Pro účely tohoto nařízení:

1. Správní komise vypracuje vzory dokladů nezbytných k uplatňování nařízení a prováděcího nařízení.

Tyto doklady si mohou instituce mezi sebou předávat buď v papírové nebo jiné podobě, nebo prostřednictvím telematických služeb jako standardizované elektronické zprávy v souladu s hlavou VIa. Výměna informací prostřednictvím telematických služeb je předmětem dohody mezi příslušnými úřady nebo subjekty určenými příslušnými úřady odesílajícího a přijímajícího členského státu.

2. Ve prospěch příslušných úřadů každého členského státu může správní komise shromažďovat informace o vnitrostátních právních předpisech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení.

3. Správní komise připraví návody, jak informovat dotyčné osoby o jejich právech a o administrativních formalitách, které musí pro uplatnění těchto práv splnit.

Před sestavením těchto návodů konzultuje poradní výbor.

1. Příslušné úřady mohou určit styčná místa, která mohou komunikovat přímo spolu navzájem.

2. Každá instituce členského státu a každá osoba mající bydliště nebo pobývající na území členského státu se může obrátit na instituci jiného členského státu buď přímo, nebo prostřednictvím styčných míst.

3. Rozhodnutí a ostatní dokumenty vydané institucí členského státu a určené pro osoby mající bydliště nebo pobývající na území jiného členského státu mohou být oznámeny přímo doporučeným dopisem se stvrzenkou.

1. Příslušný úřad nebo úřady každého členského státu jsou uvedeny v příloze I.

2. Příslušné instituce každého členského státu jsou uvedeny v příloze 2.

3. Instituce místa bydliště a místa pobytu každého členského státu jsou uvedeny v příloze 3.

4. Styčná místa určená na základě čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení jsou uvedena v příloze 4.

5. Ustanovení uvedená v článku 5, čl. 53 odst. 3, článku 104, čl. 105 odst. 2, článcích 116 a 121 prováděcího nařízení jsou vymezena v příloze 5.

6. Postup vyplácení dávek vybraný institucemi příslušnými pro vyplácení v každém členském státě v souladu s čl. 53 odst. 1 prováděcího nařízení je vymezen v příloze 6.

7. Názvy a sídla bank uvedených v čl. 55 odst. 1 prováděcího nařízení jsou vyjmenovány v příloze 7.

8. Členské státy, na které se vztahují ustanovení čl. 10a odst. 1 písm. d) prováděcího nařízení při vzájemných vztazích, jsou uvedeny v příloze 8.

9. Systémy, které je třeba vzít v úvahu při výpočtu průměrných ročních nákladů na věcné dávky v souladu s čl. 94 odst. 3 písm. a) a čl. 95 odst. 3 písm. a) prováděcího nařízení, jsou uvedeny v příloze 9.

10. V příloze 10 jsou uvedeny instituce nebo subjekty určené příslušnými úřady, zejména na základě těchto ustanovení:

11. Systém nebo systémy uvedené v čl. 35 odst. 2 nařízení jsou uvedeny v příloze 11.

1. Splňuje-li dotyčná osoba, s přihlédnutím k článku 9 a čl. 15 odst. 3 nařízení, podmínky vyžadované pro přistoupení k dobrovolnému nebo volitelnému pokračujícímu systému pojištění pro případ invalidity, stáří a úmrtí (důchody) ve více systémech pojištění podle právních předpisů jednoho členského státu a nepodléhala povinnému pojištění v rámci jednoho z těchto systémů na základě svého posledního zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, může přistoupit podle uvedených článků k systému dobrovolného nebo volitelného pokračujícího pojištění určeného právními předpisy uvedeného členského státu nebo, není-li určen, k systému podle svého výběru.

2. K uplatnění ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení musí dotyčná osoba předložit instituci dotyčného členského státu potvrzení týkající se dob pojištění nebo bydlení získaných podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu. Potvrzení vydává nebo vydávají na žádost dotyčné osoby instituce, které uplatňují právní předpisy, podle kterých osoba tyto doby získala.

1. Pokud dávky náležející podle právních předpisů dvou nebo více členských států podléhají vzájemnému snížení, pozastavení nebo odnětí, vydělí se částky, které by nebyly vyplaceny při přísném uplatnění ustanovení právních předpisů dotyčných členských států týkajících se snížení, pozastavení nebo odnětí stanovených, počtem dávek podléhajících snížení, pozastavení nebo odnětí.

2. Pro účely čl. 12 odst. 2, 3 a 4, článku 46a, článku 46b a článku 46c nařízení si příslušné dotčené instituce na žádost vyměňují veškeré potřebné informace.

1. Má-li zaměstnaná osoba nebo samostatně výdělečně činná osoba nebo její rodinný příslušník nárok na dávky v mateřství podle právních předpisů dvou nebo více členských států, poskytují se tyto dávky výhradně podle právních předpisů toho členského státu, na jehož území došlo k porodu, nebo, pokud k porodu nedošlo na území žádného z těchto členských států, výhradně podle právních předpisů členského státu, kterým zaměstnaná osoba nebo samostatně výdělečně činná osoba naposledy podléhala.

2. Má-li zaměstnaná osoba nebo samostatně výdělečně činná osoba nárok na dávky v nemoci podle právních předpisů Irska a Spojeného království za stejnou dobu pracovní neschopnosti, poskytují se tyto dávky výhradně podle právních předpisů toho členského státu, kterým dotyčná osoba podléhala naposledy.

3. V případech uvedených v čl. 14c písm. b) a v článku 14f nařízení, má-li dotyčná osoba nebo její rodinný příslušník nárok na věcné dávky v nemoci nebo mateřství podle právních předpisů dvou dotyčných států, se použijí tato pravidla:

1. Pokud k úmrtí dojde na území členského státu, zachovává se pouze nárok na pohřebné získaný podle právních předpisů uvedeného členského státu, zatímco nárok získaný podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu zaniká.

2. Pokud dojde k úmrtí na území jednoho členského státu, třebaže nárok na pohřebné byl získán podle právních předpisů dvou nebo více jiných členských států, nebo pokud k úmrtí dojde mimo území členského státu a uvedený nárok byl získán podle právních předpisů dvou nebo více členských států, zachovává se pouze nárok získaný podle právních předpisů členského státu, kterým zemřelá osoba podléhala naposledy, zatímco nárok získaný podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu zaniká.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 zůstává v případech uvedených v čl. 14c písm. b) nebo v článku 14f nařízení nárok na pohřebné získaný podle právních předpisů dotyčných členských států zachován.

1.

2. Má-li zaměstnaná osoba podléhající právním předpisům členského státu nárok na rodinné přídavky na základě dob pojištění nebo zaměstnání získaných dříve podle řeckých právních předpisů, pozastavuje setento nárok, pokud po stejnou dobu pro stejného rodinného příslušníka náležejí rodinné dávky nebo přídavky podle právních předpisů prvního členského státu na základě článku 73 a 74 nařízení, do výše těchto dávek.

3. Pokud na základě článku 73 nebo 74 nařízení náležejí rodinné dávky po stejnou dobu stejnému rodinnému příslušníku od dvou členských států, vyplatí příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví nejvyšší částku dávek, celou tuto částku a příslušná instituce druhého členského státu jí nahradí polovinu této částky do výše částky stanovené právními předpisy tohoto druhého členského státu.

Pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala postupně právním předpisům dvou členských států během období oddělujícího dvě data výplaty rodinných dávek, která jsou stanovena právními předpisy jednoho nebo více dotyčných členských států, použijí se tato pravidla:

1. Instituce určená příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy jsou nadále použitelné, vydá potvrzení o vyslání uvádějící, že zaměstnaná osoba nadále podléhá uvedeným právním předpisům až do uvedeného dne,

2. Souhlas stanovený v případech v čl. 14 bodě 1 písm. b) a čl. 14b bodě 1 nařízení si vyžádá zaměstnavatel.

1. Instituce určená příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy zůstávají nadále použitelné, vydá potvrzení uvádějící, že samostatně výdělečně činná osoba nadále podléhá uvedeným právním předpisům do určeného dne,

2. Souhlas stanovený v případech uvedených v čl. 14a bodě 1 a čl. 14b bodě 2 nařízení si vyžádá samostatně výdělečně činná osoba.

Pro účely čl. 14 odst. 2 a 3, čl. 14a odst. 2 až 4 a článku 14c nařízení se použijí tato pravidla:

1. Právo volby stanovené v čl. 16 odst. 2 nařízení musí být poprvé uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy byla zaměstnaná osoba zaměstnána u dané diplomatické mise nebo na konzulárním úřadě, nebo kdy nastoupila do osobní služby u členů takových misí nebo úřadů. Volba nabývá účinnosti dnem nástupu do zaměstnání.

Pokud dotyčná osoba uplatní znovu své právo volby na konci kalendářního roku, nabývá volba účinnosti prvním dnem následujícího kalendářního roku.

2. Dotyčná osoba, která uplatní své právo volby, uvědomí instituci určenou příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy si zvolí, a současně o tom uvědomí svého zaměstnavatele. Pokud je to nutné, předá uvedená instituce tuto informaci všem ostatním institucím téhož členského státu v souladu se směrnicemi vydanými příslušným úřadem členského státu.

3. Instituce určená příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy si dotyčná osoba zvolí, jí vydá potvrzení uvádějící, že podléhá právním předpisům uvedeného členského státu po dobu zaměstnání u dané diplomatické mise nebo na konzulárním úřadě nebo v osobní službě u členů těchto misí nebo úřadů.

4. Pokud si dotyčná osoba zvolí uplatňování německých právních předpisů, použijí se, jako by byla zaměstnána v místě, kde má německá vláda sídlo. Příslušný úřad určí příslušnou instituci nemocenského pojištění.

1. Právo volby stanovené v čl. 16 odst. 3 nařízení musí být uplatněno v době uzavření pracovní smlouvy. Úřad zmocněný k uzavření takové smlouvy uvědomí instituci určenou příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy si pomocný zaměstnanec zvolí. Pokud je to nutné, předá uvedená instituce tuto informaci všem ostatním institucím téhož členského státu.

2. Instituce určená příslušným úřadem členského státu, jehož právní předpisy si pomocný zaměstnanec zvolí, mu vydá potvrzení uvádějící, že podléhá právním předpisům uvedeného členského státu po dobu, co je zaměstnán Evropskými společenstvími jako pomocný zaměstnanec.

3. Pokud je to nutné, určí příslušné úřady členských států instituce příslušné pro pomocné zaměstnance Evropských společenství.

4. Pokud si pomocný zaměstnanec Evropských společenství zaměstnaný na území jiného členského státu než Německa zvolí uplatňování německých právních předpisů, použijí se, jako by byl zaměstnán v místě, kde má německá vláda sídlo. Příslušný úřad určí příslušnou instituci nemocenského pojištění.

1. V případech uvedených v čl. 18 odst. 1, článku 38, čl. 45 odst. 1 až 3, v článku 64 a čl. 67 odst. 1 a 2 nařízení se sčítání dob provádí v souladu s těmito pravidly:

2. Doby pojištění nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu, na které se nařízení nevztahuje, ale které se berou v úvahu podle právních předpisů uvedeného členského státu, na které se nařízení vztahuje, se považují za doby pojištění nebo bydlení, které se mají vzít v úvahu pro účely sčítání.

3. Pokud jsou doby pojištění získané podle právních předpisů jednoho členského státu vyjádřeny v jednotkách odlišných od jednotek používaných právními předpisy jiného členského státu, provede se přepočet nezbytný pro účely sčítání podle těchto pravidel:

Jsou-li doby pojištění získané podle právních předpisů členského státu vyjádřeny v měsících, považují se dny, které odpovídají části měsíce, v souladu s přepočtovými pravidly vymezenými v tomto odstavci za celý měsíc.

1. K uplatnění článku 18 nařízení musí zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná předložit příslušné instituci potvrzení o dobách pojištění získaných podle právních předpisů, kterým naposledy podléhala.

2. Toto potvrzení vydává nebo vydávají na žádost zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné instituce členského státu, jehož právním předpisům naposledy podléhala. Nepředloží-li uvedené potvrzení, vyžádá si je příslušný úřad přímo od dotyčné instituce nebo dotyčných institucí.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně, je-li nezbytné vzít v úvahu doby pojištění získané dříve podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu ke splnění podmínek právních předpisů příslušného státu.

1. K pobírání věcných dávek na základě článku 19 nařízení musí zaměstnaná osoba a osoba samostatně výdělečně činná zaregistrovat sebe a své rodinné příslušníky u instituce místa bydliště předložením potvrzení osvědčujícího, že ona a její rodinní příslušníci mají nárok na uvedené dávky. Potvrzení vydává příslušná instituce, případně na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem. Nepředloží-li zaměstnaná osoba a osoba samostatně výdělečně činná nebo její rodinní příslušníci uvedené potvrzení, vyžádá si je instituce místa bydliště přímo od příslušných institucí.

2. Potvrzení zůstává v platnosti, dokud není instituci místa bydliště oznámeno jeho zrušení. Je-li však uvedené potvrzení vydáno německou, francouzskou, italskou nebo portugalskou institucí, platí pouze po dobu jednoho roku ode dne vydání a musí být obnovováno každý rok.

3. Je-li dotyčná osoba sezonním pracovníkem, platí potvrzení uvedené v odstavci 1 po celou předpokládanou dobu sezonní práce, pokud mezitím příslušná instituce neoznámí instituci místa bydliště jeho zrušení.

4. Instituce místa bydliště uvědomí příslušnou instituci o každé registraci provedené podle odstavce 1.

5. Při každé žádosti o věcné dávky předloží dotyčná osoba podpůrné doklady vyžadované pro poskytování věcných dávek podle právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště.

6. V případě hospitalizace oznámí instituce místa bydliště příslušné instituci do tří dnů ode dne, kdy se o ní dozví, datum přijetí do nemocnice, pravděpodobné trvání hospitalizace a datum propuštění z nemocnice. Oznámení však není nezbytné, jsou-li náklady na věcné dávky nahrazovány paušální částkou instituci místa bydliště.

7. Instituce místa bydliště uvědomí předem příslušnou instituci o každém rozhodnutí týkajícím se poskytování věcných dávek, pokud možné nebo skutečné náklady na ně přesahují paušální částku, kterou stanoví a pravidelně aktualizuje správní komise. Příslušná instituce má patnáct dní ode dne, kdy byla taková informace odeslána, ke vznesení případné odůvodněné námitky; není-v této lhůtě žádná námitka vznesena, instituce místa bydliště tyto věcné dávky přizná. Pokud musí být věcné dávky poskytnuty v případě krajní naléhavosti, uvědomí o tom neprodleně instituce místa bydliště příslušnou instituci. Oznámení odůvodněné námitky není nezbytné, jsou-li náklady na věcné dávky nahrazovány paušální částkou instituci místa bydliště.

8. Zaměstnaná osoba, osoba samostatně výdělečně činná nebo její rodinní příslušníci musí uvědomit instituci místa bydliště o každé změně své situace, která může změnit jejich nárok na věcné dávky, zejména o skončení nebo změně zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti dotyčné osoby nebo o jakékoli změně místa bydliště nebo pobytu dotyčné osoby nebo jejího rodinného příslušníka. Příslušná instituce rovněž uvědomí instituci místa bydliště o skončení pojištění nebo o zániku nároku zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné na věcné dávky. Instituce místa bydliště může kdykoli požádat příslušnou instituci o informace týkající se pojištění zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné nebo jejího nároku na věcné dávky.

9. Dva nebo více členských států nebo příslušných úřadů těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných prováděcích pravidlech.

1. K pobírání peněžitých dávek na základě čl. 19 odst. 1 písm. b) nařízení se zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná musí do tří dnů od počátku pracovní neschopnosti obrátit na instituci místa bydliště a předložit jí oznámení o zastavení práce nebo, stanoví-li tak právní předpisy uplatňované příslušnou institucí nebo institucí místa bydliště, potvrzení o pracovní neschopnosti vydané lékařem ošetřujícím dotyčnou osobu.

2. Nevydávají-li ošetřující lékaři v zemi bydliště potvrzení o pracovní neschopnosti, obrátí se dotyčná osoba přímo na instituci místa bydliště ve lhůtě stanovené právními předpisy jí uplatňovanými.

Tato instituce nechá neprodleně pracovní neschopnost lékařsky potvrdit a vystavit potvrzení uvedené v odstavci 1. Toto potvrzení, které musí uvádět předpokládanou dobu pracovní neschopnosti, je neprodleně předáno příslušné instituci.

3. V případech, kdy se nepoužije odstavec 2, nechá instituce místa bydliště dotyčnou osobu co nejdříve a v každém případě do tří dnů ode dne, kdy se na ni obrátí, lékařsky vyšetřit, jako by byla u uvedené instituce pojištěna. Zprávu vyšetřujícího lékaře, ve které se uvede zejména předpokládaná doba pracovní neschopnosti, předá do tří dnů ode dne lékařské prohlídky instituce místa bydliště příslušné instituci.

4. Instituce místa bydliště poté provede veškeré nezbytné správní kontroly nebo lékařské prohlídky dotyčné osoby, jako by byla u uvedené instituce pojištěna. Jakmile instituce zjistí, že dotyčná osoba je schopna znovu nastoupit do práce, neprodleně o tom uvědomí ji a příslušnou instituci, přičemž uvede den, kterým pracovní neschopnost skončila. Aniž je dotčen odstavec 6, považuje se oznámení dotyčné osobě za rozhodnutí přijaté jménem příslušné instituce.

5. Příslušná instituce si ve všech případech vyhrazuje právo nechat dotyčnou osobu vyšetřit lékařem podle vlastního výběru.

6. Rozhodne-li se příslušná instituce peněžité dávky neudělit, protože dotyčná osoba nesplnila formální náležitosti stanovené právními předpisy země bydliště, nebo zjistí-li, že dotyčná osoba je schopna znovu nastoupit do práce, oznámí dotyčné osobě své rozhodnutí a současně zašle jeho kopii instituci místa bydliště.

7. Jakmile dotyčná osoba znovu nastoupí do práce, oznámí to příslušné instituci, vyžadují-li toto oznámení právní předpisy institucí uplatňované.

8. Příslušná instituce vyplácí peněžité dávky vhodným způsobem, zejména mezinárodními poštovními poukázkami, a uvědomí o tom instituci místa bydliště a dotyčnou osobu. Pokud peněžité dávky vyplácí instituce místa bydliště na účet příslušné instituce, uvědomí příslušná instituce dotyčnou osobu o jejích právech a sdělí instituci místa bydliště výši peněžitých dávek, data plateb a maximální dobu, po kterou mohou být poskytovány v souladu s právními předpisy příslušného státu.

9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných prováděcích pravidlech.

1. K pobírání věcných dávek na základě článku 21 nařízení předloží rodinní příslušníci instituci místa pobytu potvrzení osvědčující, že mají nárok na uvedené dávky. Potvrzení, které vydává instituce místa bydliště rodinných příslušníků, pokud možno před jejich odjezdem z území členského státu, kde mají bydliště, uvádí zejména případnou maximální dobu pro poskytování věcných dávek stanovenou právními předpisy členského státu. Nepřeloží-li rodinní příslušníci uvedené potvrzení, vyžádá si je instituce místa pobytu od instituce místa bydliště.

2. Ustanovení čl. 17 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

1. K pobírání věcných dávek pro sebe a pro své rodinné příslušníky, kteří ji doprovázejí, předloží osoba zaměstnaná v mezinárodní dopravě uvedená v čl. 14 bod 2 písm. a) nařízení, která se během výkonu svého zaměstnání nachází na území jiného členského státu, než je příslušný stát, co nejdříve instituci místa pobytu potvrzení vydané zaměstnavatelem nebo jeho zástupcem během kalendářního měsíce předložení nebo během dvou předcházejících kalendářních měsíců. Potvrzení uvádí zejména datum, od kterého je dotyčná osoba zaměstnána uvedeným zaměstnavatelem, a název a adresu příslušné instituce; není-li však podle právních předpisů dotyčného státu zaměstnavatel povinen znát příslušnou instituci, uvede dotyčná osoba písemně název a adresu této instituce při podání žádosti instituci místa pobytu. Má se za to, že osoba, která předložila potvrzení, splňuje podmínky pro získání nároku na věcné dávky. Nemůže-li se osoba obrátit na instituci místa pobytu před lékařským ošetřením, je ošetřena po předložení potvrzení, jako by byla pojištěna u uvedené instituce.

2. Instituce místa pobytu si do tří dnů vyžádá od příslušné instituce informaci, zda dotyčná osoba splňuje podmínky pro získání nároku na věcné dávky. Instituce místa pobytu je povinna poskytovat věcné dávky, dokud neobdrží odpověď od příslušné instituce, avšak ne déle než třicet dnů.

3. Příslušná instituce zašle odpověď instituci místa pobytu do deseti dnů od obdržení žádosti od ní. Je-li odpověď kladná, uvede příslušná instituce případnou maximální dobu, po kterou mohou být věcné dávky poskytovány v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy, a instituce místa pobytu pokračuje v poskytování uvedených dávek.

4. Namísto potvrzení stanoveného v odstavci 1 mohou zaměstnané osoby uvedené ve zmíněném odstavci předložit instituci místa pobytu potvrzení osvědčující, že podmínky pro získání nároku na věcné dávky jsou splněny. Potvrzení, které vydává příslušná instituce, uvádí zejména případnou maximální dobu, po kterou mohou být poskytovány věcné dávky v souladu s právními předpisy příslušného státu. V tom případě se odstavce 1, 2 a 3 nepoužijí.

5. Ustanovení čl. 17 odst. 6, 7 a 9 prováděcího nařízení se použijí obdobně.

6. Věcné dávky poskytované na základě domněnky vyjádřené v odstavci 1 se nahrazují podle čl. 36 odst. 1 nařízení.

1. K pobírání věcných dávek na základě čl. 22 odst. 1 písm. a) bodu i) předloží zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná poskytovateli péče doklad vydaný příslušnou instituci, který osvědčuje nárok této osoby na věcné dávky. Doklad musí být vyhotoven v souladu s článkem 2. Nemůže-li dotyčná osoba předložit tento doklad, obrátí se na instituci místa pobytu, která si od příslušné instituce vyžádá potvrzení osvědčující nárok dotyčné osoby na věcné dávky.

Doklad vydaný příslušnou institucí pro nárok na dávky v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. a) bodem i) nařízení má v každém jednotlivém případě ve vztahu k poskytovateli péče stejný účinek jako vnitrostátní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce místa pobytu.

2. Ustanovení čl. 17 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

1. K pobírání věcných dávek na základě čl. 22 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení předloží zaměstnaná osoba nebo samostatně výdělečně činná osoba instituci místa bydliště potvrzení osvědčující, že má nárok nadále pobírat uvedené dávky. Potvrzení, které vydává příslušná instituce, uvádí zejména případnou maximální dobu, po kterou mohou být dávky nadále poskytovány v souladu s právními předpisy příslušného státu. Potvrzení může být na žádost pracovníka vydáno po jeho odjezdu, nemůže-li být z vyšší moci vydáno předem.

2. Ustanovení čl. 17 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na poskytování věcných dávek v případě uvedeném v čl. 22 odst. 1 písm. c) bodě i) nařízení.

1. K pobírání dávek podle čl. 23 odst. 3 nařízení předloží zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná příslušné instituci potvrzení týkající se rodinných příslušníků, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má uvedená instituce sídlo.

2. Potvrzení vydává instituce místa bydliště rodinných příslušníků.

Platí dvanáct měsíců ode dne vydání. Může být obnoveno; v tom případě platí ode dne obnovení.

Dotyčná osoba je povinna ihned oznámit příslušné instituci každou událost vyžadující změnu potvrzení. Tato změna nabývá účinnosti ode dne této události.

3. Namísto potvrzení stanoveného v odstavci 1 může příslušná instituce požadovat na dotyčné osobě předložení nejnovějších listin o osobním stavu jejích rodinných příslušníků, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má uvedená instituce sídlo.

1. K pobírání věcných dávek na základě čl. 25 odst. 1 písm. a) a odst. 1a nařízení předloží nezaměstnaná osoba nebo rodinný příslušník doprovázející tuto osobu poskytovateli péče doklad vydaný příslušnou institucí, který osvědčuje nárok této osoby na věcné dávky. Doklad musí být vyhotoven v souladu s článkem 2. Nemůže-li dotyčná osoba předložit tento doklad, obrátí se na instituci místa pobytu, která si od příslušné instituce vyžádá potvrzení osvědčující nárok dotyčné osoby na věcné dávky.

Doklad vydaný příslušnou institucí pro nárok na dávky v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. a) nařízení má v každém jednotlivém případě ve vztahu k poskytovateli péče stejný účinek jako vnitrostátní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce místa, kam nezaměstnaná osoba odešla.

1a. K pobírání peněžitých dávek podle čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení pro sebe a své rodinné příslušníky předloží nezaměstnaná osoba pojišťovací instituci místa, kam tato osoba odešla, potvrzení, o které požádala ještě před svým odchodem příslušnou pojišťovnu. Pokud nezaměstnaná osoba toto potvrzení nepředloží, obdrží je instituce místa, kam odešla, od příslušné instituce. Toto potvrzení osvědčuje nárok na zmíněné dávky za podmínek stanovených v čl. 69 odst. 1 písm. a) nařízení, stanoví délku trvání tohoto nároku s ohledem na čl. 69 odst. 1 písm. c) nařízení a v případě pracovní neschopnosti nebo hospitalizace stanoví výši peněžních dávek, které mají být případně vypláceny během uvedeného období.

2. Instituce pojištění v nezaměstnanosti místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, osvědčí na kopii potvrzení uvedeného v článku 83 prováděcího nařízení, která se zašle instituci nemocenského pojištění stejného místa, že podmínky stanovené v čl. 69 odst. 1 písm. b) nařízení jsou splněny, a upřesní datum, od kterého jsou splněny, a datum, od kterého nezaměstnaná osoba pobírá dávky pojištění pro případ nezaměstnanosti od příslušné instituce.

Potvrzení platí po dobu stanovenou v čl. 69 odst. 1 písm. c) nařízení, pokud jsou podmínky splněny. Nejsou-li podmínky nadále plněny, uvědomí o tom instituce pojištění pro případ nezaměstnanosti místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, do tří dnů uvedenou instituci nemocenského pojištění.

3. Ustanovení čl. 17 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

4. K pobírání peněžitých dávek stanovených právními předpisy příslušného státu předloží nezaměstnaná osoba do tří dnů potvrzení pracovní neschopnosti, vydané lékařem ošetřujícím dotyčnou osobu, instituci nemocenského pojištění místa, kam odešla. Uvede rovněž datum, do kterého pobírala dávky pojištění pro případ nezaměstnanosti, a adresu v zemi, ve které se nachází.

5. Instituce nemocenského pojištění místa, do kterého nezaměstnaná osoba odešla, uvědomí do tří dnů příslušnou instituci nemocenského pojištění a instituci, u které je nezaměstnaná osoba zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání, o dnech, kdy začala a skončila pracovní neschopnost.

6. V případech vymezených v čl. 25 odst. 4 nařízení uvědomí instituce nemocenského pojištění místa, kam nezaměstnaná osoba odešla, příslušnou instituci nemocenského pojištění a příslušnou instituci pojištění pro případ nezaměstnanosti o tom, že považuje podmínky odůvodňující prodloužení doby, po kterou se peněžité a věcné dávky poskytují, za splněné, odůvodní své stanovisko a ke sdělení, které zasílá příslušnému orgánu nemocenského pojištění, připojí podrobnou zprávu kontrolního lékaře o stavu pacienta s uvedením pravděpodobné doby, po kterou budou podmínky pro uplatnění čl. 25 odst. 4 nařízení splněny. O prodloužení poskytování dávek nemocné nezaměstnané osobě rozhoduje příslušná instituce nemocenského pojištění.

7. Ustanovení čl. 18 odst. 2, 3, 4, 5, 6, 8 a 9 prováděcího nařízení se použijí obdobně.

1. K pobírání věcných dávek na území členského státu, kde má bydliště, na základě čl. 26 odst. 1 nařízení se žadatel a jeho rodinní příslušníci zaregistrují u instituce místa bydliště předložením potvrzení osvědčujícího, že má nárok podle právních předpisů jiného členského státu na uvedené dávky pro sebe a pro své rodinné příslušníky. Potvrzení vydává instituce tohoto jiného členského státu, která je příslušná pro věcné dávky.

2. Instituce místa bydliště uvědomí instituci, která potvrzení vydala, o každé registraci provedené podle odstavce 1.

1. K pobírání věcných dávek podle čl. 28 odst. 1 a článku 28a nařízení na území členského státu, ve kterém má bydliště, se důchodce a jeho rodinní příslušnícimající bydliště ve stejném členském státě zaregistrují u instituce místa bydliště předložením potvrzení osvědčujícího, že má nárok na uvedené dávky pro sebe a pro své rodinné příslušníky na základě právních předpisů, podle kterých je vyplácen důchod.

2. Potvrzení vydává na žádost důchodce instituce nebo jedna z institucí příslušných pro vyplácení důchodu nebo případně instituce zmocněná stanovit nárok na věcné dávky, jakmile důchodce splní podmínky pro získání nároku na tyto dávky. Nepředloží-li důchodce potvrzení, vyžádá si je instituce místa bydliště přímo od instituce nebo institucí příslušných pro vyplácení důchodu nebo případně od instituce zmocněné je vydat. Do obdržení potvrzení může instituce místa bydliště na základě přijatých dokladů zaregistrovat důchodce a jeho rodinné příslušníkymající bydliště ve stejném členském státě dočasně. Tato registrace není pro instituci příslušnou pro vyplácení věcných dávek závazná, dokud instituce místa bydliště nedodá potvrzení stanovené v odstavci 1.

3. Instituce místa bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení stanovené v odstavci 1, o každé registraci provedené podle uvedeného odstavce.

4. Při každé žádosti o věcné dávky musí důchodce prokázat instituci místa bydliště stvrzenkou nebo kontrolním ústřižkem od peněžní poukázky poslední uskutečněné platby, že má stále nárok na důchod.

5. Důchodce nebo jeho rodinní příslušnícimající bydliště ve stejném členském státě musí instituci místa bydliště uvědomit o každé změně situace, která by mohla změnit jejich nárok na věcné dávky, zejména o pozastavení nebo odnětí důchodu a o jakékoli změně jejich bydliště. O každé takové změně instituce příslušné pro důchod rovněž uvědomí instituci místa bydliště důchodce.

6. Správní komise stanoví v případě potřeby postup pro určení instituce, která nese náklady na výplaty věcných dávek v případě uvedeném v čl. 28 odst. 2 písm. b) nařízení.

1. K pobírání věcných dávek na základě čl. 29 odst. 1 nařízení na území členského státu, ve kterém mají bydliště, se rodinní příslušníci zaregistrují u instituce svého místa bydliště předložením dokladu vyžadovaného právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí pro poskytování těchto dávek rodinným příslušníkům důchodce, spolu s potvrzením osvědčujícím, že důchodce má nárok na věcné dávky pro sebe a své rodinné příslušníky. Potvrzení, které vydává instituce nebo jedna z institucí příslušných pro vyplácení důchodu nebo popřípadě instituce, která je oprávněna rozhodovat o nárocích na věcné dávky, zůstává v platnosti, dokud není instituci místa bydliště jeho rodinných příslušníků oznámeno jeho zrušení.Pokud rodinní příslušníci potvrzení nepředloží, vyžádá si je instituce místa bydliště od instituce nebo institucí příslušných pro vyplácení důchodu nebo případně od instituce k tomu zmocněné.Je-li však uvedené potvrzení vydáno německou, francouzskou, italskou nebo portugalskou institucí, platí pouze po dobu jednoho roku ode dne vydání a musí být obnovováno každý rok.

2. Stanoví-li právní předpisy uplatňované uvedenou institucí, že při podání žádosti musí být předložen doklad o nároku na důchod, předloží rodinní příslušníci při podání žádosti o věcné dávky instituci místa jejich bydliště potvrzení uvedené v odstavci 1.

3. Instituce, která vydala potvrzení uvedené v odstavci 1, uvědomí instituci místa bydliště rodinných příslušníků o pozastavení nebo odnětí důchodu. Instituce místa bydliště rodinných příslušníků může kdykoli požadovat od instituce, která vydala potvrzení, poskytnutí jakýchkoli informací týkajících se nároku na věcné dávky.

4. Rodinní příslušníci musí instituci místa bydliště uvědomit o všech změnách v jejich situaci, které by mohly změnit jejich nárok na věcné dávky, zejména o každé změně bydliště.

5. Instituce místa bydliště uvědomí instituci, která vydala potvrzení uvedené v odstavci 1, o každém zápise, který provedla v souladu s uvedeným odstavcem.

1. K pobírání věcných dávek podle článku 31 nařízení předloží důchodce poskytovateli péče doklad vydaný institucí místa bydliště, který osvědčuje jeho nárok na věcné dávky. Doklad musí být vyhotoven v souladu s článkem 2. Nemůže-li dotyčná osoba předložit tento doklad, obrátí se na instituci místa pobytu, která si od instituce místa bydliště vyžádá potvrzení osvědčující nárok dotyčné osoby na věcné dávky.

Doklad vydaný příslušnou institucí pro nárok na dávky v souladu s článkem 31 nařízení má v každém jednotlivém případě ve vztahu k poskytovateli péče stejný účinek jako vnitrostátní doklad o nárocích osob pojištěných u instituce místa pobytu.

2. Ustanovení čl. 17 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně, pokud jde o přiznání věcných dávek rodinným příslušníkům, kterých se týká článek 31 nařízení. Mají-li tito rodinní příslušníci bydliště na území jiného členského státu, než je členský stát důchodce, vydává doklad uvedený v odstavci 1 instituce jejich místa bydliště.

1. V případech uvedených v čl. 35 odst. 1 nařízení, pokud jsou v zemi pobytu nebo bydliště dávky poskytované v rámci systému nemocenského pojištění nebo pojištění v mateřství vztahujícího se na dělníky v ocelářském průmyslu rovné dávkám poskytovaným podle zvláštního systému pro pracovníky v dolech a podobných provozech, mohou se pracovníci posledně uvedené kategorie a jejich rodinní příslušníci obrátit na nejbližší instituci na území členského státu, ve kterém pobývají nebo mají bydliště, uvedenou v příloze 3 prováděcího nařízení, i když je tato nejbližší instituce institucí spravující systém vztahující se na dělníky v ocelářském průmyslu, a tato instituce je povinna dávky poskytnout.

2. Pokud jsou dávky stanovené zvláštním systémem pro pracovníky v dolech a podobných provozech výhodnější, mají tito pracovníci a jejich rodinní příslušníci možnost požádat buď instituci příslušnou pro správu uvedeného systému, nebo nejbližší instituci na území členského státu, kde pobývají nebo kde mají bydliště, která spravuje systém pro dělníky v ocelářském průmyslu. Ve druhém případě dotyčná instituce osobu upozorní, že obrátí-li se na instituci příslušnou pro správu výše uvedeného zvláštního systému, obdrží výhodnější dávky; navíc ji musí informovat o názvu a adrese této instituce.

1. Není-li během pobytu zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné v jiném členském státě, než je příslušný stát, možné splnit formální náležitosti stanovené v čl. 20 odst. 1 a 4 a v článcích 21, 23 a 31 prováděcího nařízení, nahradí jeho výdaje na jeho žádost příslušná instituce místa pobytu v souladu se sazbami náhrad uplatňovanými institucí místa pobytu.

2. Instituce místa pobytu musí poskytnout příslušné instituci na její žádost nezbytné informace o těchto sazbách.

Jsou-li instituce místa pobytu a příslušná instituce vázány dohodou, která stanoví buď zřeknutí se náhrady, nebo paušální náhradu dávek poskytovaných na základě čl. 22 odst. 1 písm. a) bodu i) a článku 31 nařízení, musí instituce místa pobytu převést na příslušnou instituci částku, která má být nahrazena dotyčné osobě na základě odstavce 1.

3. V případě vysokých výdajů může příslušná instituce vyplatit dotyčné osobě přiměřenou zálohu, jakmile tato osoba předloží uvedené instituci žádost o náhradu.

4. Odchylně od odstavců 1, 2, a 3 může příslušná instituce nahradit výdaje vzniklé v souladu s jí uplatňovanými sazbami za podmínky, že tyto sazby provedení náhrady umožňují, že výdaje, které mají být nahrazeny, nepřekračují úroveň stanovenou správní komisí a že zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo důchodce souhlasí s použitím tohoto ustanovení. Výše náhrady v žádném případě nepřekročí částku skutečně vzniklých výdajů.

5. Nestanoví-li právní předpisy členského státu pobytu sazby náhrady, může příslušná instituce uskutečnit náhradu v souladu s jí uplatňovanými sazbami i bez souhlasu dotyčné osoby. Výše náhrady nesmí v žádném případě překročit částku skutečně vzniklých nákladů.

1. K pobírání dávek na základě článků 37, 38 a 39 nařízení, včetně případů uvedených v čl. 40 odst. 2, čl. 41 odst. 1 a čl. 42 odst. 2 nařízení, podá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná žádost buď instituci členského státu, jehož právním předpisům podléhala v době vzniku pracovní neschopnosti následované invaliditou nebo zhoršením invalidity, nebo instituci místa bydliště, která poté žádost postoupí dříve uvedené instituci, přičemž vyznačí datum, kdy byla podána; toto datum se považuje za datum podání žádosti dříve uvedené instituci. Pokud však byly poskytovány peněžité dávky nemocenského pojištění, považuje se případně za datum podání žádosti o důchod den, ke kterému bylo poskytování těchto peněžitých dávek pozastaveno.

2. V případě uvedeném v čl. 41 odst. 1 písm. b) nařízení sdělí instituce, u které byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy pojištěna, výši a den splatnosti dávek náležejících na základě jí uplatňovaných právních předpisů instituci původně příslušné pro vyplácení těchto dávek. Od uvedeného dne se dávky náležející před zhoršením invalidity zrušují nebo snižují na částku nepřevyšující doplatek uvedený v čl. 41 odst. 1 písm. c) nařízení.

3. Odstavec 2 se nepoužije v případě uvedeném v čl. 41 odst. 1 písm. d) nařízení. V tom případě se instituce, u které byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy pojištěna, obrátí na nizozemskou instituci za účelem zjištění částky náležející od uvedené instituce.

1. K pobírání dávek na základě článků 40 až 51 nařízení, s výjimkou případů uvedených v článku 35 prováděcího nařízení, podá dotyčnáosoba žádost instituci místa bydliště postupem stanoveným právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí. Nepodléhala-li zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná uvedeným právním předpisům, postoupí instituce místa bydliště žádost instituci členského státu, jehož právním předpisům žadatel naposledy podléhal, přičemž vyznačí datum, kdy byla žádost podána. Toto datum se považuje za datum podání žádosti posledně uvedené instituci.

2. Pokud má žadatel bydliště na území členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nepodléhala, může žádost podat instituci členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy podléhala.

3. Pokud má žadatel bydliště na území státu, který není členským státem, podá svou žádost příslušné instituci uvedeného členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy podléhala.

Pokud žadatel podá svou žádost instituci členského státu, jehož je státním příslušníkem, postoupí tato instituce žádost příslušné instituci.

4. Žádost o dávky zaslaná instituci jednoho členského státu automaticky zahrnuje souběžné přiznání dávek podle právních předpisů všech dotčených členských států, jejichž podmínky žadatel splňuje, s výjimkou případu, kdy podle čl. 44 odst. 2 nařízení žadatel žádá o odklad poskytování jakýchkoli dávek ve stáří, na které by měl nárok podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.

Podávání žádostí uvedených v článku 36 prováděcího nařízení podléhá těmto pravidlům:

1. K pobírání dávek podle čl. 39 odst. 4 nebo čl. 47 odst. 3 nařízení předloží žadatel potvrzení týkající se rodinných příslušníků, s výjimkou jeho dětí, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém má sídlo instituce příslušná pro přiznání dávek.

Potvrzení vydává instituce nemocenského pojištění místa bydliště rodinných příslušníků nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území mají bydliště. Ustanovení čl. 25 odst. 2 druhého a třetího pododstavce prováděcího nařízení se použijí obdobně.

Namísto potvrzení stanoveného v prvním pododstavci může instituce příslušná pro přiznávání dávek požadovat na žadateli předložení nejnovějších listin o osobním stavu jeho rodinných příslušníků, s výjimkou jeho dětí, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém má sídlo uvedená instituce.

2. Vyžadují-li v případě uvedeném v odstavci 1 právní předpisy uplatňované dotyčnou institucí, aby rodinní příslušníci žili ve společné domácnosti s důchodcem, musí být skutečnost, že rodinní příslušníci, kteří tuto podmínku nesplňují, jsou nicméně výživou odkázáni hlavně na žadatele, prokázána doklady potvrzujícími, že jim žadatel pravidelně posílá část svého příjmu.

1. Podá-li zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná žádost o dávky v invaliditě a instituce stanoví, že se použije čl. 37 odst. 1 nařízení, vyžádá si uvedená instituce, je-li to nezbytné, od instituce, u kterébyla dotyčná osoba naposledy pojištěna, potvrzení o dobách pojištění jí získaných podle právních předpisů uplatňovaných posledně uvedenou institucí.

2. Pokud je nezbytné vzít v úvahu doby pojištění získané dříve podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu ke splnění podmínek právních předpisů příslušného státu, použije se odstavec 1 obdobně.

3. V případě uvedeném v čl. 39 odst. 3 nařízení zašle instituce, která žadatelův případ zpracovala, jeho spis instituci, u které byla dotyčná osoba naposledy pojištěna.

4. Články 41 až 50 prováděcího nařízení se nevztahují na zpracování žádostí uvedených v odstavcích 1, 2 a 3.

1. Žádosti o dávky zpracovává instituce, které byly podány nebo postoupeny v souladu s článkem 36 prováděcího nařízení. Tato instituce se dále nazývá „instituce provádějící zpracování žádosti“.

2. Instituce provádějící zpracování žádosti neprodleně uvědomí o žádostech o dávky všechny dotčené instituce na zvláštních formulářích tak, aby všechny tyto instituce mohly žádosti zpracovat současně a bez prodlení.

1. Při zpracování žádostí o dávky používá instituce provádějící zpracování žádosti formulář, který obsahuje zejména přehled a souhrn dob pojištění nebo bydlení získaných zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou podle právních předpisů všech dotyčných členských států.

2. Předání těchto formulářů instituci kteréhokoli jiného členského státu nahrazuje předání podpůrných dokladů.

1. Instituce provádějící zpracování žádosti zaznamená na formulář uvedený v čl. 42 odst. 1 prováděcího nařízení doby pojištění nebo bydlení získané podle jí uplatňovaných právních předpisů a kopii uvedeného formuláře zašle instituci pojištění pro případ invalidity, stáří nebo úmrtí (důchody) kteréhokoli členského státu, u kterého byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná pojištěna, přičemž případně přiloží potvrzení o zaměstnání předložená žadatelem.

2. Pokud je dotčena pouze jedna další instituce, vyplní tato instituce uvedený formulář a zároveň uvede:

Takto vyplněný formulář vrátí instituci provádějící zpracování žádosti.

Je-li nárok na dávky získán s přihlédnutím pouze k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů uplatňovaných institucí druhého členského státu a je-li možné výši dávky odpovídající těmto dobám pojištění stanovit bez prodlení, zatímco výpočet uvedený v písmenu c) vyžaduje značně delší dobu, vrátí se formulář instituci provádějící zpracování žádosti s informacemi uvedenými v písmenech a) a b); informace uvedené v písmenu c) jsou instituci provádějící zpracování žádosti sděleny co nejdříve.

3. Jsou-li dotčeny dvě nebo více institucí, každá z těchto institucí vyplní uvedený formulář vyznačením dob pojištění nebo získaných podle jí uplatňovaných právních předpisů a vrátí jej instituci provádějící zpracování žádosti.

Je-li nárok na dávky získán s přihlédnutím pouze k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů uplatňovaných jednou nebo více těmito institucemi a je-li možné výši dávky odpovídající těmto dobám pojištění stanovit bez prodlení, je instituci provádějící zpracování žádosti oznámena tato částka současně s dobami pojištění nebo bydlení; představuje-li určení uvedené částky určité zdržení, oznámí se instituci provádějící zpracování žádosti tato částka, jakmile je určena.

Po obdržení všech formulářů obsahujících informace o dobách pojištění nebo bydlení a případně částce nebo částkách náležejících podle právních předpisů jednoho nebo více dotyčných členských států zašle instituce provádějící zpracování žádosti kopii takto vyplněných formulářů každé dotčené instituci a ty do něj vyznačí teoretickou a skutečnou výši dávek vypočtených v souladu s čl. 46 odst. 2 nařízení a vrátí formulář instituci provádějící zpracování žádosti.

4. Jakmile instituce provádějící zpracování žádosti po obdržení informací uvedených v odstavci 2 nebo 3 zjistí, že je třeba použít čl. 40 odst. 2 nebo čl. 48 odst. 2 nebo 3 nařízení, uvědomí o tom ostatní dotčené instituce.

5. V případě zmíněném v čl. 37 písm. d) prováděcího nařízení uvedou instituce členských států, jejichž právním předpisům žadatel podléhal, ale u kterých žádal o odklad poskytování dávek, do formuláře uvedeného v čl. 42 odst. 1 prováděcího nařízení pouze doby pojištění získané žadatelem podle jimi uplatňovaných právních předpisů.

1. S výhradou odstavců 2 a 3 je pouze instituce provádějící zpracování žádosti zmocněna k přijetí rozhodnutí uvedeného v čl. 40 odst. 4 nařízení o stupni invalidity žadatele. Toto rozhodnutí přijme, jakmile je schopna určit, případně s přihlédnutím k článku 45 nařízení, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění nároku stanovené jí uplatňovanými právními předpisy. Neprodleně toto rozhodnutí oznámí ostatním dotčeným institucím.

2. Nejsou-li s přihlédnutím k článku 45 nařízení splněny podmínky pro uplatnění nároku (jiné než týkající se stupně invalidity) stanovené jí uplatňovanými právními předpisy, uvědomí instituce provádějící zpracování žádosti neprodleně instituci příslušnou v oblasti invalidity jiného členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy podléhala. Jsou-li splněny podmínky pro uplatnění nároku stanovené jí uplatňovanými právními předpisy, je tato instituce zmocněna přijmout rozhodnutí o stupni invalidity žadatele a neprodleně o tomto rozhodnutí uvědomí ostatní dotyčné instituce.

3. Případně může být případ za stejných podmínek vrácen instituci příslušné v oblasti invalidity členského státu, jehož právním předpisům zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná poprvé podléhala.

1. Zjistí-li instituce provádějící zpracování žádosti, že žadatel má nárok na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, aniž by bylo nutné přihlížet k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle právních předpisů jiných členských států, vyplácí ihned prozatímní dávky.

2. Nemá-li žadatel nárok na dávky na základě odstavce 1, ale z informací poskytnutých instituci provádějící zpracování žádosti podle čl. 43 odst. 2 nebo 3 prováděcího nařízení vyplývá, že nárok na dávky je získán podle právních předpisů jiného členského státu pouze s přihlédnutím k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle nich, vyplácí instituce uplatňující uvedené právní předpisy tyto dávky prozatímně, jakmile ji instituce provádějící zpracování žádosti informuje o její povinnosti tak učinit.

3. Je-li v případě uvedeném v odstavci 2 nárok na dávky získán podle právních předpisů více než jednoho členského státu s přihlédnutím pouze k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle každého z těchto systémů právních předpisů, je pro prozatímní výplatu dávek příslušná instituce, která první informuje instituci provádějící zpracování žádosti o existenci nároku; instituce provádějící zpracování žádosti je povinna uvědomit ostatní dotčené instituce.

4. Instituce, která má vyplácet dávky podle odstavců 1, 2 nebo 3, o této skutečnosti neprodleně uvědomí žadatele, přičemž jej výslovně upozorní na prozatímní povahu přijatého opatření a na skutečnost, že se proti němu nelze odvolat.

5. Nevyplácí-li se žadateli na základě odstavců 1, 2 nebo 3 žádná prozatímní dávka, ale z obdržených informací vyplývá, že vznikl nárok podle čl. 46 odst. 2 nařízení, vyplatí mu instituce provádějící zpracování žádosti přiměřenou vratnou zálohu, jejíž výše je co nejbližší částce, která mu bude pravděpodobně přiznána podle čl. 46 odst. 2 nařízení.

6. Dva členské státy nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou dohodnout na uplatňování jiných metod výplaty prozatímních dávek v případech, které se týkají pouze institucí těchto států. Veškeré dohody uzavřené v této oblasti se oznamují správní komisi.

1. Konečné rozhodnutí přijaté každou z dotčených institucí se doručí instituci provádějící zpracování žádosti. Každé rozhodnutí musí uvádět opravné prostředky a lhůty pro jejich podání stano vené příslušnými právními předpisy. Po obdržení všech těchto rozhodnutí je instituce provádějící zpracování žádosti oznámí žadateli v jeho jazyce prostřednictvím souhrnné zprávy, ke které se připojí uvedená rozhodnutí. Lhůty pro podání opravných prostředků běží teprve ode dne obdržení souhrnné zprávy žadatelem.

2. Při odeslání souhrnné zprávy stanovené v odstavci 1 žadateli zašle instituce provádějící zpracování žádosti současně kopii každé dotčené instituci a přiloží k ní kopii rozhodnutí ostatních institucí.

1. Pro účely čl. 43 odst. 3 a 4, čl. 49 odst. 2 a 3, čl. 51 odst. 2 nařízení se článek 45 prováděcího nařízení použije obdobně.

2. Přepočet, odnětí nebo pozastavení dávek oznámí instituce, která odpovídající rozhodnutí přijala, neprodleně dotyčné osobě a každé instituci, u které uvedené osobě vznikne nárok na dávku, případně prostřednictvím instituce provádějící zpracování žádosti. Rozhodnutí musí uvádět opravné prostředky a lhůty pro jejich podání stanovené dotyčnými právními předpisy. Lhůty pro podání opravných prostředků běží teprve ode dne obdržení rozhodnutí dotyčnou osobou.

1.

2. Prováděcí pravidla k odstavci 1 stanoví správní komise.

1. Pokud osoba přijímající dávky, zejména

pobývá nebo má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém se nachází instituce příslušná pro vyplácení dávky, provádí na žádost uvedené instituce správní kontrolu a lékařské prohlídky instituce místa pobytu nebo místa bydliště příjemce postupy stanovenými právními předpisy uplatňovanými posledně uvedenou institucí. Instituci příslušné pro vyplácení dávky však zůstává zachováno právo zařídit prohlídku příjemce lékařem podle vlastního výběru.

2. Zjistí-li se, že příjemce uvedený v odstavci 1 je zaměstnán nebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo má prostředky převyšující předepsanou mez a současně pobírá dávky, zašle instituce místa pobytu nebo bydliště zprávu instituci příslušné pro vyplácení dávky, která požádala o kontrolu nebo lékařskou prohlídku. Zpráva uvádí zejména povahu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti vykonávané dotyčnou osobou, výši příjmu nebo prostředků, které dotyčná osoba měla za poslední ukončené čtvrtletí, běžnou odměnu vyplácenou ve stejné oblasti zaměstnané osobě nebo osobě samostatně výdělečně činné na stejné úrovni, jako je dotyčná osoba, v povolání, které vykonávala před počátkem invalidity po referenční období, které určí instituce příslušná pro vyplácení dávky, a případně posudek odborného lékaře o zdravotním stavu dotyčné osoby.

1. Pokud instituce příslušná pro vyplácení dávky v členském státě nevyplácí přímo osobám majícím nárok na dávky, které mají bydliště na území jiného členského státu, dávky jim náležející, vyplácejí se tyto dávky na žádost instituce příslušné pro vyplácení dávky prostřednictvím styčného místa posledně uvedeného členského státu nebo prostřednictvím instituce místa bydliště uvedených osob majících nárok na dávky postupem stanoveným v článku 54 až 58 prováděcího nařízení; vyplácí-li instituce příslušná pro vyplácení dávky osobám majícím nárok na dávky přímo, oznámí tuto skutečnost instituci místa bydliště. Postup pro vyplácení, který má instituce členského státu použít, je uveden v příloze 6.

2. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států se mohou dohodnout na jiných postupech vyplácení dávek v případě, kdy jsou příslušné instituce členských států jedinými dotyčnými institucemi. Veškeré dohody uzavřené v této oblasti se oznamují správní komisi.

3. Ustanovení dohod týkající se vyplácení dávek použitelná ke dni předcházejícímu vstupu nařízení v platnost jsou použitelná i nadále, pokud jsou uvedena v příloze 5.

1. Deset dní přede dnem splatnosti dávek zaplatí instituce příslušná pro vyplácení v měně členského státu, na jehož území má sídlo, částku nezbytnou pro platby uvedené v rozvrhu stanoveném v článku 54 prováděcího nařízení. Platba se uskutečňuje prostřednictvím národní banky nebo prostřednictvím jiné banky členského státu, na jehož území má sídlo instituce příslušná pro vyplácení dávky, na účet zřízený u národní banky nebo jiné banky členského státu, na jehož území má sídlo vyplácející subjekt, ve prospěch vyplácejícího subjektu. Tato platba má zprošťující účinek. Instituce příslušná pro vyplácení dávky současně zašle oznámení o platbě vyplácejícímu subjektu.

2. Banka, na jejíž účet se platba uskuteční, připíše ve prospěch vyplácejícího subjektu protihodnotu platby v měně členského státu, na jehož území má vyplácející subjekt sídlo.

3. Názvy a sídla bank uvedených v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 7.

1. Platby uvedené v rozvrhu stanoveném v článku 54 prováděcího nařízení vyplácí osobě mající nárok na dávky vyplácející subjekt na účet instituce příslušné pro vyplácení dávky. Tyto platby se uskutečňují postupy stanovenými právními předpisy uplatňovanými vyplácejícím subjektem.

2. Jakmile se vyplácející subjekt nebo kterýkoli jiný subjekt jím určený dozví o jakýchkoli okolnostech odůvodňujících pozastavení nebo odnětí dávek, zastaví veškeré platby. Totéž platí i v případě, kdy osoba mající nárok na dávky přemístí své bydliště na území jiného členského státu.

3. Vyplácející subjekt sdělí instituci příslušné pro vyplácení dávky všechny důvody pro jejich nevyplácení. V případě úmrtí osoby mající nárok na dávky nebo jejího manžela nebo manželky nebo v případě nového sňatku vdovy nebo vdovce oznámí vyplácející subjekt uvedené instituci datum této události.

1. Účetní závěrka v případě plateb uvedených v článku 56 prováděcího nařízení se provádí na konci každého výplatního období za účelem zjištění částek skutečně vyplacených osobám majícím nárok na dávky nebo jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům, jakož i nevyplacených částek.

2. Celková částka vyjádřená číselně i slovy v měně členského státu, na jehož území má sídlo instituce příslušná pro vyplácení dávky, se potvrdí jako částka odpovídající platbám uskutečněným vyplácejícím subjektem a opatří se podpisem zástupce uvedeného subjektu.

3. Vyplácející subjekt zajistí řádné uskutečňování určených plateb.

4. Rozdíl mezi částkami vyplacenými institucí příslušnou pro vyplácení dávky, vyjádřené v měně členského státu, na jehož území má uvedená instituce sídlo, a hodnota, vyjádřená ve stejné měně, plateb prokázaných vyplácejícím subjektem se započte proti částkám, které má zaplatit následně v rámci téže kapitoly instituce příslušná pro vyplácení dávky.

1. K pobírání věcných dávek podle čl. 52 písm. a) nařízení předloží zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná instituci místa bydliště potvrzení osvědčující, že má na tyto věcné dávky nárok. Potvrzení vydává příslušná instituce popřípadě na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem. Kromě toho, stanoví-li tak právní předpisy příslušného státu, předloží zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná instituci místa bydliště potvrzení o oznámení pracovního úrazu nebo nemoci z povolání od příslušné instituce. Nepředloží-li dotyčná osoba tyto doklady, vyžádá si je instituce místa bydliště přímo od příslušné instituce a do jejich obdržení dotyčné osobě poskytuje věcné dávky v rámci nemocenského pojištění za předpokladu, že splňuje podmínky nároku na ně.

2. Potvrzení zůstává v platnosti, dokud není instituci místa bydliště oznámeno jeho zrušení. Je-li však uvedené potvrzení vydáno francouzskou institucí, platí pouze jeden rok ode dne jeho vydání a musí být obnovováno každý rok.

3. Je-li dotyčná osoba sezonním pracovníkem, platí potvrzení uvedené v odstavci 1 po celou předpokládanou dobu sezonní práce, pokud mezitím příslušná instituce neoznámí instituci místa bydliště jeho zrušení.

4. Při každé žádosti o věcné dávky předloží dotyčná osoba podpůrné doklady vyžadované pro poskytování věcných dávek na základě právních předpisů členského státu, na jehož území má bydliště.

5. V případě hospitalizace oznámí instituce místa bydliště příslušné instituci do tří dnů ode dne, kdy se o ní dozví, datum přijetí do nemocnice, pravděpodobné trvání hospitalizace a datum propuštění z nemocnice.

6. Instituce místa bydliště uvědomí předem příslušnou instituci o každém rozhodnutí týkajícím se poskytování věcných dávek, pokud možné nebo skutečné náklady překračují paušální částku, kterou stanoví a pravidelně aktualizuje správní komise.

Příslušná instituce má lhůtu patnáct dní ode dne odeslání této informace na vznesení případných odůvodněných námitek; není-li v této lhůtě žádná námitka vznesena, instituce místa bydliště věcné dávky přizná. Pokud musí být věcné dávky poskytnuty v případě krajní naléhavosti, uvědomí o tom neprodleně instituce místa bydliště příslušnou instituci.

7. Dotyčná osoba musí instituci místa bydliště uvědomit o každé změně situace, která by mohla změnit její nárok na věcné dávky, zejména o skončení nebo změně zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti nebo o jakékoli změně místa bydliště nebo pobytu. Příslušná instituce rovněž uvědomí instituci místa bydliště o skončení pojištění nebo o zániku nároku dotyčné osoby na věcné dávky. Instituce místa bydliště může kdykoli požádat příslušnou instituci o informace týkající se pojištění dotyčné osoby nebo jejího nároku na věcné dávky.

8. V případě příhraničních pracovníků mohou být léčiva, obvazový materiál, brýle a malé přístroje vydávány a laboratorní rozbory a zkoušky prováděny pouze v tom členském státě, ve kterém byly předepsány v souladu s právními předpisy uvedeného členského státu.

9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných prováděcích pravidlech.

1. K pobírání peněžitých dávek jiných než důchodů na základě čl. 52 písm. b) nařízení se musí zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná obrátit do tří dnů od počátku pracovní neschopnosti na instituci místa bydliště a předložit jí oznámení o přerušení práce nebo, stanoví-li tak právní předpisy uplatňované institucí místa bydliště, potvrzení o pracovní neschopnosti vydané lékařem ošetřujícím dotyčnou osobu.

2. Nevydávají-li ošetřující lékaři dotyčné osoby v zemi bydliště potvrzení o pracovní neschopnosti, obrátí se dotyčná osoba přímo na instituci místa bydliště ve lhůtě stanovené jí uplatňovanými právními předpisy.

Tato instituce dá neprodleně pracovní neschopnost lékařsky ověřit a vystavit potvrzení uvedené v odstavci 1. Toto potvrzení, které musí uvádět předpokládanou dobu pracovní neschopnosti, je neprodleně předáno příslušné instituci.

3. V případech, kdy se nepoužije odstavec 2, nechá instituce místa bydliště dotyčnou osobu co nejdříve a v každém případě do tří dnů ode dne, kdy se na ni dotyčná osoba obrátí, lékařsky vyšetřit, jako by byla u této instituce pojištěna. Zprávu vyšetřujícího lékaře, ve které se uvede zejména předpokládaná doba pracovní neschopnosti, předá instituce místa bydliště příslušné instituci do tří dnů ode dne lékařské prohlídky.

4. Instituce místa bydliště poté provede veškeré nezbytné správní kontroly nebo lékařské prohlídky dotyčné osoby, jako by u ní byla pojištěna. Jakmile instituce zjistí, že dotyčná osoba je schopna znovu nastoupit do práce, neprodleně o tom uvědomí dotyčnou osobu a příslušnou instituci, přičemž uvede den, kterým pracovní neschopnost skončila. Aniž je dotčen odstavec 6, považuje se oznámení dotyčné osobě za rozhodnutí přijaté jménem příslušné instituce.

5. Příslušná instituce si ve všech případech vyhrazuje právo nechat dotyčnou osobu vyšetřit lékařem podle vlastního výběru.

6. Rozhodne-li se příslušná instituce peněžité dávky neudělit, protože dotyčná osoba nesplnila formální náležitosti stanovené právními předpisy země bydliště, nebo zjistí-li, že dotyčná osoba je schopna znovu nastoupit do práce, oznámí dotyčné osobě své rozhodnutí a současně zašle jeho kopii instituci místa bydliště.

7. Jakmile dotyčná osoba znovu nastoupí do práce, oznámí to příslušné instituci, vyžadují-li toto oznámení právní předpisy uplatňované uvedenou institucí.

8. Příslušná instituce vyplácí peněžité dávky vhodným způsobem, zejména mezinárodními poštovními poukázkami, a uvědomí o tom instituci místa bydliště a dotyčnou osobu. Pokud peněžité dávky vyplácí instituce místa bydliště na účet příslušné instituce, uvědomí příslušná instituce dotyčnou osobu o jejích právech a sdělí instituci místa bydliště výši peněžitých dávek, data splatnosti a maximální dobu, po kterou mohou být poskytovány v souladu s právními předpisy příslušného státu.

9. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných prováděcích pravidlech.

1. K pobírání věcných dávek podle čl. 55 odst. 1 písm. a) bodu i) nařízení předloží zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba poskytovateli péče doklad vydaný příslušnou institucí potvrzující nárok dotyčné osoby na věcné dávky. Tento doklad se zhotoví v souladu s článkem 2. Není-li dotyčná osoba schopna tento doklad předložit, obrátí se na instituci místa pobytu, která si u příslušné instituce vyžádá potvrzení o nároku dotyčné osoby na věcné dávky.

Doklad vydaný příslušnou institucí, který prokazuje nárok na dávky v souladu s čl. 55 odst. 1 písm. a) bodem i) nařízení, má v každém jednotlivém případě s ohledem na poskytovatele péče stejný účinek, jako vnitrostátní doklady o nároku osoby pojištěné u instituce místa pobytu.

2. Ustanovení čl. 60 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

1. K pobírání věcných dávek na základě čl. 55 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení předloží zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná instituci místa bydliště potvrzení osvědčující, že má nárok nadále pobírat uvedené dávky. Potvrzení, které vydává příslušná instituce, uvádí zejména případnou maximální dobu, po kterou mohou být věcné dávky nadále poskytovány v souladu s právními předpisy příslušného státu. Potvrzení může být na žádost dotyčné osoby vydáno po jejím odjezdu, nemůže-li být z důvodů vyšší moci vydáno předem.

2. Ustanovení čl. 60 odst. 9 prováděcího nařízení se použije obdobně.

3. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na poskytování věcných dávek v případě uvedeném v čl. 55 odst. 1 písm. c) bodu i) nařízení.

1. Pokud k pracovnímu úrazu dojde nebo nemoc z povolání je poprvé lékařsky zjištěna na území jiného členského státu, než je příslušný stát, učiní se oznámení o pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v souladu s právními předpisy příslušného státu, aniž jsou dotčeny právní předpisy platné na území členského státu, ve kterém došlo k pracovnímu úrazu nebo ve kterém byla poprvé lékařsky zjištěna nemoc z povolání, jež v takovém případě zůstávají použitelné. Toto oznámení se zašle příslušné instituci a kopie se zašle instituci místa bydliště nebo instituci místa pobytu.

2. Instituce členského státu, na jehož území dojde k pracovnímu úrazu nebo je poprvé lékařsky zjištěna nemoc z povolání, zašle příslušné instituci dvojmo lékařskou zprávu vystavenou na uvedeném území a všechny důležité informace, které může posledně uvedená instituce požadovat.

3. Existují-li v případě úrazu, ke kterému dojde cestou na území jiného členského státu, než je příslušný stát, důvody pro vyšetřování na území dříve uvedeného státu, může příslušná instituce pro tento účel jmenovat vyšetřovatele a uvědomit o tom úřady uvedeného členského státu. Tyto úřady jsou vyšetřovateli nápomocny zejména jmenováním osoby, která mu má pomáhat s nahlížením do protokolů a všech dalších dokumentů týkajících se úrazu.

4. Po ukončení léčení se příslušné instituci zašle podrobná zpráva spolu s lékařskými potvrzeními týkajícími se trvalých následků úrazu nebo nemoci a zejména současného stavu dotyčné osoby a zotavování se ze zranění nebo jejich stabilizace. Příslušnou částku uhradí instituce místa bydliště nebo případně instituce místa pobytu v souladu se sazbou používanou uvedenou institucí na účet příslušné instituce.

5. Příslušná instituce oznámí instituci místa bydliště nebo případně instituci místa pobytu na požádání rozhodnutí určující datum zotavení ze zranění nebo jejich stabilizace, a popřípadě rozhodnutí týkající se poskytování důchodu.

1. Pokud v případech uvedených v článku 52 nebo čl. 55 odst. 1 nařízení příslušná instituce zpochybňuje uplatnění právních předpisů týkajících se pracovních úrazů nebo nemocí z povolání, neprodleně o tom uvědomí instituci místa bydliště nebo instituci místa pobytu, která poskytla věcné dávky; tyto dávky jsou pak považovány za dávky nemocenského pojištění a jsou na tomto základě poskytovány nadále až do předložení potvrzení nebo zvláštního potvrzení uvedených v článku 21 prováděcího nařízení.

2. Jakmile je v této věci dosaženo konečného rozhodnutí, sdělí příslušná instituce tuto skutečnost neprodleně instituci místa bydliště nebo instituci místa pobytu, která věcné dávky poskytovala. Pokud případ není pracovním úrazem ani nemocí z povolání, poskytuje uvedená instituce uvedené věcné dávky nadále v rámci nemocenského pojištění, má-li na ně zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nárok. Jinak se věcné dávky pobírané dotyčnou osobou v rámci nemocenského pojištění považují za dávky při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

1. V případě uvedeném v čl. 57 odst. 1 nařízení se oznámení o nemoci z povolání zašle buď instituci příslušné pro nemoci z povolání ve členském státě, jehož právních předpisůch nemocný naposledy vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc, nebo instituci místa bydliště, která oznámení doručí uvedené příslušné instituci.

2. Zjistí-li příslušná instituce uvedená v odstavci 1, že činnost způsobilá vyvolat dotyčnou nemoc z povolání byla vykonávána podle právních předpisů jiného členského státu, postoupí oznámení a doprovodné doklady odpovídající instituci uvedeného členského státu.

3. Pokud instituce členského státu, podle jehož právních předpisů nemocný naposledy vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc z povolání, zjistí, že tato osoba nebo pozůstalí po ní nesplňují podmínky uvedených právních předpisů s přihlédnutím k čl. 57 odst. 2, 3 a 4 nařízení, tato instituce:

4. Případně musí být případ vrácen stejným postupem odpovídající instituci členského státu, podle jehož právních předpisů nemocný poprvé vykonával činnost způsobilou vyvolat nemoc z povolání.

1. Pokud je podáno odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti přijatému orgánem některého z členských států, podle jehož právních předpisů nemocný vykonával činnost způsobilou vyvolat dotyčnou nemoc z povolání, uvedená instituce informuje instituci, které bylo oznámení postoupeno postupem podle čl. 67 odst. 3 prováděcího nařízení, a následně ji uvědomí o konečném rozhodnutí, kterého bylo dosaženo.

2. Byl-li nárok na dávky získán podle právních předpisů uplatňovaných posledně uvedenou institucí s přihlédnutím k čl. 57 odst. 2, 3 a 4 nařízení, vyplácí tato instituce zálohy až do stanovené částky, případně po konzultaci s institucí, proti jejímuž rozhodnutí bylo odvolání podáno. Posledně uvedená instituce nahradí částku vyplacených záloh, jestliže je po ní v důsledku odvolání požadováno poskytování dávek. Uvedená částka se pak odečte z celkové výše dávek splatných dotyčné osobě.

Na uplatňování čl. 57 odst. 5 nařízení se vztahují tato pravidla:

1. K pobírání dávek podle čl. 58 odst. 3 nařízení předloží žadatel potvrzení týkající se rodinných příslušníků, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má sídlo instituce příslušná pro přiznávání peněžitých dávek.

Potvrzení vydává instituce nemocenského pojištění místa bydliště rodinných příslušníků nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území mají bydliště. Ustanovení čl. 25 odst. 2 druhého a třetího pododstavce prováděcího nařízení se použijí obdobně.

Namísto potvrzení podle prvního pododstavce může instituce příslušná pro přiznání peněžitých dávek požadovat, aby žadatel předložil nejnovější listiny o osobním stavu týkající se jeho rodinných příslušníků, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má uvedená instituce sídlo.

2. V případě uvedeném v odstavci 1, vyžadují-li právní předpisy uplatňované dotyčnou institucí, aby rodinní příslušníci žili ve společné domácnosti s žadatelem, musí být skutečnost, že uvedení rodinní příslušníci, kteří tuto podmínku nesplňují, jsou nicméně výživou odkázáni hlavně na žadatele, prokázána doklady potvrzujícími, že jim žadatel pravidelně posílá část svého příjmu.

1. V případě uvedeném v čl. 60 odst. 1 nařízení poskytne žadatel instituci členského státu, u které uplatňuje nárok na dávky, veškeré informace vztahující se k dávkám poskytovaným dříve s ohledem na dotyčnou nemoc z povolání. Uvedená instituce se může obrátit na kteroukoli jinou instituci, která byla dříve příslušná, aby získala informace, které považuje za nezbytné.

2. V případě uvedeném v čl. 60 odst. 1 nařízení oznámí instituce příslušná pro vyplácení peněžitých dávek druhé dotyčné instituci ke schválení výši nákladů, kterou má nést posledně uvedená instituce v důsledku zhoršení, spolu s vhodnými podklady. Na konci každého kalendářního roku zašle první instituce druhé přehled peněžitých dávek vyplacených během daného účetního období, uvádějící částku splatnou posledně uvedenou institucí, která ji nahradí první instituci co nejdříve, a nejpozději do tří měsíců.

3. V případě uvedeném v čl. 60 odst. 2 písm. b) první větě nařízení oznámí instituce příslušná pro vyplácení peněžitých dávek dotyčným příslušným institucím ke schválení změny provedené v předchozím rozdělení nákladů, spolu s vhodnými podklady.

4. V případě uvedeném v čl. 60 odst. 2 písm. b) druhé větě nařízení se použije odstavec 2 obdobně.

1. K posouzení stupně neschopnosti, ke stanovení nároku na jakoukoli dávku nebo k určení výše takové dávky v případech uvedených v čl. 61 odst. 5 a 6 nařízení poskytne žadatel příslušné instituci členského státu, jehož právním předpisům podléhal v době, kdy utrpěl pracovní úraz nebo kdy byla poprvé lékařsky zjištěna nemoc z povolání, veškeré informace o předchozích nebo pozdějších pracovních úrazech nebo nemocích z povolání, které utrpěl nebo jimiž onemocněl v době, kdy podléhal právním předpisům kteréhokoli jiného členského státu, bez ohledu na stupeň neschopnosti způsobený těmito předchozími nebo pozdějšími případy.

2. Příslušná instituce bere v souladu s jí uplatňovanými právními předpisy ke stanovení nároku na dávky a určení výše dávky v úvahu stupeň neschopnosti způsobené předchozími nebo pozdějšími případy.

3. Příslušná instituce se může obrátit na kteroukoli jinou instituci, která byla dříve nebo později příslušná, aby získala informace, které považuje za nezbytné.

Pokud byla předchozí nebo pozdější pracovní neschopnost způsobena úrazem, ke kterému došlo, když dotyčná osoba podléhala právním předpisům členského státu, které nečiní rozdílu podle původu pracovní neschopnosti, poskytne instituce příslušná pro předchozí nebo pozdější pracovní neschopnost nebo subjekt určený příslušným úřadem dotyčného členského státu na žádost příslušné instituce jiného členského státu informace o stupni předchozí nebo pozdější pracovní neschopnosti a pokud možno jakékoli informace, které by umožnily určit, zda pracovní neschopnost vznikla následkem pracovního úrazu ve smyslu právních předpisů uplatňovaných institucí druhého členského státu. Pokud je tomu tak, použije se odstavec 2 obdobně.

1. V případech uvedených v čl. 62 odst. 1 nařízení, pokud jsou v zemi pobytu nebo bydliště dávky poskytované systémem pojištění pro pracovní úrazy a nemoci z povolání vztahujícím se na dělníky v ocelářském průmyslu rovnocenné dávkám poskytovaným zvláštním systémem pro pracovníky v dolech a podobných provozech, se mohou pracovníci posledně uvedené kategorie obrátit v členském státě, ve kterém mají místo bydliště nebo kde pobývají, na nejbližší instituci uvedenou v příloze 3 prováděcího nařízení, i když je nejbližší instituce institucí systému vztahujícího se na dělníky v ocelářském průmyslu, a ta je povinna dávky poskytovat.

2. Pokud jsou dávky poskytované zvláštním systémem pro pracovníky v dolech a podobných provozech výhodnější, mají tito pracovníci právo obrátit se buď na instituci příslušnou pro správu uvedeného systému, nebo na nejbližší instituci v členském státě, ve kterém pobývají nebo mají bydliště, která spravuje systém pro dělníky v ocelářském průmyslu. Ve druhém případě dotyčná instituce pracovníka upozorní, že obrátí-li se na instituci příslušnou pro správu výše uvedeného zvláštního systému, obdrží výhodnější dávky; navíc mu musí sdělit název a adresu uvedené instituce.

1. K pobírání důchodu nebo příplatku podle právních předpisů členského státu podá zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná nebo pozůstalí po ní, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, žádost buď u příslušné instituce, nebo u instituce místa bydliště, která tuto žádost postoupí příslušné instituci. Podávání žádosti podléhá těmto pravidlům:

2. Příslušná instituce oznámí žadateli své rozhodnutí buď přímo, nebo prostřednictvím styčného místa příslušného státu; kopii tohoto rozhodnutí zašle styčnému místu členského státu, na jehož území má žadatel bydliště.

1. Správní kontrolu a lékařské prohlídky stanovené v případě přezkoumání důchodů provádí na žádost příslušné instituce instituce členského státu, na jehož území se osoba mající nárok na dávky nachází, postupem stanoveným právními předpisy uplatňovanými posledně uvedenou institucí. Příslušná instituce si však vyhrazuje právo nechat osobu mající nárok na dávky vyšetřit lékařem podle vlastního výběru.

2. Každá osoba pobírající důchod pro sebe nebo pro sirotka uvědomí instituci příslušnou pro vyplácení dávky o každé změně své situace nebo situace sirotka, která by mohla změnit nárok na důchod.

1. K uplatnění článku 64 nařízení předloží žadatel příslušné instituci potvrzení uvádějící doby pojištění nebo bydlení získané zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou podle právních předpisů, kterým naposledy podléhala.

2. Potvrzení vydává případně na žádost žadatele instituce nemocenského nebo starobního pojištění, u které byla zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná naposledy pojištěna. Nepředloží-li žadatel uvedené potvrzení, vyžádá si je příslušná instituce od jedné či druhé výše uvedené instituce.

3. Je-li ke splnění podmínek právních předpisů příslušného státu nezbytné přihlédnout k dobám pojištění nebo bydlení dříve získaným podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

1. K uplatnění čl. 67 odst. 1, 2 nebo 4 nařízení předloží dotyčná osoba příslušné instituci potvrzení uvádějící doby pojištění nebo doby zaměstnání získané dříve jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů, kterým naposledy podléhala, spolu s veškerými dalšími informacemi vyžadovanými právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí.

2. Potvrzení vydává na žádost dotyčné osoby buď instituce příslušná ve věcech nezaměstnanosti členského státu, jehož právním předpisům naposledy podléhala, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem tohoto členského státu. Nepředloží-li uvedené potvrzení, vyžádá si je příslušná instituce od jedné nebo druhé výše uvedené instituce.

3. Je-li ke splnění podmínek právních předpisů příslušného státu nezbytné přihlédnout k dobám pojištění nebo dobám zaměstnání dříve získaným jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

1. K uplatnění čl. 68 odst. 2 nařízení předloží dotyčná osoba příslušné instituci potvrzení týkající se jejích rodinných příslušníků, kteří mají bydliště na území jiného členského státu, než je stát, ve kterém má uvedená instituce sídlo.

2. Potvrzení vydává instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území mají tito rodinní příslušníci bydliště. Musí potvrdit, že rodinní příslušníci nejsou bráni v úvahu při výpočtu dávek v nezaměstnanosti náležejících jiné osobě podle právních předpisů uvedeného členského státu.

Potvrzení platí dvanáct měsíců ode dne vydání. Může být obnoveno; v tom případě platí ode dne obnovení. Dotyčná osoba neprodleně uvědomí příslušnou instituci o každé události vyžadující změnu potvrzení; změna nabývá účinnosti dnem, kdy událost nastala.

3. Pokud instituce vydávající potvrzení uvedené v odstavci 1 nemůže potvrdit, že rodinní příslušníci nejsou bráni v úvahu pro výpočet dávek v nezaměstnanosti náležejících jiné osobě podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají bydliště, doplní dotyčná osoba toto potvrzení při jeho předkládání příslušné instituci prohlášením v tomto smyslu.

Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce se na toto prohlášení použijí obdobně.

1. K zachování nároku na dávky předloží nezaměstnaná osoba uvedená v čl. 69 odst. 1 nařízení instituci místa, na které odešla, potvrzení, ve kterém příslušná instituce osvědčí, že má stále nárok na dávky za podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) uvedeného článku. Příslušná instituce v potvrzení uvede zejména:

2. Nezaměstnaná osoba, která má v úmyslu odejít do jiného členského státu s cílem hledat tam zaměstnání, požádá před svým odjezdem o potvrzení uvedené v odstavci 1. Nepředloží-li nezaměstnaná osoba uvedené potvrzení, vyžádá si je instituce místa, na které osoba odešla, od příslušné instituce. Služby zaměstnanosti příslušného státu musí zajistit, aby nezaměstnaná osoba byla informována o svých povinnostech podle článku 69 nařízení a podle tohoto článku.

3. Instituce místa, na které nezaměstnaná osoba odešla, oznámí příslušné instituci datum, kdy byla nezaměstnaná osoba zapsána, a datum, kdy bylo vyplácení dávek zahájeno, a vyplácí dávky příslušného státu postupem stanoveným právními předpisy členského státu, do kterého nezaměstnaná osoba odešla.

Instituce místa, na které nezaměstnaná osoba odešla, provede nebo dá provést kontrolu, jako by se jednalo o nezaměstnanou osobu mající nárok na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů. Uvědomí příslušnou instituci o jakékoli skutečnosti uvedené v odst. 1 písm. e), jakmile se o ní dozví, a v případech, kdy mají dávky být pozastaveny nebo odňaty, ihnedvyplácení dávky zastaví. Příslušná instituce ji neprodleně uvědomí, do jaké míry a od kterého dne je touto skutečností nárok nezaměstnané osoby na dávku ovlivněn. Vyplácení dávek může být případně obnoveno pouze po obdržení takových informací. Pokud dávka musí být snížena, vyplácí nezaměstnané osobě instituce místa, na které odešla, nadále sníženou výši dávky, s výhradou úpravy po obdržení odpovědi od příslušné instituce.

4. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na zavedení jiných prováděcích pravidel.

1. V případech uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. a) bodu ii) a písm. b) bodu ii) první větě nařízení se instituce místa bydliště považuje pro účely článku 80 prováděcího nařízení za příslušnou instituci.

2. Při podání žádosti o dávky podle čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu ii) nařízení předloží nezaměstnaná osoba instituci svého místa bydliště, kromě potvrzení stanoveného v článku 80 prováděcího nařízení, potvrzení od instituce členského státu, jehož právním předpisům naposledy podléhala, které uvádí, že nemá nárok na dávku podle článku 69 nařízení.

3. Pro účely čl. 71 odst. 2 nařízení požádá instituce místa bydliště příslušnou instituci o veškeré informace týkající se nároků nezaměstnané osoby vůči příslušné instituci.

1. K uplatnění článku 72 nařízení předloží osoba příslušné instituci potvrzení uvádějící doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získané podle právních předpisů, kterým naposledy podléhala.

2. Potvrzení vydává na žádost dotyčné osoby buď instituce příslušná ve věci rodinných dávek členského státu, u které byla osoba naposledy pojištěna, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem uvedeného členského státu. Nepředloží-li žadatel uvedené potvrzení, vyžádá si je příslušná instituce od jedné nebo druhé z výše uvedených institucí, ledaže mu instituce nemocenského pojištění může zaslat kopii potvrzení stanoveného v čl. 16 odst. 1 prováděcího nařízení.

3. Je-li ke splnění podmínek právních předpisů příslušného státu nezbytné přihlédnout k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným dříve podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

1. K pobírání rodinných dávek podle článku 73 nařízení podá zaměstnaná osoba žádost příslušné instituci, případně prostřednictvím svého zaměstnavatele.

2. Na podporu své žádosti předloží zaměstnaná osoba potvrzení týkající se rodinných příslušníků majících bydliště v jiném členském státě, než ve kterém se příslušná instituce nachází. Potvrzení vydávají buď úřady příslušné v záležitostech rodinného stavu v zemi bydliště rodinných příslušníků, nebo instituce příslušná v oblasti nemocenského pojištění v místě bydliště rodinných příslušníků, nebo jiná instituce určená příslušným úřadem členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště. Toto potvrzení musí být obnovováno každý rok.

3. Pokud právní předpisy příslušného státu stanoví, že rodinné dávky mohou nebo musí být vypláceny jiné osobě než zaměstnané osobě, přiloží zaměstnaná osoba ke své žádosti informace umožňující určit totožnost osoby, které mají být rodinné dávky vypláceny v zemi bydliště (příjmení, jméno, úplná adresa).

4. Příslušné úřady dvou nebo více členských států se mohou dohodnout na zvláštních postupech pro vyplácení rodinných dávek, zejména s cílem usnadnit uplatňování čl. 75 odst. 1 a 2 nařízení. Tyto dohody se sdělují správní komisi.

5. Zaměstnaná osoba uvědomí příslušnou instituci, případně prostřednictvím svého zaměstnavatele,

• o každé změně situace svých rodinných příslušníků, která by mohla změnit nárok na rodinné dávky,

• o každé změně počtu svých rodinných příslušníků, kterým jsou rodinné dávky splatné,

• o každé změně bydliště nebo pobytu těchto rodinných příslušníků,

• o každém výkonu profesní činnosti, na základě které jsou rodinné dávky rovněž splatné podle právních předpisů členského státu, na jehož území mají rodinní příslušníci bydliště.

1. K pobírání dávek na základě článku 77 nebo 78 nařízení podá žadatel žádost instituci svého místa bydliště postupy stanovenými právními předpisy uplatňovanými uvedenou institucí.

2. Nemá-li však žadatel bydliště na území členského státu, ve kterém má příslušná instituce sídlo, může svou žádost podat buď příslušné instituci, nebo instituci svého místa bydliště, která žádost postoupí příslušné instituci, přičemž vyznačí datum, kdy byla podána. Toto datum se považuje za datum podání žádosti příslušné instituci.

3. Shledá-li příslušná instituce uvedená v odstavci 2, že podle jí uplatňovaných právních předpisů nárok neexistuje, postoupí neprodleně tuto žádost spolu se všemi nezbytnými dokumenty a informacemi instituci členského státu, podle jehož právních předpisů zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná získala nejdelší dobu pojištění.

Případně může být záležitost za stejných podmínek vrácena instituci členského státu, podle jehož právních předpisů dotyčná osoba získala nejkratší dobu pojištění.

4. Správní komise v případě potřeby stanoví nezbytné doplňkové postupy pro podávání žádostí o dávky.

1. Dávky náležející podle článku 77 nebo 78 nařízení se vyplácejí v souladu s články 53 až 58 prováděcího nařízení.

2. Příslušné úřady členských států v případě potřeby určí instituci příslušnou pro vyplácení dávek náležejících podle článku 77 nebo 78 nařízení.

Každá osoba, které jsou vypláceny dávky na základě článku 77 nebo 78 nařízení pro děti důchodců nebo pro sirotky, uvědomí instituci příslušnou pro vyplácení těchto dávek:

• o každé změně situace dětí nebo sirotků, která by mohla změnit nárok na dávky,

• o každé změně v počtu dětí nebo sirotků, kterým dávky náležejí,

• o každé změně bydliště dětí nebo sirotků,

• o výkonu každé profesní činnosti zakládající nárok na rodinné dávky nebo rodinné přídavky pro tyto děti nebo sirotky.

1. Skutečnou výši věcných dávek poskytovaných na základě čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení zaměstnaným osobám a osobám samostatně výdělečně činným a jejich rodinným příslušníkům s bydlištěm na území téhož členského státu a věcných dávek poskytovaných na základě čl. 21 odst. 2, článků 22, 22a a 22b, čl. 25 odst. 1, 3 a 4, článků 26, 31nebo 34a nařízení nahrazuje příslušná instituce instituci, která uvedené dávky poskytovala, ve výši vyplývající z účetnictví posledně uvedené instituce.

2. V případech uvedených v čl. 21 odst. 2, čl. 22 odst. 3 a v čl. 29 odst. 1 a v článku 31 nařízení a pro účely odstavce 1 se instituce místa bydliště rodinných příslušníků nebo důchodce považuje za příslušnou instituci.

3. Nevyplývá-li skutečná výše dávek uvedených v odstavci 1 z účetnictví instituce, která je poskytovala a nebyla uzavřena žádná dohoda podle odstavce 6, určuje se částka, která má být nahrazena, na základě paušálních částek vypočtených ze všech příslušných faktorů získaných z dostupných údajů. Správní komise posoudí základy pro výpočet paušálních částek a rozhodne o jejich výši.

4. Pro účely náhrady se neberou v úvahu vyšší sazby, než které jsou použitelné na věcné dávky poskytované zaměstnaným osobám a osobám samostatně výdělečně činným, jež podléhají právním předpisům uplatňovaným institucí, která dávky uvedené v odstavci 1 poskytovala.

5. Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně na náhradu peněžitých dávek vyplacených v souladu s čl. 18 odst. 8 druhou větou prováděcího nařízení.

6. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných metodách posuzování částek, které mají být nahrazeny, zejména na základě paušálních částek.

1. Částku věcných dávek poskytovaných podle čl. 19 odst. 2 nařízení rodinným příslušníkům zaměstnané osoby nebo osoby samostatně výdělečně činné, kteří nemají bydliště na území stejného členského státu jako dotyčná osoba, nahrazují příslušné instituce institucím, které uvedené dávky poskytovaly, na základě paušální částky stanovené pro každý kalendářní rok, která se co nejvíce blíží skutečným výdajům.

2. Paušální částka se určuje vynásobením průměrných ročních nákladů na jednu rodinu průměrným počtem rodin, které mají být brány v úvahu každý rok, a snížením výsledné částky o dvacet procent.

3. Činitele nezbytné pro výpočet uvedené paušální částky se určí podle těchto pravidel:

4. Počet rodin, který se má brát v úvahu v souladu s odst. 3 písm. b) se určuje ze seznamu vedeného pro tento účel institucí místa bydliště,založeného na podpůrných dokladech dodaných příslušnou institucí o nárocích dotyčných osob. V případě jakéhokoli sporu se připomínky zúčastněných institucí předloží účetní komisi uvedené v čl. 101 odst. 3 prováděcího nařízení.

5. Správní komise stanoví metody a postupy určování výpočtových činitelů uvedených v odstavcích 3 a 4.

6. Dva nebo více členských států nebo příslušných úřadů těchto států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na jiných metodách posuzování částek, které se mají nahradit.

1. Částka věcných dávek poskytovaných na základě čl. 28 odst. 1 a článku 28a nařízení je nahrazena příslušnými institucemi institucím, které uvedené dávky poskytovaly, na základě paušální částky, která se co možná nejvíce blíží skutečným výdajům.

2. Paušální částka se určí vynásobením průměrných ročních nákladů na hlavu průměrným ročním počtem důchodců a jejich rodinných příslušníků, kteří mají být vzati v úvahu, a snížením výsledné částky o dvacet procent.

3. Činitele nezbytné pro výpočet uvedené paušální částky se určí podle následujících pravidel:

4. Počet důchodců a jejich rodinných příslušníků, který má být vzat v úvahu v souladu s odst. 3 písm. b), se určí ze seznamu vedeného pro tento účel institucí místa bydliště, na základě podpůrných dokladů dodaných příslušnou institucí, o nárocích dotyčných osob. V případě jakéhokoli sporu se připomínky dotyčných institucí předloží účetní komisi uvedené v čl. 101 odst. 3 prováděcího nařízení.

5. Správní komise stanoví metody a postupy určení výpočtových činitelů uvedených v odstavcích 3 a 4.

6. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na zavedení jiných metod posuzování částek, které mají být nahrazeny.

1. Částku dávek vyplacených podle článku 69 nařízení nahrazuje příslušná instituce instituci, která uvedené dávky vyplatila, ve výši vyplývající z účetnictví posledně uvedené instituce.

2. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto států se mohou:

• po obdržení stanoviska správní komise dohodnout na zavedení jiných metod určování částek, které se mají nahradit, zejména paušálních částek nebo jiných způsobů plateb,

  nebo

• vzdát všech náhrad mezi institucemi.

1. Při účetním vyrovnání mezi institucemi členských států nemusí brát instituce příslušná pro vyplácení v úvahu žádosti o náhrady týkající se dávek poskytnutých během kalendářního roku tři roky nebo více přede dnem podání těchto žádostí styčnému místu nebo instituci příslušnému pro vyplácení dávek v příslušném státě.

2. U žádostí o paušální náhrady běží tříletá lhůta ode dne zveřejnění průměrných ročních nákladů na věcné dávky určených v souladu s články 94 a 95 prováděcího nařízení v Úředním věstníku Evropských společenství.

1. Správní komise vypracuje stav pohledávek za každý kalendářní rok na základě článků 36, 63 a 70 nařízení.

2. Správní komise může nechat provést jakékoli kontroly vhodné ke zjišťování statistických a účetních údajů potřebných k vypracování stavu pohledávek uvedeného v odstavci 1, zejména za účelem zajištění jejich souladu s pravidly stanovenými v této hlavě.

3. Správní komise přijme rozhodnutí uvedená v tomto článku na základě zprávy účetní komise, která k ní předloží odůvodněné stanovisko. Správní komise určí metody práce a složení účetní komise.

1. Účetní komise:

2. Náhrady stanovené v článcích 36, 63 a 70 nařízení se uskutečňují pro všechny příslušné instituce členského státu ve prospěch věřitelských institucí jiného členského státu prostřednictvím subjektů určených příslušnými úřady členského státu. Subjekty, jejichž prostřednictvím se náhrady uskutečňují, sdělí správní komisi nahrazované částky ve lhůtách a podle postupů stanovených touto komisí.

3. Pokud jsou náhrady určeny na základě skutečné výše poskytnutých dávek vyplývající z účetnictví institucí, uskutečňují se za každý kalendářní půlrok v následujícím pololetí.

4. Pokud jsou náhrady určeny na základě paušální částky, uskutečňují se za každý kalendářní rok; v tom případě zaplatí příslušné instituce věřitelským institucím první den každého kalendářního půlroku zálohy v souladu s postupy stanovenými správní komisí.

5. Příslušné úřady dvou nebo více členských států se mohou dohodnout na jiných lhůtách pro náhrady nebo na jiných postupech při platbě záloh.

1. Ustanovení, která jsou podobná ustanovením čl. 36 odst. 3, čl. 63 odst. 3 a čl. 70 odst. 3 nařízení a ustanovením čl. 93 odst. 6, čl. 94 odst. 6 a čl. 95 odst. 6 prováděcího nařízení a která jsou platná v den předcházející vstupu nařízení v platnost, zůstávají použitelná, pokud jsou uvedena v příloze 5 prováděcího nařízení.

2. Ustanovení, která jsou podobná ustanovením uvedeným v odstavci 1 a která se pro jednání mezi dvěma nebo více členskými státy stanou použitelnými po vstupu nařízení v platnost, se zapíší do přílohy 5 prováděcího nařízení. Totéž platí o ustanoveních, která budou dohodnuta na základě čl. 97 odst. 2 prováděcího nařízení.

1. Náklady spojené se správními kontrolami a lékařskými prohlídkami, pozorováními, lékařskými návštěvami a kontrolami všeho druhu nezbytnými pro přiznání, poskytování nebo přezkoumání dávek nahrazuje instituce, na jejíž účet byly uskutečněny, instituci, která pro ně byla příslušná, na základě sazeb uplatňovaných posledně uvedenou institucí.

2. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států se však mohou dohodnout na jiných způsobech náhrady, zejména na základě paušálních částek, nebo se mohou zříci všech náhrad mezi institucemi.

Tyto dohody se zapíší do přílohy 5 prováděcího nařízení. Dohody platné v den předcházející vstupu nařízení v platnost zůstávají použitelné, pokud jsou uvedeny ve zmíněné příloze.

1. Pro účely následujících ustanovení:

se na přepočet do měny částek vyjádřených v jiné měně použije přepočítací koeficient vypočtený Komisí na základě měsíčního průměru, po referenční dobu určenou v odstavci 2, referenčních směnných kurzů zveřejňovaných Evropskou centrální bankou.

2. Referenční dobou je

• leden pro přepočítací koeficient použitelný od příštího 1. dubna,

• duben pro přepočítací koeficient použitelný od příštího 1. července,

• červenec pro přepočítací koeficient použitelný od příštího 1. října,

• říjen pro přepočítací koeficient použitelný od příštího 1. ledna.

3. Pro účely odstavce 1 se použijí směnné kurzy sdělené v téže době Komisi centrálními bankami pro výpočet hodnoty ECU v rámci Evropského měnového systému.

4. Rozhodný den pro určení přepočítacích koeficientů, které mají být uplatňovány v případech uvedených v odstavci 1, stanoví správní komise na návrh účetní komise.

5. Přepočítací koeficienty, které mají být uplatňovány v případech uvedených v odstavci 1, se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství během posledního měsíce předcházejícího měsíci, od jehož prvního dne mají být uplatňovány.

6. V případech neuvedených v odstavci 1 se přepočet provádí za použití úředního směnného kurzu v den platby, jak v případě výplaty dávek, tak i v případě náhrady.

1. Vyplatí-li při přiznávání nebo přezkoumávání dávek v případě invalidity, stáří nebo úmrtí (důchody) na základě hlavy III kapitoly 3 nařízení instituce členského státu příjemci dávek částku překračující částku, na kterou má nárok, může uvedená instituce požadovat po instituci kteréhokoli jiného členského státu příslušné pro vyplácení odpovídajících dávek uvedené osobě, aby odečetla přeplacenou částku od jakýchkoli nedoplatků, jež poskytuje uvedenému příjemci. Posledně uvedená instituce převede odečtenou částku věřitelské instituci. Pokud přeplacenou dávku není možné odečíst od nedoplatků, použije se odstavec 2.

2. Pokud instituce členského státu vyplatí příjemci dávek částku překračující částku, na kterou má nárok, může tato instituce v rámci podmínek a omezení stanovených jí uplatňovanými právními předpisy požádat instituci kteréhokoli jiného členského státu příslušnou pro vyplácení dávek tomuto příjemci dávek, aby odečetla přeplacenou částku od částek, které příjemci vyplácí. Posledně uvedená instituce provede odečet za podmínek a v rámci omezení stanovených pro vyrovnání podle jí uplatňovaných právních předpisů, jako by částky byly přeplaceny jí samotnou, a převede odečtenou dávku věřitelské instituci.

3. Pokud osoba, na kterou se vztahuje nařízení, obdrží pomoc na území členského státu během období, kdy má nárok na dávky podle právních předpisů jiného členského státu, může subjekt, který pomoc poskytnul, je-li oprávněn ke zpětnému získání dávek splatných uvedené osobě, požadovat po instituci kteréhokoli jiného členského státu příslušné pro vyplácení dávek ve prospěch uvedené osoby, aby odečetla tuto částku vyplace nou v rámci pomoci z částek, které tato instituce zmíněné osobě vyplácí.

Pokud rodinný příslušník osoby, na kterou se vztahuje nařízení, pobírá pomoc na území členského státu po dobu, během které má uvedená osoba nárok na dávky podle právních předpisů jiného členského státu pro dotyčného rodinného příslušníka, může subjekt, který pomoc poskytoval, má-li ze zákona nárok na vrácení dávek náležejících uvedené osobě pro rodinného příslušníka, vyžadovat po instituci kteréhokoli jiného členského státu příslušné pro vyplácení těchto dávek ve prospěch uvedené osoby, aby odečetla částky vyplacené v rámci pomoci od částek, které tato instituce zmíněné osobě pro dotyčného rodinného příslušníka vyplácí.

Instituce příslušná pro vyplácení provede odečet za podmínek a v rámci omezení stanovených pro toto vyrovnání jí uplatňovanými právními předpisy a převede odečtenou částku věřitelské instituci.

1. Není-li nárok na věcné dávky uznán příslušnou institucí, nahrazuje příslušná instituce věcné dávky, které byly poskytnuty osobě zaměstnané v mezinárodní dopravě orgánem místa pobytu na základě domněnky uvedené v čl. 20 odst. 1 nebo v čl. 62 odst. 1 prováděcího nařízení.

2. Výdaje vynaložené institucí místa pobytu na jakoukoli osobu zaměstnanou v mezinárodní dopravě, která se předtím neobrátila na instituci místa pobytu a nemá nárok na věcné dávky, ale obdržela věcné dávky po předložení potvrzení uvedeného v čl. 20 odst. 1 nebo čl. 62 odst. 1 prováděcího nařízení, nahrazuje instituce označená za příslušnou v uvedeném potvrzení nebo kterákoli jiná instituce určená pro tento účel příslušným úřadem dotyčného členského státu.

3. Příslušná instituce nebo, v případě uvedeném v odstavci 2, instituce označená za příslušnou nebo instituce určená pro tento účel si zachová pohledávku u příjemce dávek ve výši hodnoty neprávem poskytnutých věcných dávek. Uvedené instituce oznámí tyto pohledávky účetní komisi uvedené v čl. 101 odst. 3 prováděcího nařízení, která vypracuje zprávu.

1. Dohody uzavřené na základě čl. 92 odst. 2 nařízení se zapisují do přílohy 5 prováděcího nařízení.

2. Dohody uzavřené k provedení článku 51 nařízení č. 3 zůstávají použitelné, pokud jsou uvedeny v příloze 5 prováděcího nařízení.

1. Na základě zkoumání a návrhů technické komise uvedené v článku 117c prováděcího nařízení přizpůsobí správní komise vzory dokladů, směrování přenosových cest a postupy při přenosu dat nezbytné pro uplatňování nařízení a prováděcího nařízení novým postupům zpracování údajů.

2. Správní komise přijme nezbytná opatření k zajištění obecného používání těchto vzorů, přenosových cest a postupů s přihlédnutím k rozvoji nových technik zpracování údajů v každém členském státě.

1. Členské státy postupně využijí telematických služeb k výměně údajů, které jsou vyžadované k uplatňování nařízení a prováděcího nařízení, mezi jednotlivými institucemi.

Komise Evropských společenství podpoří činnosti, které jsou ve společném zájmu, jakmile členské státy zavedou telematické služby.

2. Na základě návrhů technické komise uvedené v článku 117c prováděcího nařízení přijme správní komise pravidla pro společnou výstavbu telematických služeb, zejména v oblasti ochrany údajů a užití norem.

1. Každý členský stát odpovídá za řízení vlastní části telematických služeb v souladu s předpisy Společenství o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.

2. Správní komise stanoví podrobnosti fungování společné části telematických služeb.

1. Správní komise zřídí technickou komisi, která podává zprávy a odůvodněná stanoviska před přijetím rozhodnutí na základě článků 117, 117a a 117b. Způsoby fungování a složení technické komise stanoví správní komise.

2. Technická komise

1. Nastane-li pojistná událost před 1. říjnem 1972 nebo před dnem, od kterého se prováděcí nařízení použije na území dotyčného členského státu a žádost o důchod nebyla vyřízena před uvedeným dnem, je tato žádost, pokud dávky musí být poskytovány na základě dotyčné pojistné události, za dobu předcházející uvedenému dni vyřizována dvěma způsoby:

Je-li částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu a) vyšší než částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu b), má dotyčná osoba nadále nárok na částku vypočtenou na základě ustanovení uvedených v písmenu a).

2. Žádost o dávky v invaliditě, ve stáří a pro pozůstalé podaná instituci členského státu ode dne 1. října 1972 nebo ode dne, od kterého se prováděcí nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, vyžaduje v souladu s nařízením automaticky nové posouzení dávek, které přiznaly pro stejnou pojistnou událost před uvedeným dnem instituce jednoho nebo více jiných členských států; nové posouzení nesmí vést ke snížení částky poskytované dávky.

1. Pokud pojistná událost nastane před 1. červencem 1982 nebo přede dnem, od kterého se prováděcí nařízení použije na území dotyčného členského státu a žádost o důchod nebyla vyřízena před uvedeným dnem, je tato žádost, pokud dávky musí být poskytovány na základě dotyčné pojistné události, za dobu předcházející uvedenému dni vyřizována dvěma způsoby:

Je-li částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu a) vyšší než částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu b), má dotyčná osoba nadále nárok na částku vypočtenou na základě ustanovení uvedených v písmenu a).

2. Žádost o dávky v invaliditě, ve stáří a pro pozůstalé podaná instituci členského státu ode dne 1. července 1982 nebo ode dne, od kterého se prováděcí nařízení použije na území dotyčného členského státu nebo na jeho části, vyžaduje v souladu s nařízením automaticky nové posouzení dávek, které poskytovaly pro stejnou pojistnou událost před uvedeným dnem instituce jednoho nebo více jiných členských států; nové posouzení nesmí vést ke snížení částky poskytované dávky.

1. Pokud pojistná událost nastane před 1. lednem 1987 nebo pokud žádost o důchod nebyla vyřízena před uvedeným dnem, je tato žádost, pokud dávky musí být poskytovány na základě dotyčné pojistné události, za dobu předcházející posledně uvedenému dni vyřizována dvěma způsoby:

Je-li částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu a) vyšší než částka vypočtená na základě ustanovení uvedených v písmenu b), má dotyčná osoba nadále nárok na částku vypočtenou na základě ustanovení uvedených v písmenu a).

2. Žádost o dávky v invaliditě, ve stáří a pro pozůstalé podaná instituci členského státu ode dne 1. ledna 1987 vyžaduje v souladu s nařízením automaticky nové posouzení dávek, které poskytovaly pro stejnou pojistnou událost před uvedeným dnem instituce jednoho nebo více jiných členských států, aniž je dotčen článek 3.

3. Nároky dotyčných osob, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1987 na území dotyčného členského státu, mohou být přezkoumány na jejich žádost s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 3811/86(Úř. věst. L 355, 16.12.1986, s. 5.).

4. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána do jednoho roku ode dne 1. ledna 1987, nabývají se nároky na základě nařízení (EHS) č. 3811/86 ode dne 1. ledna 1987 nebo ode dne vzniku nároku na důchod, pokud posledně uvedené datum následuje po 1. lednu 1987, aniž by právní předpisy jakéhokoli členského státu týkající se odnětí nebo omezení nároků mohly být namítány vůči dotyčné osobě.

5. Je-li žádost uvedená v odstavci 3 podána po uplynutí doby jednoho roku od 1. ledna 1987, získává se nárok na dávky na základě nařízení (EHS) č. 3811/86, který nepropadl ani nebyl promlčen, dnem podání žádosti, ledaže jsou použitelná příznivější ustanovení kteréhokoli členského státu.

1. Dva nebo více členských států nebo příslušné úřady těchto členských států mohou případně uzavřít dohody určené k doplnění správních prováděcích pravidel k nařízení. Tyto dohody se zapisují do přílohy 5 prováděcího nařízení.

2. Dohody podobné dohodám uvedeným v odstavci 1, platné v den předcházející 1. říjnu 1972 zůstávají použitelné za předpokladu, že jsou uvedeny v příloze 5 prováděcího nařízení.