Směrnice Rady ze dne 27. března 1991 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se systémů proti rozstřiku u určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (91/226/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 203, 14.8.1990, s. 16.),
ve spolupráci s Evropským parlamentem(Úř. věst. C 96, 17.4.1990, s. 92 a rozhodnutí ze dne 13. března 1991 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 62, 12.3.1990, s. 2.),
vzhledem k tomu, že je třeba přijmout opatření, jejichž cílem je postupné vytváření vnitřního trhu v období do 31. prosince 1992; že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu;
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na systémy proti rozstřiku u těchto vozidel;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.), naposledy pozměněné směrnicí 87/403/EHS(Úř. věst. L 220, 8.8.1987, s. 44.);
vzhledem k tomu, že pro zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je důležité, aby všechna těžká užitková motorová vozidla s určitou minimální konstrukční rychlostí byla vybavena účinnými systémy proti rozstřiku vody;
vzhledem k tomu, že je žádoucí zavést jedinou zkoušku účinnosti systémů tohoto druhu namontovaných na různých typech vozidel, čímž by se výrazně zlepšila situace; že pro EHS schválení typu konstrukční části byly vzaty v úvahu dva druhy zařízení běžné na trhu, založené jednak na pohlcování energie a jednak na separaci vzduchu a vody; že bylo proto nutné stanovit dvě různé zkoušky v závislosti na druhu schvalovaného zařízení;
vzhledem k tomu, že na základě probíhajících studií, výzkumu a zkoušek bude co nejdříve stanovena zkouška funkce na typech vozidel vybavených těmito zařízeními;
vzhledem k tomu, že členské státy by měly věnovat pozornost tomu, že k rozstřiku dochází též v závislosti na vlastnostech povrchu vozovky, na vzorku běhounu pneumatiky a na rychlosti a aerodynamických vlastnostech vozidla;
vzhledem k tomu, že sbližování vnitrostátních právních předpisů pro motorová vozidla předpokládá, že členské státy budou vzájemně uznávat kontroly provedené kterýmkoli z nich podle společných požadavků,
Článek 1
1. Členské státy udělí EHS schválení typu konstrukční části pro každý typ zařízení určeného k omezení rozstřiku od pneumatik jedoucích vozidel (dále jen „zařízení proti rozstřiku“), který splňuje požadavky na konstrukci a zkoušení uvedené v příloze II s ohledem na defnice uvedené v příloze I.
2. Členský stát, který udělí EHS schválení typu konstrukční části, přijme nezbytná opatření, která v případě potřeby umožní ověřit shodu vyráběných zařízení se schváleným typem, podle potřeby ve spolupráci s příslušnými orgány ostatních členských států. K tomuto účelu členský stát použije požadavky přílohy IV.
Článek 2
Článek 3
Článek 4
Článek 5
1. Pokud příslušný orgán členského státu, který udělil EHS schválení typu konstrukční části, zjistí, že se zařízení proti rozstřiku opatřené prohlášením o shodě s určitým typem neshodují s typem, který dotyčný členský stát schválil, přijme nezbytná opatření, aby byla znovu zajištěna shodnost vyráběných zařízení se schváleným typem. O přijatých opatřeních, která mohou vést až k odejmutí schválení typu konstrukční části, uvědomí tento orgán příslušné orgány ostatních členských států.
Stejná opatření tento orgán přijme, jestliže je o takové neshodnosti informován příslušnými orgány jiného členského státu.
2. Příslušné orgány členských států se do jednoho měsíce vzájemně informují o každém odejmutí EHS schválení typu konstrukční části s uvedením důvodů; za tím účelem si předají podepsanou a datovanou kopii certifikátu schválení typu konstrukční části, označenou velkými písmeny slovy „EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI ODEJMUTO“.
3. Pokud členský stát, který udělil EHS schválení typu konstrukční části, popírá závadu ve shodnosti, o které byl uvědoměn, usilují dotyčné členské státy o urovnání sporu. Průběžně o tom informují Komisi. V případě potřeby uskuteční Komise vhodná jednání s cílem dosáhnout urovnání sporu.
Článek 6
Článek 7
Článek 8
Článek 9
Článek 10
1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 10. dubna 1992. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
3. Opatření přijatá členskými státy podle odstavce 1 musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí takový odkaz být učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 11
SEZNAM PŘÍLOH
| PŘÍLOHA I: | Definice | ||||||||
| PŘÍLOHA II: | Požadavky týkající se EHS schválení typu konstrukční části pro zařízení proti rozstřiku
| ||||||||
| PŘÍLOHA III: | Požadavky týkající se ES schválení typu vozidla s ohledem na montáž systémů proti rozstřiku
| ||||||||
| PŘÍLOHA IV: | Shodnost výroby Ukončení výroby | ||||||||
| PŘÍLOHA V: | Obrázky 1 až 9 |
PŘÍLOHA I DEFINICE
Pro účely této směrnice:
1. Systém proti rozstřiku
Systémem proti rozstřiku se rozumí systém určený k omezení rozprašování vody vrhané vzhůru pneumatikami jedoucího vozidla. Systém proti rozstřiku mohou podle okolností tvořit blatníky, zástěrky a boční kryty vybavené zařízením proti rozstřiku.
2. Blatník
„Blatníkem“ se rozumí tuhá nebo polotuhá konstrukční část určená k zachycování vody vrhané vzhůru otáčejícími se pneumatikami a k jejímu usměrňování k zemi. Blatníky mohou být zcela nebo částečně nedílnou součástí karoserie vozidla nebo jiných částí vozidla, jako je plošina pro náklad apod.
3. Zástěrka
„Zástěrkou“ se rozumí pružná konstrukční část upevněná svisle za kolem na spodní části podvozku nebo plošiny pro náklad nebo na blatníku.
Zástěrka musí též snižovat nebezpečí, které pro ostatní uživatele pozemní komunikace představují malé předměty, zvláště drobný štěrk, nabírané ze země pneumatikami a vrhané vzhůru nebo do stran.
4. Zařízení proti rozstřiku
„Zařízením proti rozstřiku“ se rozumí součást systému proti rozstřiku, kterou může být:
- 4.1 Separátor vzduch/voda
Součást bočního krytu nebo zástěrky, která umožňuje průchod vzduchu a zároveň omezuje vystřikování rozprášené vody.
- 4.2 Zařízení pohlcující energii
Součást blatníku nebo bočního krytu nebo zástěrky, která pohlcuje energii vystřikované vody a tím omezuje rozstřik vodní mlhy.
5. Vnější boční kryt
„Vnějším bočním krytem“ se rozumí konstrukční část umístěná přibližně ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou rovinou vozidla;
6. Řízená kola
„Řízenými koly“ se rozumějí kola ovládaná systémem řízení vozidla.
7. Samořízená náprava
„Samořízenou nápravou“ se rozumí náprava otočná okolo středu tak, že může opisovat vodorovný oblouk. Pro účely této směrnice se samořízená náprava „otočného“ typu pokládá za nápravu s řízenými koly.
8. Samořízená kola
„Samořízenými koly“ se rozumějí kola, která nejsou ovládána systémem řízení vozidla a která mohou rejdovat v úhlu do 20° působením tření vyvozovaného vozovkou.
9. Zdvihatelná náprava
„Zdvihatelnou nápravou“ se rozumí náprava, jak je definována v bodě 2.15 přílohy I směrnice 97/27/ES.
10. Nenaložené vozidlo
„Nenaloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo v provozním stavu, jak je definováno v bodě 2.6 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES(Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.).
11. Běhoun
„Běhounem“ se rozumí část pneumatiky, jak je definována v bodě 2.8 přílohy II směrnice 92/23/EHS.
12. Typ zařízení proti rozstřiku
„Typem zařízení proti rozstřiku“ se rozumějí zařízení, která která se neliší v těchto zásadních hlediscích:
fyzikální princip snížení rozstřiku (např.: pohlcování energie vody, separace vzduch/voda atd.),
materiály,
tvar,
rozměry (v míře, v jaké mohou ovlivňovat chování materiálu).
13. Tahač návěsu
„Tahačem návěsu“ se rozumí tažné vozidlo, jak je definováno v bodě 2.1.1.2.2 přílohy I směrnice 97/27/ES.
14. Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla
„Maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ se rozumí maximální hmotnost vozidla, jak je definována v bodě 2.6 přílohy I směrnice 97/27/ES.
15. Typ vozidla
Typem vozidla se v souvislosti se zabráněním rozstřiku rozumí dokončená, nedokončená nebo dokončovaná vozidla, která se od sebe neliší v následujících hlediscích:
typ zařízení proti rozstřiku (namontovaný na vozidle),
označení typu systému proti rozstřiku, poskytnuté výrobcem.
PŘÍLOHA II POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE EHS SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI PRO ZAŘÍZENÍ PROTI ROZSTŘIKU
0. Obecná ustanovení
0.1Zařízení proti rozstřiku musí být konstruována tak, aby správně fungovala při běžném použití na mokrých vozovkách. Kromě toho nesmějí mít žádnou konstrukční nebo výrobní vadu, která by ovlivňovala jejich správnou funkci nebo vlastnosti.
1.1V závislosti na svém fyzikálním principu funkce se zařízení proti rozstřiku podrobují příslušným zkouškám popsaným v dodatcích 1 a 2, přičemž výsledky zkoušek musí odpovídat požadavkům podle bodu 4 uvedených dodatků.
2.1Žádost o ES schválení typu konstrukční části podle článků 7 směrnice 2007/46/EHS pro typ zařízení proti rozstřiku podává výrobce.
2.2Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 3.
2.3Technické zkušebně, která je odpovědná za provádění typových schvalovacích zkoušek, bude předloženo níže uvedené:
Čtyři vzorky: z toho tři pro zkoušky a čtvrtý k uložení v laboratoři pro případné pozdější ověření. Zkušebna si může vyžádat další vzorky.
Každý vzorek musí být čitelně a nesmazatelně označen výrobní značkou nebo obchodním názvem a označením typu, přičemž na něm musí být ponecháno dostatek místa pro značku ES schválení typu konstrukční části.
3.1Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle článku 10 směrnice 2007/46/EHS.
3.2Vzor certifikátu ES schválení typu je uveden v dodatku 4.
3.3Každému schválenému typu zařízení proti rozstřiku se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 2007/46/EHS. Stejný členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu zařízení proti rozstřiku.
3.4Každé zařízení proti rozstřiku, které je shodné s typem schváleným podle této směrnice, musí být opatřeno značkou ES schválení typu konstrukční části, která k němu musí být připevněna tak, aby byla nesmazatelná a snadno čitelná, i když je zařízení namontováno na vozidle.
3.5V souladu s bodem 1.3 dodatku přílohy VII směrnice 2007/46/ES se k značce schválení typu připojí symbol „A“ pro typ zařízení s pohlcováním energie nebo symbol „S“ pro typ zařízení se separátorem vzduchu a vody.
Účelem zkoušky je kvantitativně stanovit schopnost zařízení zadržet vodu stříkanou proti němu z řady trysek. Zkušební sestava má reprodukovat podmínky, pokud se týká objemu a rychlosti vody vrhané vzhůru z vozovky vzorkem pneumatiky, za kterých zařízení funguje, je-li namontováno na vozidle.
Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 8 přílohy V.
Účelem zkoušky je stanovit účinnost porézního materiálu určeného k zadržování vody stříkané tlakovým rozprašovačem vzduchu/vody.
Zařízení použité ke zkoušce musí simulovat podmínky, kterým by byl materiál vystaven, pokud se týká objemu a rychlosti vodní mlhy vytvářené pneumatikami, kdyby byl upevněn na vozidle.
Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 9 přílohy V.
3.1 Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.3.2 Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.3.3 Musí být použita deionizovaná voda.3.4 Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.4.1 Vzorek o rozměrech 305 × 100 mm se upevní svisle na zkušební zařízení, přičemž se ověří, zda mezi vzorkem a horní zakřivenou deskou není mezera a zda je jímka ve správné poloze. Nádrž rozprašovače se naplní 1 ± 0,005 litrem vody a umístí do polohy znázorněné na obrázku.4.2 Rozprašovač se seřídí takto:tlak (v rozprašovači): 5 bar + 10 %/– 0 %
průtok: 1 litr/minutu ± 5 sekund
rozprašování: kruhové, 50 ± 5 mm v průměru a ve vzdálenosti 200 ± 5 mm od vzorku, tryska má 5 ± 0,1 mm v průměru.
Požadavek podle bodu 5.1 zůstává v platnosti za účelem získání výsledků každé zkoušky.
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnosti na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
1.1. Princip činnosti zařízení: s pohlcováním energie/se separátorem vzduchu a vody(Nehodící se škrtněte.):1.2. Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (stručný popis, výrobní značka nebo název, číslo/čísla):5. Poznámky (jsou-li nějaké):0. Obecná ustanovení
1. Zkoušky
2. Žádost o ES schválení typu konstrukční části
2.4 Označení
3. Udělení ES schválení typu konstrukční části
3.1 Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.
3.2 Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.
3.3 Použije se deionizovaná voda.
3.4 Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.
4. Postup
4.1 Vzorek zkoušeného zařízení široký 500 (+ 0/– 5) mm a dlouhý 750 mm se upevní na svislou desku zkušebního zařízení, přičemž se ověří, zda je vzorek správně umístěn vůči okrajům jímky a zda žádná překážka nemůže vodu před jejím nárazem nebo po nárazu odchýlit.
4.2 Průtok se nastaví na 0,675 (+/– 0,01) l/s a na vzorek se z vodorovné vzdálenosti 500 (+/– 2) mm nastříká nejméně 90 litrů a nejvýše 120 litrů (obrázek 8 v příloze V).
4.3 Voda se nechá odkapat ze vzorku do jímky. Vypočítá se procento zachycené vody vzhledem k množství rozprášené vody.
4.4 Zkouška se podle bodů 4.2 a 4.3 provede na vzorku pětkrát. Ze série pěti zkoušek se vypočte průměrné procento.
5. Výsledky
5.1 Průměrná procentuální hodnota vypočtená v bodě 4.4 musí činit 70 % nebo více.
5.2 Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 %, je série zkoušek neplatná a musí se opakovat.
Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší množství zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 % a jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 5.1, schválení typu se odmítne.
5.3 Provede se zkouška, zda svislá poloha zařízení ovlivňuje získané výsledky. Je-li tomu tak, pak se postup popsaný v bodech 4.1 až 4.4 musí zopakovat v poloze, kde je dosaženo nejvyšší a nejnižší procento zachycené vody; požadavky podle bodu 5.2 přitom zůstávají v platnosti.
Z výsledků jednotlivých zkoušek se vytvoří průměrný procentní výsledek. Tento průměr musí činit 70 % nebo více.
0.1 Značka (obchodní název výrobce):
0.2 Typ:
0.5 Název a adresa výrobce:
0.7 U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:
0.8 Adresa (adresy) montážního závodu (závodů):
1.1 Technický popis zařízení proti rozstřiku, které uvádí jeho fyzikální funkční princip a příslušnou zkoušku, které bylo podrobeno:
1.2 Použité materiály:
1.3 Dostatečně podrobný výkres (podrobné výkresy) ve vhodném měřítku, které umožní jeho (jejich) identifikaci. Na výkresu musí být znázorněno navrhované umístění značky EHS schválení typu konstrukční části:
Datum
Podpis
PŘÍLOHA III POŽADAVKY TÝKAJÍCÍ SE EHS SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA MONTÁŽE SYSTÉMŮ PROTI ROZSTŘIKU
ROZSAH PLATNOSTI
1.1Žádost o EHS schválení typu vozidla z hlediska vybavení systémy proti rozstřiku podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.
1.2K žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení a údaje:
1.2.1technický popis systému proti rozstřiku a jeden nebo více dostatečně podrobných výkresů v měřítku, které umožňuje identifikaci.
1.3Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo, které je představitelem typu, jenž má být schválen, opatřené svým systémem proti rozstřiku.
2.K certifikátu EHS schválení typu se přiloží certifikát podle vzoru uvedeného v dodatku.
Je-li vozidlo vybaveno jednou nebo několika zdvihatelnými nápravami, musí systém proti rozstřiku v době, kdy je tato náprava spuštěna, krýt všechna kola, a pokud je tato náprava zdvižena, musí krýt kola, která jsou ve styku s vozovkou.
Je-li vozidlo vybaveno samořízenou nápravou, musí systém proti rozstřiku splňovat požadavky vztahující se na neřízená kola, pokud je namontován na otočné části. Jestliže není na této části namontován, musí splňovat požadavky, které se vztahují na řízená kola.
Vzdálenost „c“ mezi podélnou rovinou dotýkající se vnější stěny pneumatiky, s výjimkou jakéhokoli vydutí pneumatiky v blízkosti země, a vnitřním okrajem bočního krytu nesmí přesahovat 100 mm (obrázky 1a a 1b v příloze V).
4.1U neřízených kol nesmí být vzdálenost c mezi podélnou rovinou tečnou k vnějšímu boku pneumatiky – mimo deformaci pneumatiky u vozovky – a vnitřním okrajem bočního krytu větší než 75 mm, kromě případu, kdy poloměr vnitřního okraje bočního krytu podle definice v bodech 7.2, 8.2 a 9.2 je menší než 1,0 R; v takovém případě nesmí být vzdálenost c větší než 100 mm (obrázek 1).
4.2U řízených kol a samořízených kol nesmí být vzdálenost c větší než 100 mm.
Při ověřování, zda je dodržena tato směrnice, musí být vozidlo v tomto stavu:
6.1Systémy proti rozstřiku musí splňovat požadavky bodu 7 nebo bodu 9.
6.2Systém proti rozstřiku pro neřízená nebo samořízená kola, která jsou kryta podlahou karoserie nebo spodní částí ložné plošiny, musí splňovat buď požadavky bodu 7 nebo bodu 9, nebo požadavky bodu 8.
7.1.1.Blatníky musí krýt prostor, který se nachází bezprostředně nad, před a za pneumatikou (pneumatikami), tímto způsobem:
- a) v případě jednotlivé nebo vícenásobné nápravy musí přední okraj (C) dosahovat vepředu až k čáře O–Z, kde úhel θ (theta) je maximálně 45° nad horizontálou.
Nejzadnější okraj (obrázek 2 v příloze V) musí sahat dolů tak, aby nebyl výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středem kola;
- b) v případě vícenásobných náprav se úhel θ týká pouze první přední nápravy a požadavek týkající se výšky nejzadnějšího okraje se týká pouze nejzadnější nápravy;
- c) celková šířka blatníku „q“ (obrázek 1a v příloze V) musí přinejmenším postačovat ke krytí celé šířky pneumatiky „b“ nebo celé šířky dvou pneumatik t u zdvojených kol, přičemž se berou v úvahu krajní případy kombinace pneumatika/kolo uvedené výrobcem. Rozměry „b“ a „t“ se měří ve výši náboje kola, přičemž se neberou v úvahu označení, žebra, ochranné pásy atd. na bočních stěnách pneumatiky.
Přední strana zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II. Toto zařízení musí krýt vnitřní stranu blatníku do výšky určené přímkou vycházející ze středu kola a svírající s vodorovnou rovinou úhel nejméně 30° (obrázek 3).
7.1.3.Jsou-li blatníky zhotoveny z více částí, nesmějí v nich být otvory umožňující rozstřik, pokud je vozidlo v pohybu. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud jak v případě, kdy je vozidlo zatížené, tak i pokud je nezatížené, radiální proud jdoucí ven ze středu kola vždy narazí na zařízení proti rozstřiku, a to po celé šířce jízdního povrchu pneumatiky a v rámci rozsahu blatníku.
7.2.1.V případě jednotlivých náprav se nesmí spodní okraj vnějšího bočního krytu nacházet za následujícími vzdálenostmi a poloměry, měřenými od středu kola, s výjimkou nejspodnějších okrajů, které mohou být zaoblené (obrázek 2 v příloze V).
Vzduchové zavěšení:
a) Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly:
| Rv ≤ 1,5 R |
b) Nápravy s neřízenými koly:
| Rv ≤ 1,25 R |
Mechanické zavěšení:
- a) obecný případ } Rv ≤ 1,8 R
- b) neřízená kola u vozidel s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla vyšší než 7,5 t } Rv ≤ 1,5 R
kde R je poloměr pneumatiky namontované na vozidle a Rv je radiální vzdálenost spodního okraje vnějšího bočního krytu.
V případě vícenásobných náprav se požadavky stanovené v bodě 7.2.1 neuplatňují mezi vertikálními příčnými rovinami procházejícími přes střed první a poslední nápravy, přičemž vnější boční kryt může být rovný, aby zajistil kontinuitu systému proti rozstřiku (obrázek 4 v příloze V).
7.2.3.Vzdálenost mezi nejsvrchnějším a nejspodnějším bodem systému proti rozstřiku (blatník a vnější boční kryt) měřená v kterémkoli průřezu kolmém na blatník (viz obrázky 1b a 2 přílohy V) musí být nejméně 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola nebo prvního kola v případě vícenásobné nápravy. Před touto čárou se může tento rozměr postupně zmenšovat.
7.2.4Ve vnějších bočních krytech nebo mezi vnějšími bočními kryty a ostatními částmi blatníků nesmějí být otvory umožňující rozstřik z jedoucího vozidla.
7.2.5.Požadavky bodů 7.2.3 a 7.2.4 se lokálně nemusí dodržet, pokud je boční kryt tvořen různými prvky, které se mohou vzájemně pohybovat.
7.2.6.Návěsové tahače s nízkým podvozkem (podle definice v bodě 6.20 normy ISO 612 z roku 1978), zejména tahače, které mají výšku spojovacího čepu vůči zemi rovnou nebo nižší než 1100 mm, mohou být zkonstruovány tak, že budou osvobozeny od požadavků uvedených v bodě 7.1.1 písm. a) a bodech 7.1.3 a 7.2.4. V tomto ohledu mohou blatníky a boční kryty nezakrývat oblast těsně nad pneumatikami zadních náprav, pokud jsou tahače spojené s návěsem, aby se zabránilo zničení systému proti rozstřiku. Blatníky a boční kryty těchto vozidel musí nicméně odpovídat požadavkům výše uvedených bodů v oblastech, které jsou více než 60° od svislé čáry procházející středem kola, před a za těmito pneumatikami.
Tato vozidla proto musí být zkonstruována tak, aby vyhověla požadavkům stanoveným v prvním odstavci, pokud jsou provozována bez návěsu.
Aby mohly vyhovět těmto požadavkům, mohou mít blatníky a boční kryty například odstranitelné části.
7.3.1.Šířka zástěrky musí splňovat požadavky pro „q“ v bodě 7.1.1 písm. c), s výjimkou případu, kdy je zástěrka v blatníku; v tom případě musí být široká alespoň jako běhoun pneumatiky.
Šířka části zástěrky, umístěné pod blatníkem musí splňovat podmínku stanovenou v tomto bodě s tolerancí 10 mm na každé straně.
7.3.2Zástěrka musí být v podstatě svisle orientována.
7.3.3.Maximální výška spodního okraje zástěrky nad vozovkou nesmí být větší než 200 mm (obrázek 3 v příloze V).
U poslední nápravy, u níž radiální vzdálenost spodního okraje vnějších bočních krytů Rv není větší než poloměr pneumatik namontovaných na kola této nápravy, se tato vzdálenost zvětšuje na 300 mm.
Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.
7.3.4Zástěrka nesmí být od zadního okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 300 mm.
7.3.5U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav je menší než 250 mm, je možno opatřit zástěrkami pouze zadní kola. Je-li vzdálenost d mezi pneumatikami sousedních náprav 250 mm nebo větší (obrázek 4 v příloze V), musí být zástěrka za každým kolem.
7.3.6Účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, působící v bodě nacházejícím se 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, se zástěrka nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.
7.3.7Celá přední plocha části zástěrky požadovaných minimálních rozměrů musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II.
7.3.8Mezi spodním okrajem blatníku a zástěrkami nesmějí být otvory umožňující rozstřik.
7.3.9Jestliže zařízení proti rozstřiku splňuje požadavky vztahující se na zástěrky (bod 7.3), žádná další zástěrka se nevyžaduje.
8.1.1Blatníky musí krýt prostor nacházející se bezprostředně nad pneumatikou (pneumatikami). Jejich přední a zadní okraje musí sahat přinejmenším k vodorovné rovině tečné k hornímu okraji pneumatiky (pneumatik) (obrázek 5). Zadní kraj však může být nahrazen zástěrkou; v tom případě musí zástěrka sahat k horní části blatníku (nebo rovnocenné součásti).
8.1.2Celá vnitřní plocha zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 1 k příloze II.
8.2.1U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi sousedními pneumatikami je nejméně 250 mm, musí vnější boční kryt krýt plochu sahající od spodní k horní části blatníku až po přímku tvořenou tečnou k hornímu okraji pneumatiky (pneumatik) a ležící mezi svislou rovinou tvořenou tečnou k přední části pneumatiky a blatníkem nebo zástěrkou umístěnou za kolem nebo koly (obrázek 5b).
U vícenásobných náprav musí být vnější boční kryt u každého kola.
8.2.2Mezi vnějším bočním krytem a vnitřní částí blatníku nesmějí být otvory umožňující rozstřik.
8.2.3Nejsou-li za každým kolem namontovány zástěrky (viz bod 7.3.5), musí být vnější boční kryt nepřerušovaný od vnějšího okraje zástěrky až po svislou rovinu tečnou ke krajnímu přednímu bodu pneumatiky první nápravy (obrázek 5a).
8.2.4Celá vnitřní plocha vnějšího bočního krytu, jehož výška nesmí být menší než 100 mm, musí být opatřena zařízením proti rozstřiku s pohlcováním energie, které splňuje požadavky přílohy II.
Zástěrky musí sahat ke spodní části blatníku a splňovat požadavky bodů 7.3.1 až 7.3.9.
9.1.1Blatníky musí splňovat požadavky bodu 7.1.1 písm. c).
9.1.2U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí blatníky splňovat též požadavky bodu 7.1.1 písm. a).
9.1.3U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí blatníky rovněž odpovídat vzoru znázorněnému na obrázku 7.
9.2.1Spodní okraje vnějších bočních krytů musí být opatřeny zařízením proti rozstřiku založeným na separaci vzduchu a vody, které splňuje požadavky přílohy II.
9.2.2U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí mít spodní okraj zařízení proti rozstřiku, které je upevněno na vnějším bočním krytu, následující maximální míry a poloměry měřené od středu kola (obrázky 6 a 7):
| a) Nápravy s řízenými koly nebo samořízenými koly: | Rv ≤ 1,05 R |
| od předního okraje (směrem k přídi vozidla) (bod C při úhlu 30°) | |
| k zadnímu okraji (směrem k zádi vozidla) (bod A ve vzdálenosti 100 mm) | |
| b) Nápravy s neřízenými koly: | Rv ≤ 1,00 R |
| od předního okraje (bod C při úhlu 20°). | |
| k zadnímu okraji (bod A ve vzdálenosti 100 mm) |
| kde | Rje poloměr pneumatiky namontované na vozidle aRvje radiální vzdálenost od nejnižšího okraje vnějšího bočního krytu ke středu kola. |
U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí vnější boční kryty v prostorech mezi nápravami odpovídat provedení podle bodu 9.1.3 a musí sahat dolů tak, aby nebyly výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středy kol (obrázek 7).
9.2.4Hloubka vnějšího bočního krytu nesmí být menší než 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola. Před touto čárou se může hloubka bočního krytu postupně zmenšovat.
9.2.5Ve vnějším bočním krytu nebo mezi vnějším bočním krytem a blatníky nesmějí být otvory umožňující rozstřik.
9.3.1Zástěrky musí:
- a) vyhovovat bodu 7.3 (obrázek 3) nebo
- b) vyhovovat bodům 7.3.1, 7.3.2, 7.3.5, 7.3.8 a 9.3.2 (obrázek 6).
Zástěrky podle bodu 9.3.1 písm. b) musí být přinejmenším podél celého okraje opatřeny zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v dodatku 2 k příloze II.
9.3.2.1.Spodní okraj zařízení proti rozstřiku nesmí být vzdálen od vozovky více než 200 mm.
Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.
9.3.2.2Zařízení proti rozstřiku musí být nejméně 100 mm hluboké.
9.3.2.3Mimo spodní část, která je opatřena zařízením proti rozstřiku, se zástěrka podle bodu 9.3.1 písm. b) účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, měřené v místě styku zástěrky se zařízením proti rozstřiku v jeho pracovní poloze a působící ve vzdálenosti 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.
9.3.3Zástěrka nesmí být od zadního okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 200 mm.
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být dodány ve vhodném měřítku a s dostatečnými podrobnosti na archu formátu A4, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
0.1Značka (obchodní název výrobce):
0.2Typ:
0.3Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (b)
0.4Kategorie vozidla (c):
0.5Název a adresa výrobce:
0.8Adresa (adresy) montážního závodu (závodů):
1.1Fotografie a/nebo výkresy reprezentující typ vozidla:
1.3Počet náprav a kol:
(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)
2.1Rozvor (rozvory) náprav (plně naloženého vozidla) (g) (l):
2.6Hmotnost v provozním stavu (maximální a minimální pro každou variantu)
Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a u tažných vozidel kategorie jiné než M1 se spojovacím zařízením, pokud je namontováno výrobcem, nebo hmotnost podvozku nebo podvozku s kabinou, bez karoserie a/nebo spojovacího zařízení, pokud výrobce karoserii a/nebo spojovací zařízení nemontuje (včetně kapalin, nářadí, náhradního kola, je-li namontováno, a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky, pokud je ve vozidle montováno služební sedadlo) (h) (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):
2.8Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla podle výrobce (i) (3):
9.20Systém proti rozstřiku
Datum, spis
0.1. Vozidla kategorií N a O s výjimkou terénních vozidel definovaných v příloze II směrnice 2007/46/ES, musí být vyráběna a/nebo vybavena systémem proti rozstřiku tak, aby splnila požadavky stanovené v této příloze. V případě vozidel v uspořádání podvozek/kabina řidiče se tyto požadavky uplatňují pouze na kola zakrytá kabinou.
Pro vozidla kategorie N1 a N2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny se jako alternativa k požadavkům této směrnice mohou na žádost výrobce uplatnit požadavky směrnice 78/549/EHS(Úř. věst. L 168, 26.6.1978, s. 45.).
0.2. Požadavky této přílohy týkající se zařízení proti rozstřiku, jak jsou definovány v bodě 4 přílohy I, nejsou povinné pro kategorie vozidel N, O1 a O2 s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny, vozidla v uspořádání podvozek/kabina řidiče, vozidla bez karoserie nebo vozidla, na kterých by přítomnost zařízení proti rozstřiku byla neslučitelná s jejich použitím. Pokud však jsou tato zařízení na uvedená vozidla montována, musí splňovat požadavky této směrnice.
3. Nápravy
3.1 Zdvihatelné nápravy
3.2 Samořízené nápravy
4. Poloha vnějšího bočního krytu
5. Stav vozidla
a) musí být nenaložené s koly v poloze pro jízdu v přímém směru,
b) v případě návěsů musí být ložné plochy vodorovné,
c) pneumatiky musí být nahuštěny na běžný tlak.
6. Systémy proti rozstřiku
7. Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku s pohlcováním energie u náprav s řízenými nebo samořízenými nebo neřízenými koly
7.1 Blatníky
7.2 Vnější boční kryty
7.3 Zástěrky
8. Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku s pohlcováním energie, u náprav s neřízenými nebo samořízenými koly (viz bod 6.2).
8.1 Blatníky
8.2 Vnější boční kryty
8.3 Zástěrky
9. Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku se separátorem vzduchu a vody, u náprav s řízenými a neřízenými koly
9.1 Blatníky
9.2 Vnější boční kryty
9.3 Zástěrky
10. U vícenásobných náprav nemusí zařízení proti rozstřiku jedné nápravy, která není nejzadnější nápravou, pokrývat celou šířku běhounu pneumatiky, pokud je možnost lokální kolize mezi systémem proti rozstřiku a konstrukcí nápravy nebo jejího zavěšení či podvozku.
0. OBECNĚ
0.2.1 Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):
0.3.1 Umístění tohoto označení:
1. OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA
1.3.1 Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol:
1.3.2 Počet a umístění řízených náprav:
2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g)
2.6.1 Rozložení této hmotnosti na nápravy a u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed zatížení ve spojovacím bodě (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):
9.20.0 Namontován: ano/ne/neúplně (1)
9.20.1 Stručný popis vozidla z hlediska systému proti rozstřiku a jeho hlavních částí:
9.20.2 Podrobné výkresy systému proti rozstřiku a jeho umístění na vozidle s údajem rozměrů podle vyobrazení v příloze V směrnice 91/226/EHS, který bere v úvahu krajní kombinace pneumatika/kolo:
9.20.3 Číslo (čísla) schválení typu zařízení proti rozstřiku, je-li (jsou li) k dispozici:
1.1. Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (typ, stručný popis, obchodní značka nebo název, číslo (čísla) schválení typu konstrukčních částí):
PŘÍLOHA IV
SHODNOST VÝROBY UKONČENÍ VÝROBY
1.1Každé zařízení proti rozstřiku opatřené značkou EHS schválení typu konstrukční části se musí shodovat s typem, který byl schválen. Orgán státní správy, který vydal značku EHS schválení typu, si ponechá jeden vzorek, který spolu s certifikátem EHS schválení typu konstrukční části může být použit ke stanovení, zda na trh dodávaná zařízení opatřená značkou EHS schválení typu konstrukční části splňují stanovené požadavky.
1.2Typ zařízení je definován vzorem a dokumenty, které typ popisují, předloženými se žádostí o EHS schválení typu konstrukční části. Za zařízení náležející ke stejnému typu mohou být pokládána zařízení, jejichž vlastnosti jsou shodné s vlastnostmi vzorového zařízení a jejichž součásti se neliší od součástí vzorového zařízení, kromě variant, které neovlivňují vlastnosti podle této přílohy.
1.3Výrobce zaručuje shodnost výroby typu, který byl schválen, běžnou kontrolou výroby.
Za tím účelem je výrobce povinen:
buď mít k dispozici laboratoř, která je dostatečně vybavena pro provádění základních zkoušek, nebo
zkoušky shodnosti výroby zadávat schválené laboratoři.
Výsledky zkoušek shodnosti výroby musí být k dispozici pro účely inspekce prováděné příslušnými orgány nejméně jednou ročně.
1.4Příslušné orgány mohou též provádět namátkové kontroly výroby.
1.5Shodnost výroby s typem zařízení, který byl schválen, se musí ověřovat za podmínek a v souladu s metodami podle přílohy II.
Výrobce je povinen předat orgánu, který udělil schválení typu konstrukční části, na jeho žádost typ zařízení, který byl schválen, za účelem zkoušky pro ověření shodnosti výroby.
1.6Zařízení se pokládají za shodná, jestliže 9 z 10 náhodně vybraných vzorků splňuje požadavky podle bodu 4 dodatků 1 a 2 k příloze II.
1.7Není-li podmínka podle bodu 1.6 splněna, musí být přezkoušeno dalších 10 náhodně vybraných vzorků.
Průměr ze všech měření musí být ve shodě s požadavky bodu 4 dodatků 1 a 2 k příloze II, přičemž žádné jednotlivé měření nesmí vykázat hodnotu menší než 95 % uvedené hodnoty.
Jestliže držitel EHS schválení typu konstrukční části výrobu ukončí, je povinen neprodleně uvědomit o této skutečnosti příslušné orgány.
1. Shodnost výroby
2. Ukončení výroby
PŘÍLOHA V
OBRÁZKY
1. Čísla v závorkách odkazují na příslušné body v příloze III.
2. Trozsah blatníku.
a) Vícenásobné nápravy, pokud je vzdálenost mezi pneumatikami menší než 250 mm
b) Jednoduché nebo vícenásobné nápravy, pokud vzdálenost mezi pneumatikami není menší než 250 mm