vzhledem k tomu, že ve směrnici 72/166/EHS(Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1.) naposledy pozměněné směrnicí 84/5/EHS(Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17.) přijala Rada ustanovení o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění;

vzhledem k tomu, že článek 3 směrnice 72/166/EHS ukládá každému členskému státu přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, je kryta pojištěním; že rozsah pojištěné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí mají být určeny na základě těchto opatření;

vzhledem k tomu, že směrnicí 84/5/EHS ve znění aktu o přistoupení Španělska a Portugalska se rozdíly v úrovni a obsahu povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti v jednotlivých členských státech značně zmenšily; že však u odpovídajícího pojistného krytí ještě stále existují významné rozdíly;

vzhledem k tomu, že poškozeným z nehod motorových vozidel by mělo být zaručeno srovnatelné zacházení nezávisle na tom, ve které oblasti Společenství k nehodám dojde;

vzhledem k tomu, že v některých členských státech existují mezery, zejména pokud jde o povinnou pojistnou ochranu přepravovaných osob; že by se tyto mezery měly odstranit, aby byla chráněna tato zvláště zranitelná kategorie potenciálních poškozených;

vzhledem k tomu, že je třeba odstranit veškerou nejistotu při uplatňování čl. 3 odst. 2 první odrážky směrnice 72/166/EHS; že všechny pojistky týkající se povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel musí pokrývat celé území Společenství;

vzhledem k tomu, že v zájmu pojištěného by každá pojistka měla navíc za jediné pojistné zaručovat krytí v každém členském státě předepsané jeho právními předpisy nebo krytí předepsané právními předpisy členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, je-li vyšší;

vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 4 směrnice 84/5/EHS zavazuje každý členský stát zřídit nebo pověřit subjekt, jehož úkolem je odškodňovat poškozené z nehod způsobených nezjištěným nebo nepojištěným vozidlem; že však tímto ustanovením zůstává nedotčeno právo členských států považovat zásah ze strany tohoto subjektu za subsidiární či nikoli;

vzhledem k tomu, že však v případě nehody způsobené nepojištěným vozidlem musí v některých členských státech poškozený dříve, než uplatní nárok u tohoto subjektu, dokázat, že osoba, která za škodu odpovídá, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody; že však pro uvedený subjekt je snadnější než pro poškozeného podniknout právní kroky proti osobě, která za nehodu odpovídá; že by tento subjekt tudíž neměl mít možnost vázat vyplacení náhrady škody na důkaz poškozeného o tom, že osoba, která nehodu způsobila, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody;

vzhledem k tomu, že pokud se výše uvedený subjekt a pojistitel občanskoprávní odpovědnosti za škodu neshodnou, kdo má nehodou poškozenému zaplatit náhradu škody, mají členské státy, aby zabránily průtahům při výplatě náhrady škody poškozenému, zařídit určení jedné z těchto stran za předběžně povinnou vyplatit náhradu škody do rozhodnutí sporu;

vzhledem k tomu, že pro poškozené dopravní nehodou bývá někdy obtížné zjistit jméno pojišťovny kryjící odpovědnost z provozu vozidla, které se na nehodě podílelo; že vzhledem k zájmu těchto poškozených by měly členské státy přijmout potřebná opatření k zabezpečení toho, aby tato informace byla co nejdříve k dispozici;

vzhledem k tomu, že obě dosavadní směrnice o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by se měly s ohledem na výše uvedené úvahy jednotným způsobem doplnit;

vzhledem k tomu, že tato doplnění, jímž se zlepší ochrana pojištěných a poškozených dopravními nehodami, dále usnadní překračování vnitřních hranic Společenství, a tím i vytváření a fungování vnitřního trhu; že je tudíž třeba nadále vycházet z požadavku vysoké úrovně ochrany spotřebitele;

vzhledem k tomu, že podle článku 8c Smlouvy je třeba vzít v úvahu úsilí, jež budou muset vynaložit některá hospodářství, která se liší stupněm vývoje; že by se tudíž určitým členských státům měla poskytnout přechodná úprava, která by umožnila postupné uplatňování některých ustanovení této směrnice,