SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I PODMÍNKY PRO EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI

„1. Definice

Použijí se definice a požadavky bodu 1 kodexu 7(Standardní kodex OECD pro úřední zkoušky ochranných konstrukcí chránících při převrácení, které jsou nainstalovány na zadní části úzkorozchodných kolových zemědělských a lesnických traktorů.) rozhodnutí OECD C(2008) 128 z října 2008, s výjimkou bodu 1.1 (Zemědělské a lesnické traktory), ve znění:

[neuplatňuje se]

Výrazem ochranná konstrukce chránící při převrácení (ochranná kabina nebo rám), dále jen ‚ochranná konstrukce‘, se rozumí konstrukce na traktoru, jejímž hlavním účelem je vyloučit nebo omezit ohrožení řidiče v důsledku převrácení traktoru během normálního použití.

Charakteristikou ochranné konstrukce chránící při převrácení je vytvoření prostoru dostatečně velkého k tomu, aby ochránil řidiče sedícího uvnitř struktury nebo v prostoru ohraničeném přímými linkami vycházejícími z vnějších rohů struktury k jakékoli části traktoru, která by mohla přijít do kontaktu se zemí a která je v případě převrácení schopna traktor podpírat.

Střední rovina kola je rovina stejně vzdálená od dvou rovin, které se dotýkají vnějších okrajů ráfků kol.

Svislá rovina procházející osou kola protíná jeho střední rovinu podél přímky, která se stýká s nosnou plochou v jednom bodě. Pokud jsou A a B dva takto definované body pro kola na stejné nápravě traktoru, potom je rozchod vzdálenost mezi body A a B. Rozchod může být takto definován pro přední i zadní kola. V případě dvojitých kol je rozchod vzdálenost mezi dvěma rovinami, z nichž každá je střední rovinou párů kol.

Vezmeme krajní polohy bodů A a B pro zadní nápravu traktoru, která udává maximální možnou hodnotu rozchodu. Svislá rovina umístěná kolmo na úsečku AB v jejím středovém bodě je střední rovinou traktoru.

Vzdálenost mezi svislými rovinami procházejícími přes dvě přímky AB, jak je definováno výše, z nichž jedna je pro přední kola a druhá pro zadní kola.

Bod indexu sedadla se určí v souladu s normou ISO 5353:1995.

Chráněný prostor je znázorněn na obrázcích 7.1 a 7.2. Prostor je definován ve vztahu k referenční rovině a bodu indexu sedadla (SIP). Referenční rovina je svislá rovina, obvykle proložená traktorem po jeho délce a procházející bodem indexu sedadla a středem volantu. Referenční rovina se za normálních podmínek shoduje s podélnou střední rovinou traktoru. Předpokládá se, že během nakládání se tato referenční rovina pohybuje vodorovně spolu se sedadlem a volantem, avšak zůstává kolmá k traktoru nebo podlaze ochranné konstrukce při převrácení. Chráněný prostor je definován na základě bodů 1.6.2 a 1.6.3.

Chráněný prostor u traktorů s neotočným sedadlem je definován v bodech 1.6.2.1 až 1.6.2.13 a je omezen níže uvedenými plochami, přičemž traktor je na vodorovném povrchu, sedadlo, je-li nastavitelné, nastaveno do krajní zadní polohy(Uživatelům se připomíná, že bod indexu sedadla je určen podle ISO 5353 a je vzhledem k traktoru pevným bodem, který nemění polohu, protože sedadlo se posouvá ze střední pozice. Pro účely určení chráněného prostoru musí být sedadlo nastaveno do nejvyšší a mezní zadní polohy.“), a volant v případě, že se dá nastavit, je nastavený do střední polohy při řízení vsedě:

• 1.6.2.10 dvěma nakloněnými a rovnoběžnými rovinami A₁ B₁ C₁ D₁ K₁ I₁ L₁ G₁ H₁ a A₂ B₂ C₂ D₂ K₂ I₂ L₂ G₂ H₂, které začínají na horním okraji rovin definovaných ve výše uvedeném bodě 1.6.2.9 a končí na vodorovné rovině definované ve výše uvedeném bodě 1.6.2.1 alespoň 100 mm od referenční roviny na straně, kde se uplatňuje zatížení;
• 1.6.2.11 dvěma částmi vertikálních rovin Q₁ P₁ N₁ M₁ a Q₂ P₂ N₂ M₂, rovnoběžnými s referenční rovinou u umístěnými ve vzdálenosti 200 mm na každou stranu od této referenční roviny, které jsou dále ohraničeny směrem nahoru 300 mm nad vodorovnou rovinou definovanou ve výše uvedeném bodě 1.6.2.7;
• 1.6.2.12 dvěma částmi I₁ Q₁ P₁ F₁ a I₂ Q₂ P₂ F₂ svislé roviny, kolmé ke referenční rovině a procházející (210-a_h) mm před bodem indexu sedadla;
• 1.6.2.13 dvěma částmi I₁ Q₁ M₁ L₁ a I₂ Q₂ M₂ L₂ vodorovné roviny procházející 300 mm nad rovinou definovanou ve výše uvedeném bodě 1.6.2.7.

Pro traktory s otočným sedadlem řidiče (otočné sedadlo a nastavitelný volant) je chráněný prostor spojením dvou chráněných prostorů, které jsou určeny dvěma různými polohami volantu a sedadla.

± 3 mm

kromě

—deformace pneumatik± 1 mm—deformace ochranné konstrukce během vodorovného zatěžování± 1 mm—výška pádu kyvadlového závaží± 1 mm

Každá ochranná konstrukce a její připevnění k traktoru musí být navrženy a provedeny tak, aby splňovaly hlavní účel uvedený v bodě 1.

Tato podmínka se pokládá za splněnou, jsou-li splněny požadavky příloh II a III.

Žádost o EHS schválení typu konstrukční části z hlediska pevnosti ochranné konstrukce a pevnosti jejího připevnění k traktoru podává výrobce traktoru nebo výrobce ochranné konstrukce nebo jeho pověřený zástupce.

K žádosti o EHS schválení typu konstrukční části se přikládají v trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:

• výkres celkového uspořádání, který je buď vyhotoven v měřítku, jež je na výkresu vyznačeno, nebo udává hlavní rozměry ochranné konstrukce. Na výkresu zejména musí být podrobně znázorněny připevňovací součásti,

• fotografie z boku a zezadu ukazující podrobnosti způsobu připevnění,

• stručný popis ochranné konstrukce zahrnující typ konstrukce, způsob připevnění k traktoru, popřípadě údaje o opláštění, o zařízení pro vstup a nouzový výstup, o čalounění vnitřku, o zařízení, které brání opakovanému převracení traktoru, a o systému vytápění a větrání,

• údaje o materiálech použitých na konstrukční díly, včetně připevňovacích a spojovacích součástí (viz příloha V).

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu konstrukční části se předloží traktor představující typ, pro který je schvalovaná ochranná konstrukce určena. Traktor musí být opatřen ochrannou konstrukcí.

Držitel EHS schválení typu konstrukční části může požádat o jeho rozšíření na další typy traktorů. Příslušný orgán, který udělil původní EHS schválení typu konstrukční části, toto rozšíření udělí, jestliže schválená ochranná konstrukce a typ nebo typy traktorů, na které je rozšíření požadováno, splňují tyto podmínky:

• hmotnost traktoru bez závaží podle bodu 1.4 přílohy II nepřekračuje referenční hodnotu hmotnosti, která byla použita při zkouškách, o více než 5 %,

• rozvor náprav nebo moment setrvačnosti zadní nápravy není větší než referenční rozvor náprav nebo referenční moment setrvačnosti,

• způsob připevnění a body připevnění k traktoru jsou stejné,

• veškeré konstrukční díly, jako blatníky a kapota, které mohou působit jako podpěra pro ochrannou konstrukci, mají stejnou pevnost a stejnou polohu vůči ochranné konstrukci,

• rozhodující rozměry a poloha sedadla a volantu vůči ochranné konstrukci, jakož i vzájemná poloha ochranné konstrukce a bodů, u nichž se předpokládá tuhost a bere v úvahu účel ověřit ochranu chráněného prostoru, jsou takové, že chráněný prostor zůstane touto konstrukcí ochraňován bez ohledu na její deformaci v důsledku různých zkoušek.

Každá ochranná konstrukce, která odpovídá schválenému typu, musí být opatřena tímto značením:

výrobní nebo obchodní značkou;

značkou EHS schválení typu konstrukční části podle vzoru v příloze VI;

výrobním číslem ochranné konstrukce;

značkou a typem traktoru (typy traktorů), pro který je ochranná konstrukce určena.

Všechny tyto údaje musí být uvedeny na štítku.

Uvedené značení musí být viditelné, čitelné a nesmazatelné.

PŘÍLOHA II

Technické požadavky

Technickými požadavky pro schválení typu zadních ochranných konstrukcí chránících při převrácení úzkorozchodných kolových zemědělských a lesnických traktorů ES jsou požadavky uvedené v bodu 3 kodexu 7 rozhodnutí OECD C(2008) 128 z října 2008, s výjimkou bodů 3.1.4 („zkušební protokol“), 3.3.1 („administrativní rozšíření“), 3.4 („označování“) a 3.6 („výkonnost kotevních úchytů bezpečnostních pásů“), které znějí:

Účelem zkoušek prováděných pomocí speciálních zařízení je simulace takových zatížení, jimž je ochranná konstrukce vystavena při převrácení traktoru. Tyto zkoušky umožní posoudit pevnost ochranné konstrukce a součástí, kterými je připevněna k traktoru, i všech konstrukčních dílů traktoru, které zkušební zatížení přenášejí.

Zkoušky je možno provést v souladu s dynamickým nebo statickým postupem. Obě tyto metody jsou rovnocenné.

Poznámka: Ke statickým zkouškám pevnosti se nevyžaduje kompletní traktor; ochranná konstrukce a konstrukční díly traktoru, k nimž je konstrukce připevněna, však musí tvořit funkční jednotku, dále označovanou ‚sestava‘.

Na traktoru (nebo na sestavě) musí být rovněž namontovány konstrukční díly, které mohou ohrožovat chráněný prostor, aby bylo možné ověřit splnění požadavků podle podmínek přijatelnosti v bodě 3.1.3. Musí být dodány nebo na výkresech znázorněny všechny konstrukční díly traktoru nebo ochranné konstrukce, včetně ochrany proti povětrnostním vlivům.

Referenční hmotnost M, používaná ve vzorcích pro výpočet výšky pádu kyvadlového závaží, energií zatížení a tlakových sil, musí být minimálně hmotnost traktoru, bez volitelné výbavy, ale včetně chladicí kapaliny, olejů, paliva, nářadí a ochranné konstrukce. Není zahrnuto volitelné přední nebo zadní závaží, zátěž v pneumatikách, připevněné přístroje a zařízení nebo jakékoli speciální příslušenství.

Zkoušky se provádějí v níže uvedeném pořadí, bez zřetele k přídavným zkouškám uvedeným v bodech 3.2.1.1.6, 3.2.1.1.7, 3.2.2.1.6 a 3.2.2.1.7:

[neuplatňuje se]

Otočné čepy kyvadla musí být připevněny tak, aby jejich posunutí v žádném směru nepřekračovalo 1 % výšky pádu.

Zařízení podle obrázku 7.7 musí být schopno vyvinout sílu působící svisle dolů na ochrannou konstrukci přes tuhý nosník o šířce přibližně 250 mm, spojený se zatěžovacím mechanismem prostřednictvím univerzálních spojů. Nápravy traktoru musí být vhodným způsobem podepřeny, aby tlakovou silou nebyly zatěžovány pneumatiky traktoru.

Jsou zapotřebí následující měřicí přístroje:

• 3.1.5.8.1 zařízení pro měření pružné deformace (rozdílu mezi největší okamžitou deformací a trvalou deformací, viz obrázek 7.8).
• 3.1.5.8.2 zařízení umožňující ověřit, že ochranná konstrukce nepronikla do chráněného prostoru a že chráněný prostor během zkoušky zůstal ochrannou konstrukcí chráněn (viz bod 3.2.2.2.2).

• na začátku zkoušky při nulovém zatížení: ± 2°,

• během zkoušky pod zatížením: 10° nad a 20° pod vodorovnou rovinou. Tyto odchylky je nutno udržovat co nejmenší.

Jestliže se traktor pohne, celá zkouška se musí opakovat, s výjimkou případu, kdy zařízení na měření deformací, které byly vzaty v úvahu pro sestrojení křivky síla/deformace, je připevněno k traktoru.

Zařízení podle obrázku 7.7 musí být schopno vyvinout sílu působící svisle dolů na ochrannou konstrukci přes tuhý nosník o šířce přibližně 250 mm, spojený se zatěžovacím mechanismem prostřednictvím univerzálních spojů. Nápravy traktoru musí být vhodným způsobem podepřeny, aby tlakovou silou nebyly zatíženy pneumatiky traktoru.

Zapotřebí jsou rovněž následující měřicí přístroje:

• 3.1.6.5.1 zařízení pro měření pružné deformace (rozdílu mezi největší okamžitou deformací a trvalou deformací, viz obrázek 7.8).
• 3.1.6.5.2 zařízení umožňující ověřit, že ochranná konstrukce nepronikla do chráněného prostoru a že chráněný prostor během zkoušky zůstal ochrannou konstrukcí chráněn (viz bod 3.3.2.2.2).

Nastaví se výška zdvihu závaží a učiní nutná opatření, která zabrání, aby se závaží otáčelo okolo bodu nárazu.

Bodem nárazu je ta část ochranné konstrukce, která v případě nehody, při níž se traktor převrátí dozadu, pravděpodobně narazí na zem jako první; zpravidla to bývá horní okraj. Poloha těžiště závaží je v jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce směrem dovnitř od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní provést ráz na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Lana se napnou tak, aby průhyby pneumatik odpovídaly hodnotám podle bodu 3.1.5.6.2. Po napnutí lan se těsně před zadní kola vloží a pevně k nim přitlačí dřevěný hranol, který se potom připevní k základové desce.

H = 2,165 × 10^–8 M L²

nebo

H = 5,73 × 10^–2 I

Kyvadlové závaží se pak uvolní, aby narazilo do ochranné konstrukce.

H = 25 + 0,07 M

u traktorů s referenční hmotností nižší než 2000 kg;

H = 125 + 0,02 M

u traktorů s referenční hmotností vyšší než 2000 kg.

Nastaví se výška zdvihu závaží a učiní nutná opatření, která zabrání závaží, aby se otáčelo okolo bodu nárazu.

Bodem nárazu je ta část ochranné konstrukce, která v případě převrácení traktoru na bok během jízdy dopředu pravděpodobně narazí na zem jako první, zpravidla horní okraj. Poloha těžiště závaží je v jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce směrem dovnitř od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní provést ráz na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Lana se napnou tak, aby průhyby pneumatik odpovídaly hodnotám podle bodu 3.1.5.6.2. Po napnutí lan se těsně za zadní kola vloží a pevně k nim přitlačí dřevěný hranol, který se potom připevní k základové desce.

H = 25 + 0,07 M

u traktorů s referenční hmotností nižší než 2000 kg;

H = 125 + 0,02 M

u traktorů s referenční hmotností vyšší než 2000 kg.

Kyvadlové závaží se pak uvolní, aby narazilo do ochranné konstrukce.

• pokud je chráněný prostor tvořen zadním dvojitým obloukem, použije se výše uvedený vzorec,

• pro jiné typy ochranných konstrukcí bude výška větší ze dvou hodnot, z nichž první hodnota je určena výše uvedeným vzorcem a druhá hodnota níže uvedeným vzorcem:

  H = 2,165 × 10^-8 ML²

  nebo

  H = 5,73 × 10^-2 I

Kyvadlové závaží se pak uvolní, aby narazilo do ochranné konstrukce.

Po napnutí lan se na základovou desku položí dřevěný hranol, pevně se přitlačí k pneumatikám na opačné straně, než na kterou směřuje ráz, a potom se připevní k základové desce. Jestliže vnější strany předních a zadních pneumatik neleží v téže svislé rovině, může být nutné použití dvou bloků nebo klínů. Potom se k ráfku nejvíce zatíženého kola protilehlého vůči nárazu závaží přiloží podpěra, jak znázorňuje obrázek 7.6, pevně se přitlačí k ráfku a pak připevní k základové desce. Délka této podpěry se volí tak, aby v poloze při zapření ráfku svírala se základovou deskou úhel (30 ± 3)°. Délka podpěry přitom má být, podle možnosti, 20 až 25násobkem její tloušťky a šířka dvoj- až trojnásobkem její tloušťky. Podpěry musí být na obou koncích upraveny do tvaru podle detailního vyobrazení na obrázku 7.6.

H = 25 + 0,20 M

u traktorů s referenční hmotností nižší než 2000 kg;

H = 125 + 0,15 M

u traktorů s referenční hmotností vyšší než 2000 kg.

• pokud je chráněný prostor tvořen zadním dvojitým obloukem, zvolená výška bude větší ze dvou hodnot, z nichž první hodnota je určena výše uvedeným vzorcem a druhá hodnota níže uvedeným vzorcem:

  H = (25 + 0,20 M) (B₆ + B) / 2B

  u traktorů s referenční hmotností nižší než 2000 kg;

  H = (125 + 0,15 M) (B₆ + B) / 2B

  u traktorů s referenční hmotností vyšší než 2000 kg,

• pro jiné typy ochranných konstrukcí bude výška větší ze dvou hodnot, z nichž první hodnota je určena výše uvedeným vzorcem a druhá hodnota níže uvedeným vzorcem:

  H = 25 + 0,20 M

  u traktorů s referenční hmotností nižší než 2000 kg,

  H = 125 + 0,15 M

  u traktorů s referenční hmotností vyšší než 2000 kg.

Kyvadlové závaží se pak uvolní, aby narazilo do ochranné konstrukce.

Nosník se položí přes nejvyšší zadní konstrukční prvek (prvky) ochranné konstrukce, přičemž výslednice tlakových sil leží ve střední rovině traktoru A. Použije se síla F_v, kdy:

F_v = 20 M

Působení síly F_v pokračuje ještě nejméně 5 s od okamžiku, kdy se deformace pozorovaná prostým okem plně ustálí.

Pokud zadní část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu, působí se touto silou, dokud se střecha nedeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou partií zadní části traktoru, která je schopna unést traktor při jeho převrácení.

Působení síly se pak zastaví a přítlačný nosník se přemístí tak, aby doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor. Potom se znovu působí tlakovou silou F_v.

Nosník se položí přes nejvyšší přední konstrukční prvek (prvky) ochranné konstrukce, přičemž výslednice tlakových sil leží ve střední rovině traktoru. Působí se silou F_v, kde:

F_v = 20 M

Působení síly F_v pokračuje ještě nejméně 5 s od okamžiku, kdy se deformace pozorovaná prostým okem plně ustálí.

Jestliže přední část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu, působí se touto silou, dokud se střecha nedeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou partií přední části traktoru, která je schopna unést traktor při jeho převrácení.

Působení síly se pak zastaví a přítlačný nosník se přemístí tak, aby doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor. Potom se znovu působí tlakovou silou F_v.

Jestliže se během zkoušky rázem objeví trhliny nebo praskliny, které nelze pokládat za zanedbatelné, provede se ihned po zkoušce rázem, při níž se tyto trhliny nebo praskliny objevily, druhá podobná zkouška rázem, avšak s použitím výšky pádu rovné:

H’ = (H × 10^-1) (12 + 4a) (1 + 2a)^-1

kde ‚a‘ je poměr trvalé deformace (D_p) k pružné deformaci (D_e):

a = D_p / D_e

měřené v bodě nárazu. Přídavná trvalá deformace způsobená druhým rázem nesmí překročit 30 % trvalé deformace způsobené prvním rázem.

Aby bylo možné přídavnou zkoušku provést, je nutno při všech zkouškách rázem měřit pružnou deformaci.

Jestliže se během zkoušky tlakem objeví trhliny nebo praskliny, které nelze pokládat za zanedbatelné, provede se ihned po zkouškách tlakem, při nichž se tyto trhliny nebo praskliny objevily, druhá podobná zkouška tlakem, avšak s použitím síly rovné 1,2 F_v.

Po každé zkoušce se vizuálně kontrolují všechny konstrukční prvky, spoje a připevňovací součásti, zda nevykazují lomy nebo praskliny, drobné praskliny na nevýznamných součástech se neberou v úvahu.

Trhliny způsobené okraji kyvadlového závaží se neberou v úvahu.

Během každé zkoušky ochranné konstrukce se ověřuje, zda některá její část nepronikla do chráněného prostoru okolo sedadla řidiče definovaného v bodě 1.6.

Kromě toho nemá být chráněný prostor mimo oblast chráněnou ochrannou konstrukcí. Pro tento účel se předpokládá, že tento případ nastane, když po převrácení traktoru ve směru, ze kterého byla provedena zkouška, některá část chráněného prostoru přijde do styku se základovou deskou. Při tomto odhadu jsou u předních a zadních pneumatik a u rozchodu kol brány v úvahu nejmenší hodnoty udané výrobcem pro jejich nastavení.

Pružná deformace se měří (810 + a_v) mm nad bodem indexu sedadla, ve svislé rovině, ve které působí zatížení. K měření lze použít zařízení podobné tomu, které je znázorněno na obrázku 7.8.

Po závěrečné zkoušce tlakem se zjistí trvalá deformace ochranné konstrukce. Za tímto účelem se před zahájením zkoušek zaznamená poloha hlavních prvků ochranné konstrukce vůči bodu indexu sedadla.

Bodem působení zatížení je ta část ochranné konstrukce, která v případě nehody, při níž se traktor převrátí dozadu, pravděpodobně narazí na zem jako první, zpravidla horní okraj. Svislá rovina, v níž zatížení působí, je ve vzdálenosti rovné jedné třetině vnější šířky horní části ochranné konstrukce od střední roviny.

Je-li ochranná konstrukce v tomto místě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní působit zatížením na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

E_il = 2,165 × 10^-7 M L²

nebo

E_il = 0,574 × I

E_il = 500 + 0,5 M

Je-li ochranná konstrukce v tomto místě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní působit zatížením na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

E_il = 500 + 0,5 M

• pokud je chráněný prostor tvořen zadním dvojitým obloukem, použije se rovněž předchozí vzorec,

• pro jiné typy ochranných konstrukcí bude energie ta větší z výše a níže uvedených hodnot:

  E_il = 2,165 × 10^-7 ML²

  nebo

  E_il = 0,574 I

E_is = 1,75 M

E_is = 1,75 M

nebo

E_is = 1,75 M (B₆ + B)/2B

Veškerá ustanovení jsou shodná s ustanoveními uvedenými v bodě 3.2.1.1.4.

Veškerá ustanovení jsou shodná s ustanoveními uvedenými v bodě 3.2.1.1.5.

Zkouška přetížením se provádí v každém případě, jestliže během posledních 5 % dosažené deformace, při níž bylo potřebné množství energie pohlceno ochrannou konstrukcí, poklesne síla o více než 3 % (viz obrázek 7.10).

Zkouška přetížením spočívá v postupném zvyšování vodorovného zatížení vždy o 5 % původního potřebného množství energie až po maximum 20 % přidané energie (viz obrázek 7.11).

Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, jestliže po každém přírůstku potřebné energie o 5, 10 nebo 15 % poklesne síla během pětiprocentního přírůstku energie o méně než 3 % a zůstane větší než 0,8 F_max.

Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, jestliže poté, co ochranná konstrukce pohltila 20 % přidané energie, je síla větší než 0,8 F_max.

Při zkoušce přetížením jsou přípustné další trhliny nebo praskliny a/nebo proniknutí ochranné konstrukce do chráněného prostoru nebo ztráta její ochranné funkce v důsledku pružné deformace. Avšak po odstranění zatížení nesmí ochranná konstrukce pronikat do chráněného prostoru, který musí být plně chráněn.

Jestliže se během zkoušky tlakem objeví trhliny nebo praskliny, které nelze pokládat za zanedbatelné, provede se ihned po zkoušce tlakem, při níž se trhliny nebo praskliny objevily, druhá podobná zkouška tlakem, avšak s použitím síly rovné 1,2 F_v.

Po každé zkoušce se vizuálně kontrolují všechny konstrukční prvky, spoje a připevňovací součásti, zda nevykazují lomy nebo praskliny, drobné praskliny na nevýznamných součástech se neberou v úvahu.

Během každé zkoušky ochranné konstrukce se ověřuje, zda některá její část nepronikla do chráněného prostoru, definovaného ve výše uvedeném bodě 1.6 přílohy I.

Mimo to se ověřuje, zda některá část chráněného prostoru nepřestala být ochrannou konstrukcí chráněna. Má se přitom za to, že tento případ nastane, když po převrácení traktoru ve směru, kterým byl veden ráz, některá část chráněného prostoru přijde do styku se základovou deskou. U předních a zadních pneumatik a u rozchodu kol se přitom berou v úvahu nejmenší hodnoty udané výrobcem pro jejich nastavení.

Pružná deformace se měří (810 + a_v) mm nad bodem indexu sedadla, ve svislé rovině, ve které působí zatížení. K měření lze použít zařízení podobné tomu, které je znázorněno na obrázku 7.8.

Po závěrečné zkoušce tlakem se zaznamená trvalá deformace ochranné konstrukce. Za tímto účelem se použije poloha hlavních prvků ochranné konstrukce vůči bodu indexu sedadla před zahájením zkoušek.

Rozšíření na jiné modely traktorů

[neuplatňuje se]

V případě technických změn provedených na traktoru, které se týkají ochranné konstrukce nebo způsobu upevnění ochranné konstrukce na traktor, zkušební stanice, která vykonala původní zkoušku, může vydat ‚protokol o technickém rozšíření‘, a to v následujících případech:

Nárazové a tlakové zkoušky se nemusí vykonat na každém modelu traktoru, za předpokladu, že ochranná konstrukce a traktor splňují podmínky v níže uvedených bodech 3.3.2.1.1 až 3.3.2.1.5.

Tento postup je třeba dodržet v případě, že nejsou splněny ustanovení bodu 3.3.2.1. Nesmí se také použít, pokud metoda připevnění ochranné konstrukce na traktor není provedena na stejném principu (např. jsou-li gumové podpěry nahrazeny pružícím zařízením).

• 3.3.2.2.1 Úpravy, které nemají vliv na výsledky původní zkoušky (např. svařované spojení montážní desky s příslušenstvím v místě konstrukce, kde se nejedná o kritické umístění), přidání sedadla s jiným umístěním SIP v ochranné konstrukci (předmětem kontroly je, zda nový chráněný prostor nebo prostory zůstanou chráněny deformovanou konstrukcí během všech zkoušek).
• 3.3.2.2.2 Úpravy, které mohou mít případný vliv na výsledky původní zkoušky, aniž by byla zpochybněna přijatelnost ochranné konstrukce (např. změna součásti konstrukce, změna metody připevnění ochranné konstrukce na traktor). Může být provedena ověřovací zkouška a výsledky zkoušky budou součástí protokolu o rozšíření.

  Pro typová rozšíření jsou stanovena následující omezení:

  • 3.3.2.2.2.1 bez ověřovací zkoušky nemůže být přijato více než 5 rozšíření;
  • 3.3.2.2.2.2 výsledky ověřovací zkoušky budou přijaté pro rozšíření, pokud budou splněny veškeré podmínky kodexu pro přijetí, a:

    • pokud se deformace naměřená po každé zkoušce rázem neliší od deformace naměřené po každé zkoušce rázem v původním zkušebním protokolu o více než ± 7 % (v případě dynamické zkoušky);

    • pokud se síla naměřená po dosažení úrovně potřebné energie při různých vodorovných zatěžovacích zkouškách neodlišuje od síly naměřené po dosažení úrovně potřebné energie ve zkoušce původní o více než ± 7 % a deformace naměřená(Trvalá plus pružná deformace měřená v bodě při dosažení úrovně potřebné energie.“) po dosažení úrovně potřebné energie při různých vodorovných zatěžovacích zkouškách neodlišuje od deformace naměřené po dosažení úrovně potřebné energie ve zkoušce původní o více než ± 7 % (v případě statických zkoušek);

  • 3.3.2.2.2.3 do jediného protokolu o rozšíření může být zahrnuta více než jedna úprava ochranné konstrukce, pokud představují různé možnosti stejné ochranné konstrukce, ale v jednom protokolu o rozšíření může být přijata pouze jedna ověřovací zkouška. Nepřezkoušené možnosti je třeba popsat ve zvláštní části protokolu o rozšíření.
• 3.3.2.2.3 Zvýšení referenční hmotnosti uvedené výrobcem pro již vyzkoušenou ochrannou konstrukci. Pokud si chce výrobce ponechat stejné schvalovací číslo je možné vystavit protokol o rozšíření po vykonání ověřovací zkoušky (limity ± 7 % uvedené v bodě 3.3.2.2.2.2 se v tomto případě nepoužijí).

[neuplatňuje se]

[neuplatňuje se]

PŘÍLOHA III ZKUŠEBNÍ POSTUPY

A. Dynamické zkoušky

Traktor se umístí vůči kyvadlovému závaží tak, aby při úderu závaží do ochranné konstrukce nárazová plocha závaží a závěsné řetězy nebo lana svíraly se svislou rovinou úhel rovný hodnotě m_t/100 a nejvýše 20°, s výjimkou případů, kdy v průběhu deformace ochranná konstrukce v bodě úderu svírá se svislicí úhel větší. V takovém případě se nárazová plocha závaží nastaví pomocí přídavné podpěry tak, aby byla v bodě úderu v okamžiku největší deformace s ochrannou konstrukcí rovnoběžná a úhel sklonu závěsných řetězů nebo lan zůstal roven výše uvedené hodnotě.

Nastaví se výška zdvihu závaží a učiní nutná opatření, která zabrání tendenci závaží otáčet se okolo bodu úderu.

Bodem úderu je ta část ochranné konstrukce, která v případě nehody, při níž se traktor převrátí dozadu, pravděpodobně první narazí na zem, zpravidla horní okraj. Těžiště závaží se nachází v bodě ležícím ve vzdálenosti rovné jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní provést ráz na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Traktor se připoutá k základové desce čtyřmi ocelovými lany, po jednom na každém konci obou náprav, v uspořádání podle obrázku 5 v příloze IV. Přední a zadní body upevnění lan jsou od sebe vzdáleny tak, aby lana svírala se základovou deskou úhel menší než 30°. Zadní body upevnění jsou přitom rozmístěny tak, aby bod konvergence obou lan ležel ve svislé rovině, v níž se pohybuje těžiště závaží.

Lana se napnou tak, aby průhyby pneumatik odpovídaly hodnotám podle bodu 6.2 oddílu A přílohy II.

Po napnutí lan se těsně před zadní kola vloží a pevně k nim přitlačí dřevěný hranol a potom se připevní k základové desce.

V případě traktoru kloubového typu se mimo to otočný kloub podepře hranolem průřezu nejméně (100 × 100) mm a pevně připoutá k základové desce.

Kyvadlové závaží se zdvihne tak, aby výška jeho těžiště nad bodem úderu odpovídala hodnotě podle jednoho z těchto dvou vzorců:

Závaží se pak uvolní tak, aby narazilo do ochranné konstrukce.

Traktor se umístí vůči kyvadlovému závaží tak, aby při úderu závaží do ochranné konstrukce nárazová plocha závaží a závěsné řetězy nebo lana svíraly se svislou rovinou úhel rovný hodnotě m_t/100 a nejvýše 20°, s výjimkou případů, kdy v průběhu deformace ochranná konstrukce v bodě úderu svírá se svislicí úhel větší. V takovém případě se nárazová plocha závaží pomocí přídavné podpěry nastaví tak, aby byla v bodě úderu v okamžiku největší deformace s ochrannou konstrukcí rovnoběžná a úhel sklonu závěsných řetězů nebo lan vůči svislici zůstal rovný výše uvedené hodnotě.

Nastaví se výška zdvihu závaží a učiní nutná opatření, která zabrání tendenci závaží otáčet se okolo bodu úderu.

Bodem úderu je ta část ochranné konstrukce, která v případě převrácení traktoru na bok během jízdy dopředu pravděpodobně první narazí na zem, zpravidla horní okraj. Těžiště závaží se nachází v bodě ležícím ve vzdálenosti rovné jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní provést ráz na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Traktor se připoutá k základové desce čtyřmi ocelovými lany, po jednom na každém konci obou náprav, v uspořádání podle obrázku 6 v příloze IV. Přední a zadní body upevnění lan jsou od sebe vzdáleny tak, aby lana svírala se základovou deskou úhel menší než 30°. Zadní body upevnění jsou přitom rozmístěny tak, aby bod konvergence obou lan ležel ve svislé rovině, v níž se pohybuje těžiště závaží.

Lana se napnou tak, aby průhyby pneumatik odpovídaly hodnotám podle bodu 6.2 oddílu A přílohy II.

Po napnutí lan se těsně za zadní kola vloží a pevně k nim přitlačí dřevěný hranol, který se potom připevní k základové desce.

V případě traktoru kloubového typu se mimo to otočný kloub podepře hranolem průřezu nejméně (100 × 100) mm a pevně připoutá k základové desce.

Kyvadlové závaží se zdvihne tak, aby výška jeho těžiště nad bodem úderu odpovídala hodnotě dané jedním z níže uvedených dvou vzorců, zvoleným podle referenční hodnoty hmotnosti zkoušeného traktoru:

H = 25 + 0,07 m_t u traktorů o referenční hodnotě hmotnosti menší než 2000 kg,

H = 125 + 0,02 m_t u traktorů o referenční hodnotě hmotnosti větší než 2000 kg.

Kyvadlové závaží se pak uvolní tak, aby narazilo do ochranné konstrukce.

Traktor se umístí vůči kyvadlovému závaží tak, aby při úderu závaží do ochranné konstrukce byly nárazová plocha závaží a závěsné řetězy nebo lana ve svislé poloze, s výjimkou případů, kdy v průběhu deformace svírá ochranná konstrukce v bodě úderu se svislicí určitý úhel. V takovém případě se nárazová plocha závaží pomocí přídavné podpěry nastaví tak, aby byla v bodě úderu v okamžiku největší deformace rovnoběžná s ochrannou konstrukcí a závěsné řetězy nebo lana zůstaly při úderu svislé.

Nastaví se výška zdvihu závaží a učiní nutná opatření, která zabrání tendenci závaží otáčet se okolo bodu úderu.

Bodem úderu je ta část ochranné konstrukce, která v případě nehody, při níž se traktor převrátí na bok, pravděpodobně první narazí na zem, zpravidla horní okraj. S výjimkou případů, kdy je jisté, že na zem nejprve narazí jiná část tohoto okraje, leží bod úderu v rovině, která je kolmá ke střední rovině traktoru a prochází 200 mm před vztažným bodem sedadla, kdy sedadlo je uprostřed rozsahu svého podélného nastavení.

Kola traktoru na straně, na kterou směřuje ráz, se připoutají k základové desce ocelovými lany vedenými přes odpovídající konce přední a zadní nápravy. Lana se napnou tak, aby průhyby pneumatik na straně, na kterou směřuje ráz, odpovídaly hodnotám podle bodu 6.2 oddílu A přílohy II.

Po napnutí lan se na základovou desku položí dřevěný hranol, pevně se přitlačí k pneumatikám na opačné straně, než na kterou směřuje ráz, a potom připevní k základové desce. Jestliže vnější strany předních a zadních pneumatik neleží v téže svislé rovině, může být nutné použít dva bloky nebo klíny.

Potom se k ráfku kola protilehlého vůči úderu závaží přiloží vzpěra, jak znázorňuje obrázek 7 v příloze IV, pevně se přitlačí k ráfku a pak připevní k základové desce.

Délka této vzpěry se volí tak, aby v poloze při zapření ráfku svírala se základovou deskou úhel (30 ± 3)°. Délka vzpěry přitom má být, podle možnosti, 20 až 25násobkem její tloušťky a šířka dvoj- až trojnásobkem tloušťky. Vzpěry musí být na obou koncích upraveny do tvaru podle detailního vyobrazení na obrázku 7 v příloze IV.

V případě traktoru kloubového typu se mimo to otočný kloub podepře hranolem průřezu nejméně (100 × 100) mm a v příčném směru se podepře podobným zařízením jako u zadních kol podle bodu 1.3.2. Otočný kloub se pak pevně připoutá k základové desce.

Kyvadlové závaží se zdvihne tak, aby výška jeho těžiště nad bodem úderu odpovídala hodnotě dané jedním z níže uvedených dvou vzorců, zvoleným podle referenční hodnoty hmotnosti zkoušeného traktoru:

H = 25 + 0,20 m_t u traktorů o referenční hodnotě hmotnosti menší než 2000 kg,

H = 125 + 0,15 m_t u traktorů o referenční hodnotě hmotnosti větší než 2000 kg.

Kyvadlové závaží se pak uvolní tak, aby narazilo do ochranné konstrukce.

Nosník se položí přes nejvyšší zadní konstrukční prvek (prvky) ochranné konstrukce, přičemž výslednice tlakových sil leží ve střední rovině traktoru.

Působí se silou F = 20 m_t.

Jestliže zadní část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu, působí se touto silou, dokud se střecha nedeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou partií zadní části traktoru, která je schopna unést hmotnost vozidla při jeho převrácení.

Působení síly se pak zastaví a traktor nebo zatěžovací síla se přemístí tak, aby nosník doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor.

Potom se působí silou F_v.

Působení síly F_v pokračuje ještě nejméně 5 s od okamžiku, kdy se deformace pozorovaná prostým okem plně ustálí.

Nosník se položí přes nejvyšší přední konstrukční prvek (prvky) ochranné konstrukce, přičemž výslednice tlakových sil leží ve střední rovině traktoru.

Působí se silou F_v = 20 m_t.

Jestliže přední část střechy ochranné konstrukce není schopna zadržet plnou tlakovou sílu, působí se touto silou, dokud se střecha nedeformuje natolik, že se shoduje s rovinou spojující horní část ochranné konstrukce s tou částí předku traktoru, která je schopna unést hmotnost vozidla při jeho převrácení.

Působení síly se pak zastaví a traktor nebo zatěžovací síla se přemístí tak, aby nosník doléhal na tu partii ochranné konstrukce, o kterou by se pak opíral plně převrácený traktor.

Potom se působí silou F_v.

Působení síly F_v pokračuje ještě nejméně 5 s od okamžiku, kdy se deformace pozorovaná prostým okem plně ustálí.

Jestliže se během zkoušky tlakem objeví lomy nebo praskliny, které nelze pokládat za zanedbatelné, provede se ihned po zkoušce tlakem, při níž se tyto lomy nebo praskliny objevily, druhá podobná zkouška tlakem, avšak s použitím síly rovné 1,2 F_v.

Chráněný prostor je znázorněn na obrázcích 1, 2a, 2b, 2c, 2d a 2e v příloze IV.

Chráněný prostor je definován na základě „svislé vztažné roviny“ proložené traktorem po celé jeho délce a procházející vztažným bodem sedadla a středem volantu. Tato rovina musí být schopna pohybovat se během rázu vodorovně spolu se sedadlem a volantem, avšak zůstat kolmá k podlaze traktoru nebo ochranné konstrukce, je-li namontována pružným způsobem.

Hranice chráněného prostoru jsou vymezeny níže uvedenými rovinami; traktor přitom stojí na vodorovné ploše a pokud je volant přestavitelný, nastaví se do normální polohy pro řízení v sedě:

Vodorovnou rovinou – A ₁B₁B₂A₂ – ve výšce 900 mm nad vztažným bodem sedadla.

Nakloněnou rovinou – H₁H₂G₂G₁ – kolmou ke svislé vztažné rovině a obsahující bod ve výšce 900 mm přímo nad vztažným bodem sedadla a krajní zadní bod opěradla sedadla.

Válcovou plochou – A₁A₂H₂H₁ – o poloměru 120 mm, kolmou ke vztažné rovině a tečná k výše uvedeným rovinám podle bodů 2.2.1 a 2.2.2.

Válcovou plochou – B₁C₁C₂B₂ – o poloměru 900 mm, která je kolmá ke vztažné rovině, v úsečce ležící 150 mm před vztažným bodem sedadla tečně navazuje na rovinu podle bodu 2.2.1 a pokračuje 400 mm dopředu.

Nakloněnou rovinou – C₁D₁D₂C₂ – kolmou ke vztažné rovině navazuje na plochu podle bodu 2.2.4 a prochází bodem ležícím ve vzdálenosti 40 mm před vnějším okrajem volantu.

Svislou rovinou – D₁K₁E₁E₂K₂D₂ – kolmou ke vztažné rovině a procházející ve vzdálenosti 40 mm před vnějším okrajem volantu.

Vodorovnou rovinou – E₁F₁P₁N₁N₂P₂F₂E₂ – procházející vztažným bodem sedadla.

Zakřivenou plochou – G₁L₁M₁N₁N₂M₂L₂G₂ – kolmou ke vztažné rovině a dotýkající se zadní části opěradla sedadla.

Dvěma svislými rovinami – K₁I₁F₁E_{1 a} K₂I₂F₂E₂ – rovnoběžnými se vztažnou rovinou ve vzdálenosti 250 mm na obě strany, které sahají do výšky 300 mm nad vodorovnou rovinu procházející vztažným bodem sedadla.

Dvěma nakloněnými rovnoběžnými rovinami – A₁B₁C₁D₁K₁I₁L₁G₁H₁ a A₂B₂C₂D₂K₂I₂L₂G₂H₂ – které začínají u horního okraje rovin podle bodu 2.2.9 a napojují se na vodorovnou rovinu podle bodu 2.2.1 ve vzdálenosti nejméně 100 mm od vztažné roviny na straně, na kterou směřuje ráz.

Dvěma svislými rovinami – Q₁P₁N₁M_{1 a} Q₂P₂N₂M₂ – rovnoběžnými se vztažnou rovinou ve vzdálenosti 200 mm na obě strany, které sahají do výšky 300 mm nad vodorovnou rovinu procházející vztažným bodem sedadla.

Dvěma úseky – I₁Q₁P₁F₁ a I₂Q₂P₂F₂ – svislé roviny, která je kolmá k vztažné rovině a prochází ve vzdálenosti 350 mm před vztažným bodem sedadla.

Dvěma úseky – I₁Q₁M₁L₁ a I₂Q₂M₂L₂ – vodorovné roviny, která prochází ve vzdálenosti 300 mm nad vztažným bodem sedadla.

Vztažný bod sedadla se stanoví pomocí zařízení znázorněného na obrázcích 3a a 3b v příloze IV. Zařízení se skládá z desky sedadla a desek opěradla. Spodní deska opěradla je otočně připevněna v oblasti sedacích kostí (A) a beder (B), přičemž kloub (B) je výškově stavitelný.

Vztažným bodem sedadla je bod ve střední podélné rovině sedadla, ve kterém se tečná rovina spodní části opěradla protíná s vodorovnou rovinou. Tato vodorovná rovina protíná ve vzdálenosti 150 mm před vztažným bodem sedadla spodní plochu základní desky sedadla.

Zařízení se umístí na sedadlo. Pak se zatíží silou 550 N v bodě 50 mm před kloubem (A) a obě desky opěradla se lehce tangenciálně přitlačí k opěradlu sedadla.

Není-li možné určit přesně tečny k oběma plochám opěradla (nad bederní krajinou a pod ní), postupuje se tímto způsobem:

• 2.3.1.4.1 Není-li možné určit přesně tečnu ke spodní části opěradla, musí se spodní deska opěradla ve svislé poloze lehce přitlačit k opěradlu sedadla.
• 2.3.1.4.2 Není-li možné určit přesně tečnu k horní části opěradla, nastaví se kloub (B) na výšku 230 mm nad spodní plochu desky sedadla, ke které je kolmá spodní deska opěradla. Obě desky opěradla se pak lehce tangenciálně přitlačí k opěradlu sedadla.

Je-li poloha sedadla nastavitelná, nastaví se sedadlo do své nejvyšší zadní polohy.

Je-li nastavitelný sklon opěradla a desky sedadla, nastaví se tyto části sedadla tak, aby vztažný bod sedadla byl ve své nejvyšší zadní poloze.

Je-li sedadlo opatřeno systémem odpružení, musí se tento systém zablokovat ve střední poloze zdvihu, pokud to neodporuje pokynům výslovně stanoveným výrobcem sedadla.

Po každé zkoušce se vizuálně kontrolují všechny konstrukční prvky, spoje a připevňovací součásti, zda nevykazují lomy nebo praskliny; drobné praskliny na nevýznamných součástech se neberou v úvahu.

Trhliny způsobené okraji kyvadlového závaží se neberou v úvahu.

Během každé zkoušky se ověřuje, zda některá část ochranné konstrukce nepronikla do chráněného prostoru okolo sedadla řidiče, definovaného v bodě 2 této přílohy.

Mimo to se ověřuje, zda některá část chráněného prostoru nepřestala být ochrannou konstrukcí chráněna. Předpokládá se, že tento případ nastane, když po převrácení traktoru ve směru, kterým byl veden ráz, některá část chráněného prostoru přijde do styku se základovou deskou. U předních a zadních pneumatik a u rozchodu kol se přitom berou v úvahu nejmenší hodnoty udané výrobcem pro jejich nastavení.

Pružná deformace se měří 900 mm nad vztažným bodem sedadla ve svislé rovině procházející bodem úderu. K měření se použije zařízení podle přílohy IV obr. 9.

Po závěrečné zkoušce tlakem se zjistí trvalá deformace ochranné konstrukce. Za tímto účelem se před zahájením zkoušek zaznamená poloha hlavních prvků ochranné konstrukce vůči vztažnému bodu sedadla.

Zatížení působí vodorovně, ve svislé rovině rovnoběžné se střední rovinou traktoru.

Bodem působení zatížení je ta část ochranné konstrukce, která by v případě nehody, při níž se traktor převrátí dozadu, pravděpodobně první narazila na zem, zpravidla horní okraj. Svislá rovina, v níž zatížení působí, je ve vzdálenosti rovné jedné třetině vnější šířky horní části ochranné konstrukce od střední roviny.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní působit zatížením na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Sestava podle bodu 1.3.1 přílohy II se připoutá k základové desce podle bodu 3 oddílu B přílohy II.

Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

Zatížení působí vodorovně, ve svislé rovině rovnoběžné se střední rovinou traktoru.

Bodem působení zatížení je ta část ochranné konstrukce, která by v případě nehody, při níž se traktor při jízdě dopředu převrátí na bok, pravděpodobně první narazila na zem, zpravidla horní okraj. Bod působení zatížení leží ve vzdálenosti rovné jedné šestině šířky horní části ochranné konstrukce od svislé roviny, která je rovnoběžná se střední rovinou traktoru a dotýká se vnějšího okraje horní části ochranné konstrukce.

Je-li ochranná konstrukce v uvedeném bodě zakřivená nebo zde vyčnívá, přiloží se k ní klíny, které umožní působit zatížením na tento bod, aniž by přitom ochrannou konstrukci zpevňovaly.

Sestava podle bodu 1.3.1 přílohy II se připoutá k základové desce podle bodu 3 oddílu B přílohy II.

Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

Zatížení z boku působí vodorovně, ve svislé rovině kolmé ke střední rovině traktoru a procházející ve vzdálenosti 200 mm před vztažným bodem sedadla, přičemž sedadlo je ve střední poloze svého podélného nastavení.

Bodem působení zatížení je ta část ochranné konstrukce, která by v případě nehody, při níž se traktor převrátí na bok, pravděpodobně první narazila na zem, zpravidla horní okraj.

Sestava podle bodu 1.3.1 přílohy II se připoutá k základové desce podle bodu 3 oddílu B přílohy II.

Energie pohlcená ochrannou konstrukcí během zkoušky se musí přinejmenším rovnat:

Všechna ustanovení jsou totožná s ustanoveními bodu 1.4 oddílu A přílohy III.

Všechna ustanovení jsou totožná s ustanoveními bodu 1.5 oddílu A přílohy III.

Zkouška přetížením se provádí, jestliže během posledních 5 % dosažené deformace, při níž bylo potřebné množství energie pohlceno ochrannou konstrukcí, poklesne síla o více než 3 % (obrázek 10b v příloze IV).

Zkouška přetížením spočívá v postupném zvyšování vodorovného zatížení vždy o 5 % původního potřebného množství energie až po maximum 20 % přidané energie (obrázek 10c v příloze IV).

Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, jestliže po každém přírůstku potřebného množství energie o 5, 10 nebo 15 % síla během 5 % přírůstku energie poklesne o méně než 3 % a zůstane větší než 0,8 F_max.

Výsledek zkoušky přetížením je vyhovující, jestliže poté, co ochranná konstrukce pohltila 20 % přidané energie, je síla větší než 0,8 F_max.

Při zkoušce přetížením jsou přípustné další lomy nebo praskliny nebo proniknutí ochranné konstrukce do chráněného prostoru nebo ztráta její ochranné funkce v důsledku pružné deformace. A však po odtížení nesmí ochranná konstrukce pronikat do chráněného prostoru, který musí být plně chráněn.

Jestliže se během zkoušky tlakem objeví lomy nebo praskliny, které nelze pokládat za zanedbatelné, provede se ihned po zkoušce tlakem, při níž se lomy nebo praskliny objevily, druhá podobná zkouška tlakem, avšak s použitím síly rovné 1,2 F_v.

Chráněný prostor je totožný s chráněným prostorem podle bodu 2 oddílu A přílohy III, pouze v poslední řádce bodu 2.2.10 se slovo „ráz“ nahradí slovem „zatížení“.

Po každé zkoušce se vizuálně kontrolují všechny konstrukční prvky, spoje a připevňovací součásti, zda nevykazují lomy nebo praskliny; drobné praskliny na nevýznamných součástech se neberou v úvahu.

Během každé zkoušky ochranné konstrukce se ověřuje, zda některá část ochranné konstrukce nepronikla do chráněného prostoru okolo sedadla řidiče, definovaného výše v bodě 2.

Mimo to se ověřuje, zda některá část chráněného prostoru nepřestala být ochrannou konstrukcí chráněna. Předpokládá se, že tento případ nastane, když po převrácení traktoru ve směru, kterým byl veden ráz, některá část chráněného prostoru přijde do styku se základovou deskou. U předních a zadních pneumatik a u rozchodu kol se přitom berou v úvahu nejmenší hodnoty udané výrobcem pro jejich nastavení.

Pružná deformace se měří 900 mm nad vztažným bodem sedadla ve svislé rovině, ve které působí zatížení. K měření lze použít zařízení podobné tomu, které je znázorněno na obrázku 9 v příloze IV.

Po ukončení zkoušek se zjistí trvalá deformace ochranné konstrukce. Za tímto účelem se před zahájením zkoušek zaznamená poloha hlavních prvků ochranné konstrukce vůči vztažnému bodu sedadla.

PŘÍLOHA IV OBRÁZKY

CHRÁNĚNÝ PROSTOR

Vyobrazený tvar ochranné konstrukce chránící při převrácení je určen pouze ke znázornění zkoušky a udání rozměrů. Není směrodatný pro požadavky na uspořádání ochranné konstrukce.

Vyobrazený tvar ochranné konstrukce chránící při převrácení je určen pouze ke znázornění zkoušky a udání rozměrů. Není směrodatný pro požadavky na uspořádání ochranné konstrukce.

Vyobrazený tvar ochranné konstrukce chránící při převrácení je určen pouze ke znázornění zkoušky a udání rozměrů. Není směrodatný pro požadavky na uspořádání ochranné konstrukce.

Vyobrazený tvar ochranné konstrukce chránící při převrácení je určen pouze ke znázornění zkoušky a udání rozměrů. Není směrodatný pro požadavky na uspořádání ochranné konstrukce.

PŘÍLOHA V VZOR PROTOKOL O ZKOUŠKÁCH OCHRANNÉ KONSTRUKCE (VZADU NAMONTOVANÉHO OBLOUKU, RÁMU NEBO KABINY) PRO EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI Z HLEDISKA PEVNOSTI OCHRANNÉ KONSTRUKCE A PEVNOSTI JEJÍHO PŘIPEVNĚNÍ K TRAKTORU

PŘÍLOHA VI ZNAČKY

Značka EHS schválení typu konstrukční části se skládá:

• z obdélníku, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišovací číslo členského státu, který udělil schválení typu konstrukční části:

  • 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku,9 pro Španělsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 29 pro Estonsko, 32 pro Lotyšsko, 36 pro Litvu, CY pro Kypr, MT pro Maltu, 34 pro Bulharsko, 19 pro Rumunsko, 25 pro Chorvatsko,

• z čísla EHS schválení typu konstrukční části umístěného pod obdélníkem v jeho blízkosti a odpovídajícího číslu vydaného certifikátu EHS schválení typu konstrukční části z hlediska pevnosti daného typu ochranné konstrukce chránící při převrácení a pevnosti jejího připevnění k traktoru,

• z písmen V nebo SV, podle toho, zda byly provedeny dynamické (V), nebo statické (SV) zkoušky, a číslice 1, která udává, že jde o ochrannou konstrukci podle této směrnice.

Ochranná konstrukce opatřená výše uvedenou značkou EHS schválení typu konstrukční části je konstrukcí typu vzadu namontovaného oblouku, rámu nebo kabiny, která byla podrobena dynamickým zkouškám, je určena pro úzkorozchodný traktor (V1) a EHS schválení typu konstrukční části jí bylo uděleno ve Francii (e2) pod číslem 431.

PŘÍLOHA VII VZOR CERTIFIKÁTU EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI

PŘÍLOHA VIII PODMÍNKY PRO UDĚLENÍ EHS SCHVÁLENÍ TYPU TRAKTORU

Žádost o EHS schválení typu traktoru z hlediska pevnosti ochranné konstrukce a pevnosti jejího připevnění k traktoru podává výrobce traktoru nebo jeho pověřený zástupce.

Technické zkušebně provádějící zkoušek pro schválení typu se předloží traktor představující typ, který má být schválen, s namontovanou, řádně jako typ schválenou ochrannou konstrukcí a jejím připevněním.

Technická zkušebna prováděníjící zkoušky pro schválení typu ověří, zda je schválený typ ochranné konstrukce určen pro typ traktoru, pro který byla podána žádost o schválení typu. Zejména zjistí, zda připevnění ochranné konstrukce odpovídá tomu, které bylo zkoušeno pro udělení EHS schválení typu konstrukční části.

Držitel EHS schválení typu traktoru může požádat o jeho rozšíření na další typy ochranných konstrukcí.

Příslušné orgány toto rozšíření udělí za těchto podmínek:

Při každém schválení typu traktoru nebo rozšíření schválení typu traktoru, které bylo uděleno nebo odmítnuto, musí být k certifikátu EHS schválení typu traktoru přiložen dokument podle vzoru v příloze IX.

Pokud byla žádost o EHS schválení typu traktoru podána současně se žádostí o EHS schválení typu konstrukční části pro typ ochranné konstrukce určené k namontování na typ traktoru, pro který se žádá o EHS schválení typu, ověřování podle bodů 2 a 3 odpadá.

PŘÍLOHA IX VZOR