PŘÍLOHA I

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato směrnice se vztahuje na omezovače rychlosti s uděleným EHS schválením typu samostatného technického celku pro motorová vozidla a na vybavení motorových vozidel podle článku 1 těmito schválenými zařízeními nebo podobnými systémy pro omezení rychlosti, které splňují požadavky příloh této směrnice.

Omezovači rychlosti nebo systémy pro omezení rychlosti nemusí být vybavena motorová vozidla, jejichž maximální konstrukční rychlost je nižší než nastavená rychlost podle směrnice Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a používání omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství(Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27.).

Účelem této směrnice je omezit maximální rychlost jízdy nákladních automobilů kategorií N₂ a N₃ a osobních automobilů kategorií M₂ a M₃ na určitou stanovenou hodnotu. Toho se dosahuje omezovačem rychlosti nebo palubním systémem pro omezení rychlosti, jehož základním úkolem je řízení dodávky paliva do motoru.

Pro účely této směrnice:

„mezní rychlostí V“ se rozumí maximální rychlost vozidla, jehož konstrukce nebo zařízení nedovoluje odezvu na další pozitivní aktivaci akcelerátoru;

„nastavenou rychlostí V_set“ se rozumí požadovaná střední rychlost vozidla jedoucího v ustáleném režimu;

„stabilizovanou rychlostí V_stab“ se rozumí rychlost vozidla při provozu v podmínkách podle bodu 1.1.4.2.3 přílohy III;

„omezovačem rychlosti“ se rozumí zařízení, jehož základní funkcí je řízení dodávky paliva do motoru za účelem omezení rychlosti vozidla na stanovenou hodnotu;

„hmotností v nenaloženém stavu“ se rozumí hmotnost vozidla v provozním stavu, včetně chladicí kapaliny, olejů, paliva, nářadí a popřípadě náhradního kola;

„typem vozidla“ se rozumějí vozidla, která se neliší v těchto podstatných ohledech:

• značka a typ systému pro omezení rychlosti nebo omezovače rychlosti,

• rozsah rychlostí, na které může být nastaveno omezení v rámci rozsahu stanoveného pro zkoušené vozidlo,

• poměr maximálního výkonu motoru k hmotnosti v nenaloženém stavu, který není větší než tento poměr u zkoušeného vozidla,

• největší poměr otáček motoru k rychlosti vozidla při nejvyšším převodovém stupni, který je menší než tento poměr u zkoušeného vozidla;

„typem omezovače rychlosti“ se rozumějí omezovače rychlosti, které se neliší, pokud se týká těchto hlavních vlastností:

• značka a typ omezovače,

• rozsah rychlostí, na které může být omezovač rychlosti nastaven,

• způsob řízení dodávky paliva do motoru.

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska omezení rychlosti předkládá výrobce vozidla nebo jeho zplnomocněný zástupce.

K žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty ve trojím vyhotovení a tyto náležitosti:

podrobný popis typu vozidla a konstrukčních částí vozidla souvisejících s omezením rychlosti, který zahrnuje údaje a dokumenty podle přílohy II dodatku I;

technické zkušebně odpovědné za zkoušky pro schválení typu se předá vozidlo reprezentující typ, který má být schválen;

ke zkouškám může být přijato vozidlo, které nemá všechny konstrukční části příslušející k typu, za předpokladu, že žadatel může ke spokojenosti příslušného orgánu prokázat, že nepřítomnost vynechaných částí nemá vliv na výsledky ověření z hlediska požadavků této směrnice.

Před udělením schválení typu příslušný orgán ověří, zda existují uspokojivá opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.

Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle této směrnice splňuje požadavky bodu 7.

Schválení, rozšíření schválení nebo odmítnutí schválení typu vozidla podle této směrnice musí být oznámeno členským státům na formuláři podle vzoru v příloze II dodatku 2 této směrnice.

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení typu. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

Žádost o EHS schválení typu pro omezovač rychlosti jako samostatný technický celek předkládá výrobce omezovače rychlosti nebo jeho zplnomocněný zástupce.

Pro každý typ omezovače rychlosti musí být k žádosti přiloženy:

dokumentace v trojím vyhotovení podávající popis technických vlastností omezovače rychlosti a způsob jeho montáže na jeden nebo více typů vozidel, pro které je omezovač rychlosti určen k montáži;

pět vzorků typu omezovače rychlosti; vzorky musí být zřetelně a nesmazatelně označeny obchodní firmou nebo značkou žadatele a označením typu;

vozidlo nebo motor (v případě, kdy se zkouší na motorové brzdě) s namontovaným omezovačem rychlosti, který má být schválen; vozidlo nebo motor vybere žadatel po dohodě s technickou zkušebnou odpovědnou za zkoušky pro schválení typu.

Před udělením schválení typu příslušný orgán ověří, zda existují uspokojivá opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby omezovače rychlosti.

Schválení typu pro omezovač rychlosti se udělí, jestliže omezovač rychlosti předaný ke schválení podle této směrnice splňuje požadavky bodu 7.

Každému schválenému typu omezovače rychlosti se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (00 pro tuto směrnici v jejím původním znění) udávají pořadové číslo poslední zásadní technické změny této směrnice v době vydání schválení. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu omezovače rychlosti.

Schválení, rozšíření schválení nebo odmítnutí schválení typu omezovače rychlosti podle této směrnice musí být oznámeno členským státům na formuláři podle vzoru v příloze II dodatku 4 této směrnice.

Na každém omezovači rychlosti, který je shodný s typem omezovače rychlosti schváleným podle této směrnice, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá:

z obdélníku, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišovací číslo státu, který schválení udělil;

z čísla schválení typu uvedeného v certifikátu EHS schválení typu (viz příloha II dodatek 4) a umístěného v blízkosti obdélníku značky schválení typu.

Značka schválení typu musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

Příklad značky schválení typu je uveden v příloze II dodatku 6 této směrnice.

Omezení rychlosti musí být takové, aby vozidlo v obvyklém provozu, navzdory vibracím, kterým může být vystaveno, vyhovovalo ustanovením této směrnice. Omezovač rychlosti musí být navržen, vyroben a montován tak, aby umožnil vozidlu s namontovaným omezovačem rychlosti v obvyklém provozu vyhovět ustanovením této směrnice.

Omezovač rychlosti vozidla zejména musí být navržen, vyroben a montován tak, aby odolával korozi a stárnutí, kterým může být vystaven, jakož i neoprávněným zásahům.

Na vozidlech v provozu nesmí být v žádném případě možno práh omezení zvýšit nebo dočasně či trvale odstranit. Bezpečnost proti zvýšení prahu se technické zkušebně prokáže na základě dokumentace obsahující analýzu možnosti poruchy, pro kterou bude systém celkově přezkoušen.

Tato analýza má se zřetelem k různým stavům systému ukázat následky změny vstupních a výstupních stavů na funkci zařízení, možnosti vzniku takových změn závadou nebo neoprávněným zásahem a možnosti jejich výskytu. Analyzuje se vždy do úrovně první poruchy.

Musí existovat možnost ochrany funkce omezení rychlosti, zařízení omezovače rychlosti a kabeláže potřebné k jeho činnosti, s výjimkou kabeláže nezbytné pro jízdu vozidla, proti neoprávněnému zásahu nebo přerušení dodávky energie použitím plomb a/nebo nutností použít speciální nářadí.

Funkce omezení rychlosti ani zařízení omezovače rychlosti nesmí působit na systém provozní brzdy. Trvalá brzda (např. odlehčovací brzda) se může zapojit a uvést v činnost pouze tehdy, pokud funkce omezení rychlosti omezila dodávku paliva do polohy minima paliva.

Funkce omezení rychlosti nebo zařízení omezovače rychlosti musí být takové, aby pozitivní aktivace akcelerátoru neovlivnila rychlost jízdy vozidla jedoucího nastavenou rychlostí.

Funkce omezení rychlosti a zařízení omezovače rychlosti má umožňovat obvyklé ovládání akcelerátoru pro účely řazení.

Porucha nebo neoprávněný zásah nesmí vést ke zvýšení výkonu motoru nad hodnotu odpovídající poloze řidičova akcelerátoru.

Existuje-li více než jeden ovládač akcelerátoru dosažitelný ze sedadla řidiče, musí být funkce omezení rychlosti zabezpečena bez ohledu na používaný ovládač akcelerátoru.

Funkce omezení rychlosti nebo zařízení omezovače rychlosti musí uspokojivě fungovat ve svém elektromagnetickém prostředí, aniž by v okolí vyvolávaly nepřijatelné elektromagnetické rušení.

Veškeré součásti potřebné k plné funkci omezení rychlosti a zařízení omezovače rychlosti musí být napájeny, kdykoli je vozidlo v pohybu.

Mezní rychlost V se pro jednotlivé kategorie motorových vozidel nastaví podle směrnice 92/6/EHS.

Tohoto omezení rychlosti lze dosáhnout buď vybavením motorových vozidel omezovači rychlosti s uděleným EHS schválením typu, nebo podobnými palubními systémy vozidel, které plní stejnou funkci omezení rychlosti.

Nastavená rychlost musí být zřetelným způsobem uvedena na štítku v kabině řidiče každého vozidla.

Zkoušky omezení rychlosti, kterým se podrobuje vozidlo nebo omezovač rychlosti předané k EHS schválení typu, jakož i požadovaná účinnost omezení, jsou popsány v příloze III této směrnice.

Vozidla, jejichž vypočítaná neomezená maximální rychlost nepřekračuje nastavenou rychlost, která je pro ně stanovena, mohou být na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu osvobozena od zkoušek podle přílohy III za předpokladu, že jsou splněny požadavky této směrnice.

Každá úprava typu vozidla nebo typu omezovače rychlosti musí být oznámena správnímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán pak může:

buď dospět k závěru, že provedené úpravy nemají znatelný negativní vliv a že vozidlo nebo omezovač rychlosti v každém případě ještě splňuje požadavky, nebo

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za zkoušky o nový protokol o zkoušce.

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí členským státům postupem podle bodu 4.1.

Příslušný orgán který uděluje rozšíření schválení, přidělí každé zprávě o rozšíření pořadové číslo.

Všechna vozidla nebo omezovače rychlosti schválené podle této směrnice musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem tím, že splňují požadavky stanovené v bodě 7.

Splnění požadavků bodu 10.1 se ověřuje vhodnou kontrolou výroby.

Držitel schválení typu je zejména povinen:

zajistit postupy účinného řízení jakosti vozidla nebo omezovače rychlosti;

mít přístup ke zkušebnímu zařízení nezbytnému pro kontrolu shodnosti výroby u každého schváleného typu;

zajistit, aby byly zaznamenávány výsledky zkoušek a aby přiložené dokumenty byly dostupné po dobu stanovenou v dohodě se správním orgánem;

analyzovat výsledky každého druhu zkoušek s cílem ověřování a zajištění stálosti vlastností vozidla nebo omezovače rychlosti se zřetelem k přípustným odchylkám při průmyslové výrobě;

zajistit, aby se u každého typu vozidla nebo omezovače rychlosti prováděl dostatečný počet kontrol a zkoušek podle postupů schválených příslušným orgánem;

zajistit, aby v případě, kdy některý ze vzorků nebo zkoušených objektů prokáže při určité zkoušce neshodu s typem, byly odebrány nové vzorky a provedena nová zkouška. Je třeba učinit všechna potřebná opatření k obnovení shodnosti příslušné výroby.

Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit postupy řízení shodnosti používané kteroukoli výrobní jednotkou.

Při každé inspekci musí být přítomnému inspektoru předloženy záznamy ze zkoušek a z výroby.

Inspektor může náhodně odebrat vzorky, které se podrobí zkoušce v laboratoři výrobce. Minimální počet vzorků může být stanoven podle výsledků kontrol provedených výrobcem.

Pokud se úroveň jakosti jeví neuspokojivá nebo pokud se ukazuje potřeba ověřit platnost zkoušek provedených podle bodu 10.4.2, je inspektor povinen odebrat vzorky, které se předají technické zkušebně, která provedla zkoušky pro schválení typu.

Příslušný orgán může provést kteroukoli zkoušku předepsanou v této směrnici. Obvyklá četnost inspekcí z pověření příslušného orgánu je jedna inspekce za dva roky. Jestliže se při některé z těchto inspekcí dospěje k neuspokojivým výsledkům, je příslušný orgán povinen zajistit přijetí veškerých nezbytných opatření k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby.

Nejsou-li splněny požadavky stanovené v bodě 7, může být schválení typu vozidla nebo typu omezovače rychlosti udělené podle této směrnice odejmuto.

Jestliže členský stát odejme EHS schválení typu, které dříve udělil, oznámí to neprodleně ostatním členským státům kopií certifikátu EHS schválení typu podle vzoru v příloze II dodatku 2 nebo 4.

PŘÍLOHA II

Dodatek 1

Tato značka schválení typu samostatného technického celku umístěná na omezovači rychlosti udává, že samostatný technický celek byl schválen ve Francii (e2) podle této směrnice pod číslem schválení typu 001241. První dvě číslice udávají, že omezovač rychlosti byl schválen podle výchozího znění této směrnice.

PŘÍLOHA III ZKOUŠKY A POŽADAVKY

1. ZKOUŠKY OMEZOVAČŮ RYCHLOSTI

Podle přání žadatele o schválení se zkoušky provádějí podle bodu 1.1, 1.2 nebo 1.3.

Technické zkušebně se podle účelu předá buď vozidlo jako představitel typu vozidla, který má být schválen, nebo zařízení jako představitel typu omezovače rychlosti.

Seřízení motoru zkušebního vozidla, zejména dodávky paliva (karburátoru nebo vstřikovacího systému), musí odpovídat údajům výrobce vozidla.

Osazení pneumatikami a jejich tlak musí odpovídat údajům výrobce vozidla.

Hmotností vozidla je hmotnost vozidla v nenaloženém stavu podle údajů výrobce.

Povrch dráhy musí být vhodný pro udržování stabilizované rychlosti a bez nerovností. Sklony nesmějí překročit 2 % a nesmějí se měnit o více než 1 % s výjimkou vlivů zakřivení povrchu.

Na zkušebním povrchu nesmí stát voda, být sníh nebo námraza.

Střední rychlost větru měřená ve výšce nejméně 1 m nad vozovkou musí být menší než 6 m/s s nárazy nepřekračujícími 10 m/s.

Vozidlo jedoucí rychlostí o 10 km/h nižší než nastavená rychlost se uvedením akcelerátoru do plně otevřené polohy maximálně zrychlí.

Po ustálení rychlosti se tato poloha akcelerátoru podrží po dobu nejméně 30 s. Během zkoušky se zaznamenává okamžitá rychlost vozidla, aby se získala křivka závislosti rychlosti na čase v průběhu aktivace funkce omezení rychlosti nebo omezovače rychlosti. Přesnost měření rychlosti musí být ± 1 %. Přesnost měření času musí být lepší než 0,1 s.

Zkouška se považuje za uspokojivou, jsou-li splněny tyto podmínky:

Dosažená stabilizovaná rychlost vozidla V_stab musí být rovna nastavené rychlosti V_set nebo nižší. Přípustná je odchylka 5 % hodnoty V_set nebo 5 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

Po prvém dosažení stabilizované rychlosti:

Stabilizovaná rychlost (viz obr. 2 v dodatku)

Po dosažení kontroly nad ustálenou rychlostí:

• a) rychlost se nesmí měnit o více než 4 % stabilizované rychlosti V_stab nebo 2 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší;
• b) změna rychlosti měřená v časovém úseku větším než 0,1 s nesmí překročit 0,2 m/s²;
• c) stabilizovanou rychlostí V_stab je střední rychlost vypočtená pro časový úsek nejméně 20 s začínající 10 s po prvém dosažení stabilizované rychlosti.

Akcelerační zkouška se provede a kritéria přijetí ověří pro každý převodový stupeň, který teoreticky umožňuje překročení nastavené mezní rychlosti.

Vozidlo se za plné akcelerace urychlí až do rovnoměrné rychlosti a na této rychlosti se pak udržuje bez jakékoli změny zkušebních podmínek na úseku zkušební dráhy dlouhém nejméně 400 m. Měření střední rychlosti se pak stejným postupem opakuje za stejných zkušebních podmínek při jízdě v opačném směru.

Stabilizovanou rychlostí celé zkoušky je průměr středních rychlostí naměřených při obou jízdách. Celá zkouška včetně výpočtu stabilizované rychlosti se uskuteční pětkrát. Rychlost se musí měřit s přesností ± 1 %, čas s přesností 0,1 s.

Zkoušky se považují za uspokojivé, jsou-li splněny tyto podmínky:

Při žádné ze zkušebních jízd nepřekročí dosažená stabilizovaná rychlost V_stab hodnotu nastavené rychlosti V_set. Přípustná je odchylka 5 % hodnoty V_set nebo 5 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

Rozpětí mezi krajními stabilizovanými rychlostmi dosaženými během zkoušek nesmí být větší než 3 km/h.

Zkoušky při rovnoměrné rychlosti se provedou a kritéria přijetí ověří pro každý převodový stupeň, který teoreticky umožňuje překročení nastavené rychlosti.

Ekvivalentní setrvačnost hmotnosti vozidla musí být na válcovém dynamometru napodobena s přesností ± 10 %. Rychlost vozidla se musí měřit s přesností ± 1 %, čas s přesností 0,1 s.

Výkon odebíraný během zkoušky brzdou válcového dynamometru se nastaví tak, aby odpovídal odporu vozidla vůči dopřednému pohybu zkušební rychlostí (rychlostmi). Tento výkon může být stanoven výpočtem a nastaven s přesností ± 10 %. Na přání žadatele a se souhlasem příslušného orgánu může být odebíraný výkon alternativně nastaven na 0,4 P_max (P_max je maximální výkon motoru). Vozidlo jedoucí rychlostí o 10 km/h nižší než nastavená rychlost se uvedením akcelerátoru do plně otevřené polohy maximálně zrychlí. Po ustálení rychlosti se tato poloha akcelerátoru podrží po dobu nejméně 20 s. Během zkoušky se zaznamenává okamžitá rychlost vozidla, aby se získala křivka závislosti rychlosti na čase v průběhu aktivace omezovače rychlosti.

Zkouška se považuje za úspěšnou, jsou-li splněny tyto podmínky:

Dosažená stabilizovaná rychlost vozidla V_stab musí být rovna nastavené rychlosti V_set nebo nižší. Přípustná je odchylka 5 % hodnoty V_set nebo 5 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

Přechodová odezva (viz obr. 2 v dodatku)

Po prvém dosažení stabilizované rychlosti:

• a) maximální rychlost nesmí překročit stabilizovanou rychlost V_stab o více než 5 %;
• b) změna rychlosti měřená v časovém úseku větším než 0,1 s nesmí překročit 0,5 m/s²;
• c) podmínek stabilizované rychlosti podle bodu 1.2.2.2.3 se musí dosáhnout do 10 s od prvého dosažení stabilizované rychlosti V_stab.

Stabilizovaná rychlost (viz obr. 2 v dodatku)

Po dosažení kontroly nad ustálenou rychlostí:

• a) rychlost se nesmí měnit o více než 4 % stabilizované rychlosti V_stab nebo 2 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší;
• b) změna rychlosti měřená v časovém úseku větším než 0,1 s nesmí překročit 0,2 m/s².

Akcelerační zkouška se provede a kritéria přijetí se ověří pro každý převodový stupeň, který teoreticky umožňuje překročení nastavené mezní rychlosti.

Vozidlo se umístí na válcový dynamometr. Při postupně se měnícím výkonu absorbovaném válcovým dynamometrem od maximálního výkonu P_max do hodnoty 0,2 P_max by měla být splněna níže uvedená kritéria přijetí. V celém uvedeném intervalu výkonu se zaznamenává rychlost vozidla a stanoví se maximální rychlost. Tato zkouška se záznamem se provede pětkrát.

Zkoušky se považují za uspokojivé, jsou-li splněny tyto podmínky:

Žádná z dosažených stabilizovaných rychlostí V_stab nepřekročí hodnotu nastavené rychlosti V_set. Přípustná je odchylka 5 % hodnoty V_set nebo 5 km/h, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

Rozpětí mezi krajními stabilizovanými rychlostmi dosaženými během zkoušky nesmí být větší než 3 km/h.

Zkoušky při rovnoměrné rychlosti se provedou a kritéria přijetí se ověří pro každý rychlostní stupeň, který teoreticky umožňuje překročení nastavené rychlosti.

Tato zkouška může být použita pouze tehdy, je-li žadatel schopen prokázat k plné spokojenosti technické zkušebny, že tato metoda je rovnocenná měření na zkušební dráze.

Omezovač rychlosti se podrobí níže popsané zkoušce životnosti. Zkoušku však není nutno provádět, jestliže žadatel prokáže odolnost omezovače rychlosti proti účinkům stárnutí.

Omezovač rychlosti se podrobí určitému počtu cyklů na zkušebním zařízení, které simuluje polohu a pohyb omezovače rychlosti ve vozidle.

Pracovní cyklus je zajišťován řídicím systémem dodaným výrobcem. Diagram cyklu znázorňuje obrázek:

t_o — t₁ — t₂ — t₃ — t₄ — t₅ — t₆ — t₇: doby jednotlivých fází pracovního cyklu

t₁ — t₂ = 2 s

t₃ — t₄ = 1 s

t₅ — t₆ = 2 s

t₇ — t₈ = 1 s

Je definováno pět podmínek prostředí při zkoušce životnosti. Vzorky omezovače rychlosti typu, který má být schválen, se podrobí zkouškám za podmínek podle tabulky:

Klimatotechnologická zkouška 1: zkoušky při teplotě okolí (293 K ± 2 K); počet cyklů: 50000.

Klimatotechnologická zkouška 2: zkoušky při vysokých teplotách.

Části se cyklují v klimatické komoře. Během celé zkoušky se udržuje teplota (338 ± 5) K. Počet cyklů: 12500.

Části se cyklují v klimatické komoře. Během celé zkoušky se udržuje teplota (373 ± 5) K. Počet cyklů: 12500.

Klimatotechnologická zkouška 3: zkoušky při nízké teplotě.

V klimatické komoře použité ke klimatotechnologické zkoušce 2 se během celé zkoušky udržuje teplota (253 ± 5) K. Počet cyklů: 12500.

Klimatotechnologická zkouška 4: zkouška ve slaném prostředí; pouze pro části vystavené vnějšímu prostředí silnice.

Zařízení se cykluje v komoře se slanou atmosférou. Koncentrace chloridu sodného je 5 % a teplota uvnitř klimatické komory je (308 ± 2) K. Počet cyklů: 12500.

Klimatotechnologická zkouška 5: vibrační zkouška.

Omezovač rychlosti se namontuje podobným způsobem, jako je namontován ve vozidle.

Aplikují se sinusové kmity ve všech třech rovinách; použije se logaritmické přelaďování 1 oktáva za minutu.

První zkouška: kmitočtové pásmo 10 Hz až 24 Hz, amplituda ± 2 mm.

Druhá zkouška: kmitočtové pásmo 24 Hz až 1000 Hz, buzení 2,5 g pro technické celky montované na podvozku a na kabině. Buzení 5 g pro technické celky montované na motoru.

Kritéria přijetí pro zkoušky životnosti

Na konci zkoušek životnosti nesmí být zjištěny žádné změny vlastností omezovače rychlosti, pokud se týká nastavené rychlosti.

Pokud však dojde při jedné ze zkoušek životnosti k poruše omezovače rychlosti, může být na žádost výrobce dodán pro dotyčnou zkoušku druhý omezovač.

V daném případě V_set = V_max; splněna musí být pouze podmínka maximální rychlosti.

V_max je nejvyšší rychlost dosažená vozidlem v prvé půlperiodě křivky odezvy.

V_stab je stabilizovaná rychlost vozidla. Je to vypočtená průměrná rychlost během minimálního časového úseku 20 s, který začíná 10 s po dosažení stabilizované rychlosti.