Cílem této směrnice je usnadnit přizpůsobení železničních podniků Společenství požadavkům jednotného trhu a zvýšit jejich výkonnost:

• zaručením nezávislosti řízení železničních podniků,

• oddělením správy železniční infrastruktury od poskytování dopravních služeb železničními podniky, přičemž oddělení účetnictví je povinné, organizační a institucionální oddělení je dobrovolné,

• zlepšením finanční struktury železničních podniků,

• poskytnutím práv přístupu k železničním sítím členských států mezinárodním seskupením železničních podniků a železničním podnikům zabývajícím se mezinárodní kombinovanou přepravou zboží.

1. Tato směrnice se vztahuje na správu železniční infrastruktury a poskytování služeb železniční dopravy železničními podniky usazenými ve členském státě.

2. Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyloučeny železniční podniky, jejichž činnost je omezena výlučně na městskou, příměstskou nebo regionální dopravu.

3. Podniky, jejichž činnosti při provozu vlaků jsou omezeny pouze na poskytování služeb kyvadlové dopravy při přepravě silničních vozidel tunelem pod Lamanšským průlivem, jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, vyjma čl. 6 odst. 1, článek 10 a článek 10a.

4. Členské státy mohou vyloučit z oblasti působnosti této směrnice jakýkoli tranzitní železniční spoj přes Společenství, který začíná a končí mimo území Společenství.

Pro účely této směrnice se:

• „železničním podnikem“ rozumí každý veřejný nebo soukromý podnik licencovaný v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství, jehož hlavní činností je železniční přeprava zboží a cestujících, přičemž tento podnik musí zajišťovat trakci; jsou zde rovněž zahrnuty podniky, které pouze poskytují trakci,

• „provozovatelem infrastruktury“ rozumí každý subjekt nebo podnik pověřený zejména zřízením a udržováním železniční infrastruktury a případně provozováním řídících a bezpečnostních systémů infrastruktury. Funkce provozovatele infrastruktury na železniční síti nebo části železniční sítě je možné přidělit různým subjektům nebo podnikům,

• „železniční infrastrukturou“ rozumí všechny položky uvedené v příloze I části A nařízení Komise (EHS) č. 2598/70 ze dne 18. prosince 1970, kterým se stanoví obsah jednotivých položek účtové osnovy uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 1108/70 ze dne 4. června 1970(Úř. věst. L 278, 23.12.1970, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (EHS) č. 2116/78 (Úř. věst. L 246, 8.9.1978, s. 7).), kromě poslední odrážky, kterou se pouze pro účely této směrnice rozumí: „služební objekty správy infrastruktury“,

• „mezinárodním seskupením“ rozumí každé seskupení nejméně dvou železničních podniků usazených v různých členských státech za účelem poskytování služeb mezinárodní dopravy mezi členskými státy,

• „mezinárodní přepravou zboží“ rozumí doprava, při které vlak překročí nejméně jednu hranici členského státu; vlak může být spojen nebo rozdělen a různé jeho části mohou mít různý původ a určení s podmínkou, že všechny vagóny překročí nejméně jednu hranici,

• „mezinárodní osobní dopravou“ osobní doprava, při níž vlak překračuje alespoň jednu hranici členského státu a při níž je hlavním účelem této dopravy přepravit cestující mezi stanicemi umístěnými v různých členských státech; vlak je možné připojit nebo rozdělit a jednotlivé části mohou být různého původu a místa určení za předpokladu, že všechny vozy překročí alespoň jednu státní hranici,

• „městskou a příměstskou dopravou“ rozumí doprava uspokojující dopravní potřeby městského centra nebo aglomerace, jakož i dopravní potřeby mezi nimi a jejich okolím,

• „tranzitem“ průjezd územím Společenství, který se uskutečňuje bez nakládky nebo vykládky nákladu a bez nástupu a výstupu cestujících na území Společenství,

• „regionální dopravou“ rozumí doprava uspokojující dopravní potřeby regionu.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nezávislého postavení železničních podniků, pokud jde o vedení, správu, vnitřní řízení a kontrolu správních, hospodářských a účetních záležitostí, v souladu s nímž mají zejména vlastní majetek, rozpočet a účetnictví oddělené od státu.

2. Při dodržování rámce a pravidel pro stanovení poplatků a pro přidělování infrastruktury stanovených členskými státy odpovídá provozovatel infrastruktury za vlastní vedení, správu a vnitřní kontrolu.

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby umožnily železničním podnikům přizpůsobit svou činnost trhu a řídit tuto činnost v působnosti svých řídících orgánů tak, aby poskytovaly efektivní a přiměřené služby s co nejnižšími náklady při požadované kvalitě služeb.

Železniční podniky jsou řízeny v souladu se zásadami platnými pro obchodní společnosti; to platí také pro závazky veřejné služby uložené státem a pro smlouvy o veřejných dopravních službách uzavřených s příslušnými orgány členského státu.

2. Železniční podniky si stanoví plány činnosti včetně programů investic a financování. Cílem plánování je vyrovnaná finanční struktura podniku a dosahování dalších cílů technického, obchodního a finančního řízení podniku; stanoví také prostředky pro dosažení těchto cílů.

3. V rámci všeobecných politických směrů stanovených státem a s přihlédnutím k vnitrostátním (i víceletým) plánům a smlouvám včetně programů investic a financování mohou železniční podniky zejména:

• zakládat s jedním nebo více železničními podniky mezinárodní seskupení,

• vymezovat svou vnitřní organizaci, aniž je dotčen oddíl III,

• kontrolovat poskytování a prodej služeb a stanovit jejich ceny, aniž je dotčeno nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 ze dne 26. června 1969 o postupu členských států ohledně závazků vyplývajících z pojmu veřejné služby v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách(Úř. věst. L 156, 28.6.1969, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1893/91 (Úř. věst. L 169, 29.6.1991, s. 1).),

• rozhodovat o personálu, investičním majetku a vlastním zásobování,

• rozšiřovat svůj podíl na trhu, vyvíjet nové technologie a služby a zavádět inovační techniky řízení,

• zřizovat nové činnosti v oblastech souvisejících s železniční dopravou.

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se vedly a zveřejňovaly výkazy zisků a ztrát a rozvahy odděleně pro poskytování dopravních služeb železničními podniky na jedné straně a na straně druhé pro správu železniční infrastruktury. Převod veřejných podpor z jedné oblasti do druhé není dovolen.

Tento zákaz se odráží v účetnictví obou oblastí.

2. Členské státy mohou dále stanovit, že se obě tyto oblasti činností vykonávají v organizačně oddělených divizích v rámci stejného podniku nebo že infrastrukturu spravuje zvláštní subjekt.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že funkce, na kterých závisí nestranný a nediskriminační přístup k železniční infrastruktuře uvedené v příloze II jsou svěřeny subjektům nebo podnikům, které samy neprovozují železniční dopravu. Bez ohledu na organizační struktury musí být tento cíl prokazatelně dosažen.

Členské státy mohou nicméně pověřit železniční podniky nebo jiné subjekty vybíráním poplatků a přenést na ně odpovědnost za správu železniční infrastruktury, včetně investic, údržby a financování.

4. O uplatňování odstavce 3 podává Komise v souladu s článkem 10b zprávu, která má být předložena do 15. března 2006.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro rozvoj vnitrostátní železniční infrastruktury, podle potřeby s přihlédnutím k obecným požadavkům Společenství.

2. Členské státy zajistí, aby byly stanoveny bezpečnostní normy a předpisy, aby vozový park a železniční podniky byly vhodným způsobem certifikovány a aby nehody byly vyšetřeny. Tyto úkoly plní subjekty nebo podniky, které samy neprovozují železniční dopravu a jsou nezávislé na subjektech nebo podnicích, které ji provozují, aby byl zaručen nestranný a nediskriminační přístup k železniční infrastruktuře.

Železniční podniky jsou povinny tyto bezpečnostní normy a předpisy uplatňovat. Pokud členské státy nesvěří pravomoci a kontrolní funkce nezávislým subjektům, mohou po železničních podnicích požadovat nebo jim umožnit, aby se zapojily do prosazování a kontrolování bezpečnostních norem a předpisů za předpokladu záruky neutrálního a nediskriminačního výkonu těchto funkcí.

3. Členské státy mohou provozovateli infrastruktury za podmínek stanovených v článcích 73, 87 a 88 Smlouvy přidělit také prostředky v přiměřeném poměru k úkolům, velikosti a finanční náročnosti, zejména na úhradu nových investic.

4. V rámci všeobecné státní politiky vypracuje provozovatel dráhy obchodní plán včetně programů týkajících se investic a financování. Plán má být vypracován tak, aby zaručoval optimální a hospodárné využití a rozvoj železniční infrastruktury při vyrovnaném finančním rozpočtu, a má stanovit prostředky pro dosažení těchto cílů.

1. Členské státy vytvoří spolu se stávajícími veřejnými železničními podniky vhodné mechanismy na pomoc snížení zadlužení těchto podniků na úroveň umožňující řídit podnik na dobrém finančním základě a ke zlepšení finanční situace podniku.

2. K tomuto účelu mohou členské státy přijmout potřebná opatření vyžadující vytvoření odděleného amortizačního účtu v účetnictví těchto podniků.

V účetní rozvaze mohou být do úplného splacení účtovány všechny půjčky, které podnik přijal na financování investic nebo na krytí podnikových schodků vzniklých z poskytování železničních služeb nebo ze správy železniční infrastruktury. K dluhům z činnosti dceřiných společností nelze přihlížet.

3. Podporu při splácení dluhů podle tohoto článku poskytují členské státy v souladu s články 73, 87 a 88 Smlouvy.

4. V případě železničních podniků jsou výkazy zisků a ztrát a rozvaha nebo roční výkaz aktiv a pasiv vedeny a zveřejňovány pro činnosti spojené s provozováním železniční přepravy zboží. Finanční prostředky za činnosti související se zajišťováním přepravy cestujících jako úhrady za veřejné služby jsou vykazovány samostatně na příslušných účtech a nesmějí se převádět na činnosti související s poskytováním jiných dopravních služeb nebo s jakoukoli jinou činností.

1. Mezinárodním sdružením jsou poskytována práva přístupu a tranzitu v členských státech, ve kterých jsou usazeny železniční podniky, které je tvoří, a práva tranzitu v dalších členských státech pro mezinárodní dopravní služby mezi členskými státy, ve kterých jsou usazeny železniční podniky, které tvoří uvedená sdružení.

2. Železniční podniky podle článku 2 získávají pro účely využívání dopravních služeb v mezinárodní kombinované přepravě zboží právo přístupu k infrastruktuře ostatních členských států za srovnatelných podmínek.

3. Železničním podnikům ve smyslu článku 2 se za srovnatelných podmínek uděluje přístup k transevropské železniční síti nákladní dopravy vymezené v článku 10a a v příloze I, a nejpozději do 1. ledna 2006 k celé železniční síti za účelem provozování služeb mezinárodní přepravy zboží.

Dále je železničním podnikům ve smyslu článku 2 nejpozději do 1. ledna 2007 udělen za srovnatelných podmínek přístup k infrastruktuře ve všech členských státech za účelem poskytování všech druhů služeb nákladní železniční dopravy.

3a. Železničním podnikům, na něž se vztahuje článek 2, se do 1. ledna 2010 udělí právo na přístup k infrastruktuře ve všech členských státech pro účely provozování mezinárodní osobní dopravy. Železniční podniky mají v průběhu mezinárodní osobní dopravy oprávnění k nástupu a výstupu cestujících na kterékoli stanici umístěné na mezinárodní trase, včetně stanic umístěných v témže členském státě.

Právo na přístup k infrastruktuře členských států, u nichž podíl na mezinárodní železniční přepravě osob tvoří více než polovinu objemu cestujících železničních podniků v daném členském státě, se udělí nejpozději 1. ledna 2012.

Příslušný regulační subjekt nebo subjekty podle článku 30 směrnice 2001/14/ES na žádost příslušných orgánů nebo dotčených železničních podniků rozhodnou o tom, zda je hlavním účelem dané dopravní služby přeprava cestujících mezi stanicemi umístěnými v různých členských státech.

3b. Členské státy mohou omezit právo na přístup stanovené v odstavci 3a týkající se spojů mezi výchozí a cílovou stanicí, na něž se vztahuje jedna nebo více smluv na veřejné služby v souladu s právními předpisy Společenství. Toto omezení nesmí mít dopad na oprávnění k nástupu a výstupu cestujících na kterékoli železniční stanici, včetně stanic umístěných v témže členském státě, s výjimkou případů, kdy by uplatnění tohoto práva ohrozilo hospodářskou vyváženost smlouvy na veřejné služby.

Příslušný regulační subjekt nebo subjekty uvedené v článku 30 směrnice 2001/14/ES rozhodnou na základě objektivní hospodářské analýzy a na základě předem stanovených kritérií o tom, zda je hospodářská vyváženost ohrožena, a to na žádost

• příslušného orgánu nebo orgánů, jež uzavřely smlouvu na veřejné služby,

• jakéhokoli jiného dotčeného příslušného orgánu, který je oprávněn omezit přístup podle tohoto článku,

• provozovatele infrastruktury nebo

• železničního podniku, který plní smlouvu na veřejné služby.

Příslušné orgány a železniční podniky poskytující veřejné služby poskytnou příslušnému regulačnímu subjektu nebo subjektům informace, které jsou odůvodněně požadované k dosažení rozhodnutí. Regulační subjekt posoudí poskytnuté informace, případně je projedná se všemi zúčastněnými osobami a vyrozumí zúčastněné osoby o svém rozhodnutí s uvedením důvodů v předem stanovené přiměřené lhůtě, nejpozději však dva měsíce po obdržení všech důležitých informací. Regulační subjekt uvede důvody svého rozhodnutí a stanoví lhůtu a podmínky, za nichž mohou

• příslušný orgán nebo příslušné orgány,

• provozovatel infrastruktury,

• železniční podnik, který plní smlouvu na veřejné služby, nebo

• železniční podnik žádající o přístup

požádat o opětovné posouzení tohoto rozhodnutí.

3c. Členské státy rovněž mohou omezit oprávnění k nástupu a výstupu cestujících na trase mezinárodní osobní dopravy na stanicích v témže státě, pokud bylo výlučné právo přepravovat cestující mezi těmito stanicemi uděleno v rámci koncesní smlouvy uzavřené před 4. prosincem 2007 na základě postupu spravedlivého výběrového řízení a v souladu s odpovídajícími zásadami právních předpisů Společenství. Toto omezení může platit po původní dobu trvání takové smlouvy nebo patnáct let podle toho, která lhůta uplyne dříve.

3d. Tato směrnice nevyžaduje, aby členský stát udělil před 1. lednem 2010 právo přístupu uvedené v odstavci 3a železničním podnikům a jimi přímo nebo nepřímo ovládaným společnostem licencovaným v členském státě, v němž nejsou práva přístupu podobné povahy udělována.

3e. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro zajištění toho, aby rozhodnutí uvedená v odstavcích 3b, 3c a 3d podléhala soudnímu přezkumu.

3f. Aniž je dotčen odstavec 3b, mohou členské státy za podmínek stanovených v tomto článku oprávnit orgán příslušný pro osobní železniční dopravu ke zpoplatnění železničních podniků zajišťujících osobní dopravu za provoz na trasách v působnosti tohoto orgánu, které jsou provozovány mezi dvěma stanicemi v tomto členském státě.

V tomto případě železniční podniky poskytující vnitrostátní nebo mezinárodní přepravní služby podléhají stejnému zpoplatnění provozu na těch trasách v působnosti tohoto orgánu.

Uvedené poplatky by měly tomuto orgánu nahradit náklady na závazky veřejné služby v souvislosti se smlouvami na veřejné služby uzavřenými v souladu s právem Společenství. Výnosy z těchto poplatků vyplácené jako náhrady nesmějí přesáhnout částku potřebnou k pokrytí veškerých nákladů na plnění příslušných závazků veřejné služby nebo jejich části, přičemž se berou v úvahu odpovídající příjmy a přiměřený zisk z plnění těchto závazků.

Poplatek se stanoví v souladu s právem Společenství a zohledňuje zejména zásady spravedlnosti, průhlednosti, zákazu diskriminace a proporcionality, zejména mezi průměrnými cenami služeb pro zákazníky a výší poplatku. Celková výše poplatků podle tohoto odstavce nesmí ohrozit hospodářskou životnost osobní železniční dopravy, na kterou jsou uvaleny.

Příslušné orgány uchovávají nezbytné informace, aby zajistily možnost sledování zdroje poplatků a jejich využití. Členské státy poskytnou tyto informace Komisi.

4. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu Komise ve zvláštních případech posoudí uplatňování a prosazování tohoto článku a do dvou měsíců ode dne obdržení takové žádosti po konzultaci s výborem uvedeným v čl. 11a odst. 2 rozhodne, zda dané opatření může nadále zůstat v platnosti. Komise sdělí své rozhodnutí Evropskému parlamentu, Radě a členským státům.

Aniž je dotčen článek 226 Smlouvy, může se každý členský stát ve lhůtě jednoho měsíce proti rozhodnutí Komise odvolat k Radě. Rada může ve lhůtě jednoho měsíce kvalifikovanou většinou přijmout ve výjimečných případech jiné rozhodnutí.

5. Každý železniční podnik provozující železniční dopravu uzavře nezbytné veřejnoprávní nebo soukromoprávní dohody s provozovateli využívané železniční infrastruktury. Podmínky těchto dohod vztahují musí být nediskriminační a transparentní, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti(Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 29. Směrnice ve znění rozhodnutí Komise 2002/844/ES (Úř. věst. L 289, 26.10.2002, s. 30).).

6. Přístupové tratě k terminálům a přístavům souvisejícím s činnostmi železniční dopravy uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3, které slouží nebo mohou sloužit více než jednomu koncovému uživateli, a nabídka služeb v těchto terminálech a přístavech se poskytují všem železničním podnikům nediskriminačně a transparentně a požadavky železničních podniků mohou být omezovány pouze v případě, že v rámci železnice existují alternativy proveditelné za tržních podmínek.

7. Aniž jsou dotčeny předpisy Společenství a vnitrostátní předpisy týkající se hospodářské soutěže a orgánů příslušných pro tuto oblast, sleduje regulační subjekt zřízený podle článku 30 směrnice 2001/14/ES nebo kterýkoli jiný subjekt se stejným stupněm nezávislosti hospodářskou soutěž na trhu železničních dopravních služeb, včetně trhu železniční přepravy zboží.

Tento orgán je zřízen podle pravidel stanovených v čl. 30 odst. 1 uvedené směrnice. Každý žadatel nebo dotčená strana může podat stížnost na tento orgán, pokud se domnívá, že je s ním jednáno nespravedlivě, je diskriminován nebo jinak poškozen. Na základě stížnosti a případně z vlastního podnětu regulační orgán rozhodne při nejbližší příležitosti o příslušných opatřeních k nápravě nežádoucího vývoje tohoto trhu. Aby se zajistila vhodná možnost soudní kontroly a náležitá spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány, použijí se v této souvislosti čl. 30 odst. 6 a článek 31 uvedené směrnice.

8. Do 1. ledna 2009 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o provádění této směrnice.

Tato zpráva se zaměří na

• provádění této směrnice v členských státech, zejména její dopad na členské státy uvedené v odst. 3a druhém pododstavci a skutečnou činnost jednotlivých zúčastněných subjektů,

• vývoj trhu, zejména směry vývoje v oblasti mezinárodní dopravy, činnosti a podíly na trhu u všech účastníků trhu, včetně nově vstupujících.

9. Do 31. prosince 2012 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o provádění odstavců 3a až 3f.

Uplatňování této směrnice se vyhodnotí na základě zprávy, kterou Komise předloží dva roky po otevření trhu mezinárodní osobní dopravy.

Tato zpráva rovněž zhodnotí rozvoj trhu, včetně stavu příprav na další otevření trhu osobní železniční dopravy. Komise ve zprávě rovněž provede analýzu různých modelů organizace tohoto trhu a dopadu této směrnice na smlouvy na veřejné služby a jejich financování. Přitom Komise vezme v úvahu provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o službách ve veřejné osobní železniční a silniční dopravě(Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1.) a strukturální rozdíly mezi členskými státy (hustota sítě, počet cestujících, průměrná délka cesty). Ve své zprávě Komise případně navrhne doplňující opatření k usnadnění otevření trhu, a vyhodnotí jejich dopad.

1. Transevropská železniční síť nákladní dopravy se skládá z těchto základních prvků:

2. Přípojné tratě uvedené v odst. 1 písm. c) a d) zahrnují u každého konce cesty 50 km nebo 20 % délky cesty železničních spojů uvedených v odst. l písm. a), podle toho, co je větší.

Belgie a Lucembursko jako členské státy s poměrně malou nebo zahuštěnou sítí smějí omezit minimální délku přípojných tratí v prvním roce po 15. březnu 2003 na 20 km a do konce druhého roku na 40 km.

1. Nejpozději do 15. září 2001 vypracuje Komise nezbytná opatření pro sledování technických a ekonomických podmínek a rozvoje trhu evropské železniční dopravy. Komise zajistí zpřístupnění vhodných zdrojů, které umožní účinné sledování tohoto odvětví.

2. V této souvislosti Komise zapojí do této činnosti zástupce členských států a příslušných odvětvích včetně uživatelů, aby byli schopni lépe sledovat rozvoj železničního odvětví a vývoj trhu, posuzovat účinek přijatých opatření a analyzovat dopad opatření plánovaných Komisí.

3. Komise sleduje využívání sítě a vývoj rámcových podmínek v odvětví železniční dopravy, zejména stanovení poplatků za použití infrastruktury, přidělování kapacity, bezpečnostní opatření a udělování licencí a stupeň dosažené harmonizace. Zajišťuje aktivní spolupráci mezi vhodnými regulačními orgány v členských státech.

4. Komise podává zprávu Evropskému parlamentu a Radě o

1. Členské státy mohou předložit Komisi jakékoli otázky týkající se uplatňování této směrnice. Odpovídající rozhodnutí se přijímají poradním postupem stanoveným v čl. 11a odst. 2.

2. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, týkající se úpravy jejích příloh, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 11a odst. 3.

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Po dobu pěti let počínaje 15. březnem 2003 tyto členské státy:

• Irsko jako členský stát umístěný na ostrově s železničním spojením pouze s jedním členským státem,

• Spojené království, v případě Severního Irska, ze stejného důvodu a

• Řecko jako členský stát, který nemá žádné přímé železniční spojení s jiným členským státem,

nemusí uplatňovat požadavek týkající se pověření nezávislého subjektu funkcemi určujícími nestranný a nediskriminační přístup k železniční infrastruktuře podle čl. 6 odst. 3 prvního pododstavce a úkoly stanovené v čl. 7 odst. 2 prvním pododstavci, pokud tyto články ukládají členským státům povinnost zřídit nezávislé subjekty, které vykonávají funkce stanovené v uvedených článcích.

2. Pokud však

Do jednoho roku od obdržení buď rozhodnutí podle písmene a) přijatého poradním postupem stanoveným v čl. 11a odst. 2 nebo od podání úřední žádosti podle písmene b) daný členský stát nebo státy (Irsko, Spojené království v případě Severního Irska nebo Řecko) zavedou právní předpisy k provedení článků uvedených v odstavci 1.

3. Odchylku stanovenou v odstavci 1 je možné prodloužit na dobu nejvýše pěti let. Nejpozději 12 měsíců před vypršením doby platnosti odchylky může členský stát používající tuto odchylku požádat Komisi o její prodloužení. Taková žádost musí být odůvodněná. Komise ji posoudí a rozhodne poradním postupem stanoveným v čl. 11a odst. 2. Uvedený poradní postup se použije pro jakékoli rozhodnutí týkající se takové žádosti.

Při přijímání tohoto rozhodnutí Komise přihlíží k vývoji geopolitické situace a vývoji trhu železniční dopravy v členském státě, který požádal o prodloužení odchylky, do něj a z něj.

4. Lucembursko jako členský stát s poměrně malou železniční dopravní sítí nemusí do 31. srpna 2004 uplatnit požadavek na přidělení funkcí rozhodných pro nestranný a nediskriminační přístup k železniční infrastruktuře nezávislému subjektu podle čl. 6 odst. 3 prvního pododstavce, pokud ukládá členským státům povinnost zřídit nezávislé subjekty vykonávající úlohy stanovené v tomto článku.