatně výdělečně činnou“ rozumí každá osoba, která
- i) je pojištěna na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajícím odvětvím systému sociálního zabezpečení pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo zvláštnímu systému pro úředníky;
- ii) je povinně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím sociálního zabezpečení, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele nebo veškeré výdělečně činné obyvatelstvo:
může-li být označena za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou na základě způsobu, jakým je tento systém spravován nebo financován, nebo
nesplňuje-li tato kritéria, je pojištěna pro případ některé jiné pojistné události uvedené v příloze I v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné anebo systému uvedeného v bodě iii) na základě povinného nebo volitelného pokračujícího pojištění nebo, pokud žádný takový systém v daném členském státě neexistuje, splňuje definici uvedenou v příloze I;
- iii) je povinně pojištěna pro případ více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci jednotného systému sociálního zabezpečení pro všechny obyvatele venkova v souladu s kritérii stanovenými v příloze I;
- iv) je dobrovolně pojištěna pro případ jedné nebo více pojistných událostí odpovídajících odvětvím, na které se vztahuje toto nařízení, v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo pro všechny obyvatele nebo některé kategorie obyvatel, pokud
tato osoba vykonává výdělečnou činnost jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo
byla dříve povinně pojištěna pro případ stejné pojistné události v rámci systému pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné stejného členského státu;
b) se „příhraničním pracovníkem“ rozumí každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává povolání na území jednoho členského státu a má bydliště na území jiného členského státu, do kterého se vrací zpravidla každý den nebo alespoň jednou za týden; avšak příhraniční pracovník, kterého podnik, pro nějž obvykle pracuje, vyšle jinam nebo který poskytuje služby jinde na území stejného nebo jiného členského státu, si zachová postavení příhraničního pracovníka po dobu nepřesahující čtyři měsíce, i když nemá možnost vracet se během tohoto období denně nebo alespoň jednou za týden do místa svého bydliště;
c) se „sezónním pracovníkem“ rozumí každá zaměstnaná osoba, která odchází na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má bydliště, za prací sezónní povahy pro podnik nebo zaměstnavatele uvedeného státu na období, které v žádném případě nesmí přesáhnout osm měsíců, a která zůstává na území uvedeného státu po dobu své práce; za práci sezónní povahy se považuje práce, která je závislá na střídání ročních období a automaticky se každým rokem opakuje;
ca) „studentem“ se rozumí každá osoba jiná než zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo její rodinný příslušník nebo pozůstalý po ní ve smyslu tohoto nařízení, která studuje nebo získává odborné vzdělávání vedoucí ke kvalifikaci úředně uznávané orgány členského státu a která je pojištěna v rámci obecného systému sociálního zabezpečení nebo zvláštního systému sociálního zabezpečení vztahujícího se na studenty;
d) má „uprchlík“ význam, jaký mu přiděluje Článek 1 Úmluvy o postavení uprchlíků, podepsané 28. července 1951 v Ženevě;
e) má „osoba bez státní příslušnosti“ význam, jaký jí přiděluje Článek 1 Úmluvy o postavení osob bez státní příslušnosti, podepsané 28. září 1954 v New Yorku;
f)
- i) se „rodinným příslušníkem“ rozumí každá osoba definovaná nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky poskytovány, nebo v případech uvedených v čl. 22 odst. 1 písm. a) a článku 31 právními předpisy členského státu, na jehož území má tato osoba bydliště; pokud však uvedené právní předpisy považují za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící se zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou nebo studentem ve společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedenou osobu. Pokud právní předpisy členského státu neumožňují odlišit rodinné příslušníky od ostatních osob, na které se vztahují, má pojem „rodinný příslušník“ význam uvedený v příloze I;
- ii) pokud však jde o dávky pro zdravotně postižené osoby přiznané na základě právních předpisů členského státu všem státním příslušníkům uvedeného státu, kteří splňují předepsané podmínky, označuje pojem „rodinný příslušník“ alespoň manžela (manželku) zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo studenta a nezletilé nebo nezaopatřené děti této osoby;
g) se „pozůstalým“ rozumí každá osoba definovaná nebo za takovou uznaná právními předpisy, na základě kterých se dané dávky poskytují; pokud však uvedené právní předpisy za pozůstalého považují jen osobu, která se zemřelým žila ve společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, byla-li tato osoba převážně odkázána výživou na zemřelého;
h) se „bydlištěm“ rozumí obvyklé bydliště;
i) se „pobytem“ rozumí dočasné bydliště;
j) se „právními předpisy“ rozumějí pro každý členský stát právní a správní předpisy a jiná ustanovení a všechna ostatní prováděcí opatření, současná i budoucí, týkající se odvětví a systémů sociálního zabezpečení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2, nebo zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v čl. 4 odst. 2a.
Tento výraz nezahrnuje ustanovení stávajících nebo budoucích smluv, ať již se jich týkalo či netýkalo rozhodnutí orgánů veřejné moci, které je učinilo závaznými nebo rozšířilo jejich oblast působnosti. Pokud však tyto smlouvy
- i) slouží k provedení povinného pojištění stanoveného právními nebo správními předpisy uvedenými v předchozím pododstavci nebo
- ii) zakládají systém, který řídí stejná instituce, jako je ta, která řídí systémy zřízené právními a správními předpisy uvedenými v předchozím pododstavci,
může dotyčný členský stát toto omezení kdykoli zrušit prohlášením, ve kterém upřesní systém takové povahy, na který se toto nařízení vztahuje. Prohlášení se oznamuje a zveřejňuje podle článku 97.
Předchozí pododstavec nesmí mít za následek vyloučení systémů, na které se vztahovalo nařízení č. 3, z oblasti působnosti tohoto nařízení.
Výraz „právní předpisy“ také vylučuje ustanovení upravující zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné, jejichž zřízení je ponecháno na iniciativě zúčastněných osob nebo která se vztahují pouze na část území příslušného členského státu, bez ohledu na to, zda orgány veřejné moci rozhodly, že je zavedou jako povinné nebo rozšíří jejich oblast působnosti. Tyto zvláštní systémy jsou uvedeny v příloze II;
ja) se „zvláštním systémem pro úředníky“ rozumí každý systém sociálního zabezpečení odlišný od obecného systému sociálního zabezpečení použitelného na zaměstnané osoby v dotyčných členských státech, kterému přímo podléhají všichni úředníci nebo osoby v podobném postavení nebo některé jejich kategorie;
k) se „úmluvou o sociálním zabezpečení“ rozumí jakákoli dvoustranná nebo vícestranná dohoda, která je nebo bude závazná výlučně pro dva nebo více členských států, a jakákoli jiná vícestranná dohoda, která je nebo bude závazná pro alespoň dva členské státy a jeden nebo více ostatních států v oblasti sociálního zabezpečení, pro všechny nebo některá odvětví a systémy vyjmenované v čl. 4 odst. 1 a 2, jakož i dohody jakéhokoli druhu uzavřené na základě uvedených dohod;
l) se „příslušným úřadem“ rozumí, pokud jde o každý členský stát, ministr, ministři nebo jiný rovnocenný úřad, jemuž na celém nebo na části území dotyčného státu podlehají systémy sociálního zabezpečení;
m) se „správní komisí“ rozumí komise uvedená v článku 80;
n) se „institucí“ rozumí, pokud jde o každý členský stát, subjekt nebo úřad příslušný pro uplatňování všech nebo některých právních předpisů;
o) se „příslušnou institucí“ rozumí:
- i) instituce, u které je dotyčná osoba pojištěna v době podání žádosti o dávku, nebo
- ii) instituce, u které dotyčné osobě vzniká nárok nebo by vznikl nárok, kdyby tato osoba nebo její rodinní příslušníci měli bydliště na území členského státu, kde má instituce sídlo, nebo
- iii) instituce určená příslušným úřadem dotyčného členského státu nebo
- iv) v případě systému, který se vztahuje na povinnosti zaměstnavatele ohledně dávek uvedených v čl. 4 odst. 1, buď zaměstnavatel, nebo pojistitel, který nastoupil do jeho práv, nebo pokud žádný takový není, subjekt nebo úřad určený příslušným úřadem dotyčného členského státu;
p) se „institucí místa bydliště“ a „institucí místa pobytu“ rozumějí v tomto pořadí instituce, která je příslušná k poskytování dávek v místě, kde má dotyčná osoba bydliště, a instituce, která je příslušná k poskytování dávek v místě, kde dotyčná osoba pobývá, podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, nebo pokud žádná taková instituce není, instituce určená příslušným úřadem dotyčného členského státu;
q) se „příslušným státem“ rozumí členský stát, na jehož území má sídlo příslušná instituce;
r) se „dobami pojištění“ rozumějí příspěvkové doby nebo doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, které jsou definované nebo uznané za doby pojištění právními předpisy, podle nichž byly získány nebo se považují za získané, a všechny podobné doby, pokud je uvedené právní předpisy považují za rovnocenné dobám pojištění, za doby pojištění jsou považovány také doby získané v rámci zvláštního systému pro úředníky;
s) se „dobami zaměstnání“ a „dobami samostatné výdělečné činnosti“ rozumějí doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly získány, a všechny podobné doby, pokud je uvedené právní předpisy považují za rovnocenné dobám zaměstnání nebo dobám samostatné výdělečné činnosti, za doby zaměstnání jsou považovány také doby získané v rámci zvláštního systému pro úředníky;
sa) se „dobami bydlení“ rozumějí doby takto definované nebo za takové uznané právními předpisy, podle nichž byly získány nebo jsou považovány za získané;
t) se „dávkami“ a „důchody“ rozumí všechny dávky a důchody, včetně všech jejich součástí placených z veřejných prostředků, zvýšení z důvodů valorizace a doplňkové dávky, nestanoví-li hlava III jinak, a také peněžité dávky, které mohou být vyplaceny místo důchodů a platby uskutečněné prostřednictvím náhrad příspěvků;
u)
- i) se „rodinnými dávkami“ rozumějí veškeré věcné i peněžité dávky určené k pokrytí rodinných výdajů podle právních předpisů uvedených v čl. 4 odst. 1 písm. h), s výjimkou zvláštních příspěvků při narození nebo osvojení uvedených v příloze II;
- ii) se „rodinnými přídavky“ rozumějí pravidelně se opakující peněžité dávky poskytované výlučně s ohledem na počet a případně věk rodinných příslušníků;
v) se „pohřebným“ rozumějí jakékoli částky vyplacené jednorázově v případě úmrtí s výjimkou jednorázových peněžitých dávek uvedených v písmenu t).
Článek 2
Osobní působnost
1. Toto nařízení se vztahuje na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a studenty, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států a kteří jsou státními příslušníky jednoho z členských státu nebo kteří jsou osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich.
2. Toto nařízení se vztahuje na pozůstalé po zaměstnaných osobách nebo osobách samostatně výdělečně činných a studentech, kteří podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, bez ohledu na státní příslušnost těchto osob, pokud jsou pozůstalí po nich státními příslušníky jednoho z členských států nebo osobami bez státní příslušnosti nebo uprchlíky s bydlištěm na území jednoho z členských států.
Článek 3
Rovnost zacházení
1. S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na které se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.
2. Odstavec 1 se vztahuje na právo volit členy institucí sociálního zabezpečení nebo podílet se na jejich jmenování, ale nedotýkají se ustanovení právních předpisů členských států, která se týkají volitelnosti nebo způsobů jmenování dotyčných osob do těchto institucí.
3. Není-li v příloze III stanoveno jinak, vztahují se úmluvy o sociálním zabezpečení, které zůstávají v platnosti podle čl. 7 odst. 2 písm. c), a úmluvy uzavřené na základě čl. 8 odst. 1 na všechny osoby, na které se vztahuje toto nařízení.
Článek 4 (10)
Věcná působnost
1. Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:
a) dávky v nemoci a mateřství;
b) dávky v invaliditě, včetně těch, jež jsou určeny k udržení nebo zlepšení výdělečné schopnosti;
c) dávky ve stáří;
d) dávky pozůstalým;
e) dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání;
f) pohřebné;
g) dávky v nezaměstnanosti;
h) rodinné dávky.
2. Toto nařízení se vztahuje na všechny obecné a zvláštní systémy sociálního zabezpečení, ať již jsou příspěvkové nebo nepříspěvkové, a na systémy týkající se povinností zaměstnavatele nebo vlastníka lodi ohledně dávek uvedených v odstavci 1.
2a. Tento článek se vztahuje na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky poskytované podle právních předpisů, které vykazují, s přihlédnutím k jejich osobní působnosti, cílům nebo podmínkám pro vznik nároku na dávku, vlastnosti jak právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení uvedených v odstavci 1, tak sociální pomoci.
„Zvláštními nepříspěvkovými peněžitými dávkami“ se rozumějí dávky,
a) jejichž účelem je:
- i) poskytovat doplňkové, náhradní nebo pomocné krytí proti rizikům krytým odvětvími sociálního zabezpečení uvedenými v odstavci 1 a zaručit dotyčným osobám příjem na úrovni životního minima s ohledem na hospodářskou a sociální situaci v dotyčném členském státě,
nebo
- ii) poskytnout výhradně zvláštní ochranu zdravotně postiženým, úzce spjatou se společenským prostředím této osoby v dotyčném členském státě;
a
b) které jsou financovány výlučně z povinného odvodu daní určených ke krytí obecných veřejných výdajů a podmínky jejich poskytování a výpočtu jejich výše nezávisí na žádném příspěvku příjemce. Dávky poskytované k doplnění příspěvkových dávek se však nepokládají za příspěvkové dávky pouze z tohoto důvodu;
a
c) které jsou uvedeny v příloze IIa.
2b. Toto nařízení se nevztahuje na ustanovení právních předpisů členských států týkající se zvláštních nepříspěvkových dávek uvedených v příloze II oddíle III, jejichž použití je omezeno na část jejich území.
3. Hlava III tohoto nařízení se však nedotýká ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu týkajících se povinností vlastníka lodi.
4. Toto nařízení se nevztahuje na sociální pomoc a lékařskou péčiani, na systémy dávek pro oběti války a jejich důsledků ani na zvláštní systémy pro úředníky a osoby v podobném postavení.
Článek 5 (10)
Prohlášení členských států o oblasti působnosti tohoto nařízení
Článek 6
Úmluvy o sociálním zabezpečení nahrazené tímto nařízením
S výhradou článků 7, 8 a čl. 46 odst. 4 nahrazuje toto nařízení v rámci osobní a věcné působnosti ustanovení jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení zavazující buď
a) výhradně dva nebo více členských států, nebo
b) alespoň dva členské státy a jeden nebo více ostatních států, pokud se na urovnání příslušných případů nepodílí žádná instituce některého z ostatních států.
Článek 7 (7)
Mezinárodní ustanovení, která nejsou dotčena tímto nařízením
1. Tímto nařízením nejsou dotčeny závazky vyplývající z:
a) jakékoli úmluvy přijaté Mezinárodní konferencí práce, která po ratifikaci jedním nebo více členskými státy vstoupí v platnost;
b) evropských prozatímních dohod o sociálním zabezpečení ze dne 11. prosince 1953 uzavřených mezi členskými státy Rady Evropy.
2. Bez ohledu na ustanovení článku 6 zůstávají použitelné
a) dohody ze dne 27. července 1950 a 30. listopadu 1979 o sociálním zabezpečení lodníků na Rýně;
b) Evropská úmluva ze dne 9. července 1956 o sociálním zabezpečení pracovníků mezinárodní dopravy;
c) určitá ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených členskými státy před dnem použitelnosti tohoto nařízení, pokud jsou pro příjemce výhodnější nebo pokud vznikla na základě zvláštních historických okolností a jejich účinek je časově omezen a pokud jsou tato ustanovení uvedena v příloze III.
Článek 8
Uzavírání úmluv mezi členskými státy
1. Dva nebo více členských států mohou podle potřeby mezi sebou uzavřít úmluvy založené na zásadách a v duchu tohoto nařízení.
2. Každý členský stát oznámí v souladu s čl. 97 odst. 1 jakoukoli úmluvu uzavřenou s jiným členským státem podle odstavce 1.
Článek 9
Přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění
1. Ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu, která podmiňují přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění bydlištěm na území uvedeného státu, se nepoužijí na osoby, které mají bydliště na území kteréhokoli jiného členského státu, za předpokladu, že někdy během pracovního života podléhaly právním předpisům dříve uvedeného státu jako zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.
2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují přístup k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu pojištění získáním dob pojištění, doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů dalšího členského státu jsou vzaty v úvahu v potřebném rozsahu, jako kdyby byly získány podle předpisů dříve uvedeného státu.
Článek 9a
Prodloužení referenční doby
Článek 10
Zrušení ustanovení o bydlišti — Účinek povinného pojištění na náhradu příspěvků
1. Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, invalidní, starobní a pozůstalostní peněžité dávky, důchody z pracovních úrazů a nemocí z povolání a pohřebné získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nepodléhají žádnému snížení, úpravám, pozastavení, odnětí ani konfiskaci z důvodu skutečnosti, že příjemce má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém má sídlo instituce příslušná pro jejich vyplácení.
Předchozí pododstavec se vztahuje také na peněžité dávky přiznané v případech uzavření dalšího sňatku pozůstalým manželem nebo manželkou, kteří měli nárok na pozůstalostní důchod.
2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují náhradu příspěvků tím, že dotyčná osoba přestala podléhat povinnému pojištění, nepovažuje se tato podmínka za splněnou, pokud dotyčná osoba podléhá povinnému pojištění jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podle právních předpisů jiného členského státu.
Článek 10a (10)
Zvláštní nepříspěvkové dávky
1. Článek 10 a hlava III se nevztahují na zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a. Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, obdrží tyto dávky výhradně na území členského státu, v kterém mají bydliště, v souladu s právními předpisy tohoto státu za předpokladu, že jsou tyto dávky uvedeny v příloze IIa. Dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní náklady.
2. Instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují nárok na dávky uvedené v odstavci 1 získáním dob zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, bere v úvahu v nezbytné míře doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané na území kteréhokoli jiného členského státu jako doby získané na území prvního členského státu.
3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují nárok na dávky uvedené v odstavci 1 přiznané jako doplňkové dávky obdržením dávek uvedeným v čl. 4 odst. 1 písm. a) až h) a podle uvedených právních předpisů žádná taková dávka nenáleží, považuje se pro účely nároku na doplňkové dávky každá odpovídající dávka přiznaná v souladu s právními předpisy jiného členského státu za dávku přiznanou podle právních předpisů prvního členského státu.
4. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují přiznání dávek uvedených v odstavci 1 určených zdravotně postiženým a invalidům tím, že invalidita a zdravotní postižení byly poprvé zjištěny na území uvedeného členského státu, je tato podmínka považována za splněnou, pokud toto zjištění bylo poprvé učiněno na území jiného členského státu.
Článek 11
Valorizace dávek
Článek 12 (9) (11)
Vyloučení souběhu dávek
1. Toto nařízení nemůže ani přiznat, ani zachovávat nárok na pobírání několika dávek stejného druhu za jednu a tutéž dobu povinného pojištění. Toto ustanovení se však nevztahuje na dávky týkající se invalidity, stáří a úmrtí (důchody) nebo nemoci z povolání, které jsou přiznány institucemi dvou nebo více členských států v souladu s čl. 41, čl. 43 odst. 2 a 3, články 46, 50 a 51 nebo čl. 60 odst. 1 písm. b).
2. Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu s jinými dávkami sociálního zabezpečení nebo s jinou formou příjmu se uplatňují, i když tyto dávky byly získány podle právních předpisů jiného členského státu nebo byl tento příjem získán na území jiného členského státu.
3. Ustanovení právních předpisů členského státu týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě osoby, která pobírá dávky v invaliditě nebo předčasně poskytované dávky ve stáří a vykonává současně výdělečnou činnost, mohou být vůči této osobě uplatněna, i když tuto činnost vykonává na území jiného členského státu.
4. Invalidní důchod náležející podle nizozemských právních předpisů se v případě, že je nizozemská instituce podle čl. 57 odst. 5 nebo čl. 60 odst. 29 písm. b) povinna přispívat také na náklady spojené s dávkami v nemoci z povolání poskytovanými podle předpisů jiného členského státu, snižuje o částku, která je vyplácena instituci jiného členského státu, která je příslušná pro poskytování dávek v případě nemoci z povolání.
HLAVA II
URČENÍ POUŽITELNÝCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ
Článek 13 (9)
Obecná pravidla
1. S výhradou článků 14c a 14f podléhají osoby, na které se vztahuje toto nařízení, pouze právním předpisům jediného státu. Tyto právní předpisy se určují v souladu s touto hlavou.
2. S výhradou článků 14 až 17
a) osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu nebo i když podnik nebo zaměstnavatel, který ji zaměstnává, má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu;
b) osoba, která je samostatně výdělečně činná na území jednoho členského státu, podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu;
c) osoba zaměstnaná na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu;
d) úředníci a osoby v podobném postavení podléhají právním předpisům členského státu, kterému je podřízen úřad, který je zaměstnává;
e) osoba odvedená nebo znovu povolaná do služby v ozbrojených silách nebo do náhradní civilní služby členského státu podléhá právním předpisům uvedeného státu. Je-li vznik nároku podle těchto právních předpisů podmíněn získáním dob pojištění před vstupem do této vojenské nebo civilní služby nebo po propuštění z ní, vezmou se v úvahu v nezbytné míře doby pojištění získané podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby pojištění získané podle právních předpisů dříve uvedeného státu. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná odvedená nebo znovu povolaná do služby v ozbrojených silách nebo do náhradní civilní služby si ponechává postavení zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné;
f) osoba, která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu pouze s ustanoveními uvedených právních předpisů.
Článek 14
Zvláštní pravidla pro jiné osoby než námořníky vykonávající závislou činnost
Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. a) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:
1.
- a) osoba zaměstnaná na území členského státu podnikem, pro nějž obvykle pracuje, která je vyslána tímto podnikem na území jiného členského státu, aby tam pro něj vykonala práci, nadále podléhá právním předpisům prvního členského státu za předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřekračuje 12 měsíců a že není vyslána, aby nahradila jinou osobu, které skončila doba jejího vyslání;
- b) jestliže se vzhledem k nepředvídaným okolnostem doba vykonávané práce prodlouží oproti původně očekávané době a její trvání překročí 12 měsíců, nadále se použijí právní předpisy prvního členského státu až do dokončení této práce za předpokladu, že příslušný úřad státu, na jehož území je dotyčná osoba vyslána, nebo subjekt určený uvedeným úřadem k tomu dá souhlas; o tento souhlas je nutno požádat před uplynutím původního dvanáctiměsíčního období. Souhlas však nelze udělit pro období překračující 12 měsíců.
2. Osoba obvykle zaměstnaná na území dvou nebo více členských států podléhá právním předpisům určeným takto:
- a) osoba patřící mezi zaměstnance, již cestují nebo létají, která je zaměstnancem podniku, jenž na cizí nebo na vlastní účet provozuje mezinárodní přepravu cestujících nebo zboží po železnici, silnici, ve vzduchu nebo po vnitrozemských vodních cestách a má sídlo nebo místo podnikání na území členského státu, podléhá právním předpisům posledně uvedeného státu, s těmito výjimkami:
- i) pokud má uvedený podnik pobočku nebo stálé zastoupení na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má sídlo nebo místo podnikání, podléhá osoba zaměstnaná touto pobočkou nebo stálým zastoupením právním předpisům členského státu, na jehož území se pobočka nebo stálé zastoupení nalézá;
- ii) pokud je osoba zaměstnaná převážně na území členského státu, ve kterém má bydliště, podléhá právním předpisům uvedeného státu, i když podnik, který ji zaměstnává, nemá na tomto území sídlo nebo místo podnikání ani pobočku nebo stálé zastoupení;
- b) osoba jiná než uvedená v písmenu a) podléhá
- i) právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li svou činnost částečně na uvedeném území, nebo pracuje-li pro několik podniků nebo zaměstnavatelů, kteří mají sídlo nebo místo podnikání na území různých členských států;
- ii) právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik nebo zaměstnavatel, pro které pracuje, sídlo nebo místo podnikání, nemá-li bydliště na území žádného členského státu, kde vykonává svou činnost.
3. Osoba zaměstnaná na území jednoho členského státu podnikem, jenž má sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu, která přechází společnou hranici těchto států, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik sídlo nebo místo podnikání.
Článek 14a
Zvláštní pravidla pro jiné osoby než námořníky vykonávající samostatnou výdělečnou činnost
Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. b) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:
1.
- a) osoba obvykle samostatně výdělečně činná na území členského státu, která vykonává práci na území jiného členského státu, nadále podléhá právním předpisům prvního členského státu za předpokladu, že očekávané trvání této práce nepřekračuje 12 měsíců;
- b) jestliže se vzhledem k nepředvídaným okolnostem doba vykonávané práce prodlouží oproti původně očekávané době a její trvání překročí 12 měsíců, nadále se použijí právní předpisy prvního členského státu až do dokončení této práce za předpokladu, že příslušný úřad členského státu, na jehož území dotyčná osoba pobývá za účelem provedení práce, nebo subjekt určený uvedeným úřadem k tomu dá souhlas; o tento souhlas je nutno požádat před uplynutím původního dvanáctiměsíčního období. Souhlas však nelze udělit pro období překračující 12 měsíců.
2. Osoba obvykle samostatně výdělečně činná na území dvou nebo více členských států podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, vykonává-li nějakou část své činnosti na jeho území. Nevykonává-li žádnou činnost na území členského státu, ve kterém má bydliště, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává svou hlavní činnost. Kritéria pro určení hlavní činnosti stanoví nařízení uvedené v článku 98.
3. Osoba samostatně výdělečně činná v podniku, jenž má sídlo nebo místo podnikání na území jednoho členského státu, která přechází společnou hranici dvou členských států, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má podnik sídlo nebo místo podnikání.
4. Neumožňují-li uvedené osobě právní předpisy, kterým má podléhat v souladu s odstavci 2 nebo 3, zapojit se do důchodového systému ani na základě dobrovolnosti, podléhá dotyčná osoba právním předpisům jiného členského státu, které by byly použitelné nezávisle na těchto určitých ustanoveních, nebo jsou-li takto použitelné právní předpisy dvou nebo více členských států, podléhá osoba právním předpisům, jež byly určeny vzájemnou dohodou mezi příslušnými členskými státy nebo jejich příslušnými úřady.
Článek 14b
Zvláštní pravidla pro námořníky
Pravidlo uvedené v čl. 13 odst. 2 písm. c) se použije s výhradou těchto výjimek a zvláštností:
1. Osoba zaměstnaná podnikem, pro nějž obvykle pracuje, buď na území členského státu, nebo na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu, která je vyslána tímto podnikem na palubu lodi plující pod vlajkou jiného členského státu, aby tam vykonala práci pro tento podnik, nepřestává podléhat právním předpisům dříve uvedeného členského státu za podmínek stanovených v čl. 14 bodě 1.
2. Osoba obvykle samostatně výdělečně činná, buď na území členského státu, nebo na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu, která vykonává práci na vlastní účet na palubě lodi plující pod vlajkou jiného členského státu, podléhá nadále právním předpisům dříve uvedeného členského státu, za podmínek stanovených v čl. 14a bodě 1.
3. Osoba, která obvykle nepracuje na moři a vykonává práci v pobřežních vodách nebo v přístavu členského státu na lodi plující pod vlajkou jiného členského státu uvnitř těchto pobřežních vod nebo uvedeného přístavu, ale není členem posádky, podléhá právním předpisům dříve uvedeného státu.
4. Osoba zaměstnaná na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu a odměňovaná za tuto práci podnikem nebo osobou, jejichž sídlo nebo místo podnikání se nachází na území jiného členského státu, podléhá právním předpisům posledně uvedeného státu, pokud má bydliště na území tohoto státu; pro účely uvedených právních předpisů jsou podnik nebo osoba vyplácející odměnu považovány za zaměstnavatele.
Článek 14c (5)
Zvláštní pravidla pro osoby současně zaměstnané na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činné na území jiného členského státu
Osoba, která je současně zaměstnaná na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činná na území jiného členského státu, podléhá:
a) s výhradou písmena b) právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost nebo, pokud ji vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14 body 2 nebo 3;
b) v případech uvedených v příloze VII:
právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost, pokud takovou činnost vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14 body 2 nebo 3 a
právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, pokud takovou činnost vykonává na území dvou nebo více členských států, právním předpisům určeným v souladu s čl. 14a, body 2, 3 nebo 4.
Článek 14d (5)
Různá ustanovení
1. Osoba uvedená v čl. 14 bodech 2 a 3, čl. 14a bodech 2, 3 a 4, čl. 14c písm. a) a článku 14e se považuje pro účely právních předpisů určených v souladu s těmito ustanoveními za osobu, která vykonává veškerou svou výdělečnou činnost nebo všechny výdělečné činnosti na území dotyčného členského státu.
2. Osoba uvedená v čl. 14c písm. b) je pro účely stanovení sazeb příspěvků placených samostatně výdělečnými osobami podle právních předpisů členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, považována za osobu, která vykonává závislou činnost na území dotyčného členského státu.
3. Ustanovení právních předpisů členského státu, podle nichž důchodce, který vykonává výdělečnou činnost, nepodléhá povinnému pojištění týkajícímu se této činnosti, se rovněž vztahují na důchodce, který získal nárok na důchod podle právních předpisů jiného členského státu, pokud dotyčná osoba výslovně nepožádá, aby podléhala povinnému pojištění podáním žádosti instituce určené příslušným úřadem dříve zmíněného členského státu, uvedené v příloze 10 nařízení uvedeného v článku 98.
Článek 14e
Zvláštní pravidla použitelná na osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky, které jsou současně zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné na území jednoho nebo více jiných členských států
Článek 14f
Zvláštní pravidla použitelná na úředníky zaměstnané současně ve více než jednom členském státě a pojištěné v jednom z těchto států v rámci zvláštního systému
Článek 15
Pravidla týkající se dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění
1. Články 13 až 14d se nevztahují na dobrovolné ani na volitelné pokračující pojištění, ledaže pro některé z odvětví uvedených v článku 4 existuje v členském státě pouze dobrovolný systém pojištění.
2. Pokud použití právních předpisů dvou nebo více členských států má za následek souběh pojištění:
systému povinného pojištění a jednoho nebo více systémů dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění, podléhá dotyčná osoba výlučně systému povinného pojištění,
dvou nebo více systémů dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění, může se dotyčná osoba připojit pouze k tomu systému dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění, pro který se rozhodne.
3. Avšak jde-li o invalidní, starobní nebo pozůstalostní důchody, může se dotyčná osoba připojit k systému dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění členského státu, i když povinně podléhá právním předpisům jiného členského státu, pokud dříve uvedený stát tento souběh výslovně nebo mlčky připouští.
Článek 16
Zvláštní pravidla týkající se osob zaměstnaných na diplomatických misích a konzulárních úřadech a pomocných zaměstnanců Evropských společenství
1. Ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. a) se vztahují na osoby, které zaměstnávají diplomatické mise a konzulární úřady a na pomocný personál v soukromých domácnostech zaměstnanců těchto misí nebo úřadů.
2. Pracovníci uvedení v odstavci 1, kteří jsou státními příslušníky členského státu, který je pověřil nebo vyslal, si však mohou zvolit, aby podléhali právním předpisům uvedeného státu. Toto právo volby je možné opakovat na konci každého kalendářního roku a nemá zpětný účinek.
3. Pomocní zaměstnanci Evropských společenství si mohou zvolit, aby podléhali právním předpisům členského státu, na jehož území jsou zaměstnáni, právním předpisům členského státu, kterým naposledy podléhali nebo právním předpisům členského státu, jehož jsou státními příslušníky, pokud jde o všechna ustanovení, s výjimkou ustanovení o rodinných přídavcích, jejichž poskytování se řídí pracovním řádem platným pro tyto zaměstnance. Toto právo volby, které je možné uplatnit jen jednou, je použitelné ode dne nástupu do zaměstnání.
Článek 17 (9)
Výjimky z článků 13 až 16
Článek 17a (9)
Zvláštní pravidla týkající se poživatelů důchodů náležejících podle právních předpisů jednoho nebo více členských států
HLAVA III
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE RŮZNÝCH KATEGORIÍ DÁVEK
KAPITOLA 1
NEMOC A MATEŘSTVÍ
Oddíl 1
Společná ustanovení
Článek 18
Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky získáním dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů, které uplatňuje.
2. Odstavec 1 se vztahuje na sezónní pracovníky, a to i s ohledem na doby před jakýmkoli přerušením pojištění přesahujícím trvání povolené právními předpisy příslušného státu, pouze však za předpokladu, že dotyčná osoba byla pojištěna po dobu přesahující čtyři měsíce.
Oddíl 2
Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinní příslušníci
Článek 19
Bydliště v jiném členském státu, než je příslušný stát — Obecná pravidla
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná s bydlištěm na území jiného členského státu, než je příslušný stát, která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží ve státě, kde má bydliště,
a) věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa bydliště podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by u ní byla pojištěna;
b) peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však mohou být tyto dávky poskytovány institucí místa bydliště na účet příslušné instituce podle právních předpisů příslušného státu.
2. Odstavec 1 se použije obdobně na rodinné příslušníky, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, pokud nemají nárok na tyto dávky podle právních předpisů státu, na jehož území mají bydliště.
Pokud rodinní příslušníci mají bydliště na území členského státu, jehož právní předpisy nepodmiňují nárok na věcné dávky podmínkou pojištění nebo zaměstnání, jsou věcné dávky, které pobírají, považovány za dávky na účet instituce, u které je zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna, ledaže manžel (manželka) nebo osoba pečující o děti vykonává na území uvedeného členského státu výdělečnou činnost.
Článek 20
Příhraniční pracovníci a jejich rodinní příslušníci — Zvláštní pravidla
Článek 21
Pobyt v příslušném státu nebo přemístění bydliště do příslušného státu
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná uvedená v čl. 19 odst. 1, která pobývá na území příslušného státu, obdrží dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, jako by tam měla bydliště, i když již obdržela dávky pro stejný případ nemoci nebo mateřství před tímto pobytem.
2. Odstavec 1 se použije obdobně na rodinné příslušníky uvedené v čl. 19 odst. 2.
Pokud však tito rodinní příslušníci mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, na jehož území má bydliště zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, poskytuje věcné dávky instituce místa pobytu na účet instituce místa bydliště dotyčných osob.
3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na příhraniční pracovníky a jejich rodinné příslušníky.
4. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná a její rodinní příslušníci uvedení v článku 19, kteří přemístí své bydliště na území příslušného státu, obdrží dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když již obdrželi dávky pro stejný případ nemoci nebo mateřství před přemístěním bydliště.
Článek 22
Pobyt mimo příslušný stát — Návrat do místa bydliště v jiném členském státu nebo přemístění bydliště do jiného členského státu během nemoci nebo mateřství — Potřeba odjet do jiného členského státu za účelem vhodného léčení
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, a
má nárok
a) jejíž stav vyžaduje věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejího pobytu na území jiného členského státu, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu, nebo
b) která po získání nároku na dávky hrazené příslušnou institucí má povolení uvedené instituce k návratu na území členského státu, kde má bydliště, nebo k přemístění svého bydliště na území jiného členského státu, nebo
c) která získá povolení příslušné instituce k odjezdu na území jiného členského státu za účelem léčení přiměřeného jejímu zdravotnímu stavu;
i) na věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa pobytu nebo bydliště podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by u ní byla pojištěna; doba, po kterou jsou dávky poskytovány, se však řídí právními předpisy příslušného státu;
ii) na peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu však může tyto dávky poskytovat instituce místa pobytu na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
1a. Správní komise vypracuje seznam věcných dávek, které při poskytování během pobytu v jiném členském státě vyžadují z praktických důvodů předchozí dohodu mezi dotyčnou osobou a institucí poskytující péči.
2. Povolení požadované podle odst. 1 písm. b) může být odmítnuto, jen je-li prokázáno, že by přesun dotyčné osoby ohrozil její zdravotní stav nebo léčení.
Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud je příslušné léčení součástí dávek stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území má dotyčná osoba bydliště, a pokud jí nemůže být toto léčení poskytnuto v obvyklé době nezbytné pro získání dotyčného léčení v členském státě bydliště, s přihlédnutím k jejímu současnému zdravotnímu stavu a možnému průběhu nemoci.
3. Odstavce 1, 1a a 2 se použijí obdobně i na rodinné příslušníky zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.
Pro účely odst. 1 písm. a) a c) bodu i) rodinným příslušníkům uvedeným v čl. 19 odst. 2, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, na jehož území má zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná bydliště,
a) poskytuje věcné dávky na účet instituce členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, instituce místa pobytu v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna. Doba, po kterou jsou dávky poskytovány, je však stanovena podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště;
b) povolení vyžadované podle odst. 1 písm. c) vydává instituce členského státu, na jehož území mají bydliště rodinní příslušníci.
4. Skutečnost, že se odstavec 1 vztahuje na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou, nemá vliv na nárok na dávky rodinných příslušníků.
Článek 22a
Zvláštní pravidla pro některé kategorie osob
Článek 22b (15)
Výdělečná činnost v jiném členském státě než státě příslušném — Pobyt ve státě výdělečné činnosti
Článek 22c
Studia v jiném než příslušném členském státě – pobyt ve státě, kde probíhají studia
Článek 23 (a)
Výpočet peněžitých dávek
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě průměrného příjmu nebo průměrných příspěvků, stanoví tento průměrný příjem nebo příspěvky výhradně ve vztahu k příjmům nebo příspěvkům zjištěným během dob získaných podle uvedených právních předpisů.
2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě paušálních příjmů, přihlíží výlučně k paušálním příjmům nebo případně k průměrným paušálním příjmům za doby získané podle uvedených právních předpisů.
2a. Odstavce 1 a 2 se použijí i v případě, kdy právní předpisy uplatňované příslušnou institucí stanoví určitou referenční dobu a tato doba se popřípadě shoduje zcela nebo zčásti s dobami, které dotyčná osoba získala na základě právních předpisů jednoho nebo více jiných členských států.
3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, vezme v úvahu i rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.
Článek 24
Důležité věcné dávky
1. Pokud instituce jednoho členského státu uzná nárok zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo jejího rodinného příslušníka na protézu, velkou protetickou pomůcku nebo jinou důležitou věcnou dávku dříve, než začne tato osoba být pojištěna u instituce jiného členského státu, uvedená zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná obdrží tyto dávky na účet první instituce, i když jsou poskytnuty až poté, co byla pojištěna u druhé instituce.
2. Správní komise vypracuje seznam dávek, na které se vztahuje odstavec 1.
Oddíl 3
Nezaměstnané osoby a jejich rodinní příslušníci
Článek 25
1. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána nebo vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, na kterou se vztahují čl. 69 odst. 1 nebo čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu ii) druhá věta a která splňuje podmínky právních předpisů příslušného státu pro vznik nároku na věcné dávky a peněžité dávky, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží po dobu uvedenou v čl. 69 odst. 1 písm. c):
a) věcné dávky, které se stanou pro tuto osobu nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejího pobytu na území členského státu, v němž se uchází o zaměstnání, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu. Tyto věcné dávky poskytuje na účet příslušné instituce členského státu, v němž se tato osoba uchází o zaměstnání, v souladu s právními předpisy uplatňovanými tak, jako by byla tato osoba pojištěna u této instituce;
b) peněžité dávky poskytované příslušnou institucí podle jí uplatňovaných právních předpisů. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí členského státu, v němž se nezaměstnaná osoba uchází o zaměstnání, však může dávky poskytovat tato druhá instituce na účet první instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu. Dávky v nezaměstnanosti podle čl. 69 odst. 1 se po dobu pobírání peněžitých dávek neposkytují.
1a. Ustanovení čl. 22 odst. 1a se použije obdobně.
2. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána a na kterou se vztahují čl. 71 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii)první věta, obdrží věcné a peněžité dávky v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má bydliště, jako by podléhala uvedeným právním předpisům během svého posledního zaměstnání, případně s přihlédnutím k článku 18; náklady na tyto dávky nese instituce země bydliště.
3. Pokud nezaměstnaná osoba splňuje podmínky právních předpisů členského státu, který nese náklady na dávky v nezaměstnanosti, pro vznik nároku na dávky v nemoci a mateřství, případně s přihlédnutím k článku 18, obdrží její rodinní příslušníci tyto dávky bez ohledu na to, v kterém členském státě mají bydliště nebo pobývají. Tyto dávky poskytuje,
i) pokud jde o věcné dávky, instituce místa bydliště nebo pobytu podle jí uplatňovaných právních předpisů na účet příslušné instituce členského státu, který nese náklady spojené s dávkami v nezaměstnanosti;
ii) pokud jde o peněžité dávky, příslušná instituce členského státu, který nese náklady na dávky v nezaměstnanosti, podle jí uplatňovaných právních předpisů.
4. Aniž jsou dotčena ustanovení právních předpisů členského státu, která povolují prodloužení doby, po kterou mohou být poskytovány dávky v nemoci, může být doba stanovená v odstavci 1 v případech vyšší moci prodloužena příslušnou institucí v rámci mezí určených jí uplatňovanými právními předpisy.
Článek 25a (12)
Příspěvky placené nezaměstnanými osobami
Oddíl 4
Žadatelé o důchod a jejich rodinní příslušníci
Článek 26
Nárok na věcné dávky v případech zániku nároku na dávky od instituce, která byla poslední příslušná
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná a její rodinní příslušníci nebo pozůstalí po ní, kteří během šetření žádosti o důchod přestanou mít nárok na věcné dávky podle právních předpisů posledního příslušného členského státu, tyto dávky přesto obdrží za těchto podmínek: věcné dávky jsou poskytovány podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají dotyčná osoba nebo osoby bydliště, za předpokladu, že mají na tyto dávky nárok podle uvedených právních předpisů nebo by na ně měly nárok podle právních předpisů jiného členského státu, kdyby měly bydliště na jeho území, případně s přihlédnutím k článku 18.
2. Žadatel o důchod, který má nárok na věcné dávky podle právních předpisů členského státu, podle kterých je dotyčná osoba povinna sama platit příspěvky nemocenského pojištění během šetření její žádosti o důchod, ztrácí nárok na věcné dávky po uplynutí druhého měsíce, za který nezaplatí dlužné příspěvky.
3. Věcné dávky poskytované podle odstavce 1 hradí instituce, která vybrala příspěvky podle odstavce 2; pokud příspěvky nejsou placeny podle odstavce 2, nahradí instituce odpovědná za náklady na věcné dávky, po poskytnutí důchodu podle článku 28, částku za poskytnuté dávky instituci místa bydliště.
Oddíl 5
Důchodci a jejich rodinní příslušníci
Článek 27
Důchody vyplácené podle právních předpisů několika států, pokud je nárok na věcné dávky v zemi bydliště
Článek 28
Důchody vyplácené podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, pokud není žádný nárok na věcné dávky v zemi bydliště
1. Důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právníchpředpisů dvou nebo více členských států a který nemá nárok na dávky podle právních předpisů státu, na jehož území má bydliště, obdrží přesto tyto dávky pro sebe i pro své rodinné příslušníky, případně s přihlédnutím k článku 18 a příloze VI, jestliže by měl na ně nárok podle právních předpisů členského státu nebo alespoň jednoho z členských států příslušného, pokud jde o jeho důchody, kdyby měl bydliště na území takového státu. Dávky se poskytují za těchto podmínek:
a) věcné dávky poskytuje na účet instituce uvedené v odstavci 2 instituce místa bydliště, jako by dotyčná osoba byla poživatelem důchodu na základě právních předpisů státu, na jehož území má bydliště, a měla nárok na věcné dávky;
b) peněžité dávky případně poskytuje příslušná instituce určená podle odstavce 2 v souladu s jí uplatňovanými předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
2. V případech, na které se vztahuje odstavec 1, nese náklady na věcné dávky instituce určená podle těchto pravidel:
a) pokud má důchodce nárok na uvedené dávky podle právních předpisů jediného členského státu, nese náklady příslušná instituce uvedeného státu;
b) pokud má důchodce nárok na uvedené dávky podle právních předpisů dvou nebo více členských států, nese náklady na ně příslušná instituce toho členského státu, jehož právním předpisům důchodce podléhal nejdelší dobu; pokud by použití tohoto pravidla mělo za následek odpovědnost několika institucí za náklady na dávky, nese náklady instituce uplatňující právní předpisy, kterým důchodce podléhal naposledy.
Článek 28a
Důchody vyplácené podle právních předpisů jednoho nebo více členských států jiných než země bydliště, pokud je nárok na dávky v zemi bydliště
Článek 29
Bydliště rodinných příslušníků v jiném státě, než je stát, kde má bydliště důchodce — Přemístění bydliště do státu, kde má bydliště důchodce
1. Rodinní příslušníci důchodce majícího nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je členský stát, kde má bydliště důchodce, obdrží, pokud má důchodce nárok na dávky podle právních předpisů některého členského státu, dávky, jako by důchodce měl bydliště na stejném území jako oni. Dávky se poskytují za těchto podmínek:
a) věcné dávky poskytuje instituce místa bydliště rodinných příslušníků v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na účet instituce určené v souladu s článkem 27 nebo čl. 28 odst. 2; nachází-li se místo bydliště v příslušném členském státě, poskytuje věcné dávky a náklady na ně nese příslušná instituce;
b) peněžité dávky případně poskytuje příslušná instituce určená podle článku 27 nebo čl. 28 odst. 2 v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
2. Rodinní příslušníci uvedení v odstavci 1, kteří přemístí své bydliště na území členského státu, kde má bydliště důchodce, obdrží:
a) věcné dávky podle právních předpisů uvedeného státu, i když již obdrželi dávky za stejný případ nemoci nebo mateřství před změnou bydliště;
b) peněžité dávky poskytované případně příslušnou institucí určenou podle článku 27 nebo čl. 28 odst. 2 v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Po dohodě mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
Článek 30
Důležité věcné dávky
Článek 31
Pobyt důchodce nebo jeho rodinných příslušníků v jiném členském státě, než je stát jejich bydliště
1. Důchodce mající nárok na důchod či důchody podle právních předpisů jednoho členského státu nebo na důchody podle právních předpisů dvou nebo více členských států, který má také nárok na dávky podle právních předpisů jednoho z těchto států, pobírá spolu se svými rodinnými příslušníky, kteří pobývají na území jiného členského státu, než je stát jejich bydliště:
a) věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jeho pobytu na území jiného členského státu, než je stát jejich bydliště, s ohledem na povahu dávek a předpokládanou délku pobytu. Tyto věcné dávky poskytuje instituce místa pobytu v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na účet instituce místa bydliště důchodce nebo jeho rodinných příslušníků;
b) peněžité dávky poskytované případně příslušnou institucí, jak uvádí článek 27 nebo čl. 28 odst. 1, v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu však může dávky poskytovat tato druhá instituce na účet první instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
2. Ustanovení čl. 22 odst. 1a se použije obdobně.
Článek 32 (15)
Článek 33 (7)
Příspěvky placené důchodcem
1. Instituce členského státu příslušná pro vyplácení důchodu, která uplatňuje právní předpisy stanovící srážky příspěvků placených důchodcem pro krytí dávek v nemoci a mateřství, je oprávněna provádět tyto srážky, vypočítané v souladu s uvedenými právními předpisy, z vyplácených důchodů v takovém rozsahu, aby náklady na dávky podle článků 27, 28, 28a, 29, 31 a 32 nesla instituce uvedeného členského státu.
2. Pokud v případech uvedených v článku 28a podléhá získání dávek v nemoci a v mateřství platbě příspěvků nebo podobných plateb podle právních předpisů členského státu, na jehož území má dotyčný důchodce bydliště, nejsou tyto příspěvky z důvodu bydliště splatné.
Článek 34
Obecná ustanovení
1. Pro účely článků 28, 28a, 29 a 31 je důchodce, který pobírá dva nebo více důchodů náležejících mu podle právních předpisů jediného členského státu, považován za důchodce, který má nárok na důchod podle právních předpisů jednoho členského státu, ve smyslu těchto ustanovení.
2. Články 27 až 33 se nevztahují na důchodce ani na jeho rodinné příslušníky, kteří mají nárok na dávky podle právních předpisů členského státu v důsledku výkonu výdělečné činnosti. V tom případě se dotyčná osoba pro účely této kapitoly považuje za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou nebo za rodinného příslušníka zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.
Oddíl 5a
Osoby, které studují nebo získávají odborné vzdělávání, a jejich rodinní příslušníci
Článek 34a
Zvláštní ustanovení pro studenty a jejich rodinné příslušníky
Článek 34b
Společná ustanovení
Oddíl 6
Různá ustanovení
Článek 35
Systém uplatňovaný, pokud v zemi bydliště nebo pobytu existuje několik systémů — Dřívější nemoc — Maximální doba poskytování dávek
1. S výhradou odstavce 2, pokud právní předpisy země pobytu nebo bydliště zahrnují několik systémů pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, použijí se na základě článku 19, čl. 21 odst. 1, článků 22, 25, 26, čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 1 nebo článku 31 ta ustanovení, která se týkají systému vztahujícího se na dělníky v ocelářském průmyslu. Pokud však uvedené právní předpisy zahrnují zvláštní systém pro pracovníky v dolech a podobných provozech, použijí se ustanovení takového systému na uvedenou kategorii pracovníků a jejich rodinných příslušníků za předpokladu, že instituce místa pobytu nebo bydliště, které je podána žádost, je k uplatnění takového systému příslušná.
2. Pokud právní předpisy země pobytu nebo bydliště upravují jeden nebo více zvláštních systémů vztahujících se na všechny nebo většinu pracovních kategorií osob samostatně výdělečně činných, které přiznávají věcné dávky méně příznivé než přiznávané zaměstnaným osobám, použijí se na dotyčné osoby a jejich rodinné příslušníky na základě čl. 19 odst. 1 písm. a) a odst. 2, čl. 22 odst. 1 bodu i) a odst. 3, čl. 28 odst. 1 písm. a) a čl. 31 písm. a) ta ustanovení, která se týkají systému nebo systémů určených prováděcím nařízením uvedeným v článku 98,
a) pokud je v příslušném státě dotyčná osoba pojištěna v rámci zvláštního systému pro osoby samostatně výdělečně činné, který rovněž přiznává méně příznivé věcné dávky, než jsou dávky přiznávané zaměstnaným osobám, nebo
b) pokud má osoba pobírající jeden nebo více důchodů podle právních předpisů příslušného členského státu nebo členských států v důchodových záležitostech pouze nárok na věcné dávky stanovené zvláštním systémem pro osoby samostatně výdělečně činné, který rovněž přiznává méně příznivé věcné dávky, než jsou dávky přiznávané zaměstnaným osobám.
3. Pokud je podle právních předpisů členského státu poskytování dávek podmíněno původem nemoci, nepoužije se tato podmínka na osoby, na které se vztahuje toto nařízení, bez ohledu na členský stát, na jehož území mají bydliště.
4. Pokud právní předpisy členského státu stanoví maximální dobu pro poskytování dávek, může instituce, která uplatňuje uvedené právní předpisy, případně přihlédnout k době, po kterou již byly tyto dávky poskytovány institucí jiného členského státu pro stejný případ nemoci nebo mateřství.
Oddíl 7
Náhrada mezi institucemi
Článek 36 (15)
1. Věcné dávky poskytované na základě této kapitoly institucí jednoho členského státu na účet instituce jiného členského státu jsou plně nahrazeny.
2. Náhrady uvedené v odstavci 1 se určují a provádějí postupem stanoveným prováděcím nařízením uvedeným v článku 98, buď na základě prokázaných skutečných výdajů, nebo paušální částkou.
Používají-li se paušální částky, musí být takové, aby zajistily, že se náhrada co nejvíce blíží skutečným výdajům.
3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo se mohou zříci všech náhrad mezi orgány, které podléhají jejich pravomoci.
KAPITOLA 2 (11)
INVALIDITA
Oddíl 1
Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahují pouze právní předpisy, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění
Článek 37 (11)
Obecná ustanovení
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která postupně nebo střídavě podléhala právním předpisům dvou nebo více členských států a která získala doby pojištění výhradně podle právních předpisů, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění, obdrží dávky v souladu s článkem 39. Tento Článek se nevztahuje na zvýšení důchodů ani na příplatky k důchodům s ohledem na děti, poskytované v souladu s kapitolou 8.
2. Příloha IV část A obsahuje seznam právních předpisů druhu uvedeného v odstavci 1, které jsou platné na území každého z dotyčných členských států.
Článek 38 (11)
Započtení dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů, kterým zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala, pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky
1. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky, v rámci systému, který není zvláštním systémem ve smyslu odstavce 2 nebo 3, získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného státu v nezbytném rozsahu k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel bere tyto doby v úvahu, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.
2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění pouze v povolání podléhajícím zvláštnímu systému pro zaměstnané osoby nebo případně v určitém zaměstnání, berou se doby získané podle právních předpisů jiného z členských států v úvahu pro účely poskytování těchto dávek, pouze pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání nebo případně ve stejném zaměstnání.
Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.
3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění pouze v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro osoby samostatně výdělečně činné, berou se doby pojištění získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek, pouze pokud byly získany v rámci odpovídajícího systému, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné uvedené v tomto odstavci jsou vyjmenovány v příloze IV části B pro každý dotyčný členský stát.
Nesplňuje-li dotyčná osoba po přihlédnutí k takto získaným dobám podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za předpokladu, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.
Článek 39 (11) (14)
Přiznání dávek
1. Instituce členského státu, jehož právní předpisy byly uplatňovány v době, kdy vznikla pracovní neschopnost s následnou invaliditou, určí v souladu s uvedenými právními předpisy, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro vznik nároku na dávky, případně s přihlédnutím k článku 38.
2. Osoba, která splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, obdrží dávky výlučně od uvedené instituce v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy.
3. Osoba, která nemá nárok na dávky podle odstavce 1, obdrží dávky, na které má ještě nárok podle právních předpisů jiného členského státu, případně s přihlédnutím k článku 38.
4. Stanoví-li právní předpisy použitelné podle odstavců 2 nebo 3, že výše dávek je určena s přihlédnutím k existenci rodinných příslušníků jiných než dětí, vezme příslušná instituce rovněž v úvahu ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.
5. Stanoví-li právní předpisy uvedené v odstavci 2 nebo 3 snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu s dalším příjmem nebo s dávkami různého druhu ve smyslu čl. 46a odst. 2, čl. 46a odst. 3 a čl. 46c odst. 5, použijí se obdobně.
6. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnána a na kterou se vztahuje čl. 71 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii) první věta, obdrží dávky v invaliditě stanovené příslušnou institucí členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by uvedeným právním předpisům podléhala během svého posledního zaměstnání, případně s přihlédnutím k článku 38 nebo čl. 25 odst. 2. Pro vyplácení těchto dávek je příslušná instituce země bydliště.
Pokud uvedená instituce uplatňuje právní předpisy umožňující provádět srážky z příspěvků placených nezaměstnanými osobami k pokrytí dávek v invaliditě, může tyto srážky provádět v souladu se svými právními předpisy.
Pokud právní předpisy, které instituce uplatňuje, stanoví výpočet dávek založený na mzdách a platech, bere instituce v úvahu mzdy nebo platy pobírané v zemi posledního zaměstnání a v zemi bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Pokud v zemi bydlení nebyla pobírána žádná mzda ani plat, vychází příslušná instituce, je-li to nezbytné a v souladu s jejími právními předpisy, z mezd nebo platů pobíraných v zemi posledního zaměstnání.
Oddíl 2
Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahují buď pouze právní předpisy, podle kterých závisí výše dávek v invaliditě na délce dob pojištění nebo bydlení, nebo právní předpisy tohoto druhu a právní předpisy druhu uvedeného v oddíle 1
Článek 40 (11)
Obecná ustanovení
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která postupně nebo střídavě podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států, z nichž nejméně jedny nejsou právní předpisy druhu uvedeného v čl. 37 odst. 1, obdrží dávky podle kapitoly 3, která se použije obdobně, s přihlédnutím k odstavci 4.
2. Avšak zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, u níž dojde k pracovní neschopnosti s následnou invaliditou v době, kdy podléhá právním předpisům uvedeným v příloze IV části A, obdrží dávky v souladu s čl. 37 odst. 1 za těchto podmínek:
splňuje-li podmínky uvedených právních předpisů nebo jiných právních předpisů stejného druhu, případně s přihlédnutím k článku 38, ale bez použití dob pojištění získaných podle právních předpisů neuvedených v příloze IV části A, a
nesplňuje-li podmínky požadované pro získání nároku na dávky v invaliditě podle předpisů neuvedených v příloze IV části A, a
neuplatňuje-li žádné nároky na dávky ve stáří, s přihlédnutím k čl. 44 odst. 2 druhé větě.
3.
a) Pro účely stanovení nároku na dávky podle právních předpisů členského státu uvedených v příloze IV části A, které podmiňují poskytování dávek v invaliditě tím, že dotyčná osoba pobírá peněžité dávky v nemoci nebo byla v pracovní neschopnosti po určitou dobu, jestliže u zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá uvedeným právním předpisům, dojde k pracovní neschopnosti s následnou invaliditou, zatímco podléhá právním předpisům jiného členského státu, příhlíží se, aniž je dotčen čl. 37 odst. 1;
- i) ke každé době, po kterou z důvodu uvedené pracovní neschopnosti pobírala podle právních předpisů druhého členského státu peněžité dávky v nemoci, nebo namísto toho nadále pobírala mzdu nebo plat,
- ii) ke každé době, po kterou z důvodu invalidity, která následovala po uvedené pracovní neschopnosti, pobírala dávky ve smyslu této kapitoly 2 nebo kapitoly 3 nařízení přiznané podle právních předpisů druhého členského státu,
jako by šlo o doby, po které jí byly dávky vypláceny podle právních předpisů prvního členského státu nebo po které byla v pracovní neschopnosti ve smyslu uvedených právních předpisů.
b) Nárok na dávky v invaliditě podle právních předpisů prvního členského státu vzniká buď uplynutím předběžné doby pobírání peněžitých dávek v nemoci stanovené uvedenými právními předpisy, nebo uplynutím předběžné doby pracovní neschopnosti stanovené uvedenými právními předpisy, ale ne dříve než
- i) dnem získání nároku na dávky v invaliditě uvedené v písm. a) bodě ii) podle právních předpisů druhého členského státu, nebo
- ii) dnem po posledním dni, kdy má dotyčná osoba nárok na peněžité dávky podle právních předpisů druhého členského státu.
4. Rozhodnutí přijaté institucí členského státu týkající se stupně invalidity žadatele je závazné pro instituce každého dalšího dotyčného státu, za předpokladu, že v příloze V je uznána shoda mezi právními předpisy těchto členských států ve věci podmínek týkajících se stupně invalidity.
Oddíl 3
Zhoršení invalidity
Článek 41 (11)
1. V případě zhoršení invalidity, za kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírá dávky podle právních předpisů jediného členského státu, se použijí tato ustanovení:
a) jestliže dotyčná osoba nepodléhala právním předpisům jiného členského státu od té doby, co začala pobírat dávky, příslušná instituce prvního státu přizná dávky s přihlédnutím ke zhoršení invalidity v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy;
b) jestliže dotyčná osoba podléhala právním předpisům jednoho nebo více jiných členských států od té doby, co začala pobírat dávky, jsou jí dávky přiznány s přihlédnutím ke zhoršení invalidity podle čl. 37 odst. 1 nebo čl. 40 odst. 1 nebo 2;
c) jestliže celková částka dávky nebo dávek vyplácených podle písmena b) je nižší než částka dávky, kterou dotyčná osoba pobírala od instituce, která byla dříve příslušná pro vyplácení dávky, je tato instituce povinna platit této osobě doplatek rovnající se rozdílu mezi těmito dvěma částkami;
d) je-li v případě uvedeném v písmenu b) institucí příslušnou pro počáteční neschopnost nizozemská instituce a
- i) nemoc, která způsobila zhoršení, je stejná jako nemoc, která vedla k poskytnutí dávek podle nizozemských právních předpisů;
- ii) tato nemoc je nemocí z povolání ve smyslu právních předpisů členského státu, jimž tato osoba naposled podléhala a podle kterých má nárok na výplatu příplatku uvedeného v čl. 60 odst. 1 písm. b), a
- iii) právní předpisy jednoho nebo více států, jimž dotyčná osoba podléhala od doby, kdy začala pobírat dávky, jsou právní předpisy uvedené v příloze IV části A,
poskytuje nizozemská instituce nadále počáteční dávku poté, co dojde ke zhoršení, a dávka náležející podle právních předpisů posledního členského státu, jimž dotyčná osoba podléhala, se snižuje o částku nizozemské dávky;
e) jestliže v případě uvedeném v písmenu b) nemá dotyčná osoba nárok na dávky hrazené institucí jiného členského státu, poskytne příslušná instituce prvního státu dávky podle právních předpisů tohoto státu s přihlédnutím ke zhoršení a případně k článku 38.
2. V případě zhoršení invalidity, za kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírá dávky podle právních předpisů dvou nebo více členských států, se jí poskytnou dávky s přihlédnutím ke zhoršení v souladu s čl. 40 odst. 1.
Oddíl 4
Opětné poskytování dávek po pozastavení jejich výplaty nebo odnětí — Změna dávek v invaliditě na dávky ve stáří — Nový výpočet dávek přiznaných podle článku 39
Článek 42 (11)
Určení instituce příslušné pro opětovné poskytování dávek v invaliditě
1. Pokud má po pozastavení výplaty dávek dojít k jejich opětovnému poskytování, zajišťuje je ta instituce nebo ty instituce, které byly příslušné pro poskytování dávek v době pozastavení jejich výplaty, aniž je dotčen Článek 43.
2. Pokud po odnětí dávek stav dotyčné osoby odůvodňuje poskytnutí dalších dávek, poskytují se tyto dávky v souladu s čl. 37 odst. 1 nebo čl. 40 odst. 1 nebo 2.
Článek 43 (11)
Změna dávek v invaliditě na dávky ve stáří — Nový výpočet dávek přiznaných podle článku 39
1. Dávky v invaliditě se v případě potřeby změní na dávky ve stáří za podmínek stanovených v právních předpisech jednoho nebo více států, podle kterých byly poskytovány, a v souladu s kapitolou 3.
2. Pokud osoba pobírající dávky v invaliditě může uplatnit nárok na dávky ve stáří podle právních předpisů jednoho nebo více členských států v souladu s článkem 49, poskytuje kterákoli instituce členského státu příslušná pro poskytování dávek v invaliditě nadále této osobě dávky v invaliditě, na které má nárok podle právních předpisů uplatňovaných uvedenou institucí, dokud se s ohledem na uvedenou instituci nestane použitelný odstavec 1 nebo dokud dotyčná osoba splňuje podmínky pro tyto dávky.
3. Pokud jsou dávky v invaliditě přiznané v souladu s článkem 39 podle právních předpisů členského státu změněny na dávky ve stáří a pokud dotyčná osoba dosud nesplňuje podmínky vyžadované jedním nebo více vnitrostátními právními předpisy pro pobírání těchto dávek, pobírá dotyčná osoba od tohoto nebo těchto členských států ode dne změny dávky v invaliditě poskytované v souladu s kapitolou 3, jako by byla uvedená kapitola použitelná v době, kdy došlo k pracovní neschopnosti vedoucí k invaliditě, dokud dotyčná osoba splňuje podmínky vyžadované dotyčnými právními předpisy pro nárok na dávku ve stáří, nebo pokud taková změna není stanovena, dokud má nárok na dávky v invaliditě podle dotyčných právních předpisů.
4. Dávky v invaliditě přiznané v souladu s článkem 39 se znovu vypočtou na základě kapitoly 3, jakmile příjemce splní podmínky pro vznik nároku na dávky v invaliditě stanovené právními předpisy neuvedenými v příloze IV části A nebo jakmile začne pobírat dávky ve stáří podle právních předpisů jiného členského státu.
Oddíl 5
Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky
Článek 43a
1. Článek 37, čl. 38 odst. 1, článkek 39 a oddíly 2, 3 a 4 se použijí přiměřeně na osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky.
2. Pokud však právní předpisy členského státu podmiňují získání, vyměření, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky v rámci zvláštního systému pro úředníky získáním všech dob pojištění v rámci jednoho nebo více zvláštních systémů pro úředníky v uvedeném členském státě nebo získáním dob pojištění považovaných právními předpisy daného členského státu za rovnocenné těmto dobám, vezmou se v úvahu pouze doby, které mohou být uznány podle právních předpisů uvedeného členského státu.
Pokud po vzetí v úvahu takto získaných dob dotyčná osoba nesplňuje podmínky pro obdržení těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, v rámci systému použitelného na dělníky nebo zaměstnance, podle okolností.
3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se dávky vyměřují z posledního platu nebo platů pobíraných během referenční doby, vezme pro účely vyměření dávek v úvahu pouze platy, které dotyčná osoba pobírala po dobu nebo doby, během kterých podléhala uvedeným právním předpisům.
KAPITOLA 3 (11)
STÁŘÍ A ÚMRTÍ (DŮCHODY)
Článek 44 (11)
Obecná ustanovení pro přiznání dávek, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států
1. Nároky na dávky zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá právním předpisům dvou nebo více členských států, nebo pozůstalých po ní, se určují v souladu s touto kapitolou.
2. S výhradou článku 49 se při posuzování žádosti o přiznání dávky předložené dotyčnou osobou přihlíží ke všem právním předpisům, jimž zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala. Výjimka z tohoto pravidla se učiní tehdy, když dotyčná osoba výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří, na které by měla nárok podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.
3. Tato kapitola se nevztahuje na zvýšení nebo příplatky k důchodům s ohledem na děti ani na sirotčí důchody, které mají být přiznány v souladu s kapitolou 8.
Článek 45 (11) (14)
Započítávání dob pojištění získaných podle právních předpisů, kterým zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala, pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky
1. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky v rámci systému, který není zvláštním systémem ve smyslu odstavců 2 nebo 3, získáním dob pojištění nebo bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného členského státu v nezbytné míře k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel přihlíží k těmto dobám, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.
2. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění výhradně v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro zaměstnané osoby nebo případně v určitém zaměstnání, berou se doby získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek jen tehdy, pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání nebo případně ve stejném zaměstnání. Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek podle obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.
3. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují poskytování některých dávek získáním dob pojištění výhradně v povolání podléhajícímu zvláštnímu systému pro osoby samostatně výdělečně činné, berou se doby získané podle právních předpisů jiných členských států v úvahu pro poskytování těchto dávek jen tehdy, pokud byly získány v rámci odpovídajících systémů, nebo není-li takový systém, ve stejném povolání. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné uvedené v tomto odstavci jsou vyjmenovány v příloze IV části B pro každý dotyčný členský stát. Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, podle systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů.
4. Doby pojištění získané v rámci zvláštního systému členského státu se berou v úvahu v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, v rámci systému uplatňovaného na dělníky nebo ostatní zaměstnance, podle okolností, jiného členského státu pro získání, zachování nebo opětovné nabytí nároku na dávky, za podmínky, že dotyčná osoba byla pojištěna v rámci jednoho z těchto systémů, i když tyto doby byly již vzaty v úvahu v posledně uvedeném státě v rámci systému uvedeného v odstavci 2 nebo v odstavci 3 první větě.
5. Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo opětovné nabytí nároku na dávky tím, že dotyčná osoba byla pojištěna v době vzniku pojistné události, tato podmínka se považuje za splněnou v případě pojištění podle právních předpisů jiného členského státu v souladu s postupy stanovenými v příloze VI pro každý dotyčný členský stát.
6. K době zaměstnání pracovníka, na kterého se vztahuje čl. 81 odst. 1 písm. a) bod ii) nebo písm. b) bod ii) první věta, přihlíží příslušná instituce členského státu, na jehož území má dotyčný pracovník bydliště, v souladu s právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí, jako by se na něj uvedené právní předpisy vztahovaly během jeho posledního zaměstnání.
Pokud uvedená instituce uplatňuje právní předpisy stanovící srážky příspěvků placených nezaměstnanými osobami pro krytí starobních a pozůstalostních důchodů, je oprávněna provádět tyto srážky v souladu s jejími právními předpisy.
Jestliže doba úplné nezaměstnanosti v zemi bydliště dotyčné osoby může být vzata v úvahu pouze tehdy, pokud doby přispívání byly získány v uvedené zemi, je tato podmínka považována za splněnou, pokud byly doby přispívání získány v jiném členském státě.
Článek 46 (11)
Přiznání dávek
1. Pokud byly splněny podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky, aniž je nutno použít Článek 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:
a) Příslušná instituce vypočte výši dávky, která by náležela
- i) jednak pouze podle jí uplatňovaných předpisů;
- ii) jednak na základě odstavce 2.
b) Příslušná instituce však může upustit od výpočtu podle písm. a) bodu ii), jestliže je výsledek tohoto výpočtu, kromě rozdílů vyplývajících z použití celých čísel, roven výsledku výpočtu provedeného v souladu s písm. a) bodem i) nebo je nižší, pokud instituce neuplatňuje právní předpisy obsahující pravidla pro souběh uvedená v článcích 46b a 46c nebo jestliže uvedená instituce uplatňuje právní předpisy obsahující pravidla pro souběh v případě uvedeném v článku 46c, za podmínky, že uvedené právní předpisy stanoví, že dávky různého druhu jsou brány v úvahu pouze na základě poměru dob pojištění nebo bydlení získaných pouze podle uvedených právních předpisů k dobám pojištění nebo bydlení vyžadovaným uvedenými právními předpisy pro přiznání plného nároku na dávky.
Příloha IV část C vyjmenovává pro každý dotyčný členský stát případy, kde by dva výpočty vedly k výsledku tohoto druhu.
2. Pokud byly podmínky vyžadované právními předpisy členského státu pro získání nároku na dávky splněny pouze po použití článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, použijí se tato pravidla:
a) příslušná instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok, pokud by všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členských států, které se na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou vztahovaly, byly získány v dotyčném členském státě a podle právních předpisů uplatňovaných institucí v době přiznání dávky. Pokud podle těchto právních předpisů není výše dávky závislá na délce získaných dob, považuje se tato výše za teoretickou výši uvedenou v tomto písmenu;
b) příslušná instituce potom určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše uvedené v předchozím písmenu v poměru délky dob pojištění nebo bydlení získaných před vznikem pojistné události podle jí uplatňovaných právních předpisů k celkové délce dob pojištění a bydlení získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech členských států, kterých se to týká.
3. Dotyčná osoba má nárok na nejvyšší částku vypočtenou v souladu s odstavci 1 a 2 od příslušné instituce každého členského státu, kterého se to týká, aniž je dotčeno použití předpisů o snížení, pozastavení nebo odnětí stanovených právními předpisy, podle kterých dávka náleží.
V tom případě se srovnání, které má být provedeno, týká částek stanovených po uplatnění uvedených ustanovení.
4. Není-li v případě invalidních, starobních nebo pozůstalostních důchodů celkový součet dávek náležejících od příslušné instituce dvou nebo více členských států podle ustanovení mnohostranné úmluvy o sociálním zabezpečení, uvedené v čl. 6 písm. b), vyšší než celková částka, která by náležela od tohoto členského státu podle odstavců 1 až 3, použije se na dotyčnou osobu tato kapitola.
Článek 46a (11)
Obecná ustanovení týkající se snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, použitelná na dávky v případě invalidity, stáří nebo pro pozůstalé podle právních předpisů členských států
1. Pro účely této kapitoly se souběhem dávek stejného druhu rozumí: jakýkoli souběh dávek při invaliditě, stáří a pro pozůstalé, vypočtených nebo poskytovaných na základě dob pojištění nebo bydlení získaných stejnou osobou.
2. Pro účely této kapitoly se souběhem dávek různého druhu rozumí jakýkoli souběh dávek, které nemohou být považovány zadávky stejného druhu ve smyslu odstavce 1.
3. Pro použití ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě souběhu dávky při invaliditě, stáří nebo pro pozůstalé s dávkou stejného druhu nebo dávkou jiného druhu nebo s jiným příjmem, použijí se tato pravidla:
a) dávky získané podle právních předpisů jiného členského sátu nebo jiný příjem získaný v jiném členském státě se berou v úvahu pouze tehdy, pokud právní předpisy prvního členského státu stanoví přihlédnutí k dávkám nebo příjmu získaným v zahraničí;
b) výše dávek, které mají být přiznány jiným členským státem, se bere v úvahu před sražením daní, příspěvků sociálního zabezpečení a ostatních individuálních poplatků nebo srážek;
c) nebere se v úvahu výše dávek získaných podle právních předpisů jiného členského státu, které jsou přiznány na základě dobrovolného pojištění nebo volitelného pokračujícího pojištění;
d) pokud jsou ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek použitelná podle právních předpisů pouze jednoho členského státu v důsledku skutečnosti, že dotyčná osoba pobírá dávky podobného nebo jiného druhu vyplácené podle právních předpisů jiných členských států nebo jiný příjem získaný na území jiných členských států, může být dávka vyplácená podle právních předpisů prvního členského státu snížena pouze v mezích výše dávek vyplácených nebo příjmu získaného na území jiných členských států.
Článek 46b (11)
Zvláštní ustanovení použitelná v případě souběhu dávek stejného druhu podle právních předpisů dvou nebo více členských států
1. Ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek nejsou použitelná na dávky vypočtené v souladu s čl. 46 odst. 2.
2. Ustanovení právních předpisů členského státu o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek se použijí na dávky vypočtené v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem i) pouze tehdy, jestliže dotyčná dávka je
Dávky uvedené v písmenech a) a b) a zmíněné dohody jsou uvedeny v příloze IV části D.
a) buď dávkou, která je uvedena v příloze IV části D a jejíž výše nezávisí na délce získaných dob pojištění nebo bydlení, nebo
b) dávkou, jejíž výše je určena na základě teoretické doby považované za získanou mezi dnem vzniku pojistné události a pozdějším dnem. Ve druhém případě se uvedená ustanovení použijí v případě souběhu takové dávky:
- i) buď s dávkou stejného druhu, nebyla-li uzavřena dohoda mezi dvěma nebo více členskými státy zajišťující, že stejná teoretická doba nemůže být vzata v úvahu dvakrát nebo vícekrát,
- ii) nebo s dávkou druhu uvedeném v písmenu a).
Článek 46c (11)
Zvláštní ustanovení použitelná v případě souběhu jedné nebo více dávek uvedených v čl. 46a odst. 1 a jedné nebo více dávek různého druhu nebo jiných příjmů, týká-li se to více členských států
1. Jestliže pobírání dávek různého druhu nebo jiný příjem způsobuje snížení, pozastavení nebo odnětí dvou nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i), rozdělí se částky, které by nebyly vyplaceny při přísném uplatnění ustanovení právních předpisů dotyčných členských států o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, počtem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí.
2. Pokud je dotyčná dávka vypočtena v souladu s čl. 46 odst. 2, berou se dávky nebo dávky různého druhu od jiných členských států nebo jiný příjem a jakékoli jiné složky stanovené právními předpisy členského státu pro použití ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí v úvahu v poměru k dobám pojištění nebo bydlení uvedeným v čl. 46 odst. 2 písm. b) a jsou použity pro výpočet uvedené dávky.
3. Jestliže pobírání dávek různého druhu nebo jiný příjem způsobuje snížení, pozastavení nebo odnětí dvou nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i) nebo více dávek uvedených v čl. 46 odst. 2, použijí se tato pravidla:
a) v případě dávky nebo dávek uvedených v čl. 46 odst. 1 písm. a) bodu i) se částky, které by nebyly vyplaceny při přísném použití ustanovení právních předpisů dotyčných členských států o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek, rozdělí poč tem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí;
b) v případě dávky nebo dávek vypočtených v souladu s čl. 46 odst. 2 se snížení, pozastavení nebo odnětí provede v souladu s odstavcem 2.
4. Pokud v případě uvedeném v odstavci 1 a odst. 3 písm. a) právní předpisy členského státu stanoví, že se pro použití ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí dávek berou v úvahu dávky různého druhu nebo jiný příjem a všechny ostatní složky v poměru k dobám pojištění uvedeným v čl. 46 odst. 2 písm. b), nevztahuje se dělení stanovené v uvedených odstavcích na uvedený stát.
5. Všechna výše uvedená ustanovení se použijí obdobně, pokud právní předpisy jednoho nebo více členských států stanoví, že nárok na dávku nemůže být získán v případě, že dotyčná osoba pobírá dávku jiného druhu, vyplácenou podle právních předpisů jiného členského státu, nebo jiný příjem.
Článek 47 (11)
Doplňující ustanovení pro výpočet dávek
1. Pro výpočet teoretické a poměrné výše uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) se použijí tato pravidla:
a) pokud je celková délka dob pojištění nebo bydlení získaných před vznikem pojistné události podle právních předpisů všech dotyčných členských států delší než maximální doba vyžadovaná právními předpisy jednoho z těchto států pro pobírání plné dávky, vezme příslušná instituce uvedeného státu v úvahu maximální dobu namísto celkové délky získaných dob; tato metoda výpočtu nesmí vést k tomu, aby uvedená instituce hradila větší částku dávky, než je plná dávka stanovená jí uplatňovanými právními předpisy. Toto ustanovení se nevztahuje na dávky, jejichž výše nezávisí na délce pojištění;
b) postup pro přihlédnutí k souběhu dob je stanoven v prováděcím nařízení uvedeném v článku 98;
c) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě průměrného příjmu, průměrného příspěvku, průměrného zvýšení nebo poměru, který byl během dob pojištění mezi hrubým příjmem žadatele a průměrným hrubým příjmem všech pojištěných osob, s výjimkou učňů, určí tyto průměrné částky a poměry příslušná instituce uvedeného státu pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu, nebo na základě hrubého příjmu, který obdržela dotyčná osoba pouze během těchto dob;
d) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě částky příjmů, příspěvků nebo zvýšení, určí příslušná instituce uvedeného státu příjmy, příspěvky a zvýšení, které se mají vzít v úvahu, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, na základě průměrných příjmů, příspěvků nebo zvýšení zaznamenaných s ohledem na doby pojištění získané podle jí uplatňovaných právních předpisů;
e) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě paušálního příjmu nebo paušální částky, považuje příslušná instituce uvedeného státu paušální příjem nebo částku, které má vzít v úvahu pro účely dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů jiného členského státu, za rovné paušálnímu příjmu nebo částce nebo popřípadě průměru paušálních příjmů nebo částek odpovídajícím dobám pojištění získaným podle jí uplatňovaných právních předpisů;
f) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají za některé doby na základě částky příjmu a za jiné doby na základě paušálního příjmu nebo paušální částky, vezme příslušná instituce uvedeného státu s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiného členského státu v úvahu příjmy nebo částky určené v souladu s písmeny d) nebo e) nebo popřípadě průměr těchto příjmů nebo částek; pokud se dávky vypočítávají na základě paušálního příjmu nebo paušální částky za všechny doby získané podle jí uplatňovaných právních předpisů, považuje příslušná instituce příjem, který se má vzít v úvahu s ohledem na doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států, za rovný teoretickému příjmu odpovídajícímu tomuto paušálnímu příjmu nebo paušální částce;
g) pokud se podle právních předpisů členského státu dávky vypočítávají na základě průměrných příspěvků, určí příslušná instituce uvedený průměr pouze na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů uvedeného státu.
2. Ustanovení právních předpisů členského státu týkající se valorizace faktorů, ke kterým se přihlíží při výpočtu dávek, se použijí, pokud je to vhodné, na faktory, ke kterým přihlíží příslušná instituce uvedeného státu, v souladu s odstavcem 1, pokud jde o doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiných členských států.
3. Jestliže se podle právních předpisů členského státu částka dávek určuje s přihlédnutím k existenci rodinných příslušníků jiných než dětí, bere příslušná instituce uvedeného členského státu též v úvahu ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.
4. Jestliže právní předpisy, které příslušná instituce členského státu uplatňuje, vyžadují, aby se pro výpočet dávek vzaly v úvahu plat nebo mzda, pokud byly uplatněny čl. 45 odst. 6 první a druhý pododstavec, a jestliže se v tomto členském státě berou pro výplatu důchodů v úvahu pouze doby nezaměstnanosti s dávkou v souladu s čl. 71 odst. 1 písm. a) bodem ii) nebo čl. 71 odst. 1 písm. b) bodem ii), vyplácí příslušná instituce uvedeného členského státu důchod na základě platu nebo mzdy, které použila jako základ pro stanovení dávky v nezaměstnanosti v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy.
Článek 48 (11)
Doby pojištění nebo bydlení kratší než jeden rok
1. Aniž je dotčen čl. 46 odst. 2, není instituce členského státu povinna poskytovat dávky na základě dob získaných podle jí uplatňovaných právních předpisů, které se berou v úvahu při vzniku pojistné události, jestliže
celková délka uvedených dob nedosahuje jednoho roku a
podle uvedených právních předpisů se nárok na dávku nezískává pouze na základě těchto dob.
2. Příslušná instituce každého z dotyčných členských států bere v úvahu doby uvedené v odstavci 1 pro účely uplatňování čl. 46 odst. 2, s výjimkou písmena b).
3. Pokud by použití odstavce 1 mělo za následek, že se všechny instituce dotčených států zbaví povinnosti dávky poskytovat, přiznávají se dávky výhradně podle právních předpisů posledního z těchto států, jehož podmínky jsou splněny, jako by všechny doby pojištění nebo bydlení získané a vzaté v úvahu v souladu s čl. 45 odst. 1 až 4 byly získány podle právních předpisů uvedeného státu.
Článek 49 (11) (15)
Výpočet dávek, pokud dotyčná osoba současně nesplňuje podmínky stanovené všemi právními předpisy, podle nichž byly získány doby pojištění nebo doby bydlení, nebo když výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří
1. Jestliže v dané době dotyčná osoba nesplňuje podmínky pro poskytování dávek stanovené všemi právními předpisy členských států, jimž podléhala, případně s přihlédnutím k článku 45 nebo čl. 40 odst. 3, ale splňuje podmínky pouze jednoho nebo více z nich, použijí se tato ustanovení:
Tento odstavec se použije obdobně, pokud dotyčná osoba výslovně požádá o odklad poskytování dávek ve stáří v souladu s čl. 44 odst. 2 druhou větou.
a) každá z příslušných institucí uplatňující právní předpisy, jejichž podmínky jsou splněny, vypočítá náležející částku dávky v souladu s článkem 46;
b) avšak
- i) jestliže dotyčná osoba splňuje podmínky právních předpisů alespoň dvou členských států, aniž je třeba přihlížet k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, nevezmou se tyto doby v úvahu pro účely čl. 46 odst. 2, ledaže přihlédnutí k uvedeným dobám umožňuje stanovit vyšší částku dávky;
- ii) jestliže dotyčná osoba splňuje pouze podmínky právních předpisů jednoho členského státu, aniž je třeba přihlížet k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, vypočítá se částka náležející dávky v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem i) podle právních předpisů, jejichž podmínky jsou splněny, s přihlédnutím pouze k dobám získaným podle uvedených právních předpisů, ledaže přihlédnutí k získaným dobám podle právních předpisů, jejichž podmínky nejsou splněny, umožňuje v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem ii) stanovit vyšší částku dávky.
2. Dávka nebo dávky poskytované podle právních předpisů jednoho nebo více příslušných členských států jsou v případě uvedeném v odstavci 1 automaticky znovu vypočteny v souladu s článkem 46, podle toho, jak jsou splněny podmínky požadované právními předpisy jednoho nebo více členských států, kterým podléhala dotyčná osoba, případně s přihlédnutím k článku 45 a znovu s přihlédnutím případně k odstavci 1. Tento odstavec se použije obdobně, pokud osoba žádá o poskytování dávek ve stáří získaných podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, které bylo do té doby odloženo v souladu s čl. 44 odst. 2 druhou větou.
3. Nový výpočet se provede automaticky podle odstavce 1, aniž je dotčen čl. 40 odst. 2, pokud podmínky požadované dotyčnými právními předpisy jednoho nebo více členských států přestanou být plněny.
Článek 50 (11)
Přiznání doplatku, pokud celková částka dávek náležejících podle právních předpisů různých členských států nedosahuje minima stanoveného právními předpisy státu, na jehož území má příjemce bydliště
Článek 51 (11)
Valorizace a nový výpočet dávek
1. Jestliže se z důvodu zvýšení životních nákladů nebo změn v úrovni mezd nebo platů nebo z jiných důvodů pro přizpůsobení upravují dávky dotyčných států stanoveným procentem nebo částkou, musí být toto procento nebo částka přímo uplatněny na dávky určené podle článku 46, aniž je nutné provést nový výpočet podle uvedeného článku.
2. Naproti tomu změní-li se způsob stanovení dávek nebo pravidla pro výpočet dávek, provede se nový výpočet podle článku 46.
Článek 51a
Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky
1. Článek 44, čl. 45 odst. 1, 5 a 6 a články 46 až 51 se použijí přiměřeně na osoby pojištěné v rámci zvláštního systému pro úředníky.
2. Pokud však právní předpisy členského státu podmiňují získání, vyměření, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky v rámci zvláštního systému pro úředníky získáním všech dob pojištění v rámci jednoho nebo více zvláštních systémů pro úředníky v uvedeném členském státě nebo získáním dob pojištění považovaných právními předpisy daného členského státu za rovnocenné těmto dobám, vezmou se v úvahu pouze doby, které mohou být uznány podle právních předpisů uvedeného členského státu.
Pokud po vzetí v úvahu takto získaných dob dotyčná osoba nesplňuje podmínky pro obdržení těchto dávek, vezmou se tyto doby v úvahu pro poskytování dávek v rámci obecného systému, nebo není-li takový systém, v rámci systému použitelného na dělníky nebo zaměstnance, podle okolností.
3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se dávky vyměřují z posledního platu nebo platů pobíraných během referenční doby, vezme pro účely vyměření dávek v úvahu pouze platy, náležitě zhodnocené, které dotyčná osoba pobírala po dobu nebo doby, během kterých podléhala uvedeným právním předpisům.
KAPITOLA 4
PRACOVNÍ ÚRAZY A NEMOCI Z POVOLÁNÍ
Oddíl 1
Nárok na dávky
Článek 52
Bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát — Obecná pravidla
Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která má bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, a která utrpí pracovní úraz nebo u níž je zjištěna nemoc z povolání, obdrží ve státě, ve kterém má bydliště,
a) věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla pojištěna;
b) peněžité dávky poskytované příslušnou instituci v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa bydliště však mohou být tyto dávky poskytovány institucí místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
Článek 53
Příhraniční pracovníci — Zvláštní pravidlo
Článek 54
Pobyt v příslušném státě nebo přemístění bydliště do příslušného státu
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, na kterou se vztahuje Článek 52 a která pobývá na území příslušného státu, pobírá dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když pobírala dávky už před tímto pobytem. Toto ustanovení se však nevztahuje na příhraniční pracovníky.
2. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, na kterou se vztahuje Článek 52 a která přemístila své bydliště na území příslušného státu, pobírá dávky v souladu s právními předpisy uvedeného státu, i když pobírala dávky už před přemístěním svého bydliště.
Článek 55
Pobyt mimo příslušný stát — Návrat nebo přemístění bydliště do jiného členského státu po utrpění pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání — Potřeba odjet do jiného členského státu za účelem vhodného léčení
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která utrpí pracovní úraz nebo u níž je zjištěna nemoc z povolání a
má nárok:
a) která pobývá na území jiného členského státu, než je příslušný stát, nebo
b) která poté, co získala nárok na dávky na účet příslušné instituce, získá povolení od uvedené instituce vrátit se na území členského státu, kde má bydliště, nebo přemístit své bydliště na území jiného členského státu, nebo
c) která získá povolení příslušné instituce k odjezdu na území jiného členského státu za účelem léčení přiměřeného jejímu zdravotnímu stavu,
i) na věcné dávky poskytované na účet příslušné instituce institucí místa pobytu nebo bydliště v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, jako by u ní byla pojištěna, avšak doba, po kterou jsou tyto dávky poskytovány, se řídí právními předpisy příslušného státu;
ii) na peněžité dávky poskytované příslušnou institucí v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy. Na základě dohody mezi příslušnou institucí a institucí místa pobytu nebo bydliště však může tyto dávky poskytovat instituce místa bydliště na účet příslušné instituce v souladu s právními předpisy příslušného státu.
2. Povolení požadované podle odst. 1 písm. b) může být odmítnuto, jen když je zjištěno, že by přesun dotyčné osoby ohrozil její zdravotní stav nebo léčení.
Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud není možné poskytnout dotyčné osobě vhodné léčení na území členského státu, kde má bydliště.
Článek 56
Úrazy během cesty
Článek 57 (7)
Dávky pro případ nemoci z povolání, pokud byla dotyčná osoba vystavena stejnému riziku v několika členských státech
1. Pokud osoba, u které je zjištěna nemoc z povolání, vykonávala činnost způsobilou vyvolat uvedenou nemoc podle právních předpisů dvou nebo více členských států, jsou dávky, o které může tato osoba nebo pozůstalí po ní žádat, přiznávány výhradně podle právních předpisů posledního z těch států, jejichž podmínky byly splněny, případně s přihlédnutím k odstavcům 2 až 5.
2. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že nemoc byla poprvé lékařsky zjištěna na jeho území, považuje se tato podmínka za splněnou, byla-li nemoc poprvé zjištěna na území jiného členského státu.
3. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že dotyčná nemoc byla zjištěna do určité doby po skončení poslední činnosti způsobilé ji vyvolat, vezme příslušná instituce uvedeného státu při kontrole doby, kdy byla tato činnost vykonávána, v nezbytné míře v úvahu podobné činnosti vykonávané podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by byly vykonávány podle právních předpisů dříve uvedeného státu.
4. Je-li podle právních předpisů členského státu poskytování dávek v případě nemoci z povolání podmíněno tím, že činnost způsobilá vyvolat nemoc byla vykonávána po určitou dobu, vezme příslušná instituce státu v nezbytné míře v úvahu doby, po které byla tato činnost vykonávána podle právních předpisů kteréhokoli jiného státu, jako by byla vykonávána podle právních předpisů dříve uvedeného státu.
5. V případě sklerogenické pneumokoniózy se náklady na peněžité dávky včetně důchodů dělí mezi příslušné instituce členských států, na jejichž území dotyčná osoba vykonávala činnost způsobilou ji vyvolat. Toto rozdělení se provede na základě poměru mezi délkou dob důchodového pojištění nebo bydlení uvedených v čl. 45 odst. 1 získaných podle právních předpisů každého ze států k celkové délce dob důchodového pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů všech těchto států v den, kdy bylo zahájeno poskytování dávek.
6. Rada určí jednomyslně na návrh Komise nemoci z povolání, na které se rozšíří oblast působnosti odstavce 5.
Článek 58
Výpočet peněžitých dávek
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek je založen na průměrných příjmech, určí tyto průměrné příjmy výlučně na základě příjmů zaznamenaných během dob získaných podle uvedených právních předpisů.
2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výpočet peněžitých dávek je založen na paušálních příjmech, bere v úvahu výlučně paušální příjmy nebo případně průměr paušálních příjmů odpovídající dobám získaným podle uvedených právních předpisů.
3. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výše peněžitých dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, bere v úvahu i ty rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu.
Článek 59
Náklady na převoz osoby, která utrpí pracovní úraz nebo u které je zjištěna nemoc z povolání
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví úhradu nákladů na převoz osoby, která utrpí pracovní úraz nebo u které je zjištěna nemoc z povolání, buď do místa jejího bydliště, nebo do nemocnice, uhradí tyto náklady do odpovídajícího místa na území jiného členského státu, kde má osoba bydliště, za předpokladu, že tento převoz předem povolí; přitom náležitě přihlíží k důvodům, které převoz ospravedlňují. Povolení není vyžadováno v případě příhraničního pracovníka.
2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví úhradu nákladů na převoz těla osoby, která utrpí smrtelný pracovní úraz, na místo pohřbu, uhradí tyto náklady v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy na odpovídající místo na území jiného členského státu, kde měla osoba bydliště v době úrazu.
Oddíl 2
Zhoršení nemoci z povolání, pro kterou byla dávka přiznána
Článek 60 (7) (11)
1. V případě zhoršení nemoci z povolání, pro kterou zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pobírala nebo pobírá dávku podle právních předpisů členského státu, se použijí tato pravidla:
a) nevykonávala-li dotyčná osoba po dobu pobírání dávek povolání podle právních předpisů jiného členského státu, způsobilé vyvolat nebo zhoršit dotyčnou nemoc, je příslušná instituce prvního státu povinna uhradit náklady na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, s přihlédnutím ke zhoršení;
b) vykonávala-li dotyčná osoba po dobu pobírání dávek takové povolání podle právních předpisů jiného členského státu, je příslušná instituce prvního členského státu povinna uhradit náklady na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů bez přihlédnutí ke zhoršení. Příslušná instituce druhého členského státu přizná dotyčné osobě doplatek, jehož výše se rovná rozdílu mezi částkou dávek náležejících po zhoršení a částkou, která by byla náležela před zhoršením podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by tato nemoc z povolání vznikla podle právních předpisů uvedeného členského státu;
c) nemá-li v případě uvedeném v písmenu b) zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná trpící sklerogenickou pneumokoniózou nebo nemocí určenou podle čl. 57 odst. 6 nárok na dávky podle právních předpisů druhého členského státu, je příslušná instituce prvního členského státu povinna poskytovat dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů s přihlédnutím ke zhoršení. Příslušná instituce druhého státu však uhradí náklady rozdílu mezi částkou peněžitých dávek, včetně důchodů náležejících od příslušné instituce prvního členského státu, s přihlédnutím ke zhoršení a částkou odpovídajících dávek, které náležely před zhoršením;
d) ustanovení o snížení, pozastavení nebo odnětí stanovené právními předpisy členského státu se nevztahují na osoby pobírající dávky přiznané institucemi dvou členských států v souladu s písmenem b).
2. Pokud zhoršení nemoci z povolání vede k uplatnění ustanovení čl. 57 odst. 5, použijí se tato ustanovení:
a) příslušná instituce, která poskytla dávky podle čl. 57 odst. 1, je povinna poskytovat dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, s přihlédnutím ke zhoršení;
b) náklady na peněžité dávky, včetně důchodů, jsou nadále děleny mezi instituce, které se dělily o náklady na původní dávky v souladu s čl. 57 odst. 5. Pokud však dotyčná osoba znovu vykonávala činnost způsobilou vyvolat nebo zhoršit tuto nemoc z povolání, buď podle právních předpisů jednoho z členských států, ve kterém již vykonávala činnost stejné povahy, nebo podle právních předpisů jiného členského státu, uhradí příslušná instituce takového státu náklady rozdílu mezi částkou dávek náležejících s přihlédnutím ke zhoršení a dávek, které náležely před zhoršením.
Oddíl 3
Různá ustanovení
Článek 61
Pravidla pro přihlédnutí k zvláštnostem některých právních předpisů
1. Není-li žádné pojištění pro případ pracovních úrazů nebo nemocí z povolání na území členského státu, kde se dotyčná osoba právě nalézá, nebo existuje-li takové pojištění, ale není žádná instituce příslušná pro poskytování věcných dávek, poskytne tyto dávky instituce místa pobytu nebo bydliště příslušná pro poskytování věcných dávek v nemoci.
2. Pokud právní předpisy příslušného státu podmiňují poskytování bezplatných věcných dávek použitím lékařské služby organizované zaměstnavatelem, má se za to, že věcné dávky poskytnuté v případech uvedených v čl. 52 a čl. 55 odst. 1 jsou poskytnuty takovou lékařskou službou.
3. Pokud právní předpisy příslušného státu zahrnují systém týkající se povinností zaměstnavatele, má se za to, že věcné dávky poskytnuté v případech uvedených v článku 52 a čl. 55 odst. 1 jsou poskytnuty na žádost příslušné instituce.
4. Pokud systém příslušného státu týkající se náhrad za pracovní úrazy není svou povahou systémem povinného pojištění, poskytuje věcné dávky přímo zaměstnavatel nebo příslušný pojistitel.
5. Pokud právní předpisy členského státu výslovně nebo mlčky stanoví, že k pracovním úrazům nebo nemocím z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny dříve, se přihlíží při zjišťování stupně pracovní neschopnosti, zakládání nároku na dávky, nebo stanovení výše dávky, bere příslušná instituce členského státu též v úvahu pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny dříve podle právních předpisů jiného členského státu, jako by k nim došlo nebo byly zjištěny podle jí uplatňovaných právních předpisů.
6. Pokud právní předpisy členského státu výslovně nebo mlčky stanoví, že k pracovním úrazům nebo nemocím z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně, se přihlíží při zjišťování stupně pracovní neschopnosti, zakládání nároku na dávky, nebo stanovení výše dávky, bere příslušná instituce tohoto členského státu též v úvahu pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně podle právních předpisů jiného členského státu, jako by k nim došlo nebo byly zjištěny podle jí uplatňovaných právních předpisů, za podmínky, že
1) s ohledem na pracovní úraz nebo nemoc z povolání, k nimž došlo nebo byly zjištěny dříve podle jí uplatňovaných právních předpisů, nenáleží žádná náhrada a
2) pracovní úraz nebo nemoc z povolání, k nimž došlo nebo které byly zjištěny následně, nezakládají s přihlédnutím k odstavci 5 nárok na žádnou náhradu na základě právních předpisů jiného členského státu, podle kterých k nim došlo nebo byly zjištěny.
Článek 62
Systém uplatňovaný, pokud v zemi pobytu nebo bydliště existuje několik systémů — Maximální délka poskytování dávek
1. Jestliže právní předpisy země pobytu nebo bydliště zahrnují více systémů pojištění, použijí se na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahuje Článek 52 nebo čl. 55 odst. 1, ustanovení systému pro dělníky v ocelářském průmyslu. Zahrnují-li však uvedené právní předpisy zvláštní systém pro pracovníky v dolech nebo v podobných provozech, použijí se na tuto kategorii pracovníků ustanovení uvedeného systému, pokud je instituce místa pobytu nebo bydliště, které předkládají své nároky, příslušná k uplatňování uvedeného systému.
2. Jestliže právní předpisy členského státu stanoví maximální dobu, po kterou mohou být dávky poskytovány, může instituce, která uvedené právní předpisy uplatňuje, vzít v úvahu všechny doby, po které již dávky poskytovala instituce jiného členského státu.
Oddíl 4
Náhrady mezi institucemi
Článek 63
1. Příslušná instituce je povinna nahradit částku věcné dávky poskytnuté na její účet podle článku 52 a čl. 55 odst. 1.
2. Náhrady uvedené v odstavci 1 se určují a provádějí postupem stanoveným prováděcím nařízením uvedeným v článku 98, po prokázání skutečných výdajů.
3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo se mohou zříci náhrad mezi institucemi, které podléhají jejich pravomoci.
Oddíl 5
Studenti
Článek 63a
KAPITOLA 5
POHŘEBNÉ
Článek 64
Sčítání dob pojištění nebo bydlení
Článek 65
Nárok na pohřebné, pokud k úmrtí dojde nebo pokud má oprávněná osoba bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát
1. Jestliže zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, důchodce nebo žadatel o důchod anebo rodinný příslušník těchto osob zemře na území jiného členského státu, než je příslušný stát, má se za to, že k úmrtí došlo na území příslušného státu.
2. Příslušná instituce je povinna poskytnout pohřebné náležející podle jí uplatňovaných právních předpisů, i když má oprávněná osoba bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát.
3. Odstavce 1 a 2 se vztahují i na případy, kdy k úmrtí dojde v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Článek 66
Poskytnutí dávek v případě úmrtí důchodce, který měl bydliště v jiném členském státě, než je stát, jehož instituce byla příslušná pro poskytování věcných dávek
Článek 66a
Studenti
KAPITOLA 6
NEZAMĚSTNANOST
Oddíl 1
Společná ustanovení
Článek 67
Sčítání dob pojištění nebo zaměstnání
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky získáním dob pojištění, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění nebo zaměstnání, které dotyčná osoba získala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by to byly doby pojištění získané podle jí uplatňovaných právních předpisů, avšak za podmínky, že by se doby zaměstnání započítávaly jako doby pojištění, kdyby byly získány podle uvedených právních předpisů.
2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy podmiňují získání, zachování nebo opětné nabytí nároků na dávky získáním dob zaměstnání, přihlíží v nezbytné míře k dobám pojištění nebo zaměstnání, které dotyčná osoba získala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by to byly doby zaměstnání získané podle jí uplatňovaných právních předpisů.
3. S výjimkou případů uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. a) bodě ii) a písm. b) bodě ii) se odstavce 1 a 2 použijí pod podmínkou, že dotyčná osoba naposled získala
v případě odstavce 1 doby pojištění,
v případě odstavce 2 doby zaměstnání;
v souladu s právními předpisy, na jejichž základě jsou dávky požadovány.
4. Pokud délka dob, po kterou mohou být dávky poskytovány, závisí na délce dob pojištění nebo zaměstnání, použije se odstavec 1 nebo 2.
Článek 68
Výpočet dávek
1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se výpočet dávek zakládá na výši dřívější mzdy nebo platu, bere v úvahu výhradně mzdu nebo plat, které dotyčná osoba pobírala v posledním zaměstnání na území uvedeného státu. Pokud však byla dotyčná osoba ve svém posledním zaměstnání méně než čtyři týdny, vypočítají se dávky na základě obvyklé mzdy nebo platu odpovídajícího v místě, kde má nezaměstnaná osoba bydliště nebo kde pobývá, stejnému nebo podobnému zaměstnání, jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu.
2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že výše dávek závisí na počtu rodinných příslušníků, bere v úvahu též rodinné příslušníky dotyčné osoby, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, jako by měli bydliště na území příslušného státu. Toto ustanovení se nepoužije, jestliže v zemi bydliště rodinných příslušníků má jiná osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti, při jejichž výpočtu se přihlíží k rodinným příslušníkům.
Oddíl 2
Nezaměstnané osoby odcházející do jiného členského státu, než je příslušný stát
Článek 69
Podmínky a omezení pro zachování nároku na dávky
1. Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která je nezaměstnaná a která splňuje podmínky právních předpisů některého členského státu pro vznik nároku na dávky a která odchází do jednoho nebo více jiných členských států s cílem hledat zaměstnání, si zachovává nárok na tyto dávky za těchto podmínek a s těmito omezeními:
a) před odjezdem musí být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání a musí zůstat k dispozici službám zaměstnanosti příslušného státu po dobu nejméně čtyř týdnů poté, co se stane nezaměstnanou. Příslušné služby nebo instituce však mohou povolit její odjezd před uplynutím této doby;
b) musí být zapsána do evidence uchazečů o zaměstnání služeb zaměstnanosti každého členského státu, do kterého přijede, a podřídit se tam kontrole. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud jde o dobu před zapsáním, jestliže se dotyčná osoba zapíše sedm dnů po dni, kdy přestane být k dispozici službám zaměstnanosti ve státu, který opustí. Ve výjimečných případech mohou příslušné služby nebo instituce tuto lhůtu prodloužit;
c) nárok na dávky je zachován po dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy dotyčná osoba přestane být k dispozici službám zaměstnanosti státu, který opustí, za předpokladu, že celkové trvání pobírání dávek nepřekročí trvání, po které měla nárok na dávky podle právních předpisů uvedeného státu. V případě sezónního pracovníka je toto trvání navíc omezeno dobou zbývající do konce sezóny, na kterou byl najat.
2. Jestliže se dotyčná osoba vrátí do příslušného státu před uplynutím doby, po kterou má nárok na dávky podle odst. 1 písm. c), trvá její nárok na dávky podle právních předpisů uvedeného státu dál; nevrátí-li se tam před uplynutím uvedené doby, ztrácí veškeré nároky na dávky podle právních předpisů příslušného státu. Ve výjimečných případech mohou příslušné služby nebo instituce tuto lhůtu prodloužit.
3. Odstavce 1 se lze dovolat jen jednou mezi dvěma dobami zaměstnání.
4. Pokud je příslušným státem Belgie, získá nezaměstnaná osoba, která se tam vrátí po uplynutí lhůty tří měsíců stanovené v odst. 1 písm. c), znovu nárok na dávky v uvedené zemi až poté, co tam je zaměstnána po dobu nejméně tří měsíců.
Článek 70
Poskytování dávek a náhrad
1. V případech uvedených v čl. 69 odst. 1 poskytuje dávky instituce každého členského státu, do kterého nezaměstnaná osoba přijede za účelem hledání zaměstnání.
Příslušná instituce členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala v době svého posledního zaměstnání, je povinna nahradit částku těchto dávek.
2. Náhrady uvedené v odstavci 1 se určují a provádějí postupem stanoveným prováděcím nařízením uvedeným v článku 98, buď na základě prokázaných skutečných výdajů, nebo paušální částkou.
3. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států mohou stanovit jiné způsoby náhrady nebo vyplácení nebo se mohou zříci všech náhrad mezi institucemi, které podléhají jejich pravomoci.
Oddíl 3
Nezaměstnané osoby, které během svého posledního zaměstnání měly bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát
Článek 71
1. Nezaměstnaná osoba, která byla dříve zaměstnaná a která měla během svého posledního zaměstnání bydliště na území jiného členského státu, než je příslušný stát, obdrží dávky podle těchto ustanovení:
a)
- i) příhraniční pracovník, který má zkrácenou pracovní dobu nebo je přechodně nezaměstnaný v podniku, který jej zaměstnává, obdrží dávky podle právních předpisů příslušného státu, jako by měl bydliště na území uvedeného státu; tyto dávky mu poskytuje příslušná instituce;
- ii) příhraniční pracovník, který je nezaměstnaný, obdrží dávky podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště, jako by podléhal uvedeným právním předpisům v době, kdy byl naposled zaměstnán; tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní účet;
b)
- i) zaměstnaná osoba jiná než příhraniční pracovník, která má zkrácenou pracovní dobu, je přechodně nezaměstnaná nebo nezaměstnaná a zůstává k dispozici svému zaměstnavateli nebo službám zaměstnanosti na území příslušného státu, obdrží dávky podle právních předpisů uvedeného státu, jako by měla bydliště na jeho území; tyto dávky poskytuje příslušná instituce;
- ii) zaměstnaná osoba jiná než příhraniční pracovník, která je nezaměstnaná a která je k dispozici službám zaměstnanosti na území členského státu, ve kterém má bydliště, nebo která se vrátí na toto území, obdrží dávky podle právních předpisů uvedeného státu, jako by tam byla naposled zaměstnána; tyto dávky poskytuje instituce místa bydliště na vlastní účet. Získala-li však taková zaměstnaná osoba nárok na dávky na účet příslušné instituce členského státu, jehož právním předpisům naposled podléhala, obdrží dávky podle článku 69. Výplata dávek podle právních předpisů státu, ve kterém má nezaměstnaná osoba bydliště, je pozastavena pro všechny doby, za které může podle článku 69 uplatnit nárok na dávky podle právních předpisů, kterým naposled podléhala.
2. Nezaměstnaná osoba nemůže uplatňovat nárok na dávky podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště, pokud má nárok na dávky na základě odst. 1 písm. a) bodu i) nebo písm. b) bodu i).
Oddíl 4
Osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky
Článek 71a
1. Oddíly 1 a 2 se použijí přiměřeně na osoby podléhající zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky.
2. Oddíl 3 se nepoužije na osoby podléhající zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky. Nezaměstnaná osoba, která podléhá zvláštnímu systému pojištění v nezaměstnanosti pro úředníky, která je částečně nebo úplně nezaměstnaná a která měla v průběhu svého posledního zaměstnání bydliště na území členského státu jiného, než je příslušný stát, obdrží dávky v souladu s právními předpisy příslušného státu, jako by měla bydliště na území uvedeného státu; tyto dávky poskytuje příslušná instituce na vlastní náklady.
KAPITOLA 7 (8)
RODINNÉ DÁVKY
Článek 72 (8)
Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti
Článek 72a (9) (14)
Zaměstnané osoby, které se staly plně nezaměstnanými
Článek 73 (8)
Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v jiném členském státě, než je příslušný stát
Článek 74 (8)
Nezaměstnané osoby, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště vjiném členském státě, než je příslušný stát
Článek 75 (8)
Poskytování dávek
1. Rodinné dávky v případech uvedených v článku 73 poskytuje příslušná instituce státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá, a v případech uvedených v článku 74 příslušná instituce státu, podle jehož právních předpisů nezaměstnaná osoba, která byla původně zaměstnána nebo byla samostatně výdělečně činná, pobírá dávky v nezaměstnanosti. Dávky jsou poskytovány v souladu s předpisy uplatňovanými těmito institucemi bez ohledu na to, zda fyzická nebo právnická osoba, jíž se tyto dávky vyplácejí, pobývá či má bydliště nebo sídlo na území příslušného státu nebo na území jiného členského státu.
2. Pokud však osoba, které by měly být rodinné dávky vypláceny, nevyužívá tyto dávky na výživu rodinných příslušníků, poskytuje příslušná instituce tyto dávky se zprošťujícími účinky fyzické nebo právnické osobě, která se o rodinné příslušníky skutečně stará, na žádost a prostřednictvím instituce místa jejich bydliště nebo instituce zřízeného nebo subjektu určeného k tomuto účelu příslušným úřadem země jejich bydliště.
3. Dva nebo více členských států se mohou dohodnout v souladu s článkem 8, aby příslušná instituce poskytovala rodinné dávky náležející podle právních předpisů těchto států nebo jednoho z těchto států fyzickým nebo právnickým osobám, které se o rodinné příslušníky skutečně starají, buď přímo, nebo prostřednictvím instituce místa jejich bydliště.
Článek 76 (8)
Pravidla přednosti v případě souběhu nároku na rodinné dávky podle právních předpisů příslušného státu a podle právních předpisů členského státu bydliště rodinných příslušníků
1. Pokud jsou po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka a z důvodu výkonu povolání rodinné dávky stanoveny právními předpisy členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, pozastavuje se nárok na rodinné dávky náležející v souladu s právními předpisy jiného členského státu, případně podle článků 73 nebo 74, do výše stanovené právními předpisy prvního členského státu.
2. Jestliže žádost o dávky není podána v členském státě, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště, může příslušná instituce jiného členského státu použít odstavce 1, jako by dávky byly přiznány v prvním členském státě.
Článek 76a
Studenti
KAPITOLA 8
DÁVKY PRO VYŽIVOVANÉ DĚTI DŮCHODCŮ A PRO SIROTKY
Článek 77
Vyživované děti důchodců
1. Pro účely tohoto článku se „dávkami“ rozumějí rodinné přídavky pro osoby pobírající důchody v případě stáří, invalidity nebo pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, a zvýšení nebo doplatky k takovýmto důchodům stanovené s ohledem na děti těchto důchodců, s výjimkou doplatků přiznaných podle systémů pojištění pracovních úrazů a nemocí z povolání.
2. Dávky se poskytují podle následujících pravidel, bez ohledu na to, na území kterého členského státu mají důchodce nebo děti bydliště:
a) důchodci, který pobírá důchod jen podle právních předpisů jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy členského státu příslušného pro důchod;
b) důchodci, který pobírá důchod podle právních předpisů více členských států,
- i) v souladu s právními předpisy kteréhokoli z těchto států, ve kterém má bydliště, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a), nebo
- ii) v ostatních případech v souladu s právními předpisy členského státu, kterým podléhal nejdelší dobu, jestliže byl nárok na jednu z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle uvedených právních předpisů, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a); jestliže podle uvedených právních předpisů nebyl získán žádný nárok na dávku, zkoumají se podmínky pro získání tohoto nároku podle právních předpisů ostatních dotyčných členských států v sestupném pořadí podle délky dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů těchto členských států.
Článek 78
Sirotci
1. Pro účely tohoto článku se „dávkami“ rozumějí rodinné přídavky a případně doplňující nebo zvláštní přídavky pro sirotky.
2. Sirotčí dávky se přiznávají podle následujících pravidel, bez ohledu na členský stát, na jehož území má sirotek nebo fyzická nebo právnická osoba, která se o něj skutečně stará, bydliště nebo sídlo:
Právní předpisy členského státu použitelné na poskytování dávek uvedených v článku 77 ve prospěch dětí důchodce však zůstanou použitelné po úmrtí tohoto důchodce, pokud jde o poskytování dávek sirotkům po něm.
a) sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům jen jednoho členského státu, v souladu s právními předpisy uvedeného státu;
b) sirotkovi po zemřelé zaměstnané osobě nebo zemřelé osobě samostatně výdělečně činné, která podléhala právním předpisům více členských států:
- i) v souladu s právními předpisy členského státu, na jehož území má sirotek bydliště, jestliže byl nárok na jednu z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a), nebo
- ii) v ostatních případech v souladu s právními předpisy členského státu, kterým zemřelý podléhal nejdelší dobu, jestliže byl nárok na některou z dávek uvedených v odstavci 1 získán podle právních předpisů uvedeného státu, případně s přihlédnutím k čl. 79 odst. 1 písm. a); jestliže podle uvedených právních předpisů nebyl získán žádný nárok na dávku, zkoumají se podmínky pro získání tohoto nároku podle právních předpisů ostatních dotčených členských států v sestupném pořadí podle délky dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů těchto členských států.
Článek 78a
Článek 79 (7)
Společná ustanovení pro vyživované děti důchodců a pro sirotky
1. Dávky ve smyslu článků 77, 78 a 78a se poskytují v souladu s právními předpisy určenými na základě uvedených článků institucí příslušnou pro uplatňování uvedených právních předpisů a na její účet, jako by důchodce nebo zemřelý podléhali jen právním předpisům příslušného státu.
Avšak
a) jestliže uvedené právní předpisy stanoví, že získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky závisí na délce dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, určí se tato délka dob případně s přihlédnutím k článku 45 nebo článku 72;
b) jestliže uvedené právní předpisy stanoví, že se výše dávek vypočítá na základě výše důchodu nebo že závisí na délce dob pojištění, vypočítá se výše těchto dávek na základě teoretické výše určené v souladu s čl. 46 odst. 2.
2. V případě, že by se následkem použití pravidla stanoveného v čl. 77 odst. 2 písm. b) bodu ii) a čl. 78 odst. 2 písm. b) bodu ii) stalo příslušnými několik států, protože délka dob by byla stejná, přiznají se dávky ve smyslu článků 77, 78 nebo 78a v souladu s právními předpisy toho státu, jimž důchodce nebo zemřelý podléhal naposledy.
3. Nárok na dávky náležející podle vnitrostátních právních předpisů nebo podle odstavce 2 a článků 77, 78 a 78a se pozastaví, jestliže děti získají nárok na rodinné dávky nebo na rodinné přídavky podle právních předpisů uvedeného členského státu na základě výkonu výdělečné činnosti. V tom případě je dotyčná osoba považována za rodinného příslušníka zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.
Článek 79a
Ustanovení týkající se dávek pro sirotky mající nárok na dávky na základě zvláštního systému pro úředníky
1. Bez ohledu na článek 78a se sirotčí důchody náležející na základě zvláštního systému pro úředníky vyměřují v souladu s kapitolou 3.
2. Pokud v případě stanoveném v odstavci 1 byly doby pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získány také v rámci obecného systému, jsou dávky náležející v rámci uvedeného obecného systému vypláceny v souladu s kapitolou 8není-li v čl. 44 odst. 3 stanoveno jinak. Doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v souladu s ustanoveními zvláštního systému pro úředníky nebo doby, které právní předpisy uvedeného členského státu považují za rovnocenné těmto dobám, jsou případně vzaty v úvahu pro získání, zachování nebo opětné nabytí nároku na dávky v souladu s ustanoveními uvedeného obecného systému.
HLAVA IV
SPRÁVNÍ KOMISE PRO SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH PRACOVNÍKŮ
Článek 80
Složení a postup práce
1. Při Komisi Evropských společenství se zřizuje Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (dále jen „správní komise“), jež se skládá ze zástupců vlád všech členských států, kterým jsou podle potřeby nápomocni odborní poradci. Zasedání správní komise se zúčastňuje s poradním hlasem zástupce Komise.
2. Správní komisi je v odborných záležitostech nápomocen Mezinárodní úřad práce podle podmínek dohod uzavřených k tomuto účelu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Mezinárodní organizací práce.
3. Jednací řád správní komise je vypracován vzájemnou dohodou jejích členů.
O otázkách výkladu uvedených v čl. 81 písm. a) rozhoduje správní komise jednomyslně. Rozhodnutí jsou v potřebném rozsahu zveřejňována.
4. Sekretariát správní komise zajišťují útvary Komise Evropských společenství.
Článek 81
Úkoly správní komise
Správní komise je pověřena:
a) jednáním ve všech správních otázkách nebo otázkách výkladu vyplývajících z tohoto nařízení a z pozdějších nařízení, nebo z jakékoli dohody nebo úpravy provedené v jejich rámci, aniž je dotčeno právo dotyčných úřadů, institucí a osob využívat řízení a obracet se na soudy stanovené právními předpisy členských států, tímto nařízením nebo Smlouvou;
b) vypracováváním na žádost příslušných úřadů, institucí a soudů členských států všech překladů dokumentů vztahujících se k uplatňování tohoto nařízení, a zejména překladů žádostí podávaných osobami žádajícími o dávky podle tohoto nařízení;
c) podporováním a rozvíjením spolupráce mezi členskými státy v záležitostech sociálního zabezpečení, zejména pokud jde o zdravotnická a sociální opatření společného zájmu;
d) podporováním a rozvíjením spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím modernizace postupů pro výměnu informací, zejména přizpůsobením toku informací mezi institucemi pro účely telematické výměny, s přihlédnutím k rozvoji zpracování údajů v každém členském státě. Hlavním cílem této modernizace je zrychlení vyřizování dávek;
e) shromažďováním faktorů, k nimž je třeba přihlížet při vyhotovování účtů týkajících se nákladů, které mají hradit instituce členských států podle tohoto nařízení, a uzavírat roční vyúčtování mezi těmito institucemi;
f) vykonáváním všech dalších funkcí spadajících do její působnosti podle tohoto a pozdějších nařízení nebo dohod nebo úprav provedených v jejich rámci;
g) předkládáním návrhů na vypracování pozdějších nařízení a na přezkoumání tohoto a pozdějších nařízení Komisi.
HLAVA V
PORADNÍ VÝBOR PRO SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MIGRUJÍCÍCH PRACOVNÍKŮ
Článek 82 (B)
Vytvoření, složení a postup práce
1. Zřizuje se Poradní výbor pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků (dále jen „poradní výbor“) složený z 162 členů zahrnujících z každého členského státu
Pro každou z těchto skupin se jmenuje jeden náhradník za každý členský stát.
a) dva zástupce vlády, z nichž alespoň jeden musí být členem správní komise;
b) dva zástupce odborů;
c) dva zástupce organizací zaměstnavatelů.
2. Členy poradního výboru a jejich náhradníky jmenuje Rada, která při výběru zástupců odborů a organizací zaměstnavatelů usiluje o to, aby bylo ve výboru dosaženo rovnoměrného zastoupení různých dotyčných odvětví.
Seznam členů a jejich náhradníků zveřejňuje Rada v Úředním věstníku Evropských společenství.
3. Funkční období členů a jejich náhradníků je dvouleté. Mohou být jmenováni opakovaně. Po uplynutí funkčního období zůstávají členové a jejich náhradníci ve funkci, dokud nejsou nahrazeni nebo dokud nejsou znovu jmenováni.
4. Poradnímu výboru předsedá zástupce Komise. Předseda nehlasuje.
5. Poradní výbor se schází nejméně jednou ročně. Svolává jej předseda z vlastního podnětu nebo na písemnou žádost nejméně jedné třetiny členů. Tato žádost musí obsahovat konkrétní návrhy týkající se pořadu jednání.
6. Na základě návrhu předsedy může poradní výbor ve výjimečných případech rozhodnout, že k poradě budou přizvány osoby nebo zástupci organizací s rozsáhlými zkušenostmi v oblasti sociálního zabezpečení. Výboru je navíc za stejných podmínek jako správní komisi v odborných záležitostech nápomocen Mezinárodní úřad práce podle dohod uzavřených mezi Evropským společenstvím a Mezinárodní organizací práce.
7. Stanoviska a návrhy poradního výboru musí být odůvodněny. Přijímají se nadpoloviční většinou platně odevzdaných hlasů.
Výbor přijme většinou hlasů svých členů svůj jednací řád, který schválí Rada po obdržení stanoviska Komise.
8. Sekretariát poradního výboru zajišťují útvary Komise.
Článek 83
Úkoly poradního výboru
Poradní výbor je oprávněn na žádost Komise Evropských společenství nebo správní komise nebo z vlastního podnětu:
a) zkoumat obecné nebo zásadní otázky nebo obtíže vyplývající z uplatňování nařízení přijatých v rámci článku 51 Smlouvy;
b) vyjadřovat stanoviska k věci pro správní komisi a návrhy na možnou revizi tohoto nařízení.
HLAVA VI
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Článek 84 (7)
Spolupráce mezi příslušnými úřady
1. Příslušné úřady členských států si vzájemně sdělují veškeré informace týkající se:
a) opatření přijatých k provádění tohoto nařízení;
b) změn jejich právních předpisů, které by mohly mít vliv na uplatňování tohoto nařízení.
2. Pro účely uplatňování tohoto nařízení se úřady a instituce členských států podporují a postupují, jako by šlo o uplatňování jejich vlastních právních předpisů. Vzájemná správní pomoc zmíněných úřadů a institucí je v zásadě bezplatná. Příslušné úřady členských států se však mohou dohodnout na náhradě některých nákladů.
3. Úřady a instituce členských států mohou za účelem uplatňování tohoto nařízení komunikovat přímo mezi sebou a s dotyčnými osobami nebo jejich zástupci.
4. Úřady, instituce a soudy členského státu nesmějí odmítnout jim předložené žádosti nebo jiné dokumenty na základě skutečnosti, že jsou psány v úředním jazyce jiného členského státu. V případě potřeby postupují podle čl. 81 písm. b).
5.
a) Pokud úřady nebo instituce členského státu sdělují osobní údaje jinému členskému státu na základě tohoto nařízení nebo prováděcího nařízení uvedeného v článku 98, vztahují se na toto sdělení předpisy o ochraně údajů členského státu poskytujícího údaje.
Na veškeré další sdělování a ukládání, změnu nebo zničení údajů se vztahují právní předpisy přijímacího členského státu o ochraně údajů.
b) Osobní údaje lze použít pro jiné účely než pro účely sociálního zabezpečení jen se souhlasem dotyčné osoby nebo na základě jiných záruk stanovených vnitrostátním právem.
Článek 84a
Vztahy mezi institucemi a osobami, na které se vztahuje toto nařízení
1. Instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mají povinnost se vzájemně informovat a spolupracovat za účelem řádného provádění tohoto nařízení.
Instituce jsou v souladu se zásadou řádné správy povinny zodpovědět všechny dotazy v přiměřených lhůtách a v této souvislosti poskytnout dotyčným osobám veškeré požadované informace nezbytné pro výkon práv přiznaných jim tímto nařízením.
Dotyčné osoby co nejdříve uvědomí instituce příslušného státu a státu bydliště o všech změnách své osobní nebo rodinné situace, které ovlivňují dávky poskytované na základě tohoto nařízení.
2. Nesplnění povinnosti poskytovat informace uvedené v odst. 1 třetím pododstavci může mít za následek použití přiměřených opatření podle vnitrostátního práva. Tato opatření jsou však rovnocenná opatřením použitelným v obdobných situacích podle vnitrostátního práva a nesmějí v praxi znemožňovat či nadměrně ztěžovat žadatelům výkon práv přiznaných tímto nařízením.
3. V případě potíží při výkladu nebo používání tohoto nařízení, které by mohly ohrozit práva osoby, na kterou se toto nařízení vztahuje, se instituce příslušného státu nebo státu pobytu dotyčné osoby obrátí na instituci dotčeného členského státu nebo instituce dotčených členských států. Pokud nelze během přiměřené doby najít řešení, mohou uvedené orgány požádat Správní komisi, aby zasáhla.
Článek 85
Osvobození od daně nebo daňové úlevy — Osvobození od ověření
1. Jakékoli osvobození od daní, kolků, cel, notářských nebo registračních poplatků nebo jejich snížení stanovené právními předpisy jednoho členského státu pro listiny nebo doklady, jejichž předložení se požaduje pro účely právních předpisů uvedeného státu, se rozšíří na obdobné doklady, jejichž předložení se požaduje pro účely právních předpisů jiného členského státu nebo tohoto nařízení.
2. Všechny spisy, doklady a listiny jakéhokoli druhu, jejichž předložení se požaduje pro účely tohoto nařízení, jsou osvobozeny od ověřování diplomatickými nebo konzulárními orgány.
3. Elektronickou zprávu zaslanou institucí v souladu s tímto nařízením a prováděcím nařízením nesmí žádný úřad ani instituce jiného členského státu odmítnout z důvodu přenosu elektronickou cestou, jestliže tato přijímací instituce jednou oznámila svoji schopnost přijímat elektronické zprávy. Reprodukce a záznam takových zpráv se považuje za správnou a přesnou reprodukci původního dokumentu nebo za záznam informace, které se dokument týká, není-li prokázán opak.
Elektronická zpráva se považuje za platnou, je-li informační systém, ve kterém je daná zpráva zaznamenána, dostatečně zabezpečen proti jakékoli možné změně, prozrazení nebo přístupu k záznamu. Zaznamenané informace musí být kdykoliv převeditelné do bezprostředně čitelné formy. Při přenosu elektronické zprávy z jedné instituce sociálního zabezpečení do druhé je třeba přijmout náležitá bezpečnostní opatření v souladu s příslušnými předpisy Společenství.
Článek 86 (14)
Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky předložené úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu, než je příslušný stát
1. Jakákoli žádost, prohlášení nebo opravný prostředek, které měly být předloženy podle právních předpisů jednoho členského státu do určité doby úřadu, instituci nebo soudu tohoto státu, jsou přípustné, jestliže byly předloženy do uplynutí stejné doby odpovídajícímu úřadu, instituci nebo soudu jiného členského státu. V tom případě je úřad, instituce nebo soud, kterým jsou žádost, prohlášení nebo opravný prostředek předloženy, neprodleně zašlou příslušnému úřadu, instituci nebo soudu dříve uvedeného členského státu buď přímo, nebo prostřednictvím příslušných úřadů dotyčného členského státu. Den, kdy byly žádost, prohlášení nebo opravný prostředek předloženy úřadu, instituci nebo soudu druhého státu, je považován za den jejich předložení příslušnému úřadu, instituci nebo soudu.
2. Pokud osoba oprávněná podle právních předpisů jednoho členského státu uplatnila u uvedeného státu nárok na rodinné dávky, i když tento stát není příslušným státem podle přednostního práva, den podání této první žádosti je považován za den, kdy je podána u příslušného úřadu, instituce nebo soudu, za předpokladu, že novou žádost podává v členském státě, který je příslušný podle přednostního práva, osoba oprávněná k tomuto úkonu podle právních předpisů tohoto státu. Tato druhá žádost musí být podána do roka od obdržení vyrozumění o zamítnutí první žádosti nebo od pozastavení vyplácení dávek v prvním členském státě.
Článek 87
Lékařské prohlídky
1. Lékařské prohlídky stanovené právními předpisy jednoho členského státu mohou být prováděny na žádost příslušné instituce na území jiného členského státu institucí místa pobytu nebo místa bydliště osoby mající nárok na dávky za podmínek stanovených v prováděcím nařízení uvedeném v článku 98, nebo pokud takové podmínky nejsou, za podmínek dohodnutých mezi příslušnými úřady dotyčných členských států.
2. Lékařské prohlídky provedené za podmínek stanovených v odstavci 1 jsou považovány za lékařské prohlídky provedené na území příslušného státu.
Článek 88
Převody částek splatných na základě tohoto nařízení z jednoho členského státu do druhého
Článek 89
Zvláštní postupy při uplatňování některých právních předpisů
Článek 90 (8)
Článek 91
Příspěvky zaměstnavatelů nebo podniků neusazených v příslušném státě
Článek 92
Vybírání příspěvků
1. Příspěvky splatné instituci jednoho členského státu mohou být vybírány na území jiného členského státu v souladu se správním postupem a se zárukami a výsadami použitelnými na vybírání příspěvků splatných odpovídající instituci posledně uvedeného státu.
2. Prováděcí pravidla k odstavci 1 budou obsahovat, pokud to bude nezbytné, prováděcí nařízení uvedené v článku 98 nebo dohody mezi členskými státy. Tato prováděcí pravidla mohou rovněž zahrnovat postup pro vymáhání příspěvků.
Článek 93
Nároky institucí příslušných pro dávky vůči třetím stranám
1. Jestliže osoba obdrží dávky podle právních předpisů jednoho členského státu v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na území jiného členského státu, možné nároky instituce příslušné pro dávky vůči třetí osobě povinné úraz odškodnit se řídí těmito pravidly:
a) pokud na instituci příslušnou pro dávky přecházejí na základě jí uplatňovaných právních předpisů nároky, které má příjemce vůči třetí osobě, uznávají tento přechod práv všechny členské státy;
b) pokud má uvedená instituce vůči třetí osobě bezprostřední nároky, uznávají tyto nároky všechny členské státy.
2. Jestliže osoba obdrží dávky podle právních předpisů jednoho členského státu v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na území jiného členského státu, použijí se vůči této osobě nebo příslušné instituci ustanovení uvedených právních předpisů, která určují, v kterých případech se vylučuje občanskoprávní odpovědnost zaměstnavatelů nebo osob jimi zaměstnaných.
Odstavec 1 se také vztahuje na všechny nároky instituce příslušné pro dávku vůči zaměstnavateli nebo osobám jím zaměstnaným v případech, kdy jejich odpovědnost není vyloučena.
3. Pokud v souladu s čl. 36 odst. 3 a/nebo čl. 63 odst. 3 dva nebo více členských států nebo příslušných úřadů těchto států uzavřely dohodu o zřeknutí se náhrad mezi institucemi spadajícími pod jejich pravomoc, řídí se veškeré nároky vůči třetí osobě odpovědné za škodu těmito pravidly:
a) pokud instituce členského státu pobytu nebo bydliště přizná dávky osobě v souvislosti s úrazem, ke kterému došlo na jeho území, má tato instituce v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy nárok na přechod práv nebo přímou žalobu vůči třetí osobě povinné úraz odškodnit;
b) pro účely písmene a)
- i) je osoba pobírající dávky považována za pojištěnou u instituce místa pobytu nebo bydliště a
- ii) uvedená instituce je považována za instituci povinnou dávky vyplácet;
c) odstavce 1 a 2 zůstávají použitelné v souvislosti s každou dávkou, na kterou se nevztahuje dohoda o zřeknutí se náhrad uvedená v tomto odstavci.
HLAVA VII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 94 (7) (8) (11) (12)
Přechodná ustanovení pro zaměstnané osoby
1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky za období před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je použitelné na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.
2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území uvedeného členského státu nebo na jeho části, se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.
3. S výhradou odstavce 1 se nároku podle tohoto nařízení nabývá, i když se tento nárok týká pojistné události, ke které došlo před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.
4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. října 1972 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. říjnem 1972 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.
6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. října 1972 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.
Stejná ustanovení se vztahují na uplatňování tohoto nařízení na těch územích, která se stala součástí Spolkové republiky Německo dne 3. října 1990, za předpokladu, že žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 je podána do dvou let od 1. června 1992.
7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. říjnu 1972 nebo po dni, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Stejná ustanovení se vztahují na uplatňování tohoto nařízení na těch územích, která se stala součástí Spolkové republiky Německo dne 3. října 1990, za předpokladu, že žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 je podána do dvou let od 1. června 1992.
8. V případě sklerogénní pneumokoniózy se čl. 57 odst. 5 použije na peněžité dávky v nemoci z povolání v případech, kdy nebylo možno rozdělit náklady na jejich vyplácení mezi dotyčné instituce před 1. říjnem 1972 z důvodu neexistence dohody mezi těmito institucemi.
9. Rodinné přídavky pobírané zaměstnanými osobami zaměstnanými ve Francii nebo nezaměstnanými pracovníky pobírajícími dávky v nezaměstnanosti podle francouzských právních předpisů na rodinné příslušníky s bydlištěm v jiném členském státě ke dni 15. listopadu 1989 jsou nadále vypláceny v sazbách, s omezeními a podle postupů použitelných k uvedenému dni, pokud jejich výše přesahuje výši dávek, které by náležely od dne 16. listopadu 1989, a dokud dotyčné osoby podléhají francouzským právním předpisům. Nepřihlíží se k přerušením, která trvají méně než jeden měsíc, ani k dobám, kdy jsou pobírány dávky v nemoci nebo v nezaměstnanosti.
Prováděcí pravidla k tomuto odstavci, a zejména k dělení nákladů na tyto přídavky, se určí vzájemnou dohodou mezi dotyčnými členskými státy nebo jejich příslušnými úřady po předložení stanoviska správní komise.
10. Nároky osob, kterým byl důchod přiznán před vstupem čl. 45 odst. 6 v platnost, mohou být přezkoumány na jejich žádost s přihlédnutím k čl. 45 odst. 6.
Článek 95 (6) (12)
Přechodná ustanovení pro osoby samostatně výdělečně činné
1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky za doby před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.
2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území uvedeného členského státu nebo na jeho části se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.
3. S výhradou odstavce 1 se nárok podle tohoto nařízení nabývá, i když se tento nárok týká pojistné události, ke které došlo před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části.
4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. července 1982 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.
6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. července 1982 nebo ode dne, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.
Stejná ustanovení se vztahují na uplatňování tohoto nařízení na těch územích, která se stala součástí Spolkové republiky Německo dne 3. října 1990, za předpokladu, že žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 je podána do dvou let od 1. června 1992.
7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. červenci 1982 nebo po dni, od kterého se toto nařízení použije na území dotyčného členského státu, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Stejná ustanovení se vztahují na uplatňování tohoto nařízení na těch územích, která se stala součástí Spolkové republiky Německo dne 3. října 1990, za předpokladu, že žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 je podána do dvou let od 1. června 1992.
Článek 95a (11)
Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (EHS) č. 1248/92(Úř. věst. L 136, 19.5.1992, s. 7.)
1. Nařízení (EHS) č. 1248/92 nezakládá žádné nároky za doby před 1. červnem 1992.
2. Všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. červnem 1992 se berou v úvahu při stanovení nároků na dávky na základě nařízení (EHS) č. 1248/92.
3. S výhradou odstavce 1 se nabývá nárok na základě nařízení (EHS) č. 1248/92, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. červnem 1992.
4. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červnem 1992, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (EHS) č. 1248/92.
5. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána do dvou let od 1. června 1992, získávají se nároky na základě nařízení (EHS) č. 1248/92 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.
6. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána po uplynutí dvou let po 1. červnu 1992, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Článek 95b (14)
Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (EHS) č. 1247/92(Úř. věst. L 136, 19.5.1992, s. 1.)
1. Nařízení (EHS) č. 1247/92 nezakládá žádné nároky za doby před 1. červnem 1992.
2. Doby bydlení a doby výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané na území členského státu před 1. červnem 1992 se berou v úvahu při stanovení nároků vyplývajících z nařízení (EHS) č. 1247/92.
3. S výhradou odstavce 1 se nabývá nárok na základě nařízení (EHS) č. 1247/92, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. červnem 1992.
4. Každá zvláštní nepříspěvková dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. června 1992 za předpokladu, že dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. Nároky osoby, které byl důchod přiznán před 1. červnem 1992, mohou být na žádost dotyčné osoby přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (EHS) č. 1247/92.
6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. června 1992, získávají se nároky na základě nařízení (EHS) č. 1247/92 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo omezení nároků.
7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. červnu 1992, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
8. Uplatňování článku 1 nařízení (EHS) č. 1247/92 nesmí vést k odnětí dávek, které byly přiznány před 1. červnem 1992 příslušnými institucemi daného členského státu podle hlavy III nařízení (EHS) č. 1408/71 a na něž se vztahuje Článek 10 posledně uvedeného nařízení.
9. Uplatňování článku 1 nařízení (EHS) č. 1247/92 nesmí vést k zamítnutí žádosti o zvláštní nepříspěvkovou dávku přiznávanou jako příplatek k důchodu, kterou podala dotyčná osoba splňující podmínky pro přiznání této dávky před 1. červnem 1992, i když má dotyčná osoba bydliště na území jiného členského státu než příslušného státu, pokud je tato žádost o dávku podána do pěti let od 1. června 1992.
10. Bez ohledu na odstavec 1 je každá zvláštní nepříspěvková dávka, přiznávaná jako příplatek k důchodu, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu místa bydliště dotyčné osoby na území jiného členského státu než příslušného státu, dotyčné osobě na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. června 1992, v prvním případě ode dne, kdy měla být tato dávka přiznána, ve druhém případě ode dne, kdy byla výplata dávky pozastavena.
11. Pokud může zvláštní nepříspěvkové dávky uvedené v čl. 4 odst. 2a nařízení (EHS) č. 1408/71 přiznat za stejnou dobu a stejné osobě podle článku 10a uvedeného nařízení příslušná instituce členského státu, na jehož území má uvedená osoba bydliště, a na základě odstavců 1 až 10 tohoto článku příslušná instituce jiného členského státu, může dotyčná osoba pobírat všechny tyto dávky až do výše nejvyšší částky zvláštní dávky, o kterou by mohla žádat podle právních předpisů jednoho ze zmíněných států.
12. Prováděcí pravidla k odstavci 11, a zejména uplatnění, pokud jde o dávky stanovené v uvedeném odstavci, ustanovení právních předpisů jednoho nebo více členských států o snížení, pozastavení nebo zrušení dávek, a přidělení diferenčních doplatků stanoví rozhodnutí Správní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, a případně vzájemná dohoda dotyčných členských států nebo jejich příslušných úřadů.
Článek 95c
Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (ES) č. 1606/98
1. Nařízení (ES) č. 1606/98(Úř. věst. L 209, 25.7.1998, s. 1.) nezakládá žádné nároky za dobu před dnem 25. října 1998.
2. Každá doba pojištění a případně zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaná podle právních předpisů členského státu před 25. říjnem 1998 se bere v úvahu pro určení nároků získaných v souladu s nařízením (ES) č. 1606/98.
3. S výhradou odstavce 1 je nárok na dávky získán na základě nařízení (ES) č. 1606/98, i když se týká události vzniklé před 25. říjnem 1998.
4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo bydliště dotyčné osoby, se na její žádost přizná nebo obnoví ode dne 25. října 1998, jestliže dříve určené nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. Nároky osob, kterým byl před 25. říjnem 1998 přiznán důchod, mohou být na jejich žádost přezkoumány s přihlédnutím k nařízení (ES) č. 1606/98. To se vztahuje také na ostatní dávky uvedené v článcích 78 a 79, pokud jde o články 78 a 79a.
6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 25. října 1998, nároky vyplývající z nařízení (ES) č. 1606/98 jsou získány od uvedeného dne a ustanovení právních předpisů kteréhokoliv členského státu o ztrátě nebo promlčení nároků se na zúčastněné osoby nevztahují.
7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 předložena po uplynutí lhůty dvou let po 25. říjnu 1998, získávají se nároky na dávky, které nepropadly nebo nebyly promlčeny, ode dne podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Článek 95d
Přechodná ustanovení pro studenty
1. Toto nařízení nezakládá žádné nároky pro studenty, jejich rodinné příslušníky nebo pozůstalé po nich za dobu před 1. květnem 1999.
2. Všechny doby pojištění a popřípadě doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. květnem 1999 se berou v úvahu při stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení.
3. S výhradou odstavce 1 se nárok získává na základě tohoto nařízení, i když se týká pojistné události, která nastala před 1. květnem 1999.
4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo která byla pozastavena z důvodů státní příslušnosti nebo místa bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. května 1999, jestliže dříve přiznané nároky nebyly vyřízeny jednorázovým peněžitým vyrovnáním.
5. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána do dvou let od 1. května 1999, získávají se nároky vyplývající z tohoto nařízení ve prospěch studentů, jejich rodinných příslušníků a pozůstalých po nich od uvedeného dne a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.
6. Je-li žádost uvedená v odstavci 4 podána po uplynutí lhůty dvou let po 1. květnu 1999, získávají se nároky, které nepropadly ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Článek 95e
Přechodná ustanovení pro uplatňování nařízení (ES) č. 1399/1999(Úř. věst. L 164, 30.6.1999, s. 1.)
1. Nařízení (ES) č. 1399/1999 je použitelné na nároky sirotka, pokud rodič, po kterém má sirotek nárok, zemřel po 1. září 1999.
2. Všechny doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před dnem 1. září 1999 se vezmou v úvahu při stanovení nároků získaných v souladu s nařízením (ES) č. 1399/1999.
3. Nároky sirotků, pokud rodič, po kterém má sirotek nárok, zemřel před 1. zářím 1999, mohou být na jejich žádost přezkoumány v souladu s nařízením (ES) č. 1399/1999.
4. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána do dvou let od 1. září 1999, získávají se nároky vyplývající z tohoto nařízení (ES) č. 1399/1999 uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.
5. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána po uplynutí lhůty dvou let po 1. září 1999, získávají se nároky, které nepropadly nebo které nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výhradou příznivějších ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Článek 95f
Přechodná ustanovení k příloze II části I oddílům „D. NĚMECKO“ a „R. RAKOUSKO“
1. Příloha II část I oddíly „D. NĚMECKO“ a „R. RAKOUSKO“, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71(Úř. věst. L 117, 4.5.2005, s. 1.), nezakládá žádné nároky za dobu před 1. lednem 2005.
2. Všechny doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před 1. lednem 2005 se berou v úvahu při stanovení nároků získaných v souladu s tímto nařízením.
3. S výhradou odstavce 1 vzniká nárok podle tohoto nařízení, i když se týká pojistné události, ke které došlo před 1. lednem 2005.
4. Každá dávka, která nebyla přiznána nebo jejíž výplata byla pozastavena z důvodu státní příslušnosti nebo bydliště dotyčné osoby, je na její žádost přiznána nebo obnovena od 1. ledna 2005 za předpokladu, že nároky, na jejich základě byla dávka dříve přiznána, nevedly k poskytnutí jednorázového peněžitého vyrovnání.
5. Nároky osob, kterým byl důchod nebo anuita přiznán před 1. lednem 2005, mohou být na žádost dotyčných osob přezkoumány s přihlédnutím k tomuto nařízení. Toto ustanovení se vztahuje také na jiné dávky uvedené v článku 78.
6. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána do dvou let od 1. ledna 2005, získávají se nároky na základě tohoto nařízení uvedeným dnem a proti dotyčné osobě nelze uplatnit ustanovení právních předpisů žádného z členských států týkající se propadnutí nebo promlčení nároků.
7. Je-li žádost uvedená v odstavcích 4 nebo 5 podána po uplynutí dvou let po 1. lednu 2005, získávají se nároky, které nepropadly nebo ani nebyly promlčeny, dnem podání žádosti, s výjimkou případů, kdy se použijí příznivější ustanovení právních předpisů kteréhokoli členského státu.
Článek 95g
Článek 96
Dohody týkající se náhrady mezi institucemi
Článek 97
Oznámení týkající se některých ustanovení
1. Oznámení uvedená v čl. 1 písm. j), článku 5 a čl. 8 odst. 2 jsou určena předsedovi Rady. Uvádějí den vstupu v platnost dotyčných právních předpisů a systémů, nebo v případě oznámení uvedených v čl. 1 písm. j) den, od kterého se toto nařízení vztahuje na systémy zmíněné v prohlášeních členských států.
2. Oznámení přijatá v souladu s odstavcem 1 se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 98
Prováděcí nařízení
PŘÍLOHA I (A) (B) (8) (9) (13) (14) (15) OSOBNÍ PŮSOBNOST
I. Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné (čl. 1 písm. a) body ii) a iii) nařízení)
Neuplatňuje se.
Za osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která pracuje bez pracovní smlouvy ve smyslu bodů 5 a 6 čl. 4 odst. 3 zákona o sociálním zabezpečení.
Neuplatňuje se.
Je-li institucí příslušnou pro poskytování rodinných dávek v souladu s hlavou III kapitolou 7 nařízení německá instituce, je ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení za:
- a) „zaměstnanou osobu“ považována každá osoba povinně pojištěná pro případ nezaměstnanosti nebo každá osoba, která v důsledku tohoto pojištění získá peněžité dávky v rámci nemocenského pojištění nebo srovnatelné dávkyanebo jakýkoli úředník pobírající vzhledem ke svému postavení úředníka odměnu, která je přinejmenším stejná jako ta, která by v případě zaměstnané osoby vedla k povinnému pojištění pro případ nezaměstnanosti;
- b) „osobu samostatně výdělečně činnou“ považována každá osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost, která je povinna:
zapojit se do systému starobního důchodového pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné a platit příspěvky
nebo
zapojit se do systému v rámci povinného důchodového pojištění.
Neuplatňuje se.
- 1. Za zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu iii) nařízení jsou považovány osoby pojištěné v rámci systému OGA, které vykonávají svou činnost výhradně jako zaměstnané osoby nebo které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jiného členského státu a které následně jsou nebo byly „zaměstnanými osobami“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení.
- 2. Pro účely poskytování rodinných přídavků ze státního systému jsou za zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení považovány osoby uvedené v čl. 1 písm. a) bodech i) a iii) nařízení.
Neuplatňuje se.
Je-li institucí příslušnou pro poskytování rodinných dávek v souladu s hlavou III kapitolou 7 nařízení francouzská instituce, je ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení za:
- 1. „zaměstnanou osobu“ považována každá osoba, která je povinně pojištěna v rámci systému sociálního zabezpečení v souladu s článkem L 311-2 zákoníku sociálního zabezpečení a která splňuje minimální podmínky týkající se práce nebo odměny stanovené v článku L 313-1 zákoníku sociálního zabezpečení pro účely pobírání peněžitých dávek pojištění v nemoci, mateřství a invaliditě, nebo osoba, která dávky pobírá;
- 2. „samostatně výdělečně činnou osobu“ považována každá osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost a která je pojištěna a platí příspěvky na dávky ve stáří do systému osob samostatně výdělečně činných.
- 1. Za zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu iii) nařízení jsou považovány osoby pojištěné v rámci systému OGA, které vykonávají svou činnost výhradně jako zaměstnané osoby nebo které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jiného členského státu a které následně jsou nebo byly „zaměstnanými osobami“ ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení.
- 2. Pro účely poskytování rodinných přídavků ze státního systému jsou za zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení považovány osoby uvedené v čl. 1 písm. a) bodech i) a iii) nařízení.
- 1. Za zaměstnanou osobu ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je povinně nebo dobrovolně pojištěna podle článků 12, 24 a 70 konsolidovaného zákona o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005).
- 2. Za osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je povinně nebo dobrovolně pojištěna podle článků 20 a 24 konsolidovaného zákona o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005).
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Za osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je osobou samostatně výdělečně činnou nebo samostatně pracující ve smyslu zákona o sociálním zabezpečení (Cap. 318) 1987.
Za osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba vykonávající činnost nebo povolání bez pracovní smlouvy.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou ve smyslu právních předpisů o systému zaměstnaneckých důchodů.
Osoby, které vykonávají výdělečnou činnost a které si ze svého příjmu samy platí příspěvky podle kapitoly 3 paragrafu 3 zákona o příspěvcích na sociální pojištění (2000:980), se považují za samostatně výdělečně činné.
Za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která je zaměstnancem (employed earner) nebo osobou samostatně výdělečně činnou (self-employed earner) ve smyslu právních předpisů Velké Británie nebo právních předpisů Severního Irska. Za zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, které náleží příspěvky jako zaměstnané osobě (employed person) nebo osobě samostatně výdělečně činné (self-employed person) v souladu s právními předpisy Gibraltaru.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo nezaopatřené dítě, jak jsou definováni zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky v nemoci nebo v mateřství podle čl. 22 odst. 1 písm. a) a článku 31 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí:
- 1. manžel nebo manželka zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby nebo jiné osoby oprávněné podle podmínek tohoto nařízení, pokud nejsou sami oprávněnými osobami podle podmínek tohoto nařízení, nebo
- 2. dítě do věku 18 let v péči jedince, který je oprávněnou osobou podle podmínek tohoto nařízení.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na rodinné přídavky nebo dávky se „rodinným příslušníkem“ rozumí každá osoba uvedená v článku L 512-3 zákoníku sociálního zabezpečení.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky v nemoci a v mateřství při použití tohoto nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí každá osoba považovaná za osobu vyživovanou zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou pro účely zákonů o veřejném zdraví (Health Acts) z let 1947 až 2004.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo dítě mladší 18 let.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo dítě mladší 18 let.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky podle hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo manželka anebo vyživované dítě, jak jsou vymezeni v § 685 písm. b) občanského zákoníku (Polgári Törvénykönyvről).
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na dávky podle kapitol 1 a 4 hlavy III tohoto nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel/manželka, registrovaný partner nebo dítě do věku 18 let.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo manželka, nezaopatřený rodič a dítě mladší 18 let (nebo nezaopatřené dítě mladší 26 let).
Neuplatňuje se.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky podle hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo manželka nebo nezaopatřené dítě tak, jak je definuje zákon o rodinném přídavku na dítě.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo manželka nebo dítě ve smyslu zákona o nemocenském pojištění.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení se „rodinným příslušníkem“ rozumí manžel nebo manželka nebo dítě mladší 18 let.
Pro účely stanovení nároku na věcné dávky se „rodinným příslušníkem“ rozumí:
- 1. Podle právních předpisů Velké Británie a Severního Irska:
- 1) manžel nebo manželka, pokud
- a) tato osoba, ať zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná nebo jiná osoba oprávněná podle tohoto nařízení,
- i) bydlí s manželem či manželkou nebo
- ii) přispívá na výživu manžela či manželky
a
- b) manžel nebo manželka, který/která
- i) nemá příjem ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo příjem jako osoba oprávněná podle tohoto nařízení, ani
- ii) nepobírá dávky sociálního zabezpečení nebo důchod na základě vlastního pojištění;
- a) tato osoba, ať zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná nebo jiná osoba oprávněná podle tohoto nařízení,
- 2) osoba pečující o dítě, pokud
- a) zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo jiná osoba oprávněná podle tohoto nařízení
- i) žije spolu s touto osobou jako manžel či manželka nebo
- ii) přispívá na výživu této osoby,
a
- b) tato osoba
- i) nemá příjem ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo příjem jako osoba oprávněná podle tohoto nařízení, ani
- ii) nepobírá dávky sociálního zabezpečení nebo důchod na základě vlastního pojištění;
- a) zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo jiná osoba oprávněná podle tohoto nařízení
- 3) dítě, na které tato osoba, zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo jiná osoba oprávněná podle tohoto nařízení pobírá nebo by mohla pobírat přídavek na děti.
- 1) manžel nebo manželka, pokud
- 2. Podle právních předpisů Gibraltaru:
každá osoba považovaná za vyživovanou osobu ve smyslu výnosu z roku 1973 o lékařské skupinové praxi (Group Practice Scheme Ordinance, 1973).
I. Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné (čl. 1 písm. a) body ii) a iii) nařízení)
A. BELGIE
B. BULHARSKO
C. ČESKÁ REPUBLIKA
D. DÁNSKO
1. Každá osoba, která na základě výkonu zaměstnání podléhá:
- a) právním předpisům týkajícím se pracovních úrazů a nemocí z povolání za dobu před 1. zářím 1977;
- b) právním předpisům o doplňkových důchodech pro zaměstnané osoby (arbejdsmarkedets tillægspension, ATP) za dobu od 1. září 1977 nebo pozdější, je považována za zaměstnanou osobu ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení.
2. Za osobu samostatně výdělečně činnou ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu ii) nařízení je považována každá osoba, která má podle zákona o denních peněžitých dávkách v nemoci nebo mateřství nárok na tyto dávky na základě příjmu z výkonu povolání jiného, než je mzda nebo plat.
E. NĚMECKO
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
Neuplatňuje se.
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
II. Rodinní příslušníci (čl. 1 písm. f) druhá věta nařízení)
PŘÍLOHA II (A) (B) (8) (10) (15) (čl. 1 písm. j) a u) nařízení)
I. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné vyňaté z oblasti působnosti nařízení na základě čl. 1 písm. j) čtvrtého pododstavce
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Doplňkové systémy dávek pro osoby samostatně výdělečné činné v odvětví řemesel, průmyslu a obchodu nebo ve svobodných povoláních, doplňkové systémy důchodového pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné ve svobodných povoláních, doplňkové pojistné systémy pro případy invalidity nebo úmrtí pro osoby samostatně výdělečně činné ve svobodných povoláních a doplňkové systémy dávek ve stáří pro smluvní praktické lékaře a zdravotníky, jak jsou uvedeny v článcích L.615–20, L.644–1, L.644–2, L.645–1 a L.723–14 zákoníku sociálního zabezpečení (code de la sécurité sociale).
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
- 1. Systém důchodového zabezpečení soukromých lékařů zřízený nařízeními o zdravotnických důchodech a přídavcích z roku 1999 (P.I. 295/99) vydanými na základě zákona o zdravotnických komorách, zdravotnické etice a penzijních fondech zdravotníků) z roku 1967 (zákon 16/67), ve znění pozdějších předpisů.
- 2. Systém důchodového zabezpečení advokátů zřízený nařízeními o důchodech a přídavcích advokátů z roku 1966 (P.I. 642/66), ve znění pozdějších předpisů, vydanými na základě zákona o advokátech, Cap. 2, ve znění pozdějších předpisů.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje se.
- a) Porodné;
- b) příplatek při osvojení.
Jednorázová mateřská dávka (Zákon o rodinných přídavcích na děti).
Porodné.
Žádné.
Žádné.
- a) Porodné;
- b) Příspěvek při adopci.
Žádné.
Porodné (jednorázové peněžité dávky při narození třetího dítěte a dalších dětí a jednorázové peněžité dávky v případě vícečetného porodu).
Porodné nebo příspěvek při osvojení dítěte (dávka poskytovaná v raném dětství)
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
- a) Dávka při narození dítěte;
- b) Příspěvek při adopci dítěte.
Porodné.
- a) Příspěvky před narozením dítěte;
- b) porodné.
Mateřský příspěvek.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Jednorázové porodné (zákon o rodinných dávkách (Family Benefit Act)).
Žádné.
Porodné.
Příspěvek při narození dítěte.
Porodné.
Souhrnná dávka v mateřství, jednorázová peněžitá dávka v mateřství a pomoc ve formě jednorázové částky určená k vyrovnání nákladů na mezinárodní osvojení podle zákona o dávkách v mateřství.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
- a) Dávky přiznané na základě právních předpisů spolkových zemí zdravotně postiženým, zejména nevidomým.
- b) sociální příplatek na základě zákona ze dne 28. června 1990 o vyrovnání důchodů.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
I. Zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné vyňaté z oblasti působnosti nařízení na základě čl. 1 písm. j) čtvrtého pododstavce
A. BELGIE
B. BULHARSKO
C. ČESKÁ REPUBLIKA
D. DÁNSKO
E. NĚMECKO
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
1. Osoby samostatně výdělečně činné ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. c) revidovaného znění obecného zákona o sociálním zabezpečení (královský zákonný dekret č. 1/1994 ze dne 20. června 1994) a článku 3 dekretu č. 2530/1970 ze dne 20. srpna 1970, který upravuje zvláštní systém pro osoby samostatně výdělečně činné, které jsou členy profesních sdružení a které jsou pojištěny u vzájemné pojišťovny zřízené uvedeným profesním sdružením namísto zvláštního systému sociálního zabezpečení pro osoby samostatně výdělečně činné.
2. Systém sociální péče nebo s povahou sociální pomoci nebo charity, řízený institucemi nepodléhajícími obecnému zákonu o sociálním zabezpečení nebo zákonu ze dne 6. prosince 1941.
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
II. Zvláštní příspěvky při narození nebo osvojení dítěte, vyňaté z oblasti působnosti nařízení na základě čl. 1 písm. u) bodu i)
III. Zvláštní nepříspěvkové dávky ve smyslu čl. 4 odst. 2b, které nespadají do oblasti působnosti nařízení
PŘÍLOHA IIa ZVLÁŠTNÍ NEPŘÍSPĚVKOVÉ PENĚŽITÉ DÁVKY (článek 10a)
A. BELGIE
- a) Příspěvek k náhradě příjmů (zákon ze dne 27. února 1987).
Sociální starobní důchod (článek 89 zákona o sociálním zabezpečení).
Sociální příplatek (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře).
Výdaje na bydlení pro důchodce (zákon o pomoci pro individuální bydlení, v úplném znění zákona č. 204 ze dne 29. března 1995).
Dávky na pokrytí nákladů na výživu podle základního ustanovení pro uchazeče o zaměstnání, pokud nejsou s ohledem na tyto dávky splněny požadavky opravňující k dočasnému doplatku po obdržení dávek v nezaměstnanosti (čl. 24 odst. 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení).
- a) Příspěvky pro zdravotně postižené dospělé osoby (zákon o sociálních dávkách pro tělesně postižené ze dne 27. ledna 1999).
- b) Státní podpora v nezaměstnanosti (zákon o sociální ochraně nezaměstnaných ze dne 1. října 2000).
Zvláštní dávky pro starší osoby (zákon č. 1296/82).
- a) Záruka minimálního příjmu (zákon č. 13/82 ze dne 7. dubna 1982).
- b) Peněžité dávky na pomoc starším osobám a invalidům nezpůsobilým k práci (královský dekret č. 2620/81 ze dne 24. července 1981).
- c) Nepříspěvkové invalidní a starobní důchody uvedené v čl. 38 odst. 1 úplného znění obecného zákona o sociálním zabezpečení, schváleného královským zákonodárným dekretem č. 1/1994 ze dne 20. června 1994.
- d) Příspěvky na podporu mobility a náhradu nákladů na dopravu (zákon č. 13/1982 ze dne 7. dubna 1982).
- a) Doplňkové příspěvky ze zvláštního fondu invalidity a z fondu solidarity se staršími osobami (zákon ze dne 30. června 1956, kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení).
- b) Příspěvek dospělým zdravotně postiženým (zákon ze dne 30. června 1975, kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení).
- c) Zvláštní příspěvek (zákon ze dne 10. července 1952, kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení).
- a) Dávka při hledání zaměstnání (konsolidovaný zákon o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005), část 3 kapitola 2).
- b) Státní (nepříspěvkový) důchod (konsolidovaný zákon o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005), část 3 kapitola 4).
- c) Vdovský (nepříspěvkový) a vdovecký (nepříspěvkový) důchod (konsolidovaný zákon o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005), část 3 kapitola 6).
- d) Příspěvek v invaliditě (konsolidovaný zákon o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005), část 3 kapitola 10).
- e) Příspěvek na mobilitu (zákon o veřejném zdraví z roku 1970 (Health Act 1970), článek 61).
- f) Důchod pro nevidomé (konsolidovaný zákon o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005), část 3 kapitola 5).
- a) Sociální důchody pro osoby bez prostředků (zákon č. 153 ze dne 30. dubna 1969).
- b) Důchody a dávky pro civilní zdravotně postižené a invalidy (zákon č. 118 ze dne 30. března 1974, č. 18 ze dne 11. února 1980 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988).
- c) Důchody a příspěvky pro hluchoněmé (zákony č. 381 ze dne 26. května 1970 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988).
- d) Důchody a příspěvky pro civilní nevidomé (zákony č. 382 ze dne 27. května 1970 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988).
- e) Příplatky k minimálním důchodům (zákony č. 218 ze dne 4. dubna 1952, č. 638 ze dne 11. listopadu 1983 a č. 407 ze dne 29. prosince 1990).
- f) Příplatky k dávkám v invaliditě (zákon č. 222 ze dne 12. června 1984).
- g) Sociální příspěvek (zákon č. 335 ze dne 8. srpna 1995).
- h) Zvýšení sociálních dávek (čl. 1 odst. 1 a 12 zákona č. 544 ze dne 29. prosince 1988 ve znění pozdějších předpisů).
- a) Sociální důchod (zákon o sociálních důchodech z roku 1995 (zákon č. 25(I)/95 ve znění pozdějších předpisů)).
- b) Příspěvek pro osoby s těžkým motorickým postižením (rozhodnutí Rady ministrů č. 38210 ze dne 16. října 1992, č. 41370 ze dne 1. srpna 1994, č. 46183 ze dne 11. června 1997 a č. 53675 ze dne 16. května 2001).
- c) Zvláštní příspěvek pro nevidomé (zákon o zvláštních příspěvcích z roku 1996 (zákon č. 77(I)/96), ve znění pozdějších předpisů).
- a) Dávka státního sociálního zabezpečení (zákon o státních sociálních dávkách ze dne 1. ledna 2003).
- b) Zvláštní náhrada cestovních nákladů pro postižené osoby s obtížemi s pohyblivostí (zákon o státních sociálních dávkách ze dne 1. ledna 2003).
- a) Sociální asistenční důchod (zákon z roku 2005 o státních sociálních příspěvcích, článek 5).
- b) Zvláštní pomocný příspěvek (zákon z roku 2005 o státních sociálních příspěvcích, článek 15).
- c) Zvláštní příspěvek na dopravu pro zdravotně postižené osoby s pohybovými problémy (zákon z roku 2000 o příspěvku na dopravu, článek 7).
Příjem pro těžce zdravotně postižené (čl. 1 odst. 2 zákona ze dne 12. září 2003), s výjimkou osob uznávaných za zdravotně postižené pracovníky a zaměstnané na normálním trhu práce nebo v chráněném prostředí.
- a) Invalidní důchod (vyhláška Rady ministrů č. 83/1987 (XII 27) o invalidním důchodu).
- b) Nepříspěvkový starobní důchod (zákon č. III z roku 1993 o správě sociálních věcí a sociálních dávkách).
- c) Příspěvek na přepravu (vládní vyhláška č. 164/1995 (XII 27) o příspěvcích na přepravu pro osoby s těžkým zdravotním postižením).
- a) Doplňkový příspěvek (oddíl 73 zákona o sociálním zabezpečení (kap. 318) z roku 1987).
- b) Starobní důchod (zákon o sociálním zabezpečení (kap. 318) z roku 1987).
- a) Zákon o pomoci v invaliditě pro mladé zdravotně postižené (Wajong, 24. dubna 1997).
- b) Zákon o doplňkových dávkách ze dne 6. listopadu 1986 (TW).
Vyrovnávací přídavek (spolkový zákon ze dne 9. září 1955 o všeobecném sociálním pojištění — ASVG, spolkový zákon ze dne 11. října 1978 o sociálním pojištění osob činných v obchodě — GSVG a spolkový zákon ze dne 11. října 1978 o sociálním pojištění zemědělců — BSVG).
Sociální důchod (zákon o sociálním důchodu ze dne 27. června 2003).
- a) Nepříspěvkové státní starobní a invalidní důchod (zákonný dekret č. 464/80 ze dne 13. října 1980).
- b) Nepříspěvkový vdovský a vdovecký důchod (nařízení č. 52/81 ze dne 11. listopadu 1981).
Měsíční dávky pro postižené osoby (mimořádné nařízení č. 102/1999 o zvláštní ochraně a zaměstnávání postižených osob, schválené zákonem č. 519/2002).
- a) Státní důchod (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999).
- b) Podpora příjmů důchodců (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999).
- c) Příspěvek na výživu (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999).
- a) Úprava důchodů z důvodu jediného zdroje příjmu, přiznaná před 1. lednem 2004.
- b) Sociální důchod, který byl přiznán přede dnem 1. ledna 2004.
- a) Příspěvek v invaliditě (zákon o příspěvku v invaliditě, 124/88).
- b) Příspěvek na péči o dítě (zákon o příspěvku na péči o dítě, 444/69).
- c) Příspěvek na bydlení pro důchodce (zákon o příspěvku na bydlení pro důchodce, 591/78).
- d) Podpora trhu práce (zákon o dávkách v nezaměstnanosti, 1290/2002).
- e) Zvláštní pomoc přistěhovalcům (zákon o zvláštní pomoci přistěhovalcům, 1192/2002).
- a) Příspěvek na bydlení pro důchodce (zákon 2001: 761).
- b) Finanční podpora pro starší osoby (zákon 2001: 853).
- c) Příspěvek v invaliditě a příspěvek na péči o zdravotně postižené děti (zákon 1998: 703).
- a) Státní důchodový kredit (zákon o státním důchodovém kreditu 2002).
- b) Příspěvky pro uchazeče o zaměstnání vyměřené na základě příjmu (zákon z roku 1995 o uchazečích o zaměstnání ze dne 28. června 1995, článek I (2) (d) (ii) a (3), a nařízení z roku 195 o uchazečích o zaměstnání (Severní Irsko) ze dne 18. října 1995 článek 3 (2) (d) (ii) a (5).
- c) Podpora příjmu (zákon z roku 1986 o sociálním zabezpečení ze dne 25. července 1986, články 20 až 22 a článek 23, nařízení z roku 1986 o sociálním zabezpečení (Severní Irsko) ze dne 5. listopadu 1986, články 21 až 24).
- d) Příspěvek na živobytí pro zdravotně postižené (zákon z roku 1991 o příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené a pracovním příspěvku pro zdravotně postižené ze dne 27. června 1991, článek 1, a nařízení z roku 1991 o příspěvku na živobytí pro zdravotně postižené a pracovním příspěvku pro zdravotně postižené (Severní Irsko) ze dne 24. července 1991, článek 3).
- e) Příspěvek na pečovatelskou službu (zákon z roku 1975 o sociálním zabezpečení ze dne 20. března 1975, článek 35, a zákon z roku 1975 o sociálním zabezpečení (Severní Irsko) ze dne 20. března 1975, článek 35).
- f) Příspěvek při péči o zdravotně postiženého (zákon z roku 1975 o sociálním zabezpečení ze dne 20. března 1975, článek 37, a zákon z roku 1975 o sociálním zabezpečení (Severní Irsko) ze dne 20. března 1975, článek 37).
A. BELGIE
b) Zaručený příjem pro starší osoby (zákon ze dne 22. března 2001).
C. ČESKÁ REPUBLIKA
D. DÁNSKO
E. NĚMECKO
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
I. FRANCIE
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
PŘÍLOHA III (A) (B) (6) (7) (12) (14) (15) USTANOVENÍ ÚMLUV O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ, KTERÁ ZŮSTÁVAJÍ POUŽITELNÁ ODCHYLNĚ OD ČLÁNKU 6 NAŘÍZENÍ — USTANOVENÍ ÚMLUV, KTERÁ SE NEVZTAHUJÍ NA VŠECHNY OSOBY, NA KTERÉ SE VZTAHUJE NAŘÍZENÍ (čl. 7 odst. 2 písm. c) a čl. 3 odst. 3 nařízení)
Obecné poznámky
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 3 a 4 závěrečného protokolu ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960 (zápočet dob pojištění získaných v některých pohraničních regionech před druhou světovou válkou, během ní a po ní).
- a) Článek 28 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 17. prosince 1997.
- b) Bod 10 závěrečného protokolu uvedené úmluvy.
Článek 38 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. dubna 2005.
Čl. 32 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 18. prosince 1957.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Články 13, 16 a 23 dodatkové dohody ze dne 17. ledna 1948 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech);
- b) výměna dopisů ze dne 27. února 1953 (uplatňování čl. 4 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 17. ledna 1948);
Ustanovení čl. 15 odst. 2, čl. 35 odst. 2 a článku 37 obecné úmluvy ze dne 1. dubna 1958.
Žádná úmluva.
Článek 29 úmluvy ze dne 30. dubna 1948.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 2 a 4 dohody ze dne 27. října 1971 (sociální pojištění v zámoří).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 2 a 4 dohody ze dne 4. února 1969 (výkon povolání v zámoří).
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. dubna 1977, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod III závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Články 1 a 5 úmluvy ze dne 13. ledna 1965 (sociální pojištění pro zaměstnance v Belgickém Kongu a Rwandě-Urundi) ve znění obsaženém v dohodě uzavřené výměnou dopisů datovaných 18. června 1982.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 39 odst. 1 písm. b) a c) smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 27. července 2001.
Bod 14 závěrečného protokolu ke smlouvě o sociálním zabezpečení ze dne 27. července 2001.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 32 odst. 4 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 19. ledna 1999.
Žádná úmluva.
Žádné.
Ustanovení čl. 52 bodu 8 smlouvy ze dne 17. listopadu 2000.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Čl. 32 odst. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. července 1999.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Články 12, 20 a 33 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 29. října 1992.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Bod 15 závěrečného protokolu k úmluvě o sociálním pojištění ze dne 14. srpna 1953;
- b) dodatková dohoda ze dne 14. srpna 1953 k výše uvedené úmluvě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 16. června 1987, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod I závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 10 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. června 1992, který se týká krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje nákladnější zpáteční cestu do země bydliště.
Článek 10 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. června 1992, který se týká krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje nákladnější zpáteční cestu do země bydliště.
Žádné.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 25. dubna 1961;
Ustanovení čl. 8 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3, článků 9 až 11 a kapitol I a IV, pokud se týkají těchto článků, úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 31. května 1961, spolu se záznamem do zápisu ze dne 14. června 1980 (zápočet dob pojištění pro dávky v nezaměstnanosti v případě přesunu bydliště z jednoho státu do druhého).
- c) protokol ze dne 7. října 1991 ve spojení s úmluvou ze dne 6. července 1984 mezi vládou Německé demokratické republiky a vládou Řecké republiky o vyřešení problémů týkajících se důchodů.
Ustanovení čl. 45 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. prosince 1973 (zastoupení diplomatickými a konzulárními orgány).
- a) Ustanovení čl. 11 odst. 1, čl. 16 druhého pododstavce a článku 19 obecné úmluvy ze dne 10. července 1950;
- b) článek 9 dodatkové dohody č. 1 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech);
- a) Dodatková dohoda č. 4 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955 (zápočet dob pojištění získaných v období od 1. července 1940 do 30. června 1950).
- b) Hlava I uvedeného dodatku č. 2 (zápočet dob pojištění získaných do 8. května 1945).
- c) Body 6, 7 a 8 obecného protokolu ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne (správní ujednání).
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 3 odst. 2, čl. 23 odst. 2, článku 26 a čl. 36 odst. 3 úmluvy ze dne 5. května 1953 (sociální pojištění);
- b) dodatková dohoda ze dne 12. května 1953 k úmluvě ze dne 5. května 1953 (výplata důchodů náležejících za období předcházející vstupu úmluvy v platnost).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 4, 5, 6 a 7 smlouvy ze dne 11. července 1959 (zápočet dob pojištění získaných v období od září 1940 do června 1946).
- a) Ustanovení čl. 40 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 2. května 1998.
- b) Bod 16 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 29. března 1951;
- b) články 2 a 3 dodatkové dohody č. 4 ze dne 21. prosince 1956 k úmluvě ze dne 29. března 1951 (vyřízení nároků nizozemských pracovníků získaných v rámci německého systému sociálního pojištění v období od 13. května 1940 do 1. září 1945).
- a) Článek 41 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 22. prosince 1966 ve znění dodatkových úmluv č. 1 ze dne 10. dubna 1969, č. 2 ze dne 20. března 1974 a č. 3 ze dne 29. srpna 1980;
- b) bod 3 písm. c) a d), bod 17, bod 20 písm. a) a bod 21 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě;
- c) článek 3 uvedené úmluvy, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- d) bod 3 písm. g) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
Ustanovení čl. 1 odst. 5 a článek 8 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 19. července 1978 a bod 10 závěrečného protokolu k této úmluvě (poskytování příspěvků v nezaměstnanosti přeshraničním pracovníkům předchozím státem zaměstnání) se nadále použijí pro osoby, které vykonávaly přeshraniční práci do 1. ledna 2005 včetně a které se stanou nezaměstnanými do 1. ledna 2011.
- a) Úmluva ze dne 9. října 1975 o důchodovém a úrazovém pojištění, za podmínek a v oblasti působnosti čl. 27 odst. 2 až 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. prosince 1990.
- b) Čl. 11 odst. 3, čl. 19 odst. 4, čl. 27 odst. 5 a čl. 28 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. prosince 1990.
- a) Článek 28 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. dubna 2005.
- b) Bod 13 závěrečného protokolu uvedené úmluvy.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy ze dne 6. listopadu 1964.
- a) Článek 42 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 24. září 1997.
- b) Bod 15 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě.
Ustanovení čl. 29 odst. 1 bodů 2 a 3 dohody ze dne 12. září 2002. Odstavec 9 závěrečného protokolu k dohodě ze dne 12. září 2002.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 23. dubna 1979;
- b) bod 9 písm. a) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě.
- a) Ustanovení čl. 4 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 27. února 1976;
- b) bod 8 písm. a) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě.
- a) Ustanovení čl. 7 odst. 5 a 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960 (právní předpisy platné pro civilní zaměstnance ozbrojených sil).
- b) Ustanovení čl. 5 odst. 5 a 6 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 20. dubna 1960 (právní předpisy platné pro civilní zaměstnance ozbrojených sil).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 16 čtvrtého pododstavce a článku 30 obecné úmluvy ze dne 19. dubna 1958.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 4 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 13. září 1966.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. prosince 1979 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 21. května 1986, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) Bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 a článku 21 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. března 1988.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 a článku 23 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 5. května 1978 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 14. září 1984.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 5, čl. 18 odst. 1 písm. c) a článek 23 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 30. října 1979.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy ze dne 8. května 1969;
- b) článek 1 správního ujednání ze dne 27. června 1975 o uplatňování úmluvy ze dne 8. května 1969 na osoby samostatně výdělečně činné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 23 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 5. února 1974.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 6. listopadu 1981, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Článek 22 obecné úmluvy ze dne 11. června 1969 (vývoz dávek v nezaměstnanosti).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 19. prosince 1985.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 a článku 16 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. února 1983.
Žádné.
Žádná úmluva.
- a) Články 20 a 24 obecné úmluvy ze dne 31. března 1948;
- b) výměna dopisů ze dne 3. března 1956 (dávky v nemoci pro sezónní pracovníky zaměstnané v zemědělství).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 11 a 14 dodatkové dohody ze dne 12. listopadu 1949 k obecné úmluvě ze stejného dne (pracovníci v dolech a podobných provozech).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 11 dodatkové dohody ze dne 1. června 1954 k obecné úmluvě ze dne 7. ledna 1950 (pracovníci v dolech a podobných provozech).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Výměna dopisů ze dnů 27. a 30. července 1970 týkající se situace v sociálním zabezpečení učitelů ve Spojeném království dočasně vykonávajících své povolání ve Francii na základě kulturní úmluvy ze dne 2. března 1948.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 30. září 1988, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 8 dohody ze dne 14. září 1971 o sociálním zabezpečení (týkající se převodu a zápočtu některých nároků na dávky v invaliditě).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 18 odst. 2 a článku 24 obecné úmluvy ze dne 29. května 1951.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 21 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 28. října 1952.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 3 a čl. 9 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. ledna 1981;
- b) článek 4 uvedené úmluvy a odstavec 2 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Dohoda o úpravě vzájemných závazků v oblasti sociálního zabezpečení s odkazem na odstavec 7 přílohy XIV mírové smlouvy (uzavřená výměnou nót dne 5. února 1959).
- b) Ustanovení čl. 45 odst. 3 Úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. prosince 1997 týkající se bývalé zóny B bývalého Svobodného území Terst.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 20 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 25. září 1979.
Žádná.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. prosince 1971 ve znění dodatkové úmluvy č. 1 ze dne 16. května 1973 a č. 2 ze dne 9. října 1978;
- b) ustanovení čl. 3 odst. 2 uvedené úmluvy, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- c) bod III závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 12. února 1965.
Žádné.
Ustanovení čl. 50 odst. 5 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 23. května 2002.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. září 1988.
- a) článek 4 a čl. 29 odst. 1 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. února 1985, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) článek 30 uvedené úmluvy.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Ustanovení čl. 36 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 31. března 1999.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 31 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. října 1957.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Článek 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. března 1974 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 5. listopadu 1980, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Článek 31 úmluvy ze dne 19. července 1979 (vývoz dávek v nezaměstnanosti).
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 4 a čl. 24 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 2. července 1976, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Čl. 33 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. září 1998.
Žádné.
Článek 37 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 10. března 1997.
Ustanovení čl. 34 odst. 3 dohody o sociálním zabezpečení ze dne 21. prosince 2001.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 11. prosince 1985 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 9. března 1993, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
- a) Článek 4 a čl. 24 odst. 1 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 11. listopadu 1975 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 21. října 1982, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
- a) Článek 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 22. července 1980 ve znění dodatkové úmluvy č. 1 ze dne 9. prosince 1985 a č. 2 ze dne 13. října 1992, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) protokol o věcných dávkách k uvedené úmluvě s výjimkou čl. 2 odst. 3, pokud jde o osoby, které nemohou uplatňovat nárok podle hlavy III kapitoly 1 nařízení.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 25. října 1978.
- a) Ustanovení čl. 2 odst. 1 protokolu o lékařské péči ze dne 15. listopadu 1978;
- b) pokud jde o portugalské zaměstnance, pro období od 22. října 1987 do konce přechodného období stanoveného v čl. 220 odst. 1 aktu o podmínkách přistoupení Španělska a Portugalska: článek 26 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. listopadu 1978, ve znění výměny dopisů ze dne 28. září 1987.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Článek 10 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. června 1992, který se týká krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje nákladnější zpáteční cestu do země bydliště.
Žádné.
Ustanovení čl. 4 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 29. června 1987.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná.
- a) Výměna dopisů ze dne 29. července 1953 o podporách pro starší zaměstnance;
- b) výměna dopisů ze dne 27. února 1953 (uplatňování čl. 4 odst. 2 obecné úmluvy ze dne 17. ledna 1948).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 2 a 4 dohody ze dne 27. října 1971 (sociální zabezpečení v zámoří).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 2 a 4 dohody ze dne 4. února 1969 (výkon povolání v zámoří).
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. dubna 1977, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod III závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Články 1 a 5 úmluvy ze dne 13. ledna 1965 (sociální pojištění pro zaměstnance v Belgickém Kongu a Rwandě –Urundi) ve znění obsaženém v dohodě uzavřené výměnou dopisů datovaných 18. června 1982.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 38 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. dubna 2005.
Ustanovení čl. 32 odst. 4 dohody o sociálním zabezpečení ze dne 19. ledna 1999.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Čl. 32 odst. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. července 1999.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Bod 15 závěrečného protokolu k úmluvě o sociálním zabezpečení ze dne 14. srpna 1953;
- b) dodatková dohoda ze dne 14. srpna 1953 k výše uvedené úmluvě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 16. června 1987, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod I závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 4 odst. 1 a čl. 45 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. prosince 1973.
- a) Ustanovení čl. 16 druhého pododstavce a článku 19 obecné úmluvy ze dne 10. července 1950;
- b) dodatková dohoda č. 4 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
- c) hlavy I a III dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955;
- d) body 6, 7 a 8 obecného protokolu ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne;
- e) hlavy II, III a IV dohody ze dne 20. prosince 1963 (sociální zabezpečení v Sársku).
Protokol ze dne 7. října 1991 ve spojení s úmluvou ze dne 6. července 1984 mezi vládou Německé demokratické republiky a vládou Řecké republiky o vyřešení problémů týkajících se důchodů.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 a článku 26 úmluvy ze dne 5. května 1953 (sociální pojištění);
- b) dodatková dohoda ze dne 12. května 1953 k úmluvě ze dne 5. května 1953 (výplata důchodů náležejících za období před vstupem úmluvy v platnost).
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Články 4, 5, 6 a 7 smlouvy ze dne 11. července 1959 (urovnání sporu mezi Německem a Lucemburskem).
Bod 16 závěrečného protokolu k úmluvě o sociálním zabezpečení ze dne 2. května 1998.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 29. března 1951;
- b) články 2 a 3 dodatkové dohody č. 4 ze dne 21. prosince 1956 k úmluvě ze dne 29. března 1951 (vyřízení nároků získaných nizozemskými pracovníky v rámci německého systému sociálního pojištění v době od 13. května 1940 do 1. září 1945).
- a) Článek 41 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 22. prosince 1966 ve znění dodatkových úmluv č. 1 ze dne 10. dubna 1969, č. 2 ze dne 29. března 1974 a č. 3 ze dne 29. srpna 1980;
- b) bod 20 písm. a) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě;
- c) článek 3 uvedené úmluvy, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- d) bod 3 písm. g) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě;
- e) ustanovení čl. 4 odst. 1 úmluvy, pokud jde o německé právní předpisy, podle kterých úrazy (a nemoci z povolání), ke kterým došlo mimo území Spolkové republiky Německo, a doby získané mimo uvedené území nezakládají nárok na výplatu dávek, nebo zakládají pouze nárok na výplatu dávek, za některých podmínek, pokud příjemci mají bydliště mimo Spolkovou republiku Německo, v těchto případech:
- i) dávka již byla přiznána nebo je splatná 1. ledna 1994,
- ii) příjemce dávky určil za své obvyklé bydliště Rakousko před 1. lednem 1994 a vyplácení důchodů podle důchodového a úrazového pojištění začne před 31. prosincem 1994;
toto ustanovení se rovněž vztahuje na doby, během nichž byl místo původního důchodu pobírán jiný důchod, včetně důchodu pro pozůstalé osoby, pokud doby pobírání důchodu následují za sebou bez přerušení;
- f) bod 19 písm. b) závěrečného protokolu uvedené úmluvy. Při použití bodu 3 písm. c) tohoto ustanovení částka vzatá v úvahu příslušnou institucí nepřekročí částku, která náleží za odpovídající doby, které mají být zaplaceny touto institucí.
Žádné.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy ze dne 6. listopadu 1964.
- a) Článek 42 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 24. září 1997.
- b) Bod 15 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě.
Žádná úmluva.
Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 23. dubna 1979.
Ustanovení čl. 4 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 27. února 1976.
- a) Ustanovení čl. 3 odst. 1 a 6 a čl. 7 odst. 2 až 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960;
- b) články 2 až 7 závěrečného protokolu k úmluvě o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960;
- c) ustanovení čl. 2 odst. 5 a čl. 5 odst. 2 až 6 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 20. dubna 1960.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. prosince 1979 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 21. května 1986, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. března 1988.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 5. května 1978, ve znění dodatkové úmluvy ze dne 14. září 1984.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 5, čl. 18 odst. 1 písm. c) a článek 23 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 30. října 1979.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy ze dne 8. května 1969;
- b) článek 1 správního ujednání ze dne 27. června 1975 o uplatňování úmluvy ze dne 8. května 1969 na samostatně výdělečně činné osoby.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 23 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 5. února 1974.
- a) článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 6. listopadu 1981, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Ustanovení čl. 4 odst. 2, čl. 16 odst. 2 a článku 22 obecné úmluvy ze dne 11. června 1969.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 19. prosince 1985.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 a článku 16 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. února 1983.
Žádné.
Žádná úmluva.
Články 20 a 24 obecné úmluvy ze dne 31. března 1948.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Výměna dopisů ze dnů 27. a 30. července 1970 týkající se situace v sociálním zabezpečení učitelů ve Spojeném království dočasně vykonávajících své povolání ve Francii na základě kulturní úmluvy ze dne 2. března 1948.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 30. září 1988, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 3 a čl. 9 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. ledna 1981;
- b) článek 4 uvedené úmluvy a odstavec 2 závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
- a) Dohoda o úpravě vzájemných závazků v oblasti sociálního zabezpečení s odkazem na odstavec 7 přílohy XIV mírové smlouvy (uzavřené výměnou nót dne 5. února 1959).
- b) Ustanovení čl. 45 odst. 3 Úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. prosince 1997 týkající se bývalé zóny B bývalého Svobodného území Terst.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 20 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 25. září 1979.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. prosince 1971, ve znění dodatkových úmluv č. 1 ze dne 16. května 1973 a č. 2 ze dne 9. října 1978;
- b) ustanovení čl. 3 odst. 2 uvedené úmluvy, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- c) bod III závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Ustanovení čl. 3 odst. 2 úmluvy ze dne 12. února 1965.
Žádné.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 15. září 1988.
článek 4 a čl. 29 odst. 1 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. února 1985, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Čl. 36 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 31. března 1999.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 31 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. října 1957.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
- a) Článek 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. března 1974 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 5. listopadu 1980, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádná úmluva.
Ustanovení čl. 5 odst. 2 úmluvy ze dne 19. července 1979.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Článek 4 a čl. 24 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 2. července 1976, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
Žádné.
Čl. 33 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. září 1998.
Žádné.
Článek 37 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 10. března 1997.
Ustanovení čl. 34 odst. 3 dohody o sociálním zabezpečení ze dne 21. prosince 2001.
- a) Článek 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 11. prosince 1985 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 9. března 1993, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
- a) Článek 4 a čl. 24 odst. 1 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 11. listopadu 1975 ve znění dodatkové úmluvy ze dne 21. října 1982, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) bod II závěrečného protokolu k uvedené úmluvě, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě.
- a) Článek 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 22. července 1980 ve znění dodatkových úmluv č. 1 ze dne 9. prosince 1985 a č. 2 ze dne 13. října 1992, pokud jde o osoby mající bydliště ve třetím státě;
- b) protokol o věcných dávkách k uvedené úmluvě s výjimkou čl. 2 odst. 3, pokud jde o osoby, které nemohou uplatňovat nárok podle hlavy III kapitoly 1 nařízení.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Článek 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 25. října 1978.
Ustanovení čl. 2 odst. 1 protokolu o lékařské péči ze dne 15. listopadu 1978.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádná úmluva.
Žádná úmluva.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Ustanovení čl. 4 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 29. června 1987.
1. Pokud ustanovení uvedená v této příloze odkazují na ustanovení jiných úmluv, nahrazují se tyto odkazy odkazy na odpovídající ustanovení tohoto nařízení, ledaže jsou samotná ustanovení dotyčných úmluv uvedena v této příloze.
2. Doložka o výpovědi obsažená v úmluvě o sociálním zabezpečení, jejíž některá ustanovení jsou uvedena v této příloze, zůstává použitelná, pokud jde o uvedená ustanovení.
3. S ohledem na článek 6 tohoto nařízení je třeba poznamenat, že ustanovení dvoustranných úmluv, která nespadají do působnosti tohoto nařízení a která zůstávají v platnosti mezi členskými státy, se v této příloze neuvádějí; to se kromě jiného týká ustanovení o zápočtu dob pojištění získaných ve třetí zemi.
A. Ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení, která zůstávají použitelná odchylně od článku 6 nařízení (čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení)
b) dodatková dohoda č. 3 ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960 (výplata důchodů náležejících za období předcházející vstupu obecné úmluvy v platnost).
4. BULHARSKO – SLOVINSKO
c) výměna dopisů ze dne 29. července 1953 týkající se podpory pro starší zaměstnance.
5. BELGIE – ŘECKO
6. BELGIE – IRSKO
7. BELGIE – ITÁLIE
10. BELGIE - KYPR
11. BELGIE - LOTYŠSKO
12. BELGIE - LITVA
8. BELGIE – LUCEMBURSKO
14. BELGIE - MAĎARSKO
15. BELGIE - MALTA
9. BELGIE – NIZOZEMSKO
18. BELGIE - POLSKO
20. BELGIE - SLOVINSKO
21. BELGIE - SLOVENSKO
13. BELGIE – ŠVÉDSKO
25. ČESKÁ REPUBLIKA - DÁNSKO
27. ČESKÁ REPUBLIKA - ESTONSKO
28. ČESKÁ REPUBLIKA - ŘECKO
29. ČESKÁ REPUBLIKA - ŠPANĚLSKO
30. ČESKÁ REPUBLIKA - FRANCIE
31. ČESKÁ REPUBLIKA - IRSKO
32. ČESKÁ REPUBLIKA - ITÁLIE
34. ČESKÁ REPUBLIKA - LOTYŠSKO
35. ČESKÁ REPUBLIKA - LITVA
37. ČESKÁ REPUBLIKA - MAĎARSKO
38. ČESKÁ REPUBLIKA - MALTA
39. ČESKÁ REPUBLIKA - NIZOZEMSKO
41. ČESKÁ REPUBLIKA - POLSKO
42. ČESKÁ REPUBLIKA - PORTUGALSKO
43. ČESKÁ REPUBLIKA - SLOVINSKO
45. ČESKÁ REPUBLIKA - FINSKO
46. ČESKÁ REPUBLIKA - ŠVÉDSKO
47. ČESKÁ REPUBLIKA - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
49. DÁNSKO - ESTONSKO
16. DÁNSKO – ŠPANĚLSKO
17. DÁNSKO – FRANCIE
19. DÁNSKO – IRSKO
55. DÁNSKO - KYPR
56. DÁNSKO - LOTYŠSKO
57. DÁNSKO - LITVA
59. DÁNSKO - MAĎARSKO
60. DÁNSKO - MALTA
22. DÁNSKO – NIZOZEMSKO
23. DÁNSKO – RAKOUSKO
63. DÁNSKO - POLSKO
24. DÁNSKO – PORTUGALSKO
65. DÁNSKO - SLOVINSKO
66. DÁNSKO - SLOVENSKO
70. NĚMECKO - ESTONSKO
d) Hlavy II, III a IV dohody ze dne 20. prosince 1963 (sociální zabezpečení v Sársku).
76. NĚMECKO - KYPR
77. NĚMECKO - LOTYŠSKO
78. NĚMECKO - LITVA
81. NĚMECKO - MALTA
e) ustanovení čl. 4 odst. 1 úmluvy, pokud jde o německé právní předpisy, podle kterých úrazy (a nemoci z povolání), ke kterým došlo mimo území Spolkové republiky Německo, a doby získané mimo uvedené území nezakládají nárok na výplatu dávek, nebo zakládají nárok na výplatu dávek pouze za některých podmínek, pokud příjemci mají bydliště mimo Spolkovou republiku Německo, v těchto případech:
- i) dávka již byla přiznána nebo je splatná 1. ledna 1994,
- ii) příjemce dávky určil za své obvyklé bydliště Rakousko před 1. lednem 1994 a vyplácení důchodů podle důchodového a úrazového pojištění začne před 31. prosincem 1994;
toto ustanovení se rovněž vztahuje na doby, během nichž byl místo původního důchodu pobírán jiný důchod, včetně důchodu pro pozůstalé, pokud doby pobírání důchodu následují za sebou bez přerušení;
f) bod 19 písm. b) závěrečného protokolu k uvedené úmluvě. Při uplatňování bodu 3 písm. c) tohoto ustanovení nesmí částka, kterou bere příslušná instituce v úvahu, překročit částku, která přísluší za odpovídající období, za které má tato instituce poskytnout platbu;
g) článek 2 dodatkové úmluvy č. 1 ze dne 10. dubna 1969 k uvedené úmluvě;
36. NĚMECKO – PORTUGALSKO
91. ESTONSKO - ŘECKO
92. ESTONSKO - ŠPANĚLSKO
93. ESTONSKO - FRANCIE
94. ESTONSKO - IRSKO
95. ESTONSKO - ITÁLIE
96. ESTONSKO - KYPR
97. ESTONSKO - LOTYŠSKO
98. ESTONSKO - LITVA
99. ESTONSKO - LUCEMBURSKO
100. ESTONSKO - MAĎARSKO
101. ESTONSKO - MALTA
102. ESTONSKO - NIZOZEMSKO
103. ESTONSKO - RAKOUSKO
104. ESTONSKO - POLSKO
105. ESTONSKO - PORTUGALSKO
106. ESTONSKO - SLOVINSKO
107. ESTONSKO - SLOVENSKO
108. ESTONSKO - FINSKO
109. ESTONSKO - ŠVÉDSKO
110. ESTONSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
51. FRANCIE – ŘECKO
61. ŘECKO – IRSKO
62. ŘECKO – ITÁLIE
115. ŘECKO - KYPR
116. ŘECKO - LOTYŠSKO
117. ŘECKO - LITVA
119. ŘECKO - MAĎARSKO
120. ŘECKO - MALTA
64. ŘECKO – NIZOZEMSKO
123. ŘECKO - POLSKO
125. ŘECKO - SLOVINSKO
126. ŘECKO - SLOVENSKO
67. ŘECKO – FINSKO
68. ŘECKO – ŠVÉDSKO
69. ŘECKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
40. ŠPANĚLSKO – FRANCIE
133. ŠPANĚLSKO - KYPR
134. ŠPANĚLSKO - LOTYŠSKO
135. ŠPANĚLSKO - LITVA
44. ŠPANĚLSKO – LUCEMBURSKO
137. ŠPANĚLSKO - MAĎARSKO
138. ŠPANĚLSKO - MALTA
141. ŠPANĚLSKO - POLSKO
143. ŠPANĚLSKO - SLOVINSKO
144. ŠPANĚLSKO - SLOVENSKO
48. ŠPANĚLSKO – FINSKO
50. ŠPANĚLSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
52. FRANCIE – IRSKO
53. FRANCIE – ITÁLIE
150. FRANCIE - KYPR
151. FRANCIE - LOTYŠSKO
152. FRANCIE - LITVA
54. FRANCIE – LUCEMBURSKO
154. FRANCIE - MAĎARSKO
155. FRANCIE - MALTA
158. FRANCIE - POLSKO
160. FRANCIE - SLOVINSKO
161. FRANCIE - SLOVENSKO
58. FRANCIE – FINSKO
166. IRSKO - KYPR
167. IRSKO - LOTYŠSKO
168. IRSKO - LITVA
71. IRSKO – LUCEMBURSKO
170. IRSKO - MAĎARSKO
171. IRSKO - MALTA
72. IRSKO – NIZOZEMSKO
73. IRSKO – RAKOUSKO
174. IRSKO - POLSKO
74. IRSKO – PORTUGALSKO
176. IRSKO - SLOVINSKO
177. IRSKO - SLOVENSKO
75. IRSKO – FINSKO
181. ITÁLIE - KYPR
182. ITÁLIE - LOTYŠSKO
183. ITÁLIE - LITVA
185. ITÁLIE - MAĎARSKO
186. ITÁLIE - MALTA
187. ITÁLIE – NIZOZEMSKO
80. ITÁLIE – RAKOUSKO
189. ITÁLIE - POLSKO
26. ITÁLIE - SLOVINSKO
192. ITÁLIE - SLOVENSKO
82. ITÁLIE – FINSKO
83. ITÁLIE – ŠVÉDSKO
84. ITÁLIE – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
196. KYPR - LOTYŠSKO
197. KYPR - LITVA
198. KYPR - LUCEMBURSKO
199. KYPR - MAĎARSKO
200. KYPR - MALTA
201. KYPR - NIZOZEMSKO
202. KYPR - RAKOUSKO
203. KYPR - POLSKO
204. KYPR - PORTUGALSKO
205. KYPR - SLOVINSKO
206. KYPR - SLOVENSKO
207. KYPR - FINSKO
208. KYPR - ŠVÉDSKO
209. KYPR - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
210. LOTYŠSKO - LITVA
211. LOTYŠSKO - LUCEMBURSKO
212. LOTYŠSKO - MAĎARSKO
213. LOTYŠSKO - MALTA
214. LOTYŠSKO - NIZOZEMSKO
215. LOTYŠSKO - RAKOUSKO
216. LOTYŠSKO - POLSKO
217. LOTYŠSKO - PORTUGALSKO
218. LOTYŠSKO - SLOVINSKO
219. LOTYŠSKO - SLOVENSKO
220. LOTYŠSKO - FINSKO
221. LOTYŠSKO - ŠVÉDSKO
222. LOTYŠSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
223. LITVA - LUCEMBURSKO
224. LITVA - MAĎARSKO
225. LITVA - MALTA
226. LITVA - NIZOZEMSKO
227. LITVA - RAKOUSKO
228. LITVA - POLSKO
229. LITVA - PORTUGALSKO
230. LITVA - SLOVINSKO
231. LITVA - SLOVENSKO
232. LITVA - FINSKO
233. LITVA - ŠVÉDSKO
234. LITVA - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
235. LUCEMBURSKO - MAĎARSKO
236. LUCEMBURSKO - MALTA
85. LUCEMBURSKO – NIZOZEMSKO
86. LUCEMBURSKO – RAKOUSKO
239. LUCEMBURSKO - POLSKO
87. LUCEMBURSKO – PORTUGALSKO
241. LUCEMBURSKO - SLOVINSKO
88. LUCEMBURSKO – FINSKO
89. LUCEMBURSKO – ŠVÉDSKO
90. LUCEMBURSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
246. MAĎARSKO - MALTA
247. MAĎARSKO - NIZOZEMSKO
249. MAĎARSKO - POLSKO
250. MAĎARSKO - PORTUGALSKO
252. MAĎARSKO - SLOVENSKO
253. MAĎARSKO - FINSKO
254. MAĎARSKO - ŠVÉDSKO
255. MAĎARSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
256. MALTA - NIZOZEMSKO
257. MALTA - RAKOUSKO
258. MALTA - POLSKO
259. MALTA - PORTUGALSKO
260. MALTA - SLOVINSKO
261. MALTA - SLOVENSKO
262. MALTA - FINSKO
263. MALTA - ŠVÉDSKO
264. MALTA - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
266. NIZOZEMSKO - POLSKO
268. NIZOZEMSKO - SLOVINSKO
269. NIZOZEMSKO - SLOVENSKO
33. RAKOUSKO - SLOVENSKO
280. POLSKO - PORTUGALSKO
281. POLSKO - SLOVINSKO
282. POLSKO - SLOVENSKO
283. POLSKO - FINSKO
284. POLSKO - ŠVÉDSKO
286. PORTUGALSKO - SLOVINSKO
287. PORTUGALSKO - SLOVENSKO
291. SLOVINSKO - SLOVENSKO
292. SLOVINSKO - FINSKO
293. SLOVINSKO - ŠVÉDSKO
294. SLOVINSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
295. SLOVENSKO - FINSKO
296. SLOVENSKO - ŠVÉDSKO
297. SLOVENSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
79. ITÁLIE – NIZOZEMSKO
242. LUCEMBURSKO - SLOVENSKO
285. POLSKO - SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
PŘÍLOHA IV (B) (11) (13) (15) (čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 3, čl. 45 odst. 3, čl. 46 odst. 1 písm. b) a čl. 46b odst. 2 nařízení)
A. Právní předpisy uvedené v čl. 37 odst. 1 nařízení, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění
- a) Právní předpisy týkající se obecného systému invalidního pojištění, zvláštního systému invalidního pojištění pro horníky a zvláštního systému pro námořníky obchodního loďstva;
Žádné.
Plné invalidní důchody pro osoby, jejichž úplná invalidita vznikla před dosažením osmnácti let a které nebyly po požadovanou dobu pojištěny (§ 42 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění).
Žádné.
Žádné.
- a) Invalidní důchody, které byly přiznány před 1. dubnem 2000 podle zákona o státních příspěvcích a zůstaly zachovány podle zákona o státním důchodovém pojištění.
- b) Státní důchody přiznané na základě invalidity podle zákona o státním důchodovém pojištění.
- c) Invalidní důchody, které byly přiznány podle zákona o službě v ozbrojených silách, zákona o policejní službě, zákona o úřadu státního zástupce, zákona o statutu soudců, zákona o platech, důchodech a dalším sociálním zajištění členů Riigikogu a zákona o funkčních požitcích prezidenta republiky.
Právní předpisy týkající se systému pojištění v zemědělství.
Právní předpisy týkající se invalidního pojištění v rámci obecného systému a v rámci zvláštních systémů, s výjimkou zvláštních systémů pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu.
Právní předpisy týkající se systému pojištění v zemědělství.
Část 2 kapitola 17 konsolidovaného zákona o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005).
Žádné.
Žádné.
Čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec zákona o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
- a) Zákon ze dne 18. února 1966 o pojištění pro případ pracovní neschopnosti, ve znění pozdějších předpisů;
- b) Zákon ze dne 24. dubna 1997 o pojištění osob samostatně výdělečně činných v pracovní neschopnosti (WAZ), ve znění pozdějších předpisů;
- c) Zákon ze dne 10. listopadu 2005 o práci a mzdě podle pracovní schopnosti (Wet werk en inkomen naar arbeidsvermogen) (WIA).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Invalidní důchod pro osobu, která se stala invalidní jako vyživované dítě a u které se požadovaná doba pojištění vždy považovala za splněnou (čl. 70 odst. 2, čl. 72 odst. 3 a čl. 73 odst. 3 a 4 zákona č. 461/2003 o sociálním pojištění, ve znění pozdějších předpisů).
Státní důchody pro osoby, které se narodí zdravotně postižené nebo se stanou zdravotně postiženými v dětském věku (státní zákon o důchodech 547/93).
Právní předpisy o dávkách odvozených ze mzdy při dlouhodobé pracovní neschopnosti (kapitola 8 zákona 1962: 381 o všeobecném pojištění, ve znění pozdějších předpisů).
- a) Velká Británie
Články 15 a 36 zákona o sociálním zabezpečení z roku 1975 (Social Security Act 1975).
Články 14, 15 a 16 zákona o důchodech sociálního zabezpečení z roku 1975 (Social Security Pensions Act 1975).
- b) Severní Irsko
Články 15 a 36 zákona o sociálním zabezpečení v Severním Irsku z roku 1975 (Social Security (Northern Ireland) Act 1975).
Články 16, 17 a 18 vyhlášky o důchodech sociálního zabezpečení v Severním Irsku z roku 1975 (Social Security Pensions (Northern Ireland) Order 1975).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Starobní pojištění zemědělců (Alterssicherung der Landwirte).
Žádné.
Žádné.
Systém pro snížení věku odchodu do důchodu osob samostatně výdělečně činných vykonávajících činnosti v námořní dopravě, jak je popsáno v královském dekretu č. 2390/2004 ze dne 30. prosince 2004.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Systému důchodového pojištění pro (Assicurazione pensioni per):
lékaře (medici)
lékárníky (farmacisti)
veterinární lékaře (veterinari)
zdravotní sestry a ošetřovatele, pomocné síly ve zdravotnictví, dětské sestry (infermieri, assistenti sanitari, vigilatrici infanzia)
psychology (psicologi)
inženýry a architekty (ingegneri ed architetti)
zeměměřiče (geometri)
advokáty (avvocati)
ekonomy (dottori commercialisti)
účetní a obchodní znalce (ragionieri e periti commerciali)
poradce v pracovních otázkách (consulenti del lavoro)
notáře (notai)
celní speditéry (spedizionieri doganali)
biology (biologi)
agronomy a zemědělské odborníky (agrotecnici e periti agrari)
obchodní zástupce (agenti e rappresentanti di commercio)
novináře (giornalisti)
průmyslové odborníky (periti industriali)
pojistné techniky, chemiky, doktory agronomie, doktory lesnictví, geology (attuari, chimici, dottori agronomi, dottori forestali, geologi).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Důchodové systémy důchodových institucí komor svobodných povolání (Kammern der Freien Berufe).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Všechny žádosti o důchody za doby pojištění a starobní důchody, invalidní důchody nárokované z důvodu celkového onemocnění a pozůstalostní důchody odvozené z výše uvedených důchodů.
Invalidní (plný a částečný) a pozůstalostní (vdovský, vdovecký a sirotčí) důchod v případě, že nejsou odvozeny ze starobního důchodu, na který by měla zesnulá osoba v den svého úmrtí nárok.
Všechny žádosti o důchody uvedené v zákoně o sociálním důchodu, s výjimkou důchodů uvedených v příloze IV části D.
Žádné.
Všechny žádosti o invalidní, starobní nebo pozůstalostní důchod, u kterých:
doba pojištění v Estonsku skončila do 31. prosince 1998,
osobně registrovaná sociální daň žadatele placená v souladu s estonskými právními předpisy činí alespoň průměr sociální daně za příslušný rok pojištění.
Žádné.
Žádné.
Všechny žádosti o starobní nebo pozůstalostní důchody v rámci doplňkových důchodových systémů pro zaměstnance, s výjimkou žádostí o starobní nebo pozůstalostní důchody v rámci doplňkového důchodového systému pro členy posádek civilního letectva.
Žádné.
Všechny žádosti o důchody, starobní důchody (příspěvkové) a vdovské důchody (příspěvkové).
Všechny žádosti o invalidní, starobní a pozůstalostní důchody pro zaměstnané osoby a pro následující kategorie samostatně výdělečně činných osob: zemědělce, pěstitele, farmáře, řemeslníky a osoby působící v obchodních činnostech.
Všechny žádosti o starobní, invalidní, vdovský a vdovecký důchod.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Všechny žádosti o starobní důchody podle zákona ze dne 31. května 1956 o obecném starobním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
- 1. Veškeré žádosti o dávky podle zákona o všeobecném sociálním pojištění (Allgemeines Sozialversicherungsgesetz) (ASVG), zákona o živnostenském sociálním pojištění (Gewerbliches Sozialvericherungsgesetz) (GSVG) a zákona o sociálním pojištění zemědělců (Bauernsozialversicherungsgesetz) (BSVG), pokud se nepoužijí články 46b a 46c nařízení.
- 2. Veškeré žádosti týkající se dávek uvedených dále na základě důchodového účtu podle zákona o všeobecné úpravě důchodů (Allgemeines Pensionsgesetz) (APG), pokud se nepoužijí články 46b a 46c nařízení:
- a) starobní důchody;
- b) invalidní důchody;
- c) pozůstalostní důchody, pokud žádné zvýšení dávky nelze vypočítat na základě doplňkových měsíců pojištění podle čl. 7 odst. 2 APG.
Všechny žádosti o starobní, invalidní a pozůstalostní důchod.
Všechny žádosti o invalidní, starobní a vdovské důchody.
Žádné.
Žádné.
Pozůstalostní důchod (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod), jehož výše se odvozuje od starobního důchodu, předčasného starobního důchodu či invalidního důchodu dříve vypláceného zemřelé osobě.
Žádné.
Starobní důchody závislé na příjmu (zákon 1998:674) a minimální důchody ve formě starobních důchodů (zákon 1998:702).
Veškeré žádosti o starobní a vdovský důchod podle hlavy III kapitoly 3 nařízení s výjimkou těch, u kterých
- a) během daňového období začínajícího 6. dubna 1975 nebo později
- i) dotyčná osoba získala doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení podle právních předpisů Spojeného království a dalšího členského státu a
- ii) jedno (nebo více) daňových období uvedených v bodě i) nebylo považováno za platný rok ve smyslu právních předpisů Spojeného království;
- b) doby pojištění získané podle právních předpisů platných ve Spojeném království pro doby před 5. červencem 1948 jsou vzaty v úvahu pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení použitím dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení podle právních předpisů jiného členského státu.
- a) Dávky v invaliditě stanovené právními předpisy uvedenými v části A této přílohy.
- b) Plná výše dánského starobního důchodu získaného po deseti letech pobytu osobami, kterým byl přiznán důchod nejpozději k 1. říjnu 1989.
- c) Estonské státní důchody, které byly přiznány podle zákona o státním důchodovém pojištění, starobní důchody přiznané podle zákona o státním auditu, zákona o policejní službě a zákona o úřadu státního zástupce a starobní a pozůstalostní důchody přiznané podle zákona o veřejném ochránci práv, zákona o službě v ozbrojených silách, zákona o statutu soudců, zákona o platech, důchodech a dalším sociálním zajištění členů Riigikogu a zákona o funkčních požitcích prezidenta republiky.
- d) Španělské pohřebné a pozůstalostní důchody poskytované podle obecného a zvláštního systému.
- e) Vdovská podpora na základě vdovského pojištění francouzského obecného systému sociálního zabezpečení nebo systému sociálního zabezpečení pro pracovníky v zemědělství.
- f) Vdovecký nebo vdovský invalidní důchod podle francouzského obecného systému sociálního zabezpečení nebo systému sociálního zabezpečení pro pracovníky v zemědělství, jestliže jsou vypočteny na základě invalidního důchodu zemřelého manžela (manželky), vyplácené v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a) bodem i).
- g) slovenský invalidní důchod a pozůstalostní důchod z něj odvozený.
- h) Finské státní důchody stanovené podle státního zákona o důchodech ze dne 8. června 1956 a přiznané podle přechodných ustanovení státního zákona o důchodech (č. 547/93) a přídavek k dětskému důchodu v souladu se zákonem o pozůstalostním důchodu ze dne 17. ledna 1969.
- i) Švédský minimální důchod a minimální podpora, jež nahradily plné švédské státní důchody poskytované podle právních předpisů o státních důchodech platných přede dnem 1. ledna 1993, plný státní důchod přiznaný v rámci přechodných pravidel právních předpisů platných od tohoto dne a švédské podpory v nemoci a podpory při neschopnosti pracovat závislé na příjmu.
- a) Dánské předčasné starobní důchody, jejichž výše je stanovena v souladu s právními předpisy platnými před 1. říjnem 1984.
- b) Německé invalidní a pozůstalostní důchody, u kterých se přihlíží k doplňkové době, a německé starobní důchody, u kterých se přihlíží k již získané doplňkové době.
- c) Italské důchody v případě celkové pracovní neschopnosti (inabilità).
- d) Lotyšské invalidní a pozůstalostní důchody, u kterých se přihlíží k započitatelné době pojištění.
- e) Litevské invalidní a pozůstalostní důchody sociálního pojištění.
- f) Lucemburské invalidní a pozůstalostní důchody.
- g) Slovenské invalidní důchody a částečné invalidní důchody a pozůstalostní důchody od nich odvozené.
- h) Finské zaměstnanecké důchody, u kterých se berou v úvahu budoucí doby podle vnitrostátních právních předpisů.
- i) Švédská podpora v nemoci a podpora při neschopnosti pracovat ve formě minimální podpory (zákon 1962:381 ve znění zákona 2001:489), pozůstalostní důchod vypočítaný na základě započitatelných dob (zákony 2000:461 a 2000:462) a švédský starobní důchod ve formě minimálního důchodu vypočítaný na základě předchozích započítaných období (zákon 1998:702).
A. Právní předpisy uvedené v čl. 37 odst. 1 nařízení, podle kterých je výše dávek v invaliditě nezávislá na délce dob pojištění
b) právní předpisy o pojištění pro případ pracovní neschopnosti pro osoby samostatně výdělečně činné;
c) právní předpisy týkající se invalidity v rámci systému sociálního zabezpečení v zámoří a systému invalidního pojištění pro bývalé zaměstnance v Belgickém Kongu a Rwandě-Urundi.
D. DÁNSKO
E. NĚMECKO
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
I. FRANCIE
1. Zaměstnané osoby
Všechny právní předpisy o invalidním pojištění, s výjimkou právních předpisů týkajících se invalidního pojištění systému sociálního zabezpečení pro horníky.
2. Osoby samostatně výdělečně činné
Právní předpisy týkající se invalidního pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné v zemědělství.
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
3. Dohody uvedené v čl. 46b odst. 2 písm. b) bodě i) nařízení, které mají zabránit dvojímu nebo vícenásobnému započtení stejných získaných dob:
- a) Severská úmluva o sociálním zabezpečení ze dne 18. srpna 2003.
- b) Dohoda o sociálním zabezpečení ze dne 28. dubna 1997 mezi Spolkovou republikou Německo a Finskem.
- c) Dohoda o sociálním zabezpečení ze dne 10. listopadu 2000 mezi Finskou republikou a Lucemburským velkovévodstvím.
PŘÍLOHA V (15) SHODA PODMÍNEK TÝKAJÍCÍCH SE STUPNĚ INVALIDITY MEZI PRÁVNÍMI PŘEDPISY ČLENSKÝCH STÁTŮ (čl. 40 odst. 4 nařízení)
BELGIE
| Členské státy | Systémy uplatňované institucemi členských států, které přijaly rozhodnutí o rozeznávání stupně invalidity | Systémy uplatňované belgickými institucemi, pro které je rozhodnutí závazné v případě shody těchto systémů se systémy členských států | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Obecný systém | Systém pro horníky | Systém pro námořníky | OSSOM | |||
| Obecná invalidita | Invalidita z povolání | |||||
FRANCIE
| Členské státy | Systémy uplatňované institucemi členských států, které přijaly rozhodnutí o rozeznávání stupně invalidity | Systémy uplatňované francouzskými institucemi, pro které je rozhodnutí závazné v případě shody | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obecný systém | Zemědělský systém | Systém pro horníky | Systém pro námořníky | ||||||||||
| Skupina I | Skupina II | Skupina III Stálá péče | 2/3 invalidita | Úplná invalidita | Stálá péče | 2/3 obecná invalidita | Stálá péče | Invalidita z povolání | 2/3 obecná invalidita | Úplná invalidita z povolání | Stálá péče | ||
ITÁLIE
| Členské státy | Systémy uplatňované institucemi členských států, které přijaly rozhodnutí o rozeznávání stupně invalidity | Systémy uplatňované italskými institucemi, pro které je rozhodnutí závazné v případě shody | ||
|---|---|---|---|---|
| Obecný systém | Námořníci Neschopnost služby na moři | |||
| Dělníci | Zaměstnanci | |||
LUCEMBURSKO
| Členské státy | Systémy uplatňované institucemi členských států, které přijaly rozhodnutí o rozeznávání stupně invalidity | Systémy uplatňované lucemburskými institucemi, pro které je rozhodnutí závazné v případě shody | |
|---|---|---|---|
| Invalidita — dělníci | Invalidita — zaměstnanci | ||
1. Obecný systém:
2. Zemědělský systém:
3. Systém pro horníky:
4. Systém pro námořníky:
PŘÍLOHA VI (A) (B) (2) (7) (8) (9) (11) (12) (13) (14) (15) ZVLÁŠTNÍ POSTUPY PŘI UPLATŇOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ NĚKTERÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ (článek 89 nařízení)
A. BELGIE
Žádné.
Žádné.
- 1. Doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v jiném členském státě než Dánsku se berou v úvahu pro přijetí do povoleného fondu pojištění pro případ nezaměstnanosti, jako by šlo o doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v Dánsku.
- 2. Osoby, které na základě hlavy III kapitoly 1 nařízení mají nárok na věcné dávky během pobytu nebo bydliště v Dánsku, mají nárok na tyto dávky za stejných podmínek, jako jsou podmínky stanovené dánskými právními předpisy pro osoby pojištěné v kategorii 1 podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (lov om offentlig sygesikring). Osoby, které se usadí v Dánsku a jsou přijaty do systému dánského nemocenského pojištění si mohou zvolit pojištění v rámci kategorie 2, a to za stejných podmínek jako dánští státní příslušníci.
- 3.
- a) Ustanovení dánských právních předpisů o sociálních důchodech, na základě kterých je nárok na důchod podmíněn tím, že žadatel má bydliště v Dánsku, se nevztahují na zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo pozůstalé po nich, kteří mají bydliště na území jiného členského státu než Dánska;
- b) pro účely výpočtu důchodu se doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v Dánsku příhraničním pracovníkem nebo sezónním pracovníkem považují za doby bydlení získané v Dánsku pozůstalým manželem (manželkou), pokud pozůstalý manžel (pozůstalá manželka) a příhraniční nebo sezónní pracovník byli během těchto dob manželé a nedošlo u nich k odluce od lože a stolu ani k odluce pro neshody a za předpokladu, že během těchto dob měl manžel (manželka) bydliště v jiném členském státě;
- c) pro účely výpočtu důchodu se doby zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané v Dánsku před 1. lednem 1984 jinou zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou než příhraničním nebo sezónním pracovníkem považují za doby bydlení získané v Dánsku pozůstalým manželem (pozůstalou manželkou), pokud pozůstalý manžel (pozůstalá manželka) a zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná byli během těchto dob manželé a nedošlo u nich k odluce od lože a stolu ani k odluce pro neshody a za předpokladu, že během těchto dob měl manžel (manželka) bydliště v jiném členském státě;
- d) k dobám, které jsou brány v úvahu za podmínek uvedených v písmenech b) a c) se nepřihlíží, jestliže se kryjí s dobami, které jsou brány v úvahu pro výpočet důchodu náležejícího dotyčné osobě podle právních předpisů o povinném pojištění jiného členského státu, nebo s dobami, během kterých dotyčná osoba pobírala důchod podle uvedených právních předpisů.
K těmto dobám se však přihlíží, jestliže je roční výše uvedeného důchodu menší než polovina základní výše sociálního důchodu.
- 4. Nařízením nejsou dotčena přechodná ustanovení dánských zákonů ze dne 7. června 1972, týkající se nároků na důchody dánských státních příslušníků, kteří mají skutečné bydliště v Dánsku po určitou dobu bezprostředně předcházející datu žádosti. Důchod je však za těchto podmínek stanovených pro dánské státní příslušníky přiznán státním příslušníkům jiných členských států, kteří měli své skutečné bydliště v Dánsku během roku přímo předcházejícího datu podání žádosti.
- 5.
- a) Území jiného členského státu než Dánska, vykonával svou výdělečnou činnost v Dánsku, se pro účely dánských právních předpisů považují za doby bydlení. Totéž platí pro doby, kdy je příhraniční pracovník vyslán nebo poskytuje služby v jiném členském státě než Dánsku;
- b) doby, během kterých sezónní pracovník, který má bydliště na území jiného členského státu než Dánska, vykonává své povolání v Dánsku, se pro účely dánských právních předpisů považují za doby bydlení. Totéž platí pro doby, kdy je sezónní pracovník vyslán na území členského státu jiného než Dánska.
- 6. Pro určení, zda jsou splněny podmínky nároku na denní příspěvky v případě nemoci nebo mateřství stanovené zákonem ze dne 20. Prosince 1989 o denních příspěvcích v případě nemoci nebo mateřství, pokud dotyčná osoba již nepodléhá dánským právním předpisům po referenční dobu stanovenou výše uvedeným zákonem,
- a) se berou v úvahu doby pojištění a zaměstnání získané podle právních předpisů jiného členského státu než Dánska během výše uvedených referenčních dob, po které dotyčná osoba nepodléhala dánským právním předpisům, jako by šlo o doby získané podle posledně uvedených právních předpisů.
a
- b) má se za to, že zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná (pokud pro později uvedeného nemůže odměna sloužit jako základ pro výpočet denního příspěvku) pobírala v průběhu dob, které se vezmou v úvahu, průměrnou odměnu nebo plat rovnající se základu, ze kterého jsou peněžité příspěvky vypočítávány s ohledem na doby získané podle dánských právních předpisů během referenčních dob.
- a) se berou v úvahu doby pojištění a zaměstnání získané podle právních předpisů jiného členského státu než Dánska během výše uvedených referenčních dob, po které dotyčná osoba nepodléhala dánským právním předpisům, jako by šlo o doby získané podle posledně uvedených právních předpisů.
- 7. Ustanovení čl. 46a odst. 3 písm. d) a čl. 46c odst. 1 a odst. 3 nařízení a čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení se nepoužijí na důchody přiznané v rámci dánských právních předpisů.
- 8. Pro účely článku 67 nařízení se dávky v nezaměstnanosti pro osoby samostatně výdělečně činné pojištěné v Dánsku vypočítávají v souladu s dánskými právními předpisy.
- 9. Pokud příjemce dánského starobního důchodu nebo předčasného starobního důchodu má také nárok na pozůstalostní důchod z jiného členského státu, jsou tyto důchody pro účely dánských právních předpisů považovány za dávky stejného druhu ve smyslu čl. 46a odst. 1 nařízení za podmínky, že však osoba, jejíž doby pojištění nebo bydlení slouží jako základ pro výpočet pozůstalostního důchodu, také získala doby bydlení v Dánsku.
- 10. Od osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky, která má bydliště v Dánsku:
- a) na kterou se nevztahují ustanovení hlavy III kapitoly 1 oddílů 2 až 7 a
- b) která nemá nárok na dánský důchod,
mohou příslušné úřady požadovat úhradu nákladů na věcné dávky poskytované v Dánsku, pokud se na věcné dávky vztahuje dotyčný zvláštní systém nebo systém pojištění osob jej doplňující. Toto ustanovení se vztahuje i na manžela (manželku) a děti mladší osmnácti let osoby, která se nachází v této situaci.
- 11. Dočasná dávka pro nezaměstnané osoby, které byly přijaty do systému pružného zaměstnání (ledighedsydelse) (v souladu se zákonem o aktivní sociální politice (lov om aktiv socialpolitik)) je upravena v hlavě III kapitole 6 (dávky v nezaměstnanosti). Pokud jde o nezaměstnané osoby odcházející do jiného členského státu, použijí se články 69 a 71 nařízení, má-li tento členský stát podobné systémy zaměstnanosti pro stejnou kategorii osob.
- 1. Článek 10 nařízení se nedotýká ustanovení, podle nichž úrazy (a nemoci z povolání), k nimž dojde mimo území Spolkové republiky Německo, a doby získané mimo toto území nezakládají nárok na vyplácení dávek nebo jej zakládají jen po splnění určitých podmínek, jestliže má oprávněná osoba bydliště mimo území Spolkové republiky Německo.
- 2.
- a) Paušální započitatelná doba (pauschale Anrechnungszeit) se určuje výhradně ve vztahu k německým dobám;
- b) při přihlížení k německým dobám pojištění vztahujícím se k důchodovému pojištění horníků jsou použitelné pouze německé právní předpisy;
- c) při přihlížení k německým náhradním dobám (Ersatzzeiten) jsou použitelné pouze německé právní předpisy.
- 3. Má-li uplatňování nařízení nebo pozdějších nařízení o sociálním zabezpečení za následek mimořádné výdaje pro některé instituce nemocenského pojištění, mohou být tyto výdaje plně či částečně nahrazeny. Německé středisko pro zprostředkování nemocenského pojištění do zahraničí, jakožto styčné místo (v oblasti nemocenského pojištění), rozhodne o této náhradě po dohodě s ostatními ústředními svazy nemocenských pokladen. Zdroje potřebné k uskutečnění těchto náhrad se získají z daní uvalených na všechny instituce nemocenského pojištění v poměru k průměrnému počtu členů v předchozím roce, s výjimkou důchodců.
- 4. Článek 7 svazku VI sociálního zákoníku se vztahuje na státní příslušníky ostatních členských států a na osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky pobývající na území jiných členských států podle následujících pravidel.
Pokud jsou splněny obecné podmínky, mohou být placeny dobrovolné příspěvky do německého systému důchodového pojištění,
- a) pokud má dotyčná osoba místo obvyklého pobytu nebo bydliště na území Spolkové republiky Německo;
- b) pokud má dotyčná osoba místo obvyklého pobytu nebo bydliště na území jiného členského státu a někdy v minulosti platila příspěvky, ať povinné, či dobrovolné, do německého systému důchodového pojištění;
- c) pokud má dotyčná osoba, jež je státním příslušníkem jiného členského státu, místo obvyklého pobytu nebo bydliště na území třetího členského státu, přispívala po dobu alespoň 60 měsíců do německého systému důchodového pojištění nebo se na ní vztahovalo ustanovení o dobrovolném pojištění podle článku 232 Svazku VI sociálního zákoníku a pokud není povinně ani dobrovolně pojištěna podle právních předpisů jiného členského státu.
- 5. …
- 6. …
- 7. …
- 8. …
- 9. Pokud musí být náklady na věcné dávky poskytované německými institucemi místa bydliště důchodcům nebo jejich rodinným příslušníkům, kteří jsou pojištěni u příslušných institucí jiných členských států, nahrazeny na základě měsíčních paušálních částek, jsou tyto dávky pro účely finančního vyrovnání mezi německými institucemi nemocenského pojištění pro důchodce považovány za dávky k tíži německého systému nemocenského pojištění. Paušální částky nahrazené německým institucím místa bydliště příslušnými institucemi jiných členských států jsou považovány za příjmy, které se musí vzít v úvahu při uvedeném finančním vyrovnání.
- 10. V případě samostatně výdělečně činných osob je přiznání podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosenhilfe) podmíněno tím, že dotyčná osoba před tím, než ohlásí, že je nezaměstnaná, vykonávala alespoň rok hlavně samostatnou výdělečnou činnost na území Spolkové republiky Německo a neukončila ji pouze dočasně.
- 11. Doby pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu v rámci zvláštního systému starobního pojištění zemědělců, nebo pokud takový systém neexistuje, jako zemědělci v rámci obecného systému se berou v úvahu pro splnění podmínky minimální délky pojištění vyžadované pro založení povinnosti platit příspěvky ve smyslu článku 27 zákona o starobním pojištění pro zemědělce (Gesetz über die Alterssicherung der Landwirte — GAL), za podmínky, že
- a) prohlášení, na kterém je založena povinnost platit příspěvky, je učiněno v předepsané lhůtě
a
- b) před podáním prohlášení dotyčná osoba naposledy podléhala povinnosti platit příspěvky v rámci systému starobního pojištění pro zemědělce na území Spolkové republiky Německo.
- a) prohlášení, na kterém je založena povinnost platit příspěvky, je učiněno v předepsané lhůtě
- 12. Doby povinného pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu, buď podle zvláštního systému pro řemeslníky, nebo pokud takový systém neexistuje, podle zvláštního systému pro osoby samostatně výdělečně činné nebo podle obecného systému se vezmou v úvahu při prokazování existence 18 let placení povinných příspěvků požadovaných pro osvobození od povinné účasti na důchodovém pojištění pro samostatně výdělečně činné řemeslníky.
Pro účely výpočtu rodičovské dávky se má za to, že doba zaměstnání v jiném členském státě než v Estonsku vychází ze stejné průměrné částky sociální daně, jako je částka placená během doby zaměstnání v Estonsku, přičemž se tyto doby zaměstnání sčítají. Pokud byla osoba během referenčního roku zaměstnána pouze v jiném členském státě, považuje se za výchozí částku pro výpočet dávky průměrná sociální daň zaplacená v Estonsku v období mezi referenčním rokem a mateřskou dovolenou.
- 1. …
- 2. Zákon č. 1469/84 o dobrovolném připojení k systému důchodového pojištění pro řecké státní příslušníky a cizí státní příslušníky řeckého původu je použitelný na státní příslušníky jiných členských států, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky mající bydliště na území některého členského státu v souladu s druhým pododstavcem.
Jsou-li splněny ostatní podmínky tohoto zákona, mohou být příspěvky placeny,
- a) pokud dotyčná osoba pobývá nebo má bydliště na území členského státu a někdy v minulosti byla povinně pojištěna v rámci řeckého systému důchodového pojištění,
nebo
- b) bez ohledu na místo pobytu nebo bydliště, pokud dotyčná osoba buď měla dříve bydliště v řecku po dobu deseti let, bez přerušení nebo ne, nebo dříve podléhala řeckým právním předpisům buď povinně, nebo dobrovolně po dobu 1500 dní.
- a) pokud dotyčná osoba pobývá nebo má bydliště na území členského státu a někdy v minulosti byla povinně pojištěna v rámci řeckého systému důchodového pojištění,
- 3. Nehledě na odpovídající ustanovení uplatňované předpisy OGA jsou doby, po které jsou vypláceny dávky s ohledem na pracovní úraz nebo nemoc z povolání vymezené právními předpisy členského státu, který má zvláštní úpravu pro takové pojistné události, za předpokladu, že se kryjí s dobami zaměstnání v zemědělském sektoru v Řecku, považovány za doby pojištění podle právních předpisů uplatňovaných OGA ve smyslu čl. 1 písm. r) nařízení.
- 4. S ohledem na řecké právní předpisy je uplatňování čl. 49 odst. 2 nařízení podmíněno tím, že nový výpočet uvedený ve výše uvedeném článku neovlivní nepříznivě zájmy dotyčné osoby.
- 5. Pokud ustanovení stanov řeckých pomocných penzijních fondů („επχουριχά ταμεία“) umožňují uznání povinných dob důchodového pojištění získaných u zákonem stanovených řeckých pojišťoven („χύριας ασφάλισης“), použijí se tato ustanovení rovněž na povinné doby pojištění v penzijní oblasti získané podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu spadající do působnosti tohoto nařízení.
- 6. Zaměstnané osoby, které byly povinně pojištěny do 31. prosince 1992 v rámci systému důchodového pojištění jiného členského státu než Řecka a které poprvé začaly spadat pod povinné řecké sociální pojištění (základní zákonný systém) od 1. ledna 1993, se považují za „osoby dříve pojištěné“ v souladu s ustanoveními zákona č. 2084/92.
- 7. Státní zaměstnanci v činné službě a v důchodu, osoby v podobném postavení a jejich rodinní příslušníci, na které se vztahuje zvláštní systém lékařské péče, mohou v souladu s postupy stanovenými v čl. 22 odst. 1 písm. a) a c), v čl. 22 odst. 3 a v čl. 31 písm. a) tohoto nařízení pobírat věcné dávky v nemoci a v mateřství v případě okamžité nutnosti během jejich pobytu na území jiného členského státu nebo při cestě tam s předchozím povolením příslušné řecké instituce za účelem vhodného léčení za stejných podmínek jako zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné, na které se vztahují řecké právní předpisy o sociálním zabezpečení (zákonné systémy).
- 8. Článek 22b se použije obdobně na všechny státní zaměstnance, osoby v podobném postavení a na jejich rodinné příslušníky, na které se vztahuje zvláštní řecký systém lékařské péče.
- 7. Na úředníky a osoby v podobném postavení, kteří nastoupili do zaměstnání před 31. prosincem 1982, se hlava III kapitoly 2 a 3 nařízení použijí přiměřeně, pokud dotyčné osoby získaly doby pojištění v jiném členském státě v rámci zvláštního systému pro úředníky nebo osoby v podobném postavení, anebo v rámci obecného systému, jestliže dotyčné osoby byly zaměstnány jako úředníci nebo osoby v podobném postavení v souladu s řeckými právními předpisy.
- 8. Pokud dotyčné osobě nevznikl žádný nárok na důchod v rámci zvláštního systému pro úředníky a osoby v podobném postavení, nedotýká se použití čl. 43a odst. 2 a čl. 51a odst. 2 uplatňování řeckých právních předpisů (zákoníku o civilních a vojenských důchodech), pokud jde o převod dob pojištění ze zvláštního systému pro úředníky do obecného systému pojištění pro zaměstnance prostřednictvím úhrady požadovaných příspěvků.
- 1. Podmínka výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo podmínka předchozího povinného pojištění pro případ stejné pojistné události v rámci systému zřízeného pro zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné stejného členského státu stanovená v čl. 1 písm. a) bodě iv) nařízení nemůže být uplatněna vůči osobám, které jsou v souladu s královským dekretem č. 317/1985 ze dne 6. února 1985 pojištěny dobrovolně v rámci obecného systému sociálního zabezpečení jako úředníci nebo zaměstnanci mezinárodní mezivládní organizace.
- 2. Výhody poskytované v královském dekretu č. 2805/79 ze dne 7. prosince 1979 o dobrovolném připojení k obecnému systému sociálního zabezpečení se v souladu se zásadou rovného zacházení rozšiřují i na státní příslušníky ostatních členských států, uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti, kteří mají bydliště na území Společenství a kteří přijetím zaměstnání u mezinárodní organizace přestávají být povinně pojištěni v rámci španělského systému sociálního zabezpečení.
- 3.
- a) Ve všech španělských systémech sociálního zabezpečení, kromě systému pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu, je každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která přestane být pojištěna podle španělských právních předpisů, považována za stále pojištěnou při vzniku pojistné události pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení, je-li pojištěna v rámci právních předpisů jiného členského státu v době vzniku pojistné události, nebo není-li, v případě, že jí náleží dávka za stejnou pojistnou událost na základě právních předpisů jiného členského státu. Druhá podmínka je však považována za splněnou v případě uvedeném v čl. 48 odst. 1.
- b) Pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení se roky, které pracovníkovi chybějí k dobrovolnému nebo povinnému odchodu do důchodu uvedenému v čl. 31 bodu 4 konsolidovaného zákona o státních důchodech, berou v úvahu jako doba skutečně odpracované služby pouze v případě, že dotyčná osoba podléhala v době vzniku pojistné události zakládající nárok na invalidní nebo pozůstalostní důchod zvláštnímu systému pro úředníky ve Španělsku nebo vykonávala činnost, pro kterou je v rámci tohoto systému poskytováno stejné zacházení.
- 4.
- a) Podle článku 47 nařízení se výpočet teoretické španělské dávky provádí na základě skutečných příspěvků pojištěné osoby během let bezprostředně předcházejících platbě posledního příspěvku do španělského sociálního zabezpečení;
- b) Částka získaného důchodu se zvyšuje o částku zvýšení a valorizace vypočtených pro každý následující rok pro důchody stejného druhu.
- 5. S dobami získanými v jiných členských státech, které musí být vzaty v úvahu v rámci zvláštního systému pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu, se pro účely článku 47 nařízení zachází stejně jako s časově nejbližšími dobami získanými ve funkci úředníka ve Španělsku.
- 6. Ve zvláštním systému pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu označuje pojem „acto de servicio“; (služební akt) pracovní úrazy nebo nemoci z povolání ve smyslu hlavy III kapitoly 4 nařízení a pro účely jejího použití.
- 7.
- a) Hlava III kapitola 1 oddíly 2 až 7 se, pokud jde o věcné dávky, nevztahují na osoby oprávněné v rámci zvláštního systému pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu, které podléhají španělskému „Mutualismo administrativo“;
- b) Pokud však má osoba podléhající některému z těchto systémů bydliště ve členském státě, podle jehož právních předpisů
není nárok na věcné dávky podmíněn pojištěním nebo zaměstnáním a
nenáleží žádný důchod,
nemocenská pojišťovna dotyčné osobě doporučí, aby příslušným institucím členského státu, v němž má bydliště, sdělila, že si nepřeje využít svých nároků na věcné dávky přiznávané v rámci vnitrostátních právních předpisů členského státu, v němž má bydliště. Případně to lze provést prostřednictvím odkazu na článek 17a nařízení.
- 8. Bez ohledu na bod 7 se článek 27 nařízení, pokud jde o věcné dávky, považuje za použitelný na každou osobu, která má nárok na důchod v rámci zvláštních systémů pro úředníky, ozbrojené síly a soudní správu i podle právních předpisů jiného členského státu.
- 9. Španělský zvláštní systém pro studenty („Seguro Escolar“) není pro uznávání dávek založen na získání dob pojištění, zaměstnání a bydlení, které jsou vymezeny v čl. 1 písm. r), s) a sa) nařízení. Španělské instituce proto nemohou vydávat odpovídající potvrzení pro účely sčítání dob.
Přesto se španělský zvláštní systém pro studenty použije na studenty, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států a kteří studují ve Španělsku, za stejných podmínek jako na studenty španělské státní příslušnosti.
- 1.
- a) Podpora pro starší zaměstnané osoby, podpora pro starší osoby samostatně výdělečně činné a starobní podpora v zemědělství se poskytují, za podmínek stanovených pro francouzské pracovníky francouzskými právními předpisy, všem zaměstnaným osobám a osobám samostatně výdělečně činným, které jsou státními příslušníky jiných členských států a které v době podání žádosti mají bydliště na francouzském území;
- b) totéž se vztahuje i na uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti;
- c) nařízení se nedotýká ustanovení francouzských právních předpisů, na základě kterých se pro získání nároku na podporu pro starší zaměstnané osoby berou v úvahu pouze doby zaměstnání nebo podobné doby nebo popřípadě doby samostatné výdělečné činnosti získané na území evropských a zámořských (Guadeloupe, Guyana, Martinik a Réunion) departmentů Francouzské republiky.
- 2. Zvláštní příspěvek a hromadné odškodnění stanovené zvláštními právními předpisy o sociálním zabezpečení v hornictví jsou poskytovány jen pracovníkům zaměstnaným ve francouzském hornictví.
- 3. Zákon č. 65-555 ze dne 10. července 1965, který přiznává francouzským státním příslušníkům, již vykonávají nebo vykonávali výdělečnou činnost v zahraničí, možnost připojit se k dobrovolnému systému starobního pojištění, se vztahuje i na státní příslušníky jiných členských států za těchto podmínek:
výdělečná činnost zakládající nárok na dobrovolné pojištění v rámci francouzského systému nesmí být v současnosti ani v minulosti vykonávána ani na francouzském území, ani na území členského státu, jehož je zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná státním příslušníkem,
zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná musí při podání své žádosti předložit doklad o tom, že buď měla bydliště ve Francii po dobu alespoň 10 let, ať již po sobě jdoucích nebo ne, nebo že po stejnou dobu nepřetržitě povinně nebo nepovinně podléhala francouzským právním předpisům.
Výše uvedené podmínky platí rovněž tehdy, když se předpisy, které umožňují francouzskému zaměstnanci vykonávajícímu činnost mimo Francii dobrovolně se připojit buď přímo, nebo prostřednictvím svého zaměstnavatele k francouzskému doplňkovému důchodovému systému, uplatňují na státní příslušníky jiných členských států.
- 4. Osoba, která podléhá francouzským právním předpisům na základě čl. 14 bodu 1 nebo čl. 14a bodu 1 nařízení, má nárok, s ohledem na své rodinné příslušníky doprovázející ji na území členského státu, ve kterém vykonává své povolání, na tyto rodinné dávky:
- a) přídavky na malé děti poskytované do věku tří měsíců;
- b) rodinné dávky poskytované v souladu s článkem 73 nařízení.
- 5. Pro výpočet teoretické částky uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení v základních a doplňkových systémech, ve kterých jsou starobní důchody vyměřovány na základě důchodových bodů, vezme příslušná instituce v úvahu pro každý rok pojištění splněný podle právních předpisů jiného členského státu počet důchodových bodů získaný dělením počtu důchodových bodů získaných podle právních předpisů jí uplatňovaných počtem let odpovídajících těmto bodům.
- 6.
- a) Příhraniční pracovník, který vykonává zaměstnání na území jiného členského státu než Francie a který má bydliště na území francouzských departementů Haut-Rhin, Bas-Rhin a Moselle, má na základě článku 19 nařízení na území těchto departementů nárok na věcné dávky stanovené místním alsasko-lotrinským systémem zřízeným zákony č. 46-1428 ze dne 12. června 1946 a č. 67-814 ze dne 25. září 1967;
- b) tato ustanovení se použijí obdobně na příjemce dávek mající nárok podle čl. 25 odst. 2 a 3 a článků 28 a 29 nařízení.
- 7. Bez ohledu na články 73 a 74 tohoto nařízení se příspěvky na bydlení a přídavek na péči o dítě podle výběru rodičů (dávky poskytované v raném dětství) poskytují pouze dotyčným osobám a jejich rodinným příslušníkům bydlícím na francouzském území.
- 8. Každá zaměstnaná osoba, která přestala podléhat francouzským právním předpisům týkajícím se vdovského pojištění v rámci francouzského obecného systému sociálního zabezpečení nebo systému pro pracovníky v zemědělství, je považována za pojištěnou osobu podle takových právních předpisů v době vzniku pojistné události, pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení, je-li uvedená osoba pojištěna jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů jiného členského státu v době vzniku pojistné události, nebo není-li, v případě, že pozůstalostní dávka náleží na základě právních předpisů o zaměstnaných osobách jiného členského státu. Tato podmínka se však považuje za splněnou v případě uvedeném v čl. 48 odst. 1.
- 9. Francouzské právní předpisy použitelné na zaměstnance nebo bývalého zaměstnance pro účely uplatňování hlavy III kapitoly 3 nařízení se použijí jak na základní systém nebo systémy starobního důchodového pojištění, tak na doplňkový důchodový systém nebo systémy, jichž byla příslušná osoba účastníkem.
- 1. Zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, nezaměstnané osoby, žadatelé o důchod a důchodci a jejich rodinní příslušníci uvedení v čl. 19 odst. 1, čl. 22 odst. 1 a 3, čl. 25 odst. 1 a 3, čl. 26 odst. 1, článcích 28a, 29 a 31 nařízení, kteří mají bydliště nebo pobývají v Irsku, mají nárok na bezplatné využívání veškeré lékařské péče stanovené irskými právními předpisy, pokud náklady na tuto péči nese instituce jiného členského státu než Irska.
- 2. Rodinní příslušníci zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která podléhá právním předpisům jiného členského státu než Irska a splňuje podmínky stanovené uvedenými právními předpisy pro nárok na dávky, případně s přihlédnutím k článku 18 nařízení, mají nárok na bezplatnou lékařskou péči stanovenou irskými právními předpisy, pokud mají bydliště v Irsku.
Náklady na tyto dávky nese instituce, u které je zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna.
Pokud však manžel (manželka) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo osoba pečující o děti vykonává výdělečnou činnost v Irsku, zůstávají dávky pro rodinné příslušníky splatné irskou institucí, pokud je nárok na dávky přiznán pouze podle ustanovení irských právních předpisů.
- 3. Pokud se zaměstnaná osoba podléhající irským právním předpisům, která opustila území členského státu, aby během svého zaměstnání odešla na území jiného členského státu, před svým příjezdem stane obětí nehody, vzniká jí nárok na dávky s ohledem na tuto nehodu,
- a) jako by se tato nehoda stala na území Irska
a
- b) pro účely stanovení, zda byla z důvodu svého zaměstnání pojištěna v rámci uvedených právních předpisů, bez přihlédnutí k její nepřítomnosti na území Irska.
- a) jako by se tato nehoda stala na území Irska
- 4. …
- 5. Pro účely výpočtu výše příjmu pro poskytování dávky v nemoci nebo v nezaměstnanosti podle irských právních předpisů se, aniž je dotčen čl. 23 odst. 1 a čl. 68 odst. 1 nařízení, zaměstnané osobě za každý ukončený pracovní týden, který odpracovala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů jiného členského státu během příslušného finančního roku, přizná částka rovnající se týdenní průměrné odměně za práci zaměstnaného muže nebo ženy, podle okolností.
- 6. Pro účely čl. 40 odst. 3 písm. a) bodu ii) se berou v úvahu pouze doby, během kterých byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná v pracovní neschopnosti ve smyslu irských právních předpisů.
- 7. Pro účely čl. 44 odst. 2 se má za to, že zaměstnaná osoba výslovně požádala o odklad poskytování starobního důchodu, na který by měla nárok podle irských právních předpisů, pokud neodešla do důchodu a odchod do důchodu je podmínkou pro poskytování starobního důchodu.
- 8. …
- 9. Nezaměstnaná osoba vracející se do Irska na konci doby tří měsíců, po které nadále pobírala dávky podle právních předpisů Irska podle čl. 69 odst. 1 nařízení, má nárok žádat o dávky v nezaměstnanosti nehledě na čl. 69 odst. 2, jestliže splňuje podmínky stanovené ve výše uvedených právních předpisech.
- 10. Doba podléhání irským právním předpisům v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení nesmí:
- i) být brána v úvahu podle uvedených ustanovení jako doba podléhání irským právním předpisům pro účely hlavy III nařízení,
ani
- ii) učinit Irsko příslušným státem pro poskytování dávek stanovených v článcích 18, 38 nebo čl. 39 odst. 1 nařízení.
- i) být brána v úvahu podle uvedených ustanovení jako doba podléhání irským právním předpisům pro účely hlavy III nařízení,
- 11. Nárok na doplatek k rodinnému příjmu výhradně na základě právních předpisů Irska se přerušuje, pokud ve stejné době a s ohledem na stejnou osobu náležejí rodinné dávky výhradně na základě právních předpisů Spojeného království, nebo do výše těchto dávek na základě článků 73, 74, 77, 78 nebo 78a nařízení.
Žádné.
Pro účely použití čl. 18 odst. 1, článku 38, čl. 45 odst. 1 až 3, článku 64, čl. 67 odst. 1 a 2 a článku 72 nařízení na jakékoli období počínající 6. říjnem 1980 nebo později se týden pojistného období podle právních předpisů Kyperské republiky stanoví tak, že celkové příjmy rozhodující pro pojištění za příslušné období se vydělí součtem týdenního základního příjmu rozhodujícího pro pojištění za příslušný rok, pokud takto určený počet týdnů nepřesáhne počet kalendářních týdnů v příslušném období.
Žádné.
Žádné.
- 1. Odchylně od čl. 94 odst. 2 nařízení se doby pojištění nebo doby za takové považované získané zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle lucemburských právních předpisů o invalidním, starobním nebo pozůstalostním důchodovém pojištění před 1. lednem 1946 nebo před dřívějším datem stanoveným dvoustrannou úmluvou vezmou v úvahu pro účely těchto právních předpisů jen do té míry, ve které dotyčná osoba prokáže, že získala šest měsíců pojištění v rámci lucemburského systému po dotyčném dni. Pokud je použitelných několik dvoustranných úmluv, berou se v úvahu doby pojištění nebo doby za takové považované s nejstarším datem.
- 2. Pro účely poskytování pevné části lucemburských důchodů se doby pojištění získané podle lucemburských právních předpisů zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými, které nemají bydliště na území Lucemburska, považují ode dne 1. října 1972 za doby bydlení.
- 3. Ustanovení čl. 22 odst. 2 druhého pododstavce nařízení se nedotýká lucemburských právních předpisů, na základě kterých nemůže být povolení nemocenského fondu pro léčbu v zahraničí odmítnuto, pokud potřebná léčba nemůže být poskytnuta v Lucemburském velkovévodství.
- 4. Pro účely přihlédnutí k dobám pojištění stanoveným v čl. 171 odst. 7 zákoníku o sociálním pojištění (Code des assurances sociales) uznává lucemburská instituce doby pojištění získané dotyčnými osobami podle právních předpisů jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle jí uplatňovaných právních předpisů. Použití tohoto ustanovení podléhá podmínce, že dotyčná osoba naposledy získala doby pojištění podle lucemburských právních předpisů.
- 5. Základem pro výpočet pro přiznání důchodu je u úředníka, který nepodléhá v okamžiku odchodu z výkonu služby lucemburským právním předpisům, poslední plat, který pobíral v okamžiku opuštění lucemburské státní služby; tento plat se určí v souladu s právními předpisy platnými v okamžiku splatnosti důchodu.
- 6. V případě přechodu z lucemburského zákonného systému na zvláštní systém pro úředníky nebo osoby v podobném postavení v jiném členském státě se uplatňování lucemburských právních předpisů o retroaktivním pojištění pozastaví.
- 7. Schválení dob lucemburským zákonným systémem je založeno pouze na dobách získaných v Lucembursku.
- 8. Osoby, na které se vztahuje systém zdravotního pojištění v Lucemburském velkovévodství a které studují v jiném členském státě, nejsou povinny připojit se jako studenti na základě právních předpisů země, kde studují.
Žádné.
Žádné.
- 1. Zdravotní pojištění
- a) Pokud jde o nárok na věcné dávky podle nizozemských právních předpisů, rozumějí se osobami majícími nárok na věcné dávky pro účely provádění kapitol 1 a 4 hlavy III tohoto nařízení:
- i) osoby, které jsou podle článku 2 Zorgverzekeringswet (zákon o zdravotním pojištění) povinny se nechat pojistit u zdravotní pojišťovny,
a
- ii) pokud již nejsou zahrnuty do bodu i), osoby, jež jsou rodinnými příslušníky vojáků v činné službě a žijí v jiném členském státě, a osoby, které mají bydliště v jiném členském státě a mají podle tohoto nařízení nárok na zdravotní péči ve státě svého bydliště, avšak náklady hradí Nizozemsko.
- b) Osoby uvedené v písm. a) bodě i) se musí, v souladu s ustanoveními Zorgverzekeringswet (zákon o zdravotním pojištění), nechat pojistit u zdravotní pojišťovny a osoby uvedené v písm. a) bodě ii) se musí zaregistrovat u College voor zorgverzekeringen (Výbor pro zdravotní pojištění).
- c) Ustanovení zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet) a zákona o obecné úpravě zvláštních lékařských výdajů (Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten) týkající se povinnosti platit příspěvky se vztahují na osoby uvedené v písmenu a) a na jejich rodinné příslušníky. Co se týče rodinných příslušníků, hradí příspěvky osoba, od které se odvozuje nárok na zdravotní péči, s výjimkou osob, které jsou rodinnými příslušníky vojáků v činné službě a žijí v jiném členském státě; tito rodinní příslušníci hradí příspěvky přímo.
- d) Ustanovení Zorgverzekeringswet (zákon o zdravotním pojištění) týkající se pozdního pojištění se přiměřeně použijí v případě pozdního zaregistrování osob uvedených v písm. a) bodě ii) u College voor zorgverzekeringen (Výbor pro zdravotní pojištění) .
- e) Osoby, které mají dle právních předpisů jiného členského státu než Nizozemska nárok na věcné dávky a mají bydliště nebo dočasně pobývají v Nizozemsku, mají nárok na věcné dávky v souladu s přístupem uplatňovaným vůči pojištěným osobám v Nizozemsku ze strany instituce v místě bydliště nebo místě pobytu, s ohledem na čl. 11 odst. 1, 2 a 3 a čl. 19 odst. 1 Zorgverzekeringswet (zákon o zdravotním pojištění), stejně jako na věcné dávky poskytované podle Algemene wet bijzondere ziektekosten (zákon o obecném pojištění proti zvláštním lékařským výdajům).
- f) Pro účely článků 27 až 34 tohoto nařízení jsou následující důchody považovány za důchody splatné podle právních předpisů uvedených v písmenu b) (invalidní) a c) (starobní) prohlášení Nizozemského království podle článku 5 tohoto nařízení:
důchody přiznané podle zákona ze dne 6. ledna 1966 o důchodech pro státní zaměstnance a pozůstalé po nich (Algemene burgerlijke pensioenwet) (nizozemský zákon o důchodech pro státní zaměstnance);
důchody přiznané podle zákona ze dne 6. října 1966 o důchodech pro vojáky z povolání a pozůstalé po nich (Algemene militaire pensioenwet) (zákon o vojenských důchodech);
důchody přiznané podle zákona ze dne 15. února 1967 o důchodech pro zaměstnance Nizozemských drah (NV Nederlandse Spoorwegen) a pozůstalé po nich (Spoorwegpensioenwet) (zákon o důchodech na drahách);
důchody přiznané podle Reglement Dienstvoorwaarden Nederlandse Spoorwegen (nařízení o pracovním řádu nizozemských drah);
dávky přiznané osobám v důchodu před dosažením důchodového věku 65 let v rámci důchodového systému určeného k poskytování pomoci ve stáří bývalým pracovníkům nebo dávky poskytované v případě předčasného odchodu z trhu práce v rámci systému zřízeného státem nebo v rámci kolektivní dohody pro osoby ve věku 55 let a více;
dávky vyplácené vojenskému personálu a státním úředníkům v souladu s režimem platným pro případy propouštění zaměstnanců z důvodu nadstavu, odchodu z aktivní služby do starobního důchodu a předčasného odchodu do důchodu;
- g) Pro účely kapitol 1 a 4 hlavy III tohoto nařízení se náhrada bez nároku podle nizozemského systému v případě omezeného využívání zdravotnických zařízení považuje za hotovostní dávku v nemoci.
- a) Pokud jde o nárok na věcné dávky podle nizozemských právních předpisů, rozumějí se osobami majícími nárok na věcné dávky pro účely provádění kapitol 1 a 4 hlavy III tohoto nařízení:
- 2. Uplatňování nizozemského zákona o obecném starobním pojištění (Toepassing van de Nederlandse Algemene Ouderdomswet) (AOW)
- a) Snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 AOW se nevztahuje na kalendářní roky nebo jejich části před 1. lednem 1957, během kterých měl příjemce nesplňující podmínky umožňující mu považovat takový rok za doby pojištění bydliště na území Nizozemska mezi věkem 15 a 65 let, nebo během kterých, zatímco bydlel na území jiného členského státu, byl zaměstnán v Nizozemsku zaměstnavatelem usazeným v této zemi.
Odchylně od článku 7 AOW jsou osoby, které měly bydliště nebo pracovaly za výše uvedených podmínek pouze před 1. lednem 1957, také považovány za mající nárok na důchod;
- b) snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 AOW se nevztahuje na kalendářní roky nebo jejich části před 2. srpnem 1989, během kterých nebyla mezi svým patnáctým a šedesátým pátým rokem osoba, která je nebo byla ve stavu manželském, pojištěna podle výše uvedených právních předpisů, i když měla bydliště na území jiného členského státu než Nizozemska, jestliže se tyto kalendářní roky nebo jejich části kryjí na jedné straně s dobami pojištění získanými manželem (manželkou) osoby podle uvedených právních předpisů za předpokladu, že jejich manželství trvalo během těchto dob, a na druhé straně s kalendářními roky nebo jejich částmi, které se berou v úvahu na základě písmene a).
Odchylně od článku 7 AOW je tato osoba považována za důchodce;
- c) snížení uvedené v čl. 13 odst. 2 AOW se nevztahuje na kalendářní roky nebo jejich části před 1. lednem 1957, během kterých měl manžel (manželka) důchodce, který nesplňuje podmínky pro považování těchto roků za doby pojištění, bydliště v Nizozemsku mezi svým patnáctým a šedesátým pátým rokem nebo během kterých, i když měl manžel (manželka) bydliště na území jiného členského státu, byl zaměstnán v Nizozemsku zaměstnavatelem usazeným v této zemi;
- d) snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 AOW se nevztahuje na kalendářní roky nebo jejich části před 2. srpnem 1989, během kterých měl mezi svým patnáctým a šedesátým pátým rokem manžel (manželka) důchodce bydliště v jiném členském státě než v Nizozemsku a nebyl pojištěn podle výše uvedených právních předpisů, jestliže se tyto kalendářní roky nebo jejich části kryjí na jedné straně s dobami pojištění získanými manželem (manželkou) podle uvedených právních předpisů za předpokladu, že jejich manželství trvalo během těchto dob, a na druhé straně s kalendářními roky nebo jejich částmi, které se berou v úvahu na základě písmene a);
- e) písmena a), b), c) a d) se použijí, pouze jestliže měla dotyčná osoba bydliště po dobu šesti let na území jednoho nebo více členských států po dosažení věku 59 let a dokud má uvedená osoba bydliště na území jednoho z těchto členských států;
- f) odchylně od čl. 45 odst. 1 zákona o obecném starobním pojištění (AOW) a čl. 63 odst. 1 zákona o obecném pojištění pozůstalých (ANW) je manželu (manželce) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné pojištěné v rámci povinného systému pojištění, jenž má bydliště v jiném členském státě než v Nizozemsku, povoleno dobrovolně se pojistit podle uvedených právních předpisů, ale pouze na doby po 2. srpnu 1989, během kterých dotčená zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná osoba byla nebo je povinně pojištěna podle výše uvedených právních předpisů. Platnost povolení dobrovolného pojištění končí dnem skončení povinného pojištění zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné.
Platnost uvedeného povolení však nekončí, pokud povinné pojištění zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné skončí v důsledku její smrti nebo pokud vdova (vdovec) po ní pobírá pouze důchod podle nizozemských zákona o obecném pojištění pozůstalých (AWW).
Platnost tohoto povolení skončí v každém případě dnem, kdy dobrovolně pojištěná osoba dosáhne věku 65 let.
Příspěvek, který musí být placen na výše uvedené dobrovolné pojištění, se pro manžela (manželku) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která je povinně pojištěna podle nizozemských právních předpisů o obecném systému pojištění ve stáří (AOW) a nizozemských zákona o obecném pojištění pozůstalých (AWW), určuje v souladu s ustanoveními o určení příspěvku povinného pojištění za podmínky, že se má za to, že příjem manžela (manželky) byl získán v Nizozemsku.
Pro manžela (manželku) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která byla povinně pojištěna dne 2. srpna 1989 nebo později, se určuje příspěvek v souladu s ustanoveními o stanovení příspěvku dobrovolného pojištění podle nizozemských právních předpisů o obecném pojištění ve stáří a nizozemských zákona o obecném pojištění pozůstalých;
- g) povolení uvedené v písmenu f) je přiznáno pouze tehdy, jestliže manžel (manželka) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné o úmyslu uzavřít dobrovolné pojištění uvědomí Sociale Verzekeringsbank (Sociální pojišťovnu) nejpozději do jednoho roku pro zahájení doby jejího povinného pojištění.
Pro manžela (manželku) zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, která byla povinně pojištěna bezprostředně před dnem 2. srpna 1989 nebo dne 2. srpna 1989, začíná doba jednoho roku dnem 2. srpna 1989.
Povolení uvedené v bodě 4 písm. f) nesmí být přiznáno manželovi (manželce), který nemá bydliště v Nizozemsku, zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, na kterou se vztahují čl. 14 bod 1, čl. 14a bod 1 nebo článek 17 nařízení, jestliže uvedený manžel (manželka) pouze v souladu s nizozemskými právními předpisy má nebo měl povolení zařídit si dobrovolné pojištění;
- h) písmena a), b), c), d) a f) se nevztahují na doby, které se kryjí s dobami, jež mohou být vzaty v úvahu pro výpočet důchodových nároků podle právních předpisů o starobním pojištění jiného členského státu než Nizozemska, ani na doby, po které dotyčná osoba pobírala starobní důchod podle těchto právních předpisů;
- i) pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení se jako doby pojištění berou v úvahu pouze doby pojištění získané po dosažení věku 15 let podle nizozemského obecného zákona o pojištění ve stáří (AOW);
- a) Snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 AOW se nevztahuje na kalendářní roky nebo jejich části před 1. lednem 1957, během kterých měl příjemce nesplňující podmínky umožňující mu považovat takový rok za doby pojištění bydliště na území Nizozemska mezi věkem 15 a 65 let, nebo během kterých, zatímco bydlel na území jiného členského státu, byl zaměstnán v Nizozemsku zaměstnavatelem usazeným v této zemi.
- 3. Uplatňování nizozemských právních předpisů o obecném pojištění pozůstalých
- a) každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která již nepodléhá nizozemským právním předpisům o obecném pojištění pozůstalých, je považována za pojištěnou podle těchto právních předpisů v době vzniku pojistné události pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení, jestliže je pro případ stejné pojistné události pojištěna podle právních předpisů jiného členského státu, nebo není-li, pokud pozůstalostní dávka náleží na základě právních předpisů jiného členského státu. Druhá podmínka se však považuje za splněnou v případě uvedeném v čl. 48 odst. 1;
- b) pokud má vdova na základě písmene a) nárok na vdovský důchod podle nizozemských právních předpisů o obecném pojištění pozůstalých, vypočte se uvedený důchod v souladu s čl. 46 odst. 2 nařízení.
Pro účely těchto ustanovení se za doby pojištění získané před 1. říjnem 1959, během kterých měla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná bydliště na území Nizozemska po dosažení věku patnácti let, nebo během kterých, zatímco měla bydliště na území jiného členského státu, byla zaměstnána v Nizozemsku zaměstnavatelem usazeným v této zemi, považují také doby pojištění získané podle výše uvedených nizozemských právních předpisů;
- c) doby, ke kterým se přihlíží na základě písmena b), se neberou v úvahu, pokud se kryjí s dobami pojištění získanými podle právních předpisů jiného státu s ohledem na pozůstalostní důchody;
- d) pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení se jako doby pojištění berou v úvahu pouze doby pojištění získané po dosažení patnácti let věku podle nizozemských právních předpisů.
- 4. Uplatňování nizozemských právních předpisů o pracovní neschopnosti
- a) Každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která přestane být pojištěna podle zákona ze dne 11. prosince 1975 o obecné úpravě pracovní neschopnosti (Algemene arbeidsongeschiktheidswet) (AAW), zákona ze dne 24. dubna 1997 o pojištění osob samostatně výdělečně činných pro případ pracovní neschopnosti (Wet arbeitsongeschiktheidsverzekering zelfstandigen) (WAZ), zákona ze dne 18. února 1966 o pojištění v případě pracovní neschopnosti (Wet op de arbeidsongeschiktheidsverzekering) (WAO) nebo podle zákona ze dne 10. listopadu 2005 o práci a mzdě podle pracovní schopnosti (Wet werk en inkomen naar arbeidsvermogen) (WIA), je považována za pojištěnou v době vzniku pojistné události pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení, jestliže je pojištěna pro případ stejné pojistné události podle právních předpisů jiného členského státu, nebo není-li, pokud jí náleží dávka podle právních předpisů jiného členského státu pro případ stejné pojistné události. Druhá podmínka se však považuje za splněnou v případě uvedeném v čl. 48 odst. 1.
- b) Má-li podle písmene a) dotyčná osoba nárok na nizozemskou dávku v invaliditě, provede se výpočet dávek podle čl. 46 odst. 2 nařízení:
- i) v souladu s WAO, jestliže dotyčná osoba před vznikem pracovní neschopnosti naposledy pracovala jako zaměstnaná osoba ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení a pokud pracovní neschopnost vznikla před 1. lednem 2004. Pokud pracovní neschopnost vznikla 1. ledna 2004 nebo po tomto dni, vypočítá se výše této dávky na základě WIA,
- ii) v souladu s WAZ, jestliže dotyčná osoba před vznikem pracovní neschopnosti naposledy pracovala jinak než jako zaměstnaná osoba ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení.
- c) Při výpočtu dávek poskytovaných v souladu s WAO, s WIA nebo s WAZ přihlížejí nizozemské instituce
k dobám zaměstnání a k rovnocenným dobám získaným v Nizozemsku před 1. červencem 1967,
k dobám pojištění získaným podle WAO,
k dobám pojištění získaným dotyčnou osobou po dosažení věku 15 let podle AAW, pokud se nekryjí s dobami pojištění získanými podle WAO,
k dobám pojištění získaným podle WAZ,
k dobám pojištění získaným podle WIA.
- d) Při výpočtu nizozemské dávky v invaliditě na základě čl. 40 odst. 1 nařízení neberou nizozemské instituce v úvahu příplatek poskytnutý popřípadě příjemci dávky na základě zákona o příplatcích. Nárok na uvedený příplatek a jeho výše jsou vypočteny pouze na základě zákona o příplatcích.
- 5. Uplatňování nizozemských právních předpisů o rodinných přídavcích
- a) Zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, na kterou se staly použitelné nizozemské právní předpisy během kalendářního čtvrtletí a která první den tohoto čtvrtletí podléhala odpovídajícím právním předpisům jiného členského státu, je považována za pojištěnou podle nizozemských právních předpisů od uvedeného prvního dne;
- b) výše rodinných dávek, které může uplatňovat zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, jež je na základě písmene a) považována za pojištěnou podle nizozemských právních předpisů o rodinných dávkách, se určuje postupy stanovenými v prováděcím nařízení uvedeném v článku 98 nařízení.
- 6. Uplatňování některých přechodných ustanovení
Ustanovení čl. 45 odst. 1 se nevztahují na posuzování nároku na dávky podle přechodných ustanovení právních předpisů o obecném starobním pojištění (článek 46), o obecném pojištění pro vdovy a sirotky a o obecném pojištění v případě pracovní neschopnosti.
- 7. Pro účely použití hlavy II nařízení se osoba považovaná za zaměstnanou osobu ve smyslu zákona o dani z příjmu z roku 1964, která je takto pojištěna národním pojištěním, považuje za vykonávající činnost v placeném zaměstnání.
- 1. Uplatňování nařízení se nedotýká ustanovení rakouských právních předpisů týkajících se převodu dob pojištění prostřednictvím úhrady příslušné částky v případě přechodu z obecného systému do zvláštního systému pro úředníky nebo opačně.
- 2. Pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení se doplatky příspěvků na doplňkové pojištění a doplňkovou dávku horníků podle rakouských právních předpisů neberou v úvahu. V těchto případech se výše vypočtená podle čl. 46 odst. 2 nařízení zvyšuje o doplatky příspěvků na doplňkové pojištění a doplňkovou dávku horníků.
- 3. Pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení je při uplatňování rakouských právních předpisů za den vzniku nároku na důchod (Stichtag) považován den vzniku pojistné události.
- 4. Uplatňování nařízení neomezuje nárok na dávky na základě rakouských právních předpisů s ohledem na osoby, jejichž situace v oblasti sociálního zabezpečení utrpěla z důvodů politických, náboženských nebo z důvodů původu.
- 5. Ustanovení čl. 22 odst. 1 písm. a) nařízení se vztahuje také na osoby pojištěné pro případ nemoci v rámci rakouského zákona o ochraně některých kategorií osob, které utrpěly újmu (Versorgungsgesetze).
- 6. Pro účely nařízení se dávky poskytnuté podle zákona o ochraně ozbrojených sil (Heeresversorgungsgesetz — HVG) považují za dávky poskytnuté v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
- 7. Zvláštní podpora podle zákona o zvláštní podpoře („Sonderunterstützungsgesetz“) ze dne 30. listopadu 1973 se pro účely uplatňování nařízení považuje za starobní důchod.
- 8. Pro výpočet teoretické výše dávky v souladu s čl. 46 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení, týkajícího se dávek nebo částí dávek důchodového systému komor svobodných povolání (Kammern der Freien Berufe), financovaného výlučně fondovým způsobem nebo založeného na systému důchodových účtů, bere příslušná instituce pro každý měsíc pojištění získaný podle právních předpisů kteréhokoli členského státu v úvahu kapitál v poměru ke kapitálu skutečně shromážděnému v daném důchodovém systému, nebo o němž se předpokládá, že byl shromážděn v systému důchodových účtů, a počet měsíců doby pojištění v daném důchodovém systému.
- 9. Článek 79a nařízení se použije obdobně pro výpočet sirotčích důchodů a zvýšení nebo příplatků k důchodům pro děti z důchodového systému komor svobodných povolání (Kammern der Freien Berufe).
- 10. Pro výpočet teoretické výše uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení, pokud jde o dávky zakládající se na důchodovém účtu podle zákona o všeobecné úpravě důchodů (Allgemeines Pensionsgesetz) (APG), bere příslušná instituce v úvahu pro každý měsíc získaného pojištění podle právních předpisů ostatních členských států část celkové částky stanovené v souladu s APG ke dni zahájení nároku na důchod, která odpovídá podílu celkové částky a počtu měsíců pojištění, na kterém se celková částka zakládá.
Pro účely článku 88 Charty učitelů ze dne 26. ledna 1982, pokud jde o nárok učitelů na předčasný odchod do důchodu, se doba, po kterou byli učitelé zaměstnáni podle právních předpisů jiného členského státu, považuje za dobu zaměstnání podle polských právních předpisů a ukončení pracovního poměru učitele podle právních předpisů jiného členského státu se považuje za ukončení pracovního poměru podle polských právních předpisů.
Pokud jde o osoby podléhající zvláštnímu systému pro úředníky a osoby v podobném postavení, které již nepracují pro portugalskou správu v okamžiku odchodu do důchodu nebo v okamžiku stanovení jejich nároku na důchod, bere se pro účely vyměření důchodu v úvahu poslední plat vyplacený uvedenou správou.
V systémech, ve kterých jsou důchody vypočítávány na základě důchodových bodů, vezme příslušná instituce při výpočtu teoretické částky uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení pro každý rok pojištění splněný podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu v úvahu počet důchodových bodů vypočtený vydělením počtu důchodových bodů získaných podle právních předpisů, které uplatňuje, počtem roků odpovídajícím těmto bodům.
Žádné.
Žádné.
- 1. Pokud se uplatňuje čl. 46 odst. 2 písm. a) pro účely výpočtu výdělku za započítané období podle finských právních předpisů o důchodech závislých na výdělku a pokud jsou doby důchodového pojištění dané osoby u části referenční doby podle finských právních předpisů založeny na zaměstnání v jiném členském státě, rovná se výdělek za započítané období součtu výdělků získaných během části referenční doby ve Finsku vydělenému počtem měsíců, jež byly během referenční doby dobou pojištění ve Finsku.
- 2. Pokud finské právní předpisy stanoví, že finská instituce musí vyplácet příplatek z důvodu prodlení při vyřizování žádosti o důchod, považuje se žádost podaná instituci jiného členského státu pro účely použití ustanovení finských právních předpisů týkajících se těchto příplatků za podanou dnem, kdy byla spolu se všemi nezbytnými přílohami doručena příslušné instituci ve Finsku.
- 3. Při uplatňování hlavy III kapitoly 3 nařízení se zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která již není pojištěna v rámci státního penzijního systému, považuje za pojištěnou, pokud je v době vzniku pojistné události pojištěna podle právních předpisů jiného členského státu, nebo není-li, pokud má nárok na důchod odpovídající stejné pojistné události podle právních předpisů jiného členského státu. Druhá podmínka je však považována za splněnou v případě uvedeném v čl. 48 odst. 1.
- 4. Pokud má osoba pojištěná v rámci zvláštního systému pro úředníky bydliště ve Finsku a
- a) hlava III kapitola 1 oddíly 2 až 7 se nepoužijí a
- b) dotyčná osoba nemá nárok na důchod vyplácený Finskem,
je tato osoba povinna hradit náklady na věcné dávky poskytované jí nebo jejím rodinným příslušníkům ve Finsku, pokud jsou tyto dávky poskytovány v rámci zvláštního systému pro úředníky a systému pojištění osob jej doplňujícího.
- 1. Při uplatňování článku 72 nařízení pro účely stanovení nároku osoby na rodičovskou dávku jsou doby pojištění získané v jiném členském státě považovány za doby založené na stejných průměrných příjmech jako doby pojištění získané ve Švédsku, ke kterým jsou přičteny.
- 1. Ustanovení tohoto nařízení o sčítání dob pojištění nebo délky pobytu se nevztahují na přechodná ustanovení švédských právních předpisů o nároku na minimální důchod osob narozených v roce 1937 či dříve majících přede dnem podání žádosti o důchod po stanovenou dobu bydliště ve Švédsku (zákon 2000:798).
- 2. Pro účely výpočtu předpokládaného příjmu pro stanovení podpory v nemoci závislé na příjmu a podpory při neschopnosti pracovat závislé na příjmu v souladu s kapitolou 8 Lag (1962:381) om allmän försäkring (zákon o obecném pojištění) platí:
- a) Pokud pojištěná osoba podléhá během referenční doby rovněž právním předpisům jednoho či více jiných členských států, protože vykonávala činnost jako zaměstnaná osoba či osoba samostatně výdělečně činná, považuje se příjem v dotčeném členském státu/dotčených členských státech za rovnocenný průměrnému hrubému příjmu pojištěné osoby ve Švédsku dosaženému během části referenční doby strávené ve Švédsku, který se vypočítá tak, že se výdělek získaný ve Švédsku vydělí počtem let, v jejichž rámci byl dosažen.
- b) Pokud se dávky vypočítávají podle článku 40 tohoto nařízení a osoby nejsou pojištěny ve Švédsku, stanoví se referenční doba podle kapitoly 8 odst. 2 a 8 výše uvedeného zákona, jako kdyby daná osoba ve Švédsku pojištěna byla. Pokud dotčená osoba nemá podle zákona o starobních důchodech závislých na příjmu (1998:674) během této doby žádný příjem zakládající nárok na důchod, je dovoleno, aby referenční doba započala od dřívějšího okamžiku, kdy pojištěná osoba měla příjem z výdělečné činnosti ve Švédsku.
- 3.
- a) Pro účely výpočtu pomyslného důchodového pozůstalostního jmění pro stanovení pozůstalostního důchodu závislého na příjmu (zákon 2000:461) se, pokud není splněn požadavek švédských právních předpisů týkající se získání nároku na důchod za alespoň tři roky z pěti kalendářních let bezprostředně předcházejících smrti dané osoby (referenční doba), zohledňují se rovněž doby pojištění splněné v jiném členském státu, jako kdyby byly splněny ve Švédsku. Má se za to, že doby pojištění splněné v jiných členských státech vycházejí z průměrného švédského základu pro důchod. Pokud se u dotčené osoby za základ pro důchod počítá pouze jeden rok ve Švédsku, má se za to, že každá doba pojištění v jiném členském státě představuje stejnou hodnotu.
- b) Pro účely výpočtu pomyslných důchodových kreditů pro stanovení vdovského důchodu v souvislosti se smrtí, která nastala dne 1. ledna 2003 či později, se, pokud není splněn požadavek švédských právních předpisů týkající se získání důchodových kreditů za alespoň dva roky ze čtyř let bezprostředně předcházejících smrti pojištěné osoby (referenční doba) a doby pojištění byly během referenční doby splněny v jiném členském státě, má za to, že jsou tyto roky založeny na stejných důchodových kreditech jako švédský rok.
- 5. Osoba pojištěná v rámci zvláštního systému pro úředníky, která má bydliště ve Švédsku a
- a) na kterou se nepoužije hlava III kapitola 1 oddíly 2 až 7 a
- b) která nemá ve Švédsku nárok na důchod,
je povinna hradit náklady na lékařskou péči poskytnutou ve Švédsku podle sazebníku, který se podle švédských právních předpisů použije na osoby nemající bydliště ve Švédsku, pokud je péče poskytnuta v rámci příslušného zvláštního systému nebo v rámci systému pojištění osob jej doplňujícího. Toto ustanovení se vztahuje i na manžela (manželku) a na děti mladší osmnácti let osoby, která se v této situaci nachází.
- 1. Pokud osoba, která má obvykle bydliště na území Gibraltaru nebo která byla od té doby, co naposledy přijela do Gibraltaru, povinna platit příspěvky podle právních předpisů Gibraltaru jako zaměstnaná osoba, žádá v důsledku pracovní neschopnosti, mateřství nebo nezaměstnanosti o osvobození od placení příspěvků po určitou dobu a žádá, aby jí byly příspěvky za uvedené období připsány, považuje se každá doba, během které uvedená osoba pracovala na území jiného členského státu než Spojeného království, pro účely její žádosti za dobu, během které byla zaměstnána na území Gibraltaru a za kterou platila příspěvky jako zaměstnaná osoba v souladu s právními předpisy Gibraltaru.
- 2. Pokud v souladu s právními předpisy Spojeného království může osoba mít nárok na starobní důchod, jestliže
- a) se příspěvky bývalého manžela (manželky) berou v úvahu, jako by šlo o vlastní příspěvky uvedené osoby,
nebo
- b) jsou podmínky příspěvku splněny uvedeným manželem (manželkou) nebo bývalým manželem (manželkou),
a jestliže v každém případě manžel (manželka) nebo bývalý manžel (manželka) je nebo byl zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou, která podléhala právním předpisům dvou nebo více členských států, použije se za účelem stanovení nároku podle právních předpisů Spojeného království hlava III kapitola 3 nařízení. V tomto případě se za „doby pojištění“ pro účely uvedené kapitoly považují doby pojištění získané
- i) manželem či manželkou nebo bývalým manželem či manželkou, pokud nárok uplatňuje:
vdaná žena nebo
osoba, jejíž manželství skončilo jinak než smrtí manžela či manželky,
nebo
- ii) bývalým manželem či manželkou, pokud nárok uplatňuje:
vdovec, který bezprostředně před důchodovým věkem nemá nárok na příspěvek pro ovdovělého rodiče, nebo
vdova, která bezprostředně před důchodovým věkem nemá nárok na dávky pro ovdovělou matku, příspěvek pro ovdovělého rodiče ani na vdovský důchod, nebo která má pouze nárok na vdovský důchod podmíněný dosažením věkové hranice vypočtený v souladu s čl. 46 odst. 2 nařízení, a pro tento účel se „vdovským důchodem podmíněným dosažením věkové hranice“ rozumí vdovský důchod, který má být vyplácen ve snížené výši v souladu s článkem 39(4) zákona z roku 1992 o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení.
- a) se příspěvky bývalého manžela (manželky) berou v úvahu, jako by šlo o vlastní příspěvky uvedené osoby,
- 3.
- a) Pokud je dávka v nezaměstnanosti stanovená podle právních předpisů Spojeného království vyplácena osobě na základě čl. 71 odst. 1 písm. a) bodu ii) nebo písm. b) bodu ii) nařízení, považují se pro účely splnění podmínek, jež ukládají právní předpisy Spojeného království ve vztahu k přídavkům na děti týkající se doby přítomnosti na území Velké Británie, popřípadě Severního Irska, dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaných uvedenou osobou podle právních předpisů jiného členského státu, za doby přítomnosti ve Velké Británii nebo v Severním Irsku;
- b) vztahují-li se na základě hlavy II nařízení, s výjimkou čl. 13 odst. 2 písm f), právní předpisy Spojeného království na zaměstnanou osobu nebo osobu samostatně výdělečně činnou, která nesplňuje podmínku stanovenou právními předpisy Spojeného království ve vztahu k přídavkům na děti (child benefits) týkající se:
- i) přítomnosti na území Velké Británie nebo Severního Irska, má se za to, pro účely splnění takové podmínky, že uvedená osoba tam byla přítomna,
- ii) doby přítomnosti na území Velké Británie nebo Severního Irska, pro účely splnění těchto podmínek se doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané uvedeným pracovníkem podle právních předpisů jiného členského státu považují za doby přítomnosti na území Velké Británie nebo popřípadě Severního Irska;
- c) pokud jde o nárok na rodinné přídavky (family allowances) podle právních předpisů Gibraltaru, použijí se písmena a) a b) obdobně.
- 4. Dávka pro vdovy (widow's payment) poskytovaná podle právních předpisů Spojeného království je pro účely kapitoly 3 nařízení považována za pozůstalostní důchod.
- 5. Pro účely použití čl. 10a odst. 2 na ustanovení týkající se nároku na příspěvek na pečovatelskou službu (attendance allowance), příspěvek na invalidní péči a příspěvek na výživu v případě pracovní neschopnosti se berou v úvahu doby zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané na území jiného členského státu než Spojeného království v míře nezbytné pro splnění podmínek přítomnosti ve Spojeném království přede dnem, k němuž nárok na dotyčnou dávku poprvé vznikl.
- 6. Pokud se zaměstnaná osoba podléhající právním předpisům Spojeného království, která opustila území členského státu, aby během svého zaměstnání odešla na území jiného členského státu, před svým příjezdem stane obětí nehody, vzniká jí nárok na dávky s ohledem na tuto nehodu,
- a) jako by se nehoda stala na území Spojeného království
a
- b) pro účely stanovení, zda šlo o zaměstnanou osobu (employed earner) podle právních předpisů Velké Británie nebo právních předpisů Severního Irska nebo zaměstnanou osobou (employed person) podle právních předpisů Gibraltaru, bez přihlédnutí k její nepřítomnosti na těchto územích.
- a) jako by se nehoda stala na území Spojeného království
- 7. Nařízení se nevztahuje na ta ustanovení právních předpisů Spojeného království, která jsou určena k uvedení v platnost jakékoli dohody o sociálním zabezpečení mezi Spojeným královstvím a třetím státem.
- 8. Pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení se neberou v úvahu odstupňované příspěvky placené pojištěnou osobou podle právních předpisů Spojeného království ani odstupňované starobní dávky splatné podle uvedených právních předpisů. Částka odstupňovaných příspěvků se připočte k dávce náležející podle právních předpisů Spojeného království stanovené v souladu s uvedenou kapitolou. Součet obou částek tvoří dávku skutečně náležející dotyčné osobě.
- 9. …
- 10. Pro účely použití výnosu o nepříspěvkové dávce sociálního pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti (non-contributory social insurance benefits and unemployment insurance ordinance) v Gibraltaru se každá osoba, na kterou se vztahuje toto nařízení, považuje za osobu mající obvyklé bydliště na území Gibraltaru, má-li bydliště v některém členském státě.
- 11. Pro účely článků 27, 28, 28a, 29, 30 a 31 nařízení se dávky splatné mimo Spojené království pouze na základě čl. 95b odst. 8 nařízení považují za dávky v invaliditě.
- 12. Pro účely čl. 10 odst. 1 nařízení se každý příjemce dávek podle právních předpisů Spojeného království, který pobývá na území jiného členského státu, po dobu svého pobytu považuje za osobu mající bydliště v uvedeném jiném členském státě.
- 14. Pro účely čl. 40 odst. 3 písm. a) bodu ii) se berou v úvahu pouze doby, během kterých byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná v pracovní neschopnosti ve smyslu právních předpisů Spojeného království.
- 16. Nezaměstnaná osoba navracející se do Spojeného království po konci doby tří měsíců, během kterých nadále pobírala dávky podle právních předpisů Spojeného království na základě čl. 69 odst. 1, má nadále nárok na dávky v nezaměstnanosti odchylně od čl. 69 odst. 2, jestliže splňuje podmínky výše uvedených právních předpisů.
- 17. Pro účely vzniku nároku na příspěvek při těžkém zdravotním postižení každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která podléhá nebo podléhala právním předpisům Spojeného království v souladu s hlavou II nařízení, s výjimkou čl. 13 odst. 2 písm. f),
- a) je po celou dobu, po kterou byla zaměstnána nebo samostatně výdělečně činná a podléhala právním předpisům Spojeného království, zatímco byla přítomna nebo měla bydliště v jiném členském státě, považována za přítomnou nebo s bydlištěm ve Spojeném království;
- b) má nárok na to, aby doby pojištění jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná získané na území a podle právních předpisů jiného členského státu byly považovány za doby přítomnosti nebo bydlení ve Spojeném království.
- 18. Doba podléhání právním předpisům Spojeného království v souladu s č. 13 odst. 2 písm. f) nařízení nemůže:
- i) být brána v úvahu podle uvedeného ustanovení jako doba podléhání právním předpisům Spojeného království pro účely hlavy III nařízení,
ani
- ii) učinit Spojené království příslušným státem pro poskytování dávek stanovených v článcích 18, 38 nebo čl. 39 odst. 1 nařízení.
- i) být brána v úvahu podle uvedeného ustanovení jako doba podléhání právním předpisům Spojeného království pro účely hlavy III nařízení,
- 19. S výhradou jakýchkoli úmluv uzavřených s jednotlivými členskými státy se pro účely čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení a článku 10b prováděcího nařízení právní předpisy Spojeného království přestávají vztahovat na jakoukoli osobu dříve podléhající právním předpisům Spojeného království jako zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná po uplynutí posledního z následujících tří dnů:
- a) dne, ve kterém přemístila bydliště do jiného členského státu uvedeného v čl. 13 odst. 2 písm. f);
- b) dne skončení zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, buď trvalé nebo dočasné, během kterých uvedená osoba podléhala právním předpisům Spojeného království;
- c) posledního dne každé doby pobírání britských dávek v nemoci a mateřství (včetně věcných dávek, pro které je Spojené království příslušným státem) nebo dávek v nezaměstnanosti, které
- i) začaly přede dnem přemístění bydliště do jiného členského státu nebo, jestliže později,
- ii) po kterých následovalo zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost v jiném členském státě, zatímco uvedená osoba podléhala právním předpisům Spojeného království.
- 20. Skutečnost, že osoba začala podléhat právním předpisům jiného členského státu v souladu s čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení, článkem 10b prováděcího nařízení a výše uvedeným bodem 19, nebrání,
- a) aby na ni Spojené království jako příslušný stát uplatňovalo ustanovení týkající se zaměstnaných osob nebo osob samostatně výdělečně činných hlavy III kapitoly 1 a kapitoly 2 oddílu 1 nebo čl. 40 odst. 2 nařízení, jestliže zůstane zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou pro tyto účely a byla tak naposledy pojištěna podle právních předpisů Spojeného království;
- b) aby s ní bylo pro účely hlavy III kapitol 7 a 8 nařízení nebo článků 10 nebo 10a prováděcího nařízení zacházeno jako se zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou za předpokladu, že je jí vyplácena britská dávka podle hlavy III kapitoly 1 v souladu s písmenem a).
- 21. V případě studentů nebo jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých po studentovi se čl. 10a odst. 2 nařízení nepoužije na dávky zamýšlené výhradně jako zvláštní ochrana pro zdravotně postižené.
- 21. Nárok na rodinné přídavky pouze podle právních předpisů Spojeného království se přerušuje, pokud ve stejné době a s ohledem na stejného rodinného příslušníka náležejí rodinné dávky výhradně podle právních předpisů Irska, nebo do výše těchto dávek na základě článků 73, 74, 77, 78 nebo 78a nařízení.
A. BELGIE
1. Na osoby, jejichž nárok na věcné dávky nemocenského pojištění vyplývá z úpravy belgického systému povinného nemocenského a invalidního pojištění použitelného na osoby samostatně výdělečně činné, se vztahuje hlava III kapitola 1 nařízení, včetně čl. 35 odst. 1, za těchto podmínek:
- a) v případě pobytu na území jiného členského státu než Belgie mají dotyčné osoby nárok na:
- i) věcné dávky s ohledem na lékařskou péči v případě hospitalizace stanovené podle právních předpisů členského státu pobytu,
- ii) náhradu příslušnou belgickou institucí, pokud jde o ostatní věcné dávky stanovené podle belgického systému v sazbě stanovené podle právních předpisů státu pobytu;
- b) v případě, že mají bydliště na území jiného členského státu než Belgie, mají dotyčné osoby nárok na věcné dávky stanovené podle právních předpisů členského státu bydliště za předpokladu, že platí příslušné belgické instituci doplňkový příspěvek stanovený belgickými předpisy.
2. Pro účely použití hlavy III kapitol 7 a 8 nařízení příslušnou belgickou institucí se dítě považuje za vychovávané v členském státě, na jehož území má bydliště.
3. Pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení se doby důchodového pojištění získané podle belgických právních předpisů před 1. lednem 1945 rovněž považují za doby pojištění získané podle belgických právních předpisů týkajících se obecného systému invalidního pojištění a systému pro námořníky.
4. Pro účely čl. 40 odst. 3 písm. a) bodu ii) se berou v úvahu pouze doby, během nichž byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná v pracovní neschopnosti ve smyslu belgických právních předpisů.
5. Pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení jsou doby důchodového pojištění získané osobami samostatně výdělečně činnými podle belgických právních předpisů před vstupem v platnost právních předpisů o pracovní neschopnosti osob samostatně výdělečně činných považovány za doby získané podle posledně uvedených právních předpisů.
6. Pro určení, zda jsou splněny požadavky týkající se nároku na dávky v nezaměstnanosti uložené belgickými právními předpisy, se berou v úvahu dny přijaté za rovnocenné ve smyslu uvedených právních předpisů pouze tehdy, byly-li odpracované dny, které jim předcházely, dny placeného zaměstnání.
7. Pro účely článku 72 a čl. 79 odst. 1 písm. a) nařízení se berou v úvahu doby zaměstnání nebo doby pojištění získané podle právních předpisů jiného členského státu, pokud nárok na dávky podle belgických právních předpisů podléhá podmínce, že během předchozí určené doby byly splněny podmínky zakládající nárok na rodinné dávky v rámci systému pro zaměstnané osoby.
8. Pro účely čl. 14a bodů 2, 3 a 4, čl. 14c písm. a) a článku 14d nařízení (EHS) č. 1408/71 se příjmy z výdělečné činnosti v referenčním roce, které slouží jako základ pro stanovení příspěvků náležejících na základě sociálních úprav pro samostatně výdělečně činné osoby, vypočtou pomocí průměrné roční sazby pro rok, během kterého byl tento příjem získán.
Přepočítací koeficient je roční průměr přepočítacích koeficientů zveřejněných v Úředním věstníku Evropských společenství na základě čl. 107 odst. 5 nařízení (EHS) č. 574/72.
9. Při výpočtu teoretické částky invalidního důchodu uvedené v čl. 46 odst. 2 nařízení bere belgická instituce za základ příjem pobíraný v povolání naposledy vykonávaném dotyčnou osobou.
10. Každá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná, která přestane být pojištěna v Belgii na základě právních předpisů v oblasti nemocenského a invalidního pojištění, jež podmiňují poskytování nároku na dávky tím, že dotyčná osoba byla pojištěna v době vzniku pojistné události, je považována za pojištěnou v době vzniku pojistné události pro účely hlavy III kapitoly 3 nařízení, je-li pojištěna pro stejnou pojistnou událost podle právních předpisů jiného členského státu.
11. Má-li dotyčná osoba nárok na belgickou dávku v invaliditě podle článku 45 nařízení, je uvedená dávka přiznána podle pravidel stanovených v čl. 46 odst. 2 nařízení:
- a) v souladu se zákonem ze dne 9. srpna 1963 o založení a organizaci povinného systému nemocenského a invalidního pojištění, jestliže byla v době vzniku pracovní neschopnosti pojištěna pro případ stejné pojistné události podle právních předpisů jiného členského státu jako zaměstnaná osoba ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení;
- b) v souladu s královským dekretem ze dne 20. července 1971 o založení systému pojištění pro případ pracovní neschopnosti pro samostatně výdělečně činné osoby, jestliže byla v době vzniku pracovní neschopnosti samostatně výdělečně činnou osobou ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení.
12. Škodu způsobující událost uvedená v článku 1 zákona ze dne 9. března 1953, kterým se upravují vojenské důchody a přiznává bezplatná lékařská péče a bezplatná léčiva vojenským invalidům v době míru, představuje pracovní úraz nebo nemoc z povolání ve smyslu hlavy III kapitoly 4 nařízení.
B. BULHARSKO
C. ČESKÁ REPUBLIKA
D. DÁNSKO
E. NĚMECKO
13. Pro účely německých právních předpisů o povinném nemocenském pojištění důchodců stanovených v čl. 5 odst. 1 bodu ii) knihy V sociálního zákoníku (Fünftes Sozialgesetzbuch — SGB V) a v článku 56 zákona o reformě nemocenského pojištění (Gesundheitsreformgesetz) se doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů jiného členského státu, během kterých měla dotyčná osoba nárok na věcné nemocenské dávky, berou v úvahu v nezbytné míře jako doby pojištění získané podle německých právních předpisů za předpokladu, že se nepřekrývají s dobami pojištění získanými podle uvedených právních předpisů.
14. Pro poskytování peněžitých dávek na základě čl. 47 odst. 1 knihy V německého zákona o sociálním pojištění (SGB V) a čl. 200 odst. 2 a čl. 561 odst. 1 německého zákona o sociálním pojištění (Reichsversicherungsordnung — RVO) stanoví německé instituce čisté odměny, které se vezmou v úvahu pro výpočet dávek, jako by dotyčná osoby měla bydliště ve Spolkové republice Německo.
15. Řeckým učitelům, kteří jsou státními zaměstnanci a kteří díky tomu, že učili na německých školách, přispívali do německého systému povinného důchodového pojištění i do zvláštního řeckého systému pro státní zaměstnance a kteří přestali podléhat povinnému německému pojištění po 31. prosinci 1978, mohou být na žádost vráceny povinné příspěvky podle článku 210 knihy VI sociálního zákoníku. ádosti o vrácení příspěvků musí být podány během roku následujícího po dni vstupu v platnost tohoto ustanovení. Dotyčná osoba může rovněž uplatnit nárok během šesti kalendářních měsíců následujících po dni, kdy přestala podléhat povinnému pojištění.
Čl. 210 odst. 6 knihy VI sociálního zákoníku se uplatní pouze pro doby, během nichž byly povinné příspěvky do systému důchodového pojištění placeny vedle příspěvků do zvláštního řeckého systému pro státní zaměstnance, a pro započitatelné doby, které následovaly vzápětí za dobami, během nichž byly placeny tyto povinné příspěvky.
16. …
17. Pro poskytování dávek osobám vyžadujícím nepřetržitou péči na základě článku 53 a následujících knihy V sociálního zákoníku (SGB V) bere instituce místa bydliště pro poskytnutí pomoci formou věcných dávek v úvahu doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení získané podle právních předpisů jiného členského státu, jako by šlo o doby získané podle právních předpisů vztahujících se na uvedenou instituci.
18. Osoba pobírající důchod podle německých právních předpisů a důchod podle právních předpisů jiného členského státu je považována pro účely článku 27 nařízení za mající nárok na věcné dávky v nemoci a mateřství, jestliže je podle čl. 8 odst. 1 bodu 4 knihy V sociálního zákoníku (SGB V) vyloučena z povinného nemocenského pojištění (Krankenversicherung).
19. Doba pojištění pro vychovávání dětí v souladu s německými právními předpisy je platná stejně pro dobu, během které dotyčná zaměstnaná osoba vychovávala dítě v jiném členském státě, za předpokladu, že nemohla vykonávat zaměstnání podle čl. 6 odst. 1 zákona o ochraně matek (Mutterschutzgesetz) nebo si vzít rodičovskou dovolenou podle článku 15 spolkového zákona o přídavcích na výchovu dětí (Bundeserziehungsgeldgesetz) a nevykonávala zanedbatelné zaměstnání ve smyslu článku 8 SGB IV.
20. Pokud se uplatňují ustanovení německého důchodového zákona platného k 31. prosinci 1991, uplatňují se také ustanovení přílohy VI ve znění platném k 31. prosinci 1991.
21.
- a) Hlava III kapitola 1 oddíly 2 až 7 se, pokud jde o věcné dávky, nevztahují na osoby, které mají nárok na věcné dávky v rámci systému pro úředníky nebo osoby v podobném postavení a které nejsou pojištěny v rámci povinného nemocenského pojištění;
- b) Pokud však má osoba podléhající systému pro úředníky bydliště v členském státě, podle jehož právních předpisů
není nárok na věcné dávky podmíněn pojištěním nebo zaměstnáním a
nenáleží žádný důchod,
nemocenská pokladna dotyčné osobě doporučí, aby příslušným institucím členského státu, v němž má bydliště, sdělila, že si nepřeje využít svých nároků na věcné dávky přiznávané v rámci vnitrostátních právních předpisů členského státu, v němž má bydliště. Případně to lze provést prostřednictvím odkazu na článek 17a nařízení.
22. Bez ohledu na bod 21 se článek 27 nařízení ohledně věcných dávek považuje za použitelný na každou osobu, která má nárok na důchod podleBeamtenversorgungsrechti podle právních předpisů jiného členského státu.
23. Kapitola 4 se nevztahuje na osoby, které mají nárok na věcné dávky poskytované v rámci úrazového pojištění na základě systému pro úředníky a osoby v podobném postavení.
24. V důchodových systémech svobodných povolání bere příslušná instituce při výpočtu teoretické výše dávky uvedené v čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení pro každý rok pojištění získaný podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu za základ průměrný roční nárok na důchod získaný během doby účasti v příslušné instituci prostřednictvím placení příspěvků.
25. Článek 79a nařízení se použije obdobně pro výpočet sirotčích důchodů a zvýšení nebo příplatků pro děti z důchodových systémů pro svobodná povolání.
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
I. FRANCIE
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
13.1 Pro účely výpočtu faktoru výdělku (earning factor) za účelem stanovení nároku na dávky podle právních předpisů Spojeného království, s výhradou odstavce 15, se každý týden, během kterého zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala právním předpisům jiného členského státu a který započal během daného daňového období ve smyslu právních předpisů Spojeného království, bere v úvahu takto:
- a) doby mezi 6. dubnem 1975 a 5. dubnem 1987:
- i) pro každý týden pojištění, zaměstnání nebo bydlení jako zaměstnaná osoba se má za to, že dotyčná osoba platila příspěvky jako zaměstnaná osoba (employed earner) na základě příjmů rovnajícím se dvěma třetinám horní meze příjmu v uvedeném daňovém období,
- ii) pro každý týden pojištění, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení jako osoba samostatně výdělečně činná se má za to, že dotyčná osoba platila příspěvky 2. třídy jako osoba samostatně výdělečně činná;
- b) doby od 6. dubna 1987:
- i) pro každý týden pojištění, zaměstnání nebo bydlení jako zaměstnaná osoba se má za to, že dotyčná osoba pobírala týdenní příjem, z kterého platila příspěvky jako zaměstnaná osoba (employed earner), rovnající se dvěma třetinám horní meze příjmu v uvedeném daňovém období,
- ii) pro každý týden pojištění, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení jako osoba samostatně výdělečně činná se má za to, že dotyčná osoba platila příspěvky 2. třídy jako osoba samostatně výdělečně činná;
- c) za každý celý týden, během kterého dotyčná osoba získala dobu považovanou za dobu pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, se má za to, že má příspěvky nebo příjmy připsané v její prospěch, ale pouze v míře požadované k tomu, aby její celkový faktor příjmů za uvedené daňové období dosáhl stupně vyžadovaného k tomu, aby uvedené období bylo započitatelné ve smyslu právních předpisů Spojeného království upravujících započítávání příspěvků nebo příjmů.
13.2. Pro účely čl. 46 odst. 2 písm. b) nařízení:
- a) jestliže v jakémkoli daňovém období začínajícím dne 6. dubna 1975 nebo později zaměstnaná osoba získala doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení výlučně v jiném členském státě než ve Spojeném království a jestliže z uplatnění odst. 1 písm. a) bodu i) nebo písm. b) bodu i) vyplývá, že se uvedené období bere v úvahu ve smyslu právních předpisů Spojeného království pro účely čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení, má se za to, že byla pojištěna po dobu 52 týdnů v uvedeném roce v jiném členském státě;
- b) jestliže se jakékoli daňové období začínající dne 6. dubna 1975 nebere v úvahu ve smyslu právních předpisů Spojeného království pro účely čl. 46 odst. 2 nařízení, neberou se v úvahu žádné doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení získané v uvedeném daňovém období.
13.3. Pro účely přepočtu faktoru výdělku na doby pojištění se faktor výdělku dosaženého v daném daňovém období ve smyslu právních předpisů Spojeného království dělí spodní mezí příjmů za uvedené období. Výsledek se vyjádří celým číslem a desetinná místa se neberou v úvahu. Takto vypočítané číslo představuje počet týdnů pojištění získaných podle právních předpisů Spojeného království během uvedeného daňového období za předpokladu, že toto číslo nepřevýší počet týdnů, během kterých osoba podléhala uvedeným právním předpisům v uvedeném období.
15.1. Pro účely výpočtu podle čl. 46 odst. 2 písm. a) nařízení teoretické částky té části důchodu, která se skládá z doplňkové složky podle právních předpisů Spojeného království:
- a) se slovy „příjmy, příspěvky nebo zvýšení“ v čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení označují přebytky faktorů výdělku ve smyslu zákona z roku 1975 o důchodech sociálního zabezpečení (Social Security Pensions Act 1975) nebo popřípadě vyhlášky o důchodech sociálního zabezpečení v Severním Irsku z roku 1975 (Social Security Pensions (Northern Ireland) Order 1975);
- b) se průměr přebytků faktorů výdělku vypočte v souladu s čl. 47 odst. 1 písm. b) nařízení vyložených ve výše uvedeném písmenu a) dělením celkových přebytků zaznamenaných podle právních předpisů Spojeného království počtem daňových období ve smyslu právních předpisů Spojeného království (včetně částečných období) získaných podle uvedených právních předpisů ode dne 6. dubna 1978 v průběhu dané doby pojištění.
15.2. Slova „doby pojištění nebo bydlení“ v čl. 46 odst. 2 nařízení označují pro účely výpočtu částky té části důchodu, která se skládá z doplňkové složky podle právních předpisů Spojeného království, doby pojištění nebo bydlení, které byly získány ode dne 6. dubna 1978.
PŘÍLOHA VII PŘÍPADY, KDY OSOBA SOUČASNĚ PODLÉHÁ PRÁVNÍM PŘEDPISŮM DVOU ČLENSKÝCH STÁTŮ (čl. 14c odst. 1 písm. b) nařízení)
1. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Belgii a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
2. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Bulharsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
3. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v České republice a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
4. Pokud je osoba, která má bydliště v Dánsku, samostatně výdělečně činná v Dánsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
5. Pro systém úrazového pojištění pro zemědělce a pro systém starobního pojištění pro zemědělce: pokud je osoba samostatně výdělečně činná v zemědělství v Německu a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
6. Pokud je osoba, která má bydliště v Estonsku, samostatně výdělečně činná v Estonsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
7. Pro systém důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných: pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Řecku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
8. Pokud je osoba, která má bydliště ve Španělsku, samostatně výdělečně činná ve Španělsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
9. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná ve Francii a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě kromě Lucemburska.
10. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v zemědělství ve Francii a vykonává závislou činnost v Lucembursku.
11. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Itálii a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
12. Pokud je osoba, která má bydliště na Kypru, samostatně výdělečně činná na Kypru a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
13. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná na Maltě a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
14. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Portugalsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
15. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Rumunsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
16. Pokud je osoba, která má bydliště ve Finsku, samostatně výdělečně činná ve Finsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
17. Pokud je osoba samostatně výdělečně činná na Slovensku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
18. Pokud je osoba, která má bydliště ve Švédsku, samostatně výdělečně činná ve Švédsku a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.
PŘÍLOHA VIII SYSTÉMY, PODLE KTERÝCH SE SIROTKŮM POSKYTUJÍ POUZE RODINNÉ PŘÍDAVKY NEBO DOPLŇKOVÉ NEBO ZVLÁŠTNÍ PŘÍDAVKY (článek 78a nařízení)
A. BELGIE
- a) rodinné přídavky stanovené koordinovanými zákony o rodinných přídavcích pro zaměstnané osoby;
Žádné.
Žádné.
„Zvláštní rodinné přídavky a základní a doplňkové rodinné přídavky přiznané pokud osoba, do jejíž péče je dítě svěřeno, je jediným živitelem.
Kromě toho jsou rodinné dávky na nezaopatřené děti poskytovány všem dětem mladším 18 let, pokud žijí v Dánsku a pokud osoba, do jejíž péče je dítě svěřeno, plně podléhá dani podle dánských právních předpisů.“
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Ž
Veškeré systémy sociálního zabezpečení, s výjimkou zvláštních systémů pro zaměstnané osoby (úředníky, státní zaměstnance, námořníky, notáře, zaměstnance EDG-GDF, SNCF a RATP, zaměstnance Opery a Comédie française atd.) jiných než systémy pro horníky.
ádné.
Žádné.
Dávka pro děti, přídavek pro pěstouny (příspěvkový) a zvýšení vdovského (příspěvkového) a vdoveckého (příspěvkového) důchodu vyplácené na děti splňující podmínky vyžadované na základě konsolidovaného zákona o sociálním zabezpečení z roku 2005 (Social Welfare (Consolidation) Act 2005).
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Žádné.
Ustanovení zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992 (Social Security Contributions and Benefits Act 1992) a zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení pro Severní Irsko z roku 1992 [Social Security Contributions and Benefits (Northern Ireland) Act 1992] týkající se dávek na děti (včetně jakýchkoli vyšších sazeb pro osamělé rodiče), přídavků na nezaopatřené děti vyplácených důchodcům a přídavků pro poručníky.
Ustanovení výnosu o sociálním zabezpečení (otevřený systém dlouhodobých dávek) z roku 1997 [Social Security (Open Long-Term Benefits Scheme) Ordinance 1997] a výnosu o sociálním zabezpečení (uzavřený systém dlouhodobých dávek) z roku 1996 [Social Security (Closed Long-Term Benefits Scheme) Ordinance 1996] týkající se zvýšení přídavků na nezaopatřené děti vyplácených důchodcům a přídavků pro poručníky.
A. BELGIE
b) rodinné dávky stanovené právními předpisy o rodinných dávkách pro samostatně výdělečné činné osoby;
c) rodinné dávky stanovené systémy pro bývalé zaměstnance z Belgického Konga a Ruandy-Urundi.
D. DÁNSKO
E. NĚMECKO
F. ESTONSKO
G. ŘECKO
H. ŠPANĚLSKO
I. FRANCIE
J. IRSKO
K. ITÁLIE
L. KYPR
M. LOTYŠSKO
N. LITVA
O. LUCEMBURSKO
P. MAĎARSKO
Q. MALTA
R. NIZOZEMSKO
S. RAKOUSKO
T. POLSKO
U. PORTUGALSKO
V. RUMUNSKO
W. SLOVINSKO
X. SLOVENSKO
Y. FINSKO
Z. ŠVÉDSKO
AA. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
1. Velká Británie a Severní Irsko
2. Gibraltar
PŘÍLOHA B SEZNAM AKTŮ POZMĚŇUJÍCÍCH NAŘÍZENÍ (EHS) Č. 1408/71 A (EHS) Č. 574/72
A. Akt o přistoupení Španělska a Portugalska (Úř. věst. L 302, 15.11.1985, s. 23)
B. Akt o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska (Úř. věst. C 241, 29.8.1994, s. 9) ve znění rozhodnutí Rady 95/1/ES (Úř. věst. L 1, 1.1.1995, s. 1)
- 1. Aktualizovaný nařízením Rady (EHS) č. 2001/83 ze dne 2. června 1983 (Úř. věst. L 230, 22.8.1983, s. 6).
- 2. Rozhodnutí Rady (EHS) č. 1660/85 ze dne 13. června 1985, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 160, 20.6.1985, s. 1); španělské znění:DO Edición especial, 1985 (05. V4), s. 142; portugalské znění:OJ DO Edição Especial, 1985 (05. F4), s. 142; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 61; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 61).
- 3. Rozhodnutí Rady (EHS) č. 1661/85 ze dne 13. června 1985 o stanovení technických úprav předpisů Společenství v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků s ohledem na Grónsko (Úř. věst. L 160, 20.6.1985, s. 7); španělské znění:DO Edición especial, 1985 (05.04), s. 148; portugalské znění:OJ DO Edição Especial, 1985 (05. F4), s. 148; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 67; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 67).
- 4. Nařízení Komise (EHS) č. 513/86 ze dne 26. února 1986, kterým se mění přílohy 1, 4, 5 a 6 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 51, 28.2.1986, s. 44; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 73; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 73).
- 5. Nařízení Rady (EHS) č. 3811/86 ze dne 11. prosince 1986, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 355, 16.12.1986, s. 5; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 86; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 86).
- 6. Nařízení Rady (EHS) č. 1305/89 ze dne 11. května 1989, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 131, 13.5.1985, s. 1; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 143; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 143).
- 7. Nařízení Rady (EHS) č. 2332/89 ze dne 18. července 1989, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 224, 2.8.1989, s. 1; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 154; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 154).
- 8. Nařízení Rady (EHS) č. 3427/89 ze dne 30. října 1989, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 331, 16.11.1989, s. 1; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (04), s. 165; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (04), s. 165).
- 9. Nařízení Rady (EHS) č. 2195/91 ze dne 25. června 1991, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 206, 29.7.1991, s. 2; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (05), s. 46; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (05), s. 46).
- 10. Nařízení Rady (EHS) č. 1247/92 ze dne 30. dubna 1992, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 136, 19.5.1992, s. 1; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (05), s. 124; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (05), s. 124).
- 11. Nařízení Rady (EHS) č. 1248/92 ze dne 30. dubna 1992, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 136, 19.5.1992, s. 7; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (05), s. 130; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (05), s. 130).
- 12. Nařízení Rady (EHS) č. 1249/92 ze dne 30. dubna 1992, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 136, 19.5.1992, s. 28; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (05), s. 151; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (05), s. 151).
- 13. Nařízení Rady (EHS) č. 1945/93 ze dne 30. června 1993, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, a nařízení (EHS) č. 1247/92, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 181, 23.7.1993, s. 1; švédské znění:EGT, Specialutgåva 1994, område 05 (06), s. 63; finské znění:EYVL:n erityispainos 1994, alue 05 (05), s. 63).
- 14. Nařízení Rady (EHS) č. 3095/95 ze dne 22. prosince 1995, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, nařízení (EHS) č. 1247/92, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 1945/93, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1247/92 (Úř. věst. L 335, 30.12.1995, s. 1).
- 15. Nařízení Rady (EHS) č. 3096/95 ze dne 22. prosince 1995, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 335, 30.12.1995, s. 10).