Směrnice Rady ze dne 20. října 1980 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (80/987/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 135, 9.6.1978, s. 2.),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 39, 12.2.1979, s. 26.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 105, 26.4.1979, s. 15.),
vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout předpisy na ochranu zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, především pro zaručení úhrady jejich nesplacených pohledávek, s ohledem na nezbytnost vyrovnaného hospodářského a sociálního rozvoje ve Společenství;
vzhledem k tomu, že mezi členskými státy přetrvávají rozdíly, pokud jde o rozsah ochrany zaměstnanců v této oblasti; že je vhodné směřovat k omezení těchto rozdílů, které mohou mít přímý vliv na fungování společného trhu;
vzhledem k tomu, že je proto vhodné podpořit sbližování právních předpisů při udržení jejich zvýšené úrovně smyslu článku 117 Smlouvy;
vzhledem k tomu, že v důsledku zeměpisné polohy a současné struktury pracovních míst je trh práce v Grónsku zásadně odlišný od ostatních oblastí ve Společenství;
vzhledem k tomu, že Řecká republika se má od 1. ledna 1981 stát členem Evropského hospodářského společenství v souladu s aktem o podmínkách přistoupení Řecké republiky a o úpravě Smluv, a je proto vhodné stanovit v příloze směrnice pod nadpisem „Řecko“ kategorie zaměstnanců, jejichž pohledávky mohou být vyloučeny podle čl. 1 odst. 2 směrnice,
ODDÍL I
Oblast působnosti a definice
Článek 1
1. Tato směrnice se vztahuje na pohledávky zaměstnanců vyplývající z pracovních smluv nebo pracovních poměrů vůči zaměstnavatelům, kteří se nacházejí v platební neschopnosti ve smyslu čl. 2 odst. 1.
2. Členské státy mohou výjimečně vyloučit z oblasti působnosti této směrnice pohledávky některých zaměstnanců z důvodu existence jiné formy záruky, je-li zjištěno, že poskytuje dotyčným osobám ochranu, která je rovnocenná ochraně vyplývající z této směrnice.
3. Členské státy mohou, pokud je tak již v jejich vnitrostátním právu stanoveno, i nadále vyloučit z oblasti působnosti této směrnice
a) zaměstnance v domácnosti zaměstnané fyzickou osobou;
b) rybáře odměňované formou podílu na výnosu.
Článek 2
1. Pro účely této směrnice je zaměstnavatel považován za platebně neschopného, pokud bylo na základě platební neschopnosti zaměstnavatele požádáno o zahájení kolektivního řízení podle příslušných právních a správních předpisů členského státu, jehož součástí je částečné nebo úplné zabavení aktiv zaměstnavatele a jmenování likvidátora nebo osoby s podobnou funkcí, pokud orgán, který je příslušný na základě zmíněných právních a správních předpisů:
a) buď rozhodl o zahájení řízení;
b) nebo konstatoval konečné zavření podniku nebo provozovny zaměstnavatele a nedostatek volných aktiv opravňujících k zahájení řízení.
2. Tato směrnice se nedotýká vnitrostátního práva, pokud jde o definice výrazů „zaměstnanec“, „zaměstnavatel“, „odměna“, „nabytá práva“ a „nabývaná práva“.
Členské státy však nesmějí z oblasti působnosti této směrnice vyloučit:
a) zaměstnance na částečný pracovní úvazek ve smyslu směrnice 97/81/ES;
b) zaměstnance s pracovní smlouvou na dobu určitou ve smyslu směrnice 1999/70/ES;
c) zaměstnance v dočasném pracovním poměru ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/383/EHS.
3. Členské státy nesmějí stanovit minimální dobu trvání pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, aby pracovníci mohli uplatnit své nároky podle této směrnice.
4. Tato směrnice nebrání členským státům v rozšíření ochrany zaměstnanců i na jiné situace platební neschopnosti, například na situace, kdy skutečně došlo k trvalému zastavení výplat, zjištěné v rámci jiných řízení, než jsou řízení zmíněná v odstavci 1, která jsou stanovena ve vnitrostátním právu.
Taková řízení však nezakládají záruční povinnost pro instituce ostatních členských států v případech uvedených v oddílu IIIa.
ODDÍL II
Ustanovení o záručních institucích
Článek 3
Článek 4
1. Členské státy mohou omezit povinnost záručních institucí uvedených v článku 3 uhradit pohledávky.
2. Pokud členské státy využijí možnosti podle odstavce 1, stanoví lhůtu, během níž musí záruční instituce uhradit nesplacené pohledávky. Tato lhůta nesmí být kratší než období pokrývající odměnu za tři poslední měsíce pracovního poměru před nebo po dni uvedeném v článku 3. Členské státy mohou zahrnout toto tříměsíční minimální období do referenčního období v délce nejméně šesti měsíců.
Členské státy, které stanoví referenční období v délce nejméně 18 měsíců, mohou omezit lhůtu, během níž musí záruční instituce uhradit nesplacené pohledávky, na osm týdnů. V tom případě se pro výpočet minimálního období použijí období nejpříznivější pro zaměstnance.
3. Členské státy mohou dále stanovit horní mez pro úhrady prováděné záruční institucí. Tato horní mez však nesmí být nižší než úroveň, která je sociálně slučitelná s sociálním cílem této směrnice.
Pokud členské státy využijí této možnosti, uvědomí Komisi o metodách stanovení horní meze.
Článek 5
Členské státy stanoví podrobnosti organizace, financování a fungování záručních institucí, které budou v souladu zejména s těmito zásadami:
a) majetek institucí musí být nezávislý na provozním jmění zaměstnavatelů a musí být vytvořen tak, aby nemohl být v úpadkovém řízení zabaven;
b) zaměstnavatelé musí přispívat na financování, ledaže je plně zajištěno orgány veřejné moci;
c) povinnost institucí uhradit pohledávky je nezávislá na splnění povinnosti přispívat na financování.
ODDÍL III
Ustanovení o sociálním zabezpečení
Článek 6
Článek 7
Článek 8
ODDÍL IIIa
Ustanovení o nadnárodních situacích
Článek 8a
1. Ocitne-li se podnik provozující činnosti na územích nejméně dvou členských států v platební neschopnosti ve smyslu čl. 2 odst. 1, je institucí příslušnou pro úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců instituce toho členského státu, na jehož území zaměstnanci pracují nebo obvykle pracují.
2. Rozsah práv zaměstnanců určí právní předpisy, kterými se řídí příslušná záruční instituce.
3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění, aby se v případech uvedených v odstavci 1 při určování stavu platební neschopnosti zaměstnavatele ve smyslu této směrnice přihlíželo k rozhodnutím přijatým v rámci úpadkového řízení podle čl. 2 odst. 1, o jehož zahájení bylo požádáno v jiném členském státě.
Článek 8b
1. Pro účely provádění článku 8a členské státy stanoví vzájemnou výměnu důležitých informací mezi příslušnými správními orgány nebo záručními institucemi uvedenými v článku 3, která umožní zejména předávání informací záruční instituci příslušné pro úhradu nesplacených pohledávek zaměstnanců.
2. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům kontaktní údaje o svých příslušných správních orgánech nebo záručních institucích. Komise zpřístupní tato sdělení veřejnosti.
ODDÍL IV
Obecná a závěrečná ustanovení
Článek 9
Článek 10
Tato směrnice se nedotýká možnosti členských států:
a) přijmout nezbytná opatření, aby se zabránilo zneužívání;
b) odmítnout nebo omezit povinnost uhradit pohledávky podle článku 3 nebo záruční povinnost podle článku 7, pokud se zjistí, že splnění povinnosti není důvodné v důsledku zvláštních vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a společných zájmů vyjádřených v tajné dohodě mezi nimi;
c) odmítnout nebo omezit povinnost uhradit pohledávky podle článku 3 nebo záruční povinnost podle článku 7 v případě, že zaměstnanec byl sám nebo společně se svými blízkými příbuznými vlastníkem podstatné části podniku nebo provozovny zaměstnavatele a měl značný vliv na činnosti tohoto podniku nebo provozovny.
Článek 10a
Článek 11
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do třiceti šesti měsíců od jejího oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 12
Článek 13
PŘÍLOHA Kategorie zaměstnanců, jejichž nároky mohou být vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice v souladu s čl. 1 odst. 2
I. Zaměstnanci s pracovní smlouvou nebo v pracovním poměru zvláštní povahy
Velitel a členové posádky rybářské lodi, pokud jsou odměňováni formou podílu na zisku nebo hrubém příjmu lodi.
Služebnictvo zaměstnané fyzickou osobou.
1.Domáčtí pracovníci (tzn. osoby vykonávající kusovou práci ve svých domácnostech), pokud nemají písemnou pracovní smlouvu.
2.Blízcí příbuzní zaměstnavatele, kteří nemají písemnou pracovní smlouvu a jejichž práce souvisí se soukromým obydlím nebo zemědělským podnikem, kde bydlí zaměstnavatel a tito blízcí příbuzní.
3.Osoby, které obvykle pracují méně než osmnáct hodin týdně pro jednoho nebo více zaměstnavatelů a které ze mzdy za tuto práci nezískávají své základní existenční prostředky.
4.Osoby zaměstnané rybolovem na sezonní nebo příležitostnou práci nebo na částečný úvazek, které jsou placeny formou podílu na výsledku rybolovu.
5.Manžel nebo manželka zaměstnavatele.
Služebnictvo zaměstnané fyzickou osobou a pracující méně než 3 dny týdně pro tuto osobu.
1.Velitel a členové posádky rybářských lodí, kteří jsou odměňováni formou podílu na zisku nebo na hrubém příjmu lodi.
2.Manžel nebo manželka zaměstnavatele.
1.Členové orgánu právnické osoby, který odpovídá za statutární zastupování této právnické osoby.
2.Společníci oprávnění vykonávat dominantní vliv ve společnosti, i když je tento vliv založen na přenesení pravomoci.
Zaměstnanec nebo pozůstalí po zaměstnanci, který sám nebo spolu se svými blízkými příbuznými vlastnil podstatnou část zaměstnavatelova podniku nebo činnosti a měl značný vliv na jeho činnost. To platí také v případě, je-li zaměstnavatel právnickou osobou bez podniku nebo činnosti.
Posádky námořních plavidel.
1.Zaměstnanci, kteří mají nárok na důchod a jsou trvale zaměstnáni místními samosprávami, jinými orgány veřejné moci nebo dopravním podnikem zajišťujícím veřejné služby.
2.Učitelé, kteří mají nárok na důchod a jsou zaměstnáni v následujících zařízeních: National Schools, Secondary Schools, Comprehensive Schools, Teachers' Training Colleges.
3.Zaměstnanci, kteří mají nárok na důchod a jsou trvale zaměstnáni v některé soukromé nemocnici financované ministerstvem financí.
1.Zaměstnanci, kteří požívají dávky stanovené právními předpisy týkajícími se záruk za příjmy v případě hospodářské krize podniku.
2.Posádky námořních plavidel.
1.Registrovaní přístavní dělníci s výjimkou těch, kteří jsou zcela nebo zčásti pověřeni prací, která není prací přístavního dělníka.
2.Posádky námořních plavidel.
I. Zaměstnanci s pracovní smlouvou nebo v pracovním poměru zvláštní povahy
A. ŘECKO
B. ŠPANĚLSKO
C. IRSKO
D. NIZOZEMSKO
E. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
F. RAKOUSKO
G. ŠVÉDSKO
II. Zaměstnanci požívající jiné formy záruk