Směrnice Rady ze dne 25. června 1987 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se jednoduchých tlakových nádob (87/404/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 89, 15.4.1986, s. 2.),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 190, 207.1987.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 328, 22.12.1986, s. 20.),
vzhledem k tomu, že členské státy jsou na svém území odpovědné za zajištění bezpečnosti osob, domácích zvířat a majetku, co se týká nebezpečí netěsnosti nebo roztržení jednoduchých tlakových nádob;
vzhledem k tomu, že v každém členském státě je v závazných předpisech definována zejména úroveň bezpečnosti jednoduchých tlakových nádob uvedením konstrukčních a funkčních charakteristik, podmínek instalace a použití kontrolních postupů před uvedením na trh a po něm; že tyto závazné předpisy nemusí nutně vést k různým úrovním bezpečnosti v jednotlivých členských státech, ale že jejich rozdílnost může bránit obchodu uvnitř Společenství;
vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní předpisy, které zajišťují tuto bezpečnost, musí být harmonizovány, aby zaručovaly volný pohyb jednoduchých tlakových nádob bez snížení stávající a oprávněné úrovně ochrany v členských státech;
vzhledem k tomu, že odchylně od jednoho základního pravidla Společenství, jmenovitě pravidla volného pohybu zboží, jsou podle současných právních předpisů Společenství překážky pohybu uvnitř Společenství vyplývající z rozdílů vnitrostátních právních předpisů pro uvádění výrobků na trh přijatelné, pokud lze tyto předpisy uznat jako nezbytné k zajištění základních požadavků; že harmonizace právních předpisů musí být v tomto případě omezena na předpisy, které jsou nezbytné pro splnění základních požadavků na bezpečnost jednoduchých tlakových nádob; že tyto požadavky, protože jsou základní, musí nahradit odpovídající vnitrostátní právní předpisy;
vzhledem k tomu, že tato směrnice obsahuje pouze závazné a základní požadavky; že pro usnadnění prokazování shody se základními požadavky je nezbytné mít harmonizované normy na evropské úrovni, zvláště pokud jde o výrobu, fungování a instalaci jednoduchých tlakových nádob tak, aby výrobky vyhovující těmto harmonizovaným normám bylo možno považovat za výrobky vyhovující základním požadavkům; že tyto normy, harmonizované na evropské úrovni, jsou zpracovávány soukromoprávními subjekty a musí si zachovat charakter nezávazných znění; že pro tento účel jsou Evropský výbor pro normalizaci (CEN) a Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) uznány za subjekty oprávněné k přijímání harmonizovaných norem v souladu s obecnými řídícími zásadami pro spolupráci mezi Komisí a těmito dvěma subjekty, které byly podepsány dne 13. listopadu 1984; že ve smyslu této směrnice je harmonizovaná norma technickou specifikací (evropská norma nebo harmonizační dokument) přijatou jedním nebo oběma uvedenými subjekty na základě pověření Komise v souladu se směrnicí Rady 83/189/EHS ze dne 28. března 1983 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů(Úř. věst. L 109, 26.4.1983, s. 8.) a v souladu s výše uvedenými obecnými řídícími zásadami;
vzhledem k tomu, že inspekce dodržování odpovídajících technických předpisů je nutná pro zajištění účinné ochrany uživatelů a třetích stran; že se existující postupy inspekce v jednotlivých členských státech liší; že k zamezení vícenásobných inspekcí, které brání volnému pohybu nádob, je nezbytné přijmout v rámci členských států opatření ke vzájemnému uznávání inspekcí; že pro usnadnění vzájemného uznávání inspekcí je nutno v rámci Společenství vypracovat harmonizované postupy, společně s harmonizovanými kritérii pro jmenování subjektů odpovědných za provádění zkoušek, dozoru a ověřování;
vzhledem k tomu, že označení CE na jednoduchých tlakových nádobách vytváří předpoklad shody s ustanoveními této směrnice, a tudíž není nutné při dovozu a uvádění do provozu opakovat již provedené zkoušky; že by jednoduché tlakové nádoby mohly přesto představovat nebezpečí; že z tohoto důvodu je nutné vytvořit postup pro omezení tohoto nebezpečí,
KAPITOLA I
Oblast působnosti, uvádění na trh a volný pohyb
Článek 1
1. Tato směrnice se vztahuje na jednoduché tlakové nádoby vyráběné sériově.
2. Pro účely této směrnice se „jednoduchou tlakovou nádobou“ rozumí každá svařovaná nádoba vystavená vnitřnímu přetlaku většímu než 0,5 bar, určená k jímání vzduchu nebo dusíku, která není vystavována působení plamene.
Přičemž
části a příslušenství mající vliv na pevnost tlakové nádoby jsou vyrobeny buď z nelegované ušlechtilé oceli, z nelegovaného hliníku nebo z nevytvrzovatelných slitin hliníku;
nádoba se skládá:
buď z válcové části kruhového průřezu uzavřené vně klenutými nebo plochými dny souosými s válcovou částí,
nebo ze dvou souosých klenutých den;
nejvyšší pracovní tlak nádoby není větší než 30 bar a součin tohoto tlaku a objemu nádoby (PS·V) není větší než 10000 bar/l;
nejnižší pracovní teplota není nižší než –50 °C a nejvyšší pracovní teplota není vyšší než 300 °C u nádob z oceli a 100 °C u nádob z hliníku nebo ze slitin hliníku.
3. Tato směrnice se nevztahuje:
na nádoby zvláště navrhované pro jaderné účely, jejichž porucha může způsobit únik radioaktivity,
na nádoby zvláště určené k instalaci na plavidlech a letadlech nebo k jejich pohonu,
na hasicí přístroje.
Článek 2
1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby nádoby podle článku 1 (dále jen „nádoby“) mohly být uváděny na trh a do provozu pouze tehdy, neohrozí-li bezpečnost osob, domácích zvířat nebo majetku, jsou-li náležitě instalovány a udržovány a jsou-li používány k určeným účelům.
2. Ustanovení této směrnice se nedotýkají práva členských států – při dodržení Smlouvy – stanovit požadavky, které považují za nezbytné pro ochranu pracovníků při používání nádob, pokud to neznamená změnu nádob způsobem, který není v této směrnici specifikován.
Článek 3
1. Nádoby, u nichž je součin PS·V větší než 50 bar/l, musí splňovat základní požadavky na bezpečnost uvedené v příloze I.
2. Nádoby, u nichž je součin PS·V 50 bar/l nebo menší, musí být vyrobeny podle obecně uznávaných technických pravidel výroby používaných v jednom z členských států a musí být označeny podle bodu 1 přílohy II, s výjimkou označení CE podle článku 16.
Článek 4
Článek 5
1. Členské státy předpokládají, že nádoby, které jsou opatřeny označením CE, jsou ve shodě se všemi ustanoveními této směrnice včetně postupů posuzování shody podle kapitoly II.
Shoda nádob s vnitrostátními normami, které přejímají harmonizované normy, jejichž referenční čísla byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropských společenství, vytváří předpoklad shody se základními požadavky na bezpečnost podle článku 3. Členské státy zveřejní referenční čísla těchto vnitrostátních norem.
2. Členské státy předpokládají, že nádoby, u nichž výrobce nepoužil nebo použil pouze částečně normy podle odstavce 1, nebo pro něž takové normy neexistují, splňují základní požadavky uvedené v článku 3, jestliže po získání certifikátu ES přezkoušení typu byla jejich shoda se schváleným vzorem osvědčena připojením označení CE.
3.
a) Pokud se na nádoby vztahují jiné směrnice, které se týkají jiných hledisek a v nichž se rovněž stanoví připojení označení CE, pak toto označení vyjadřuje, že u dotyčných nádob je předpoklad shody také s ustanoveními těchto jiných směrnic.
b) Pokud však jedna nebo několik takových směrnic výrobci dovoluje, aby v průběhu přechodného období zvolil, který režim použije, pak označení CE vyjadřuje shodu pouze se směrnicemi, které výrobce použil. V tomto případě musí být v dokumentech, upozorněních nebo návodech požadovaných dotyčnými směrnicemi a přiložených k daným nádobám uveden seznam použitých směrnic, jak byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 6
Článek 7
1. Pokud členský stát shledá, že by nádoby opatřené označení CE a užívané v souladu s jejich určeným účelem mohly ohrozit bezpečnost osob, domácích zvířat nebo majetku, přijme veškerá příslušná opatření pro stažení těchto výrobků z trhu nebo pro zákaz či omezení jejich uvádění na trh.
Členský stát neprodleně uvědomí Komisi o každém takovém opatření s uvedením důvodů svého rozhodnutí a zejména se sdělením, zda je neshoda způsobena:
a) nesplněním základních požadavků podle článku 3, jestliže nádoba neodpovídá normám podle čl. 5 odst. 1,
b) nesprávným použitím norem podle čl. 5 odst. 1,
c) nedostatky v normách podle čl. 5 odst. 1.
2. Komise co nejdříve zahájí konzultace se zúčastněnými stranami. Jestliže Komise po těchto konzultacích zjistí, že opatření podle odstavce 1 jsou oprávněná, neprodleně o tom uvědomí členský stát, který opatření přijal, a ostatní členské státy. Pokud rozhodnutí podle odstavce 1 vyplývá z nedostatků v normách, předloží Komise po konzultacích s dotyčnými zúčastněnými stranami záležitost do dvou měsíců výboru, jestliže členský stát, který opatření přijal, na jejich zachování trvá, a zahájí postup podle článku 6.
3. Pokud je nádoba, která nevyhovuje daným požadavkům, opatřena označení CE, přijme příslušný členský stát příslušná opatření vůči tomu, kdo označení připojil, a uvědomí o tom Komisi a ostatní členské státy.
4. Komise zajistí, aby členské státy byly průběžně informovány o průběhu tohoto postupu a jeho výsledku.
KAPITOLA II
Postupy certifikace
Článek 8
1. Před výrobou nádob, u kterých je součin PS·V větší než 50 bar/l a které se
a) vyrábějí v souladu s normami podle čl. 5 odst. 1, výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství podle své volby:
buď informuje inspekční subjekt schválený podle článku 9, který po přezkoumání konstrukční a výrobní dokumentace uvedené v bodu 3 přílohy II vydá certifikát o přiměřenosti této dokumentace potvrzující, že tato dokumentace je vyhovující, nebo
předloží vzor nádoby k ES přezkoušení typu podle článku 10;
b) nevyrábějí nebo vyrábějí jen částečně v souladu s normami podle čl. 5 odst. 1, výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství podrobí vzor nádoby ES přezkoušení typu podle článku 10.
2. Nádoby vyrobené v souladu s normami podle čl. 5 odst. 1 nebo podle schváleného vzoru musí být před uvedením na trh podrobeny:
a) ES ověřování podle článku 11, pokud součin PS·V je větší než 3000 bar/l;
b) podle volby výrobce, pokud součin PS·V nepřesahuje 3000 bar/l, ale je větší než 50 bar/l:
buď ES prohlášení o shodě podle článku 12,
nebo ES ověřování podle článku 11.
3. Záznamy a korespondence vztahující se k postupům certifikace podle odstavce 1 a 2 musí být vypracovány v úředním jazyce členského státu, v němž je schválený subjekt usazen nebo v jazyce přijatém tímto subjektem.
Článek 9
1. Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům schválené subjekty, které pověřily prováděním postupů podle čl. 8 odst. 1 a 2, spolu se zvláštními úkoly, jejichž plněním byly tyto subjekty pověřeny, a identifikačními čísly, která jim byla Komisí již dříve přidělena.
Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství seznam oznámených subjektů s uvedením jejich identifikačních čísel a úkolů, pro které byly oznámeny. Komise zajistí průběžnou aktualizaci tohoto seznamu.
2. Příloha III stanoví minimální kritéria, které musí členské státy splnit při schvalování těchto subjektů.
3. Členský stát, který subjekt schválil, musí schválení odejmout, jestliže zjistí, že subjekt již nesplňuje kritéria uvedená v příloze III. Neprodleně o tom uvědomí Komisi a ostatní členské státy.
ES přezkoušení typu
Článek 10
1. ES přezkoušení typu je postup, kterým schválený inspekční subjekt zjišťuje a osvědčuje, že vzor nádoby splňuje ustanovení této směrnice, která se na něj vztahují.
2. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství podá u jediného schváleného inspekčního subjektu žádost o ES přezkoušení typu pro vzor nádoby nebo pro vzor představující skupinu nádob. Zplnomocněný zástupce musí být usazen ve Společenství.
Žádost musí obsahovat:
jméno a adresu výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce a místo výroby nádob,
konstrukční a výrobní dokumentaci podle bodu 3 přílohy II.
Spolu se žádostí se předkládá nádoba představující předpokládanou výrobu.
3. Schválený subjekt provede ES přezkoušení typu níže popsaným způsobem.
Přezkoumá nejen konstrukční a výrobní dokumentaci za účelem ověření shody, ale také předloženou nádobu.
Při kontrole nádoby schválený subjekt:
a) ověří, zda nádoba byla vyrobena ve shodě s konstrukční a výrobní dokumentací a zda může být bezpečně používána za předpokládaných pracovních podmínek,
b) provede příslušné kontroly a zkoušky s cílem ověřit, zda nádoba splňuje základní požadavky, které se na ni vztahují.
4. Jestliže vzor splňuje ustanovení, která se na něj vztahují, schválený subjekt vydá certifikát ES přezkoušení typu, který předá žadateli. Certifikát obsahuje závěry přezkoušení, podmínky platnosti a budou k němu připojeny popisy a výkresy nezbytné k identifikaci schváleného vzoru.
Komise, ostatní schválené subjekty a další členské státy mohou obdržet kopii certifikátu a na základě odůvodněné žádosti i kopii konstrukční a výrobní dokumentace a protokolů o provedených kontrolách a zkouškách.
5. Schválený subjekt, který odmítne vydat certifikát ES přezkoušení typu, uvědomí ostatní schválené subjekty. Schválený subjekt, který odejme certifikát ES přezkoušení typu, uvědomí také členský stát, který jej schválil. Tento členský uvědomí ostatní členské státy a Komisi, přičemž uvede důvody tohoto rozhodnutí.
ES ověřování
Článek 11
1. ES ověřování je postup, kterým výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství zajišťuje a prohlašuje, že nádoby, které byly zkontrolovány podle odstavce 3, jsou ve shodě s typem popsaným v certifikátu ES přezkoušení typu nebo s konstrukční a výrobní dokumentací podle bodu 3 přílohy II, pro kterou byl vydán certifikát přiměřenosti.
2. Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby byla ve výrobním procesu zajištěna shoda nádob s typem popsaným v certifikátu ES přezkoušení typu nebo v konstrukční a výrobní dokumentaci podle bodu 3 přílohy II. Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství opatří každou nádobu označením CE a vypracuje prohlášení o shodě.
3. Schválený subjekt provede příslušné kontroly a zkoušky s cílem ověřit shodu nádob s požadavky této směrnice na základě kontroly a zkoušení podle těchto bodů:
3.1 Výrobce předkládá nádoby v podobě stejnorodých dávek a přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces zajišťoval stejnorodost každé vyrobené dávky.
3.2 K těmto dávkám musí být přiložen certifikát ES přezkoušení typu podle článku 10, nebo pokud nádoby nejsou vyráběny podle schváleného vzoru, musí být přiložena konstrukční a výrobní dokumentace podle bodu 3 přílohy II. V takovém případě schválený subjekt před ES ověřováním tuto dokumentaci přezkoumá a potvrdí její shodu.
3.3 Při kontrole dávky inspekční subjekt zjišťuje, zda byly nádoby vyrobeny a zkontrolovány podle konstrukční a výrobní dokumentace, a provede na každé nádobě z dávky hydraulickou nebo pneumatickou zkoušku shodného účinku při tlaku Ph rovném 1,5násobku výpočtového tlaku k ověření její těsnosti. Použití pneumatické zkoušky je podmíněno schválením bezpečnostních postupů při zkoušce členským státem, v němž se zkoušky provádějí.
K ověření jakosti svarů dále provede inspekční subjekt zkoušky na zkušebních vzorcích odebraných podle volby výrobce z reprezentativního zkušebního vzorku z výroby nebo z nádoby. Zkoušky musí být provedeny na podélných svarech. Pokud se však pro podélné a obvodové svary používají odlišné metody sváření, musí se zkoušky opakovat i na obvodových svarech.
U nádob podle bodu 2.1.2 přílohy I se tyto zkoušky na zkušebních vzorcích nahrazují hydraulickou zkouškou na pěti nádobách náhodně vybraných z každé dávky k ověření shody s požadavky bodu 2.1.2 přílohy I.
3.4 Schválený subjekt u přijatých dávek opatří nebo dá opatřit každou nádobu svým identifikačním číslem a vydá na základě provedených zkoušek písemný certifikát shody. Všechny nádoby z dávky mohou být uvedeny na trh s výjimkou těch, které nevyhověly při hydraulické nebo pneumatické zkoušce.
Pokud je dávka zamítnuta, oznámený subjekt nebo příslušný orgán přijme příslušná opatření, která zabrání uvedení této dávky na trh. V případě častého zamítnutí dávek může oznámený subjekt statistické ověřování pozastavit.
Výrobce může během výrobního procesu opatřit výrobky na odpovědnost oznámeného subjektu jeho identifikačním číslem.
3.5 Výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce musí být schopen na požádání předložit certifikáty shody vydané schváleným subjektem podle pododstavce 3.4.
ES prohlášení o shodě
Článek 12
1. Výrobce, který plní povinnosti vyplývající z článku 13, opatří označením CE podle článku 16 nádoby, o nichž vypracuje prohlášení, že jsou ve shodě:
s konstrukční a výrobní dokumentací podle bodu 3 přílohy II, pro kterou byl vypracován certifikát přiměřenosti nebo
se schváleným vzorem.
Ověřování provádí schválený inspekční subjekt v souladu s dále uvedenými ustanoveními. Tento subjekt vydá certifikát ES ověření a připojí značku shody podle článku 16.
2. Účelem ES dozoru je zajistit, tak jak je to požadováno v čl. 14 odst. 2, aby výrobce řádně plnil povinnosti vyplývající z čl. 13 odst. 2. Dozor provádí schválený subjekt, který vydal certifikát ES přezkoušení typu podle článku 10, jestliže nádoby byly vyrobeny v souladu se schváleným vzorem, nebo v opačném případě schválený subjekt, jemuž byla předána konstrukční a výrobní dokumentace v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. a) první odrážkou.
Článek 13
1. Jestliže výrobce použije postup uvedený v článku 12, před zahájením výroby zašle schválenému subjektu, který vydal certifikát ES přezkoušení typu nebo certifikát o přiměřenosti, dokument obsahující popis výrobních postupů a všechna předem stanovená systémová opatření pro zajištění shody nádob s normami podle čl. 5 odst. 1 nebo se schváleným vzorem.
Tato dokumentace musí obsahovat:
a) popis výrobních a kontrolních prostředků příslušných pro výrobu nádob;
b) podklady pro kontrolu popisující příslušné kontroly a zkoušky, které budou provedeny během výroby spolu se způsobem a četností jejich provedení;
c) závazek provádět kontroly a zkoušky v souladu s výše uvedenými podklady pro kontrolu a provést hydraulickou zkoušku nebo se souhlasem členského státu pneumatickou zkoušku při zkušebním tlaku rovném 1,5násobku výpočtového tlaku na každé vyrobené nádobě.
Tyto kontroly a zkoušky musí být prováděny na odpovědnost kvalifikovaných pracovníků, kteří jsou dostatečně nezávislí na pracovnících ve výrobě, a musí být o nich vypracována zpráva;
d) adresy výrobních a skladovacích míst a datum zahájení výroby.
2. Kromě toho, pokud součin PS a V přesáhne 200 bar/l, výrobce umožní subjektu odpovědnému za ES dozor za účelem inspekce vstup do prostor určených pro výrobu a skladování, umožní mu vybrat si vzorky nádob a poskytne mu všechny potřebné informace, zejména:
konstrukční a výrobní dokumentaci,
podklady pro kontrolu,
certifikát ES přezkoušení typu, popřípadě certifikát o přiměřenosti,
protokol o provedených kontrolách a zkouškách.
Článek 14
1. Schválený subjekt, který vydal certifikát ES přezkoušení typu nebo certifikát o přiměřenosti, před zahájením výroby zkontroluje dokumenty uvedené v čl. 13 odst. 1 a konstrukční a výrobní dokumentaci podle bodu 3 přílohy II, aby osvědčil jejich shodu, jestliže nádoby nejsou vyrobeny v souladu se schváleným konstrukčním vzorem.
2. Kromě toho, pokud součin PS a V přesáhne 200 bar/l, tento subjekt během výroby:
ujistí se, že výrobce skutečně kontroluje sériově vyráběné nádoby v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. c),
odebírá za účelem inspekce náhodným výběrem vzorky v místě výroby nebo v místě skladování nádob.
Schválený subjekt zašle kopii zprávy o inspekci členskému státu, který jej schválil, a na požádání ostatním schváleným subjektům, členským státům a Komisi.
KAPITOLA III
Označení CE
Článek 15
Aniž je dotčen článek 7:
a) jestliže členský stát zjistí, že výrobek byl označením CE opatřen neoprávněně, výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce usazený ve Společenství ho uvede do shody s ustanoveními týkajícími se označení CE a zamezí dalšímu porušování předpisů za podmínek stanovených členským státem;
b) pokud neshoda trvá, členský stát přijme veškerá vhodná opatření, aby omezil nebo zakázal uvádění dotyčného výrobku na trh nebo zajistil jeho stažení z trhu v souladu s postupy stanovenými v článku 7.
Článek 16
1. Označení CE a nápisy podle bodu 1 přílohy II musí být připojeny na nádobu nebo na výrobní štítek, který nemůže být od nádoby oddělen, a musí být viditelné, čitelné a nesmazatelné.
Označení shody CE se skládá z iniciál „CE“ ve tvaru, který je dán vzorem uvedeným v příloze II. Označení CE musí být doplněno identifikačním číslem podle čl. 9 odst. 1 přiděleným schválenému inspekčnímu subjektu odpovědnému za ES ověřování nebo ES dozor.
2. Je zakázáno opatřovat nádoby označeními, která by mohla třetí strany uvádět v omyl, pokud jde o význam a tvar označení CE. Nádoba nebo štítek může být opatřen jakýmkoli jiným označením, pokud tím nebude snížena viditelnost a čitelnost označení CE.
KAPITOLA IV
Závěrečná ustanovení
Článek 17
Článek 18
1. Členské státy do 1. ledna 1990 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Použijí tyto předpisy ode dne 1. června 1990.
Členské státy povolí na období do 1. července 1992 uvádět na trh a/nebo do provozu nádoby odpovídající platným předpisům na svých územích před datem použitelnosti této směrnice.
2. Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 19
PŘÍLOHA I
1. MATERIÁLY
Základní požadavky na bezpečnost nádob jsou uvedeny níže:
Materiály musí být zvoleny podle předpokládaného účelu použití nádob v souladu s body 1.1 až 1.4.
Materiály podle článku 1 používané pro výrobu částí vystavených tlaku musí být:
svařitelné,
tvárné a houževnaté tak, aby porušení materiálu při nejnižší pracovní teplotě nevedlo k roztříštění nebo ke vzniku křehkého lomu,
odolné proti stárnutí.
U ocelových nádob musí materiály navíc splňovat požadavky uvedené v bodu 1.1.1 a u nádob z hliníku nebo ze slitin hliníku požadavky bodu 1.1.2.
Materiály musí být doloženy hutním osvědčením výrobce materiálu, jak je uvedeno v příloze II.
Nelegované ušlechtilé oceli musí splňovat tyto požadavky:
Nelegovaný hliník musí mít obsah hliníku nejméně 99,5 % a slitiny hliníku uvedené v čl. 1 odst. 2 musí vykazovat dostatečnou odolnost proti mezikrystalové korozi při nejvyšší pracovní teplotě.
Kromě toho musí uvedené materiály splňovat tyto požadavky:
- a) musí být dodávány v žíhaném stavu;
- b) musí vykazovat následující mechanické hodnoty:
maximální hodnota meze pevnosti v tahu Rm, max nesmí být větší než 350 N/mm2,
tažnost musí být:
A ≥ 16 %, je-li zkušební vzorek odebírán rovnoběžně se směrem válcování,
A ≥ 14 %, je-li zkušební vzorek odebírán kolmo ke směru válcování.
Svařovací materiály pro svary nádob musí být vhodné a slučitelné se svařovanými materiály.
Příslušenství nádob (např. šrouby nebo matice) musí být vyrobeno z materiálu uvedeného v bodu 1.1 nebo z jiných druhů ocelí, hliníku nebo slitin hliníku, které jsou slučitelné s materiály použitými pro výrobu částí vystavených tlaku.
Tyto materiály musí mít při nejnižší pracovní teplotě přiměřenou tažnost a houževnatost.
Všechny části nádob nevystavené tlaku, které se připojují svařováním, musí být vyrobeny z materiálů slučitelných s materiály, ke kterým jsou přivařovány.
Při navrhování nádob musí výrobce určit podle účelu použití nádob tyto hodnoty:
nejnižší pracovní teplotu Tmin,
nejvyšší pracovní teplotu Tmax,
nejvyšší pracovní tlak PS.
Je-li nejnižší pracovní teplota vyšší než –10 °C, musí být požadované hodnoty materiálu zaručeny při –10 °C.
Dále musí výrobce vzít v úvahu tyto požadavky:
musí být možné provádět kontrolu nádob zevnitř,
musí být možné nádoby vyprazdňovat,
mechanické vlastnosti musí být zachovány po celou dobu používání nádob pro daný účel,
nádoby musí být s ohledem na jejich předepsané používání dostatečně chráněny proti korozi,
a skutečnost, že za podmínek předpokládaného používání
nebudou nádoby vystaveny napětím, která by mohla narušit jejich bezpečnost při používání,
nebude vnitřní tlak trvale přesahovat nejvyšší pracovní tlak PS; přechodně však může být překročen až o 10 %.
Obvodové a podélné svarové spoje musí být provedeny plně provařenými svary nebo svary s rovnocennými účinky. Vně klenutá dna, s výjimkou den polokulových, musí mít válcový lem.
Není-li součin PS·V větší než 3000 bar/l, musí výrobce pro stanovení tloušťky stěny zvolit jednu z metod popsaných v bodech 2.1.1 a 2.1.2. Je-li součin PS·V větší než 3000 bar/l nebo je-li nejvyšší pracovní teplota vyšší než 100 °C, musí být tato tloušťka určena metodou popsanou v bodu 2.1.1.
Skutečná tloušťka stěn válcové části a den ocelových nádob však nesmí být menší než 2 mm a u nádob z hliníku nebo slitin hliníku nesmí být menší než 3 mm.
Nejmenší tloušťka částí vystavených tlaku se musí vypočítat s ohledem na velikost namáhání a na tato ustanovení:
uvažovaný výpočtový tlak nesmí být menší než zvolený nejvyšší pracovní tlak,
dovolené celkové membránové napětí smí být nejvýše rovno nižší z hodnot 0,6 RET nebo 0,3 Rm; pro určení dovoleného napětí musí výrobce použít nejmenší z hodnot 0,6 RET a 0,3 Rm zaručovaných výrobcem materiálu.
Má-li válcová část nádoby jeden nebo více podélných svarů provedených jinak než strojně, musí se tloušťka vypočtená výše uvedeným způsobem vynásobit koeficientem 1,15.
Tloušťka stěny musí být stanovena tak, aby nádoby při teplotě okolí vydržely působení tlaku rovnajícímu se nejméně pětinásobku nejvyššího pracovního tlaku, přičemž trvalá obvodová deformace nesmí v takovém případě přesáhnout 1 %.
Nádoby musí být navrženy a kontrolovány v souladu s konstrukční a výrobní dokumentací podle bodu 3 přílohy II.
Při výrobě konstrukčních částí (např. při tváření nebo srážení hran) nesmějí vznikat povrchové vady, trhliny nebo změny mechanických vlastností, které by mohly ohrozit bezpečnost nádob.
Svary a přilehlé oblasti musí mít podobné vlastnosti jako svařované materiály a musí být bez povrchových nebo vnitřních vad, které by mohly ohrozit bezpečnost nádob.
Svary musí být provedeny kvalifikovanými svářeči nebo pracovníky s odpovídající úrovní způsobilosti v souladu se schválenými postupy svařování. Schvalovací a kvalifikační zkoušky musí být prováděny schválenými inspekčními subjekty.
Výrobce musí rovněž během výroby zajistit stálou jakost svarů prováděním vhodných zkoušek za použití přiměřených postupů. O těchto zkouškách musí být vypracován protokol.
Výrobce dodává nádoby s návodem k používání vypracovaným podle bodu 2 přílohy II.
1. MATERIÁLY
1.1 Části vystavené tlaku
1.1.1 Ocelové nádoby
a) musí být uklidněné a dodávané ve stavu normalizačně žíhaném nebo ve srovnatelném stavu;
b) obsah uhlíku ve výrobku musí být menší než 0,25 % a obsah síry a fosforu musí být u každého z těchto prvků menší než 0,05 %;
c) každý výrobek musí mít tyto mechanické vlastnosti:
nejvyšší hodnota pevnosti v tahu Rm,max musí být menší než 580 N/mm2;
tažnost po přetržení musí být:
jsou-li zkušební vzorky odebírány rovnoběžně se směrem válcování:
při tloušťce > 3 mm: A ≥ 22 %, při tloušťce < 3 mm: A80 mm ≥ 17 %, jsou-li zkušební vzorky odebírány kolmo ke směru válcování:
při tloušťce > 3 mm: A > 20 %, při tloušťce < 3 mm: A 80 mm > 15 %,
průměrná hodnota vrubové houževnatosti KCV pro tři podélné zkušební vzorky při nejnižší pracovní teplotě nesmí být menší než 35 J/cm2. Maximálně jedna ze tří hodnot může být menší než 35 J/cm2 s dovoleným minimem 25 J/cm2.
U ocelí používaných pro výrobu nádob, jejichž nejnižší pracovní teplota je menší než –10 °C a jejichž tloušťka stěny přesahuje 5 mm, se tato vlastnost musí překontrolovat.
1.1.2 Hliníkové nádoby
1.2 Svařovací materiály
1.3 Příslušenství ovlivňující pevnost nádoby
1.4 Části nevystavené tlaku
2. NAVRHOVÁNÍ NÁDOB
2.1 Tloušťka stěny
2.1.1 Výpočtová metoda
2.1.2 Experimentální metoda
3. VÝROBNÍ POSTUPY
3.1 Výroba konstrukčních částí
3.2 Svarové spoje částí vystavených tlaku
4. UVÁDĚNÍ NÁDOB DO PROVOZU
PŘÍLOHA II
1. OZNAČENÍ CE A NÁPISY
Označení shody CE se skládá z iniciál „CE“ v tomto tvaru:
Pokud je označení CE zmenšeno nebo zvětšeno, musí být zachovány vzájemné poměry dané mřížkou na výše uvedeném obrázku.
Jednotlivé části označení CE musí mít zásadně stejnou výšku, která nesmí být menší než 5 mm.
Na nádobě nebo na štítku musí být uvedeny minimálně tyto informace:
nejvyšší pracovní tlak (PS v barech),
nejvyšší pracovní teplota (Tmax ve °C),
pracovní teplota (Tmin ve °C),
objem nádoby (V v l),
jméno nebo značka výrobce,
typ a označení série nebo dávky nádoby,
poslední dvojčíslí roku, v němž byl výrobek opatřen označením CE.
Používá-li se štítek, musí být navržen tak, aby ho nebylo možno znovu použít, a musí obsahovat volné místo pro další údaje.
Návod k používání musí obsahovat tyto údaje:
informace uvedené výše v bodu 1 s výjimkou označení série nádoby,
předpokládaný způsob použití nádoby,
požadavky na údržbu a montáž z hlediska bezpečnosti nádob.
Tyto údaje musí být uvedeny v úředním jazyce (jazycích) země určení.
Konstrukční a výrobní dokumentace musí obsahovat popis metod a pracovních postupů použitých ke splnění základních požadavků podle článku 3 nebo požadavků norem podle čl. 5 odst. 1, zejména:
Pokud se použije postupů podle článků 11 až 14, musí podklady rovněž obsahovat:
- a) Výpočtovým tlakem „P“ se rozumí přetlak zvolený výrobcem a používaný pro stanovení tloušťky částí vystavených působení tlaku.
- b) Nejvyšším pracovním tlakem „PS“ se rozumí nejvyšší přetlak, který může být vyvinut za normálních provozních podmínek.
- c) Nejnižší pracovní teplotou Tmin se rozumí nejnižší ustálená teplota stěny nádoby za normálních provozních podmínek.
- i) Hutním osvědčením výrobce se rozumí dokument, kterým výrobce osvědčuje, že dodané výrobky splňují požadavky objednávky, a ve kterém uvádí výsledky v závodě prováděných běžných kontrolních zkoušek, zejména chemického složení a mechanických vlastností, provedených na výrobcích zhotovených stejným výrobním postupem jako dodané výrobky, přičemž zkoušky nemusí být prováděny přímo na dodaných výrobcích.
| A | tažnost () | % |
| A80 mm | tažnost (L0 = 80 mm) | % |
| KCV | vrubová houževnatost | J/cm2 |
| P | výpočtový tlak | bar |
| PS | pracovní tlak | bar |
| Ph | hydraulický nebo pneumatický zkušební tlak | bar |
| Rp0,2 | smluvní mez kluzu při 0,2 % | N/mm2 |
| RET | mez kluzu při nejvyšší pracovní teplotě | N/mm2 |
| ReH | horní mez kluzu | N/mm2 |
| Rm | pevnost v tahu při pokojové teplotě | N/mm2 |
| Tmax | nejvyšší pracovní teplota | °C |
| Tmin | nejnižší pracovní teplota | °C |
| V | objem nádoby | L |
| Rm,max | maximální pevnost v tahu | N/mm2 |
| Rp1,0 | smluvní mez kluzu při 0,1 % | N/mm2 |
1. OZNAČENÍ CE A NÁPISY
1. a) Označení shody CE
1. b) Nápisy
2. NÁVOD K POUŽÍVÁNÍ
3. KONSTRUKČNÍ A VÝROBNÍ DOKUMENTACE
a) detailní výrobní výkres typu nádoby;
b) návod k používání;
c) dokument popisující
zvolené materiály,
zvolené svařovací postupy,
zvolené kontroly,
veškeré případné podrobnosti týkající se konstrukce nádoby.
i) osvědčení týkající se vhodnosti kvalifikace svařovacích postupů, svářečů nebo obsluhy,
ii) hutní osvědčení výrobce materiálů použitých pro výrobu částí a součástí přispívajících k pevnosti tlakové nádoby,
iii) protokol o provedených kontrolách a zkouškách nebo popis navrhovaných zkoušek.
4. DEFINICE A ZNAČKY
4.1 Definice
d) Nejvyšší pracovní teplotou Tmax se rozumí nejvyšší ustálená teplota stěny nádoby za normálních provozních podmínek.
e) Mezí kluzu „RET“ se rozumí hodnota při nejvyšší pracovní teplotě Tmax:
horní meze kluzu ReH v případě materiálu, který vykazuje horní a dolní mez kluzu, nebo
smluvní meze kluzu Rp0.2 nebo
smluvní meze kluzu Rp1.0 v případě nelegovaného hliníku.
f) Skupiny nádob:
Určité nádoby tvoří stejnou skupinu, jestliže se od vzoru liší pouze průměrem a za předpokladu, že jsou splněny požadavky podle bodu 2.1.1 nebo 2.1.2 přílohy I a/nebo délkou válcové části nádoby s těmito omezeními:
má-li vzor kromě den jeden nebo více prstenců, musí mít varianty v rámci skupiny alespoň jeden prstenec,
má-li vzor pouze dvě klenutá dna, nesmí mít varianty v rámci skupiny žádné prstence.
Odchylky v délce, spojené s úpravou otvorů a/nebo nátrubků, musí být pro každou variantu uvedeny na výkrese.
g) Výrobní dávku nádob může tvořit nejvýše 3000 nádob stejného typu.
h) Sériovou výrobou ve smyslu této směrnice se rozumí výroba, při níž se vyrobí nepřetržitým výrobním procesem během stanovené doby více než jedna nádoba stejného typu, podle stejného návrhu a za použití stejných výrobních postupů.
4.2 Značky
PŘÍLOHA III MINIMÁLNÍ KRITÉRIA, KTERÁ MAJÍ ČLENSKÉ STÁTY BRÁT V ÚVAHU PŘI JMENOVÁNÍ INSPEKČNÍCH SUBJEKTŮ
1.Inspekčním subjektem, jeho ředitelem a pracovníky odpovědnými za ověřování nesmějí být osoby, které navrhují, vyrábějí, dodávají nebo instalují nádoby, jejichž inspekci provádějí, ani zplnomocněný zástupce některé z těchto stran. Nesmějí se přímo podílet na návrhu, výrobě, uvádění na trh nebo údržbě nádob, ani zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. To však nevylučuje možnost výměny technických informací mezi výrobcem a inspekčním subjektem.
2.Inspekční subjekt a jeho pracovníci pověření inspekcí provádějí ověřování na nejvyšší úrovni profesionální důvěryhodnosti a technické způsobilosti a nesmějí být vystaveni žádným tlakům a podnětům, zejména finančním, které by mohly ovlivnit jejich rozhodování nebo výsledky inspekce, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které jsou na výsledcích ověřování zainteresovány.
3.Inspekční subjekt musí mít k dispozici nezbytné pracovníky a vlastnit potřebné vybavení, aby mohl řádně vykonávat správní a technické úkony spojené s ověřováním. Musí mít rovněž přístup k vybavení požadovanému pro zvláštní ověřování.
4.Pracovníci odpovědní za inspekci musí mít:
řádné technické a odborné vzdělání,
dostatečnou znalost požadavků na provádění inspekcí a odpovídající zkušenosti s těmito inspekcemi,
schopnost vypracovat certifikáty, záznamy a zprávy nutné k doložení provedených inspekcí.
Musí být zaručena nestrannost pracovníků vykonávajících inspekci. Jejich odměňování nesmí záviset na počtu provedených inspekcí ani na výsledcích těchto inspekcí.
6.Inspekční subjekt uzavře pojištění odpovědnosti osob, pokud tuto odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo pokud není za inspekce přímo odpovědný sám členský stát.
7.Pracovníci inspekčního subjektu zachovávají služební tajemství o informacích získaných při plnění svých úkolů (vyjma ve vztahu k příslušným správním subjektům státu, v němž vykonávají svou činnost) podle této směrnice nebo kteréhokoliv ustanovení vnitrostátních právních předpisů, kterými se tato směrnice provádí.