Směrnice Rady ze dne 18. prosince 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti veterinárních lékařů (78/1027/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 49, 57, 66 a 235 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 92, 20.7.1970, s. 18.),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 19, 28.2.1972, s. 10.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 60, 14.6.1971, s. 3.),
vzhledem k tomu, že pro dosažení vzájemného uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů, stanoveného směrnicí Rady 78/1026/EHS(Úř. věst. L 362, 23.12.1978, s. 1.) ze dne 18. prosince 1978 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb, umožňuje srovnatelnost vzdělávání v členských státech omezit koordinaci v této oblasti na požadavek dodržování minimálních pravidel a v ostatním ponechává členským státům volnost v organizování výuky;
vzhledem k tomu, že koordinace podmínek výkonu stanovená touto směrnicí nevylučuje pozdější koordinaci;
vzhledem k tomu, že koordinace stanovená touto směrnicí se týká odborného vzdělání veterinárních lékařů; že pokud jde o vzdělávání, většina členských států v současnosti nerozlišuje mezi veterinárními lékaři, kteří vykonávají svou činnost v pracovním poměru, a těmi, kteří ji vykonávají jako samostatnou výdělečnou činnost; že z tohoto důvodu a ve snaze plně podpořit volný pohyb příslušníků různých profesí uvnitř Společenství se zdá být nezbytné rozšířit působnost této směrnice i na veterinární lékaře činné v pracovním poměru,
Článek 1
1. Členské státy podmíní přístup k činnosti veterinárního lékaře a její výkon získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze směrnice 78/1026/EHS, které zaručují, že daná osoba během své odborné přípravy získala
a) přiměřené znalosti z oborů, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře;
b) přiměřené znalosti o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu, reprodukci a obecné hygieně, jakož i o jejich krmení včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídajících jejich potřebám;
c) přiměřené znalosti o chování a ochraně zvířat;
d) přiměřené znalosti o příčinách, povaze, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově; včetně zvláštních znalostí o nemocích přenosných na člověka;
e) přiměřené znalosti preventivního lékařství;
f) přiměřené znalosti o hygieně a technologii získávání, výroby a uvádění do oběhu živočišných potravin nebo potravin živočišného původu určených k výživě lidí;
g) přiměřené znalosti o právních a správních předpisech týkajících se výše uvedených oblastí;
h) přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem.
2. Celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství celkem zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky předmětů, které jsou vyjmenovány v příloze, na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy.
3. Přijetí na tuto odbornou přípravu předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, který opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.
4. Touto směrnicí není dotčena možnost členských států umožnit na svém území v souladu se svou právní úpravou přístup k činnostem veterinárních lékařů a jejich výkon držitelům diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, které nezískali v členském státě.
5. Přechodně a odchylně od odstavce 2 může Itálie, jejíž právní a správní předpisy stanoví studijní plán, který nebyl v okamžiku nabytí účinnosti směrnice 78/1026/EHS a této směrnice v souladu s plánem uvedeným v příloze této směrnice, zachovat použitelnost těchto předpisů na osoby, které zahájily studium veterinárního lékařství nejpozději 31. prosince 1984.
Každý hostitelský členský stát je oprávněn požadovat od držitelů diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře vydaných v Itálii dokládajících odbornou přípravu zahájenou před 1. lednem 1985, aby jejich diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci byly doplněny potvrzením osvědčujícím, že skutečně a v souladu se zákonem vykonávali činnosti veterinárního lékaře po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení, ledaže je tento diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci doplněn potvrzením vydaným příslušnými italskými orgány osvědčujícím, že dokládá odbornou přípravu plně odpovídající tomuto článku a příloze.
Článek 2
Článek 3
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí ve lhůtě dvou let od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 4
PŘÍLOHA STUDIJNÍ PROGRAM PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE
Studijní program, který vede k získání diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci veterinárních lékařů, zahrnuje alespoň dále uvedené předměty. Výuka jednoho nebo několika těchto předmětů může být poskytnuta v rámci jiných oborů nebo v souvislosti s nimi.
Praktická výuka může mít podobu školení, pokud je takové školení celodenní, uskutečňuje se pod přímým dohledem příslušného orgánu nebo subjektu a netrvá v rámci celého pětiletého studia dohromady déle než šest měsíců.
Rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivé skupiny předmětů musí být vyrovnané a koordinované tak, aby znalosti a zkušenosti vyjmenované v čl. 1 odst. 1 této směrnice mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich úkolů.
A. Základní předměty
fyzika,
chemie,
biologie zvířat,
biologie rostlin,
matematika aplikovaná v biologii.
B. Speciální předměty
1. skupina: Základní vědy
anatomie (včetně histologie a embryologie),
fyziologie,
biochemie,
genetika,
farmakologie,
farmacie,
toxikologie,
mikrobiologie,
imunologie,
epidemiologie,
profesní etika.
2. skupina: Klinické vědy
porodnictví,
patologie (včetně patologické anatomie),
parazitologie,
klinické lékařství a chirurgie (včetně anesteziologie),
klinická výchova o domácích zvířatech, drůbeži a dalších živočišných druzích,
preventivní lékařství,
radiologie,
reprodukce a poruchy reprodukce,
hygienické předpisy,
veterinární předpisy a soudní lékařství,
terapeutika,
propedeutika.
3. skupina: živočišná výroba
živočišná výroba,
výživa zvířat,
agronomie,
ekonomika zemědělství,
chov a zdraví zvířat.
veterinární hygiena,
etologie a ochrana zvířat.
4. skupina: Hygiena potravin
prohlídka a kontrola živočišných potravin nebo potravin živočišného původu,
hygiena a technologie potravin,
praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a zpracování živočišných potravin).