Směrnice Rady 93/16/EHS ze dne 5. dubna 1993 o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznávání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství a zejména na její článek 49, čl. 57 odst.1 a 2 první a třetí věta a na článek 66,
s ohledem na návrh Komise,
ve spolupráci s Evropským parlamentem(Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 170 a Úř. věst. C 72, 15.3.1993.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 98, 24.4.1992, s. 6.),
vzhledem k tomu, že směrnice Rady 75/362/EHS ze dne 16. června 1975 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, obsahující opatření pro usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb(Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 1. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 90/658/EHS (Úř. věst. L 353, 17.12.1990, s. 73).), a směrnice Rady 75/363/EHS ze dne 16. června 1975 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti lékařů(Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 14. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 90/658/EHS (Úř. věst. L 353, 17.12.1990, s. 73).) byly několikrát podstatně pozměněny; že je proto třeba z důvodů srozumitelnosti a přehlednosti provést kodifikaci těchto směrnic; že je dále vhodné při sloučení zmíněných směrnic do jediného znění začlenit do něj i směrnici Rady 86/457/EHS ze dne 15. září 1986 o zvláštní odborné přípravě ve všeobecném lékařství(Úř. věst. L 267, 19.9.1986, s. 26.);
vzhledem k tomu, že podle Smlouvy je od konce přechodného období zakázána veškerá diskriminace na základě státní příslušnosti v oblasti práva usazování a volného pohybu služeb; že takto provedená zásada národního zacházení se zejména použije při vydávání povolení případně požadovaného pro přístup k činnostem lékaře a rovněž pro zápis do profesních organizací či sdružení nebo členství v nich;
vzhledem k tomu, že se přesto zdá být žádoucí přijmout určitá ustanovení směřující k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb v lékařství;
vzhledem k tomu, že na základě Smlouvy nesmějí členské státy poskytovat žádnou podporu, která by mohla narušit podmínky práva usazování;
vzhledem k tomu, že čl. 57 odst. 1 Smlouvy stanoví, že budou přijaty směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci; že cílem této směrnice je uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství, které umožňují přístup k činnostem v oblasti lékařství a jejich výkon, a rovněž uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství;
vzhledem k tomu, že pokud se týká odborné přípravy odborných lékařů, je vhodné přistoupit ke vzájemnému uznávání dokladů o vzdělání a odborné přípravě, tvoří-li tyto doklady podmínkuzískání odborného označení, aniž by však byly podmínkou přístupu k činnosti odborného lékaře;
vzhledem k tomu, že vývoj právních předpisů členských států si vynutil některé technické změny vyplývající zejména ze změn v označení diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v dotyčných odvětvích nebo ze změn v označování lékařských oborů a rovněž z vytvoření nových lékařských oborů nebo ze zrušení starších oborů, ke kterému došlo v některých členských státech;
vzhledem k tomu, že je vhodné upravit práva nabytá na základě diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství vydaných členskými státy a osvědčujících odbornou přípravu, která byla zahájena před provedením této směrnice;
vzhledem k tomu, že pokud se týká akademického titulu, je vhodné povolit jeho užívání pouze v jazyce členského státu původu nebo posledního usazení, neboť směrnice o vzájemném uznávání diplomů nutně nezavádí věcnou rovnocennost vzdělání, kterého se tyto diplomy týkají;
vzhledem k tomu, že pro usnadnění uplatňování této směrnice vnitrostátními orgány mohou členské státy stanovit, že oprávněné osoby, které splňují podmínky vzdělání požadované touto směrnicí, zároveň se svým dokladem o vzdělání a odborné přípravě předloží osvědčení příslušných orgánů země původu nebo posledního usazení prokazující, že daný doklad o vzdělání a odborné přípravě je dokladem ve smyslu této směrnice;
vzhledem k tomu, že se tato směrnice netýká právních a správních předpisů členských států, které zakazují společnostem výkon lékařské činnosti nebo vážou tento výkon na určité podmínky;
vzhledem k tomu, že v případě poskytování služeb by požadavek na zápis v profesních organizacích či sdruženích nebo na členství v nich, které by byly vázány na stálou a trvalou povahu činnosti vykonávané v hostitelském členském státě, představoval pro poskytovatele nespornou překážku, neboť ten vykonává svou činnost dočasně; že je třeba tento požadavek zrušit; že v tom případě je však třeba zajistit kontrolu profesní kázně, což spadá do pravomoci těchto profesních organizací či sdružení; že je z těchto důvodů vhodné stanovit možnost uložit oprávněné osobě povinnost oznámit poskytování služeb příslušnému orgánu hostitelského členského státu, aniž je dotčeno použití článku 62 Smlouvy;
vzhledem k tomu, že v souvislosti s podmínkou bezúhonnosti a dobré pověsti je vhodné rozlišovat mezi požadavky, které je třeba splnit při přístupu k profesionální činnosti, a mezi požadavky pro výkon této činnosti;
vzhledem k tomu, že s ohledem na vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oborulékařství a s cílem postavit všechny zástupce lékařského povolání, kteří jsou státními příslušníky členských států, uvnitř Společenství na stejnou úroveň se jeví jako nezbytná určitá koordinace podmínek odborné přípravy odborných lékařů; že z tohoto důvodu je vhodné stanovit určitá minimální kritéria týkající se přístupu ke specializované odborné přípravě, její minimální délky, způsobu výuky a místa, kde se má uskutečnit, a rovněž kontroly, která se na odbornou přípravu mají vztahovat; že se tato kritéria týkají pouze odborností, které jsou společné všem členským státům nebo dvěma a více členským státům;
vzhledem k tomu, že koordinace podmínek výkonu stanovená touto směrnicí nevylučuje pozdější koordinaci;
vzhledem k tomu, že v současnosti je téměř všeobecně uznávána potřeba zvláštní odborné přípravy pro všeobecné lékaře, která by je měla připravit na lepší výkon jejich povolání; že toto povolání, které ve značné míře spočívá na lékařových osobních znalostech prostředí pacientů, je založeno na poskytování rad o prevenci nemocí a o celkové ochraně zdraví jednotlivce a na poskytování vhodné léčby;
vzhledem k tomu, že potřeba zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství vyplývá zejména ze skutečnosti, že rozvoj lékařských věd má za následek stále zřetelnější odstup mezi lékařským výzkumem a výukou na jedné straně a všeobecnou lékařskou praxí na straně druhé, takže důležitá hlediska všeobecného lékařství už nemohou být nadále uspokojivým způsobem vyučována v rámci tradiční základní lékařské odborné přípravy v členských státech;
vzhledem k tomu, že se rovněž uznává, že vedle přínosu pro pacienty může zdokonalená příprava všeobecného lékaře na své zvláštní povolání přispět i ke zlepšení zdravotní péče, zejména zavedením výběrového přístupu k odborným lékařům, do laboratoří a dalším vysoce odborným zařízením a vybavením;
vzhledem k tomu, že zlepšení odborné přípravy ve všeobecném lékařství povede ke zvýšení postavení všeobecných lékařů;
vzhledem k tomu, že se tento vývoj zdá být nezvratný, ale probíhá v jednotlivých členských státech rozdílnou rychlostí; že je žádoucí, aniž by se probíhající rozvoj nevhodně urychloval, zabezpečit postupné sbližování rozdílných směrů s cílem poskytnout odpovídající vzdělání všem všeobecným lékařům, aby splňovali zvláštní požadavky na výkon všeobecného lékařství;
vzhledem k tomu, že pro zabezpečení postupného zavádění této reformy je nezbytné v první fázi zavést v každém členském státě zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství, které bude splňovat základní kvalitativní a kvantitativní požadavky a doplní minimální základní odbornou přípravu, kterou lékaři musí získat v souladu s touto směrnicí; že není důležité, zda je tato odborná příprava ve všeobecném lékařství zajišťována v rámci základní lékařské odborné přípravy podle vnitrostátního práva nebo mimo tento rámec; že ve druhé fázi bude třeba mimo jiné zajistit, aby výkon činností lékaře jako všeobecného lékaře v rámci systému sociálního zabezpečení byl podmíněn získáním zvláštního vzdělání ve všeobecném lékařství; že bude nutné předložit později další návrhy na dokončení reformy;
vzhledem k tomu, že se tato směrnice nedotýká pravomoci členských států uspořádat si vlastní vnitrostátní systém sociálního zabezpečení a stanovit, jaké činnosti mají být vykonávány v rámci tohoto systému;
vzhledem k tomu, že koordinace základních požadavků na vydávání diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci prokazujících zvláštní vzdělání ve všeobecném lékařství prováděná touto směrnicí umožní členským státům přistoupit ke vzájemnému uznávání těchto diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci;
vzhledem k tomu, že v souladu s touto směrnicí není hostitelský členský stát oprávněn požadovat od lékařů, již jsou držiteli diplomů získaných v jiném členském státě a uznaných na základě této směrnice, jakoukoli další odbornou přípravu, aby mohli vykonávat činnost lékaře v rámci systému sociálního zabezpečení, přestože tento stát požaduje takovou odbornou přípravu od držitelů diplomů o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství získaných na jeho území; že tento důsledek uplatňování této směrnice nesmí skončit, pokud se týká výkonu všeobecného lékařství v rámci systému sociálního zabezpečení, před 1. lednem 1995, dnem, ke kterému tato směrnice zavazuje všechny členské státy, aby výkončinnosti všeobecného lékaře v rámci svého systému sociálního zabezpečení podmínily dosažením zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství; že lékaři, kteří zahájí svou činnost před tímto dnem podle této směrnice, musí mít právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, přestože nedosáhli zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství;
vzhledem k tomu, že koordinace stanovená touto směrnicí se vztahuje na odbornou přípravu lékařů; že pokud se týká odborné přípravy, většina členských států v současnosti nerozlišuje mezi lékaři, kteří vykonávají svou činnost v pracovním poměru, a těmi, kteří ji vykonávají jako samostatnou výdělečnou činnost; že v oblasti úpravy bezúhonnosti a dobré pověsti, profesní kázně nebo používání označení se podle členských států dotyčná pravidla vztahují nebo mohou vztahovat jak na osoby v pracovním poměru, tak na osoby samostatně výdělečně činné; že výkon činností lékaře je ve všech členských státech podmíněn získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství; že tyto činnosti vykonávají jak samostatně výdělečně činné osoby, tak osoby v pracovním poměru, případně osoby vykonávající tuto činnost v průběhu své profesionální dráhy v obou postaveních; že pro plnou podporu volného pohybu těchto odborníků uvnitř Společenství se zdá být nezbytné rozšířit působnost této směrnice i na lékaře v pracovním poměru;
vzhledem k tomu, že se tato směrnice nesmí dotknout povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze III části B,
HLAVA I
OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
HLAVA II
VZÁJEMNÉ UZNÁVÁNÍ DIPLOMŮ, OSVĚDČENÍ A JINÝCH DOKLADŮ O DOSAŽENÉ KVALIFIKACI V OBORU LÉKAŘSTVÍ
KAPITOLA I
DIPLOMY, OSVĚDČENÍ A JINÉ DOKLADY O DOSAŽENÉ KVALIFIKACI V OBORU LÉKAŘSTVÍ
Článek 2
Článek 3
Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v článku 2 jsou
a) v Belgii:
„diplôme légal de docteur en médecine, chirurgie et accouchements/Wettelijk diploma van doctor in de genees-, heel- en verloskunde“ (diplom doktora lékařství) vydaný lékařskými fakultami vysokých škol nebo ústřední zkušební komisí nebo státními zkušebními komisemi vysokoškolského vzdělání;
b) v Dánsku:
„bevis for bestået lægevidenskabelig embedseksamen“ (diplom lékaře) vydaný lékařskou fakultou vysoké školy a „dokumentation for gennemført praktisk uddannelse“ (osvědčení o praktické přípravě) vydané příslušnými orgány zdravotnictví;
c) v Německu:
- 1. „Zeugnis über die ärztliche Staatsprüfung“ (osvědčení o státní zkoušce z lékařství) vydané příslušnými orgány a „Zeugnis über die Vorbereitungszeit als Medizinalassistent“ (osvědčení dokládající absolvování přípravného období jako lékařský asistent) v míře, ve které německé předpisy nadále upravují absolvování takového přípravného období pro doplnění lékařského vzdělání;
- 2. „Zeugnis über die ärztliche Staatsprüfung“ (osvědčení o státní zkoušce z lékařství) vydané příslušnými orgány po 30. červnu 1988 a potvrzení osvědčující výkon lékařské činnosti během praktické přípravy „Arzt im Praktikum“;
d) v Řecku:
„Πτυχίο Ιατρικης“ (licenciát v lékařství) vydaný
lékařskou fakultou vysoké školy nebo
fakultou zdravotnických věd, katedrou lékařství vysoké školy;
e) ve Španělsku:
„Título de Licenciado en Medicina y Cirugía“ (licenciát v lékařství a chirurgii) vydaný ministerstvem školství a vědy nebo rektorem vysoké školy;
f) ve Francii:
- 1. „diplôme d'État de docteur en médecine“ (státní diplom doktora lékařství) vydaný fakultami lékařství nebo společnými fakultami lékařství a farmacie vysokých škol nebo vysokými školami;
- 2. „diplôme d'université de docteur en médicine“ (vysokoškolský diplom doktora lékařství), pokud dokládá stejný stupeň vzdělání jako státní diplom doktora lékařství;
g) v Irsku:
„primary qualification“ (osvědčení dokládající základní znalosti) vydané v Irsku po složení kvalifikační zkoušky před příslušnou zkušební komisí a osvědčení o získaných zkušenostech vydávané stejnou zkušební komisí, které opravňuje k zapsání jako „fully registered medical practitioner“ (všeobecný lékař);
h) v Itálii:
„diploma di laurea in medicina e chirurgia“ (diplom absolventa lékařství a chirurgie) vydávaný vysokou školou a doplněný „diploma di abilitazione all'esercizio della medicina e chirurgia“ (diplom opravňující k výkonu lékařství a chirurgie) vydávaným státní zkušební komisí;
i) v Lucembursku:
„diplôme d'État de docteur en médecine, chirurgie et accouchements“ (státní diplom doktora lékařství, chirurgie a porodnictví) vydaný státní zkušební komisí a potvrzený ministrem školství a „certificat de stage“ (osvědčení o praktické přípravě) potvrzené ministrem zdravotnictví;
j) v Nizozemsku:
„universitair getuigschrift van arts“ (vysokoškolské osvědčení lékaře);
k) v Portugalsku:
„Carta de curso de licenciatura em medicina“ (diplom dokládající absolvování lékařského studia) vydaný vysokou školou a „Diploma comprovativo da conclusão do internato geral“ (diplom dokládající absolvování všeobecného lékařského studia) vydaný příslušnými orgány ministerstva zdravotnictví;
l) ve Spojeném království:
„primary qualification“ (osvědčení dokládající základní znalosti) vydané ve Spojeném království po složení kvalifikační zkoušky před příslušnou zkušební komisí a osvědčení o zkušenostech vydané stejnou komisí, které opravňuje k registraci jako „fully registered medical practitioner“ (všeobecný lékař).
KAPITOLA II
DIPLOMY, OSVĚDČENÍ A JINÉ DOKLADY O DOSAŽENÉ KVALIFIKACI V ODBORNÉM LÉKAŘSTVÍ
Článek 4
Článek 5
KAPITOLA III
DIPLOMY, OSVĚDČENÍ A JINÉ DOKLADY O DOSAZENE KVALIFIKACI V ODBORNÉM LÉKAŘSTVI SPOLEČNÉ DVĚMA NEBO VÍCE ČLENSKÝM STÁTŮM
Článek 6
Článek 7
1. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci zmíněné v článku 6 vydané příslušnými orgány nebo subjekty uvedenými v čl. 5 odst. 2 odpovídají v těch členských státech, kde se používají, pro danou specializovanou odbornou přípravu označením uvedeným v odstavci 2 tohoto článku.
2. Označení platná v členských státech odpovídající dotyčnému oboru specializované odborné přípravy jsou
klinická biologie:
Belgie: biologie clinique/klinische biologie Španělsko: análisis clínicos Francie: biologie médicale Itálie: patologia diagnostica di laboratorio Portugalsko: patologia clinica, hematologie:
Dánsko: klinisk blodtypeserologi Francie: hematologie Lucembursko: hematologie biologique Portugalsko: hematologia clínica, lékařská mikrobiologie:
Dánsko: klinisk mikrobiologi Německo: Mikrobiologie und Infectionsepidemiologie Řecko: μικροβιολογία Španělsko: microbiología y parasitología Irsko: microbiology Itálie: microbiologia Lucembursko: microbiologie Nizozemsko: medische microbiologie Spojené království: medical microbiology, klinická biochemie:
Dánsko: klinisk kemi Španělsko: bioquímica clínica Irsko: chemical pathology Lucembursko: chimie biologique Nizozemsko: klinische chemie Spojené království: chemical pathology, imunologie:
Španělsko: inmunología Irsko: clinical immunology Spojené království: immunology plastická chirurgie:
Belgie: chirurgie plastique/plastische heelkunde Dánsko: plastikkirurgi Řecko: πλαστική χειρουργική Španělsko: cirugía plástica y reparadora Francie: chirurgie plastique, reconstructrice et esthétique Irsko: plastic surgery Itálie: chirurgia plastica Lucembursko: chirurgie plastique Nizozemsko: plastische chirurgie Portugalsko: cirurgia plástica e reconstrutiva Spojené království: plastic surgery, kardiochirurgie
Belgie: chirurgie thoracique/heelkunde op de thorax Dánsko: thoraxkirurgi eller brysthulens kirurgiske sygdomme Řecko: χειρουργική θώρακος Španělsko: cirugía torácica Francie: chirurgie thoracique et cardio-vasculaire Irsko: thoracic surgery Itálie: chirurgia toracica Lucembursko: chirurgie thoracique Nizozemsko: cardio-pulmonale chirurgie Portugalsko: cirurgia cárdio-torácica Spojené království: thoracic surgery, dětská chirurgie:
Řecko: χειρουργική παίδων Španělsko: cirugía pediátrica Francie: chirurgie infantile Irsko: paediatric surgery Itálie: chirurgia pediatrica Lucembursko: chirurgie pédiatrique Portugalsko: cirurgia pediatrica Spojené království: paediatric surgery, cévní chirurgie:
Belgie: chirurgie des vaisseaux/bloedvatenheelkunde Španělsko: angiología y cirugía vascular Francie: chirurgie vasculaire Itálie: chirurgia vascolare Lucembursko: chirurgie cardio-vasculaire Portugalsko: cirurgia vascular, kardiologie:
Belgie: cardiologie/cardiologie Dánsko: cardiologi eller hjerte-og-kredsløbssygdomme Řecko: καρδιολογία Španělsko: cardiología Francie: pathologie cardio-vasculaire Irsko: cardiology Itálie: cardiologia Lucembursko: cardiologie et angiologie Nizozemsko: cardiologie Portugalsko: cardiologia Spojené království: cardio-vascular diseases, gastroenterologie:
Belgie: gastro-entérologie/gastro-enterologie Dánsko: medicinsk gastroenterologi eller medicinske mave-tarmsygdomme Řecko: γαστρεντερολογία Španělsko: aparato digestivo Francie: gastro-entérologie et hépatologie Irsko: gastro-enterology Itálie: malattie dell'apparato digerente, della nutrizione e del ricambio Lucembursko: gastro-entérologie Nizozemsko: gastro enterologie Portugalsko: gastrenterologia Spojené království: gastro-enterology, revmatologie:
Belgie: rhumatologie/reumatologie Dánsko: reumatologi Řecko: ρευματολογία Španělsko: reumatología Francie: rhumatologie Irsko: rheumatology Itálie: reumatologia Lucembursko: rhumatologie Nizozemsko: reumatologie Portugalsko: reumatologia Spojené království: rheumatology, všeobecná hematologie:
Řecko: αιματολογία Španělsko: hematología y hemoterapia Irsko: haematology Itálie: ematologia Lucembursko: hématologie Portugalsko: imuno-hemoterapia Spojené království: haematology, endokrinologie:
Řecko: ενδοκρινολογία Španělsko: endocrinología y nutrición Francie: Endocrinologie, maladies métaboliques Irsko: endocrinology and diabetes mellitus Itálie: endocrinologia Lucembursko: endocrinologie, maladies du métabolisme et de la nutrition Portugalsko: endocrinologia-nutriccão Spojené království: endocrinology and diabetes mellitus, rehabilitační lékařství:
Belgie: médecine physique/fysische geneeskunde Dánsko: fysiurgi og rehabilitering Řecko: φυσική ιατρική και αποκατάσταση Španělsko: rehabilitación Francie: rééducation et réadaptation fonctionnelles Itálie: fisioterapia Nizozemsko: revalidatie Lucembursko: rééducation et réadaptation fonctionnelles Portugalsko: fisiatria, stomatologie:
Španělsko: estomatología Francie: stomatologie Itálie: ondontostomatologia Lucembursko: stomatologie Portugalsko: estomatologia, neuropsychiatrie:
Belgie: neuropsychiatrie/neuropsychiatrie Německo: Nervenheilkunde (Neurologie und Psychiatrie) Řecko: νευρολογία — ψυχιατρική Francie: neuropsychitrie Itálie: neuropsychiatria Lucembursko: neuropsychiatrie Nizozemsko: zenuw- en zielsziekten, dermatovenerologie:
Belgie: dermato-vénéréologie/dermato-venereologie Dánsko: dermato-venerologi eller hud- og kønssygdomme Německo: Dermatologie und Venerologie Řecko: δερματολογία-αφροδισιολογία Španělsko: dermatología médico-quirúrgica y venerología Francie: dermatologie et vénéréologie Itálie: dermatologia e venerologia Lucembursko: dermato-vénéréologie Nizozemsko: dermatologie en venerologie Portugalsko: dermatovenereologia, dermatologie:
Irsko: dermatology Spojené království: dermatology, venerologie:
Irsko: venereology Spojené království: venereology, radiologie:
Německo: Radiologie Řecko: ακτινολογία — ραδιολογία Španělsko: electrorradiología Francie: electro-radiologie Itálie: radiologia Lucembursko: électroradiologie Nizozemsko: radiologie Portugalsko: radiologia, diagnostická radiologie:
Belgie: radiodiagnostic/röntgendiagnose Dánsko: diagnostik radiologi eller røntgenundersøgelse Německo: Radiologische Diagnostik Řecko: ακτινοδιαγνωστική Španělsko: radiodiagnóstico Francie: radiodiagnostic et imagerie médicale Irsko: diagnostic radiology Lucembursko: radiodiagnostic Nizozemsko: radiodiagnostiek Portugalsko: radiodiagnóstico Spojené království: diagnostic radiology, radioterapie:
Belgie: radio- et radiumthérapie/radio- en radiumtherapie Dánsko: terapeutisk radiologi eller strålebehandling Německo: Strahlentherapie Řecko: ακτινοθεραπευτική Španělsko: oncología radioterápica Francie: oncologie, option radiothérapie Irsko: radiotherapy Lucembursko: radiothérapie Nizozemsko: radiotherapie Portugalsko: radioterapia Spojené království: radiotherapy, tropická medicína:
Dánsko: tropemedicin Irsko: tropical medicine Itálie: medicina tropicale Portugalsko: medicina tropical Spojené království: tropical medicine, dětská a dorostová psychiatrie:
Dánsko: børnepsykiatri Německo: Kinder- und Jugendpsychiatrie Řecko: παιδοψυχιατρική Francie: pédo-psychiatrie Irsko: child and adolescent psychiatry Itálie: neuropsichiatria infantile Lucembursko: psychiatrie infantile Portugalsko: pedopsiquiatria Spojené království: child and adolescent psychiatry, geriatrie:
Španělsko: geriatría Irsko: geriatrics Nizozemsko: klinische geriatrie Spojené království: geriatrics, nefrologie:
Dánsko: netrologi eller medicinske nvressygdomme Řecko: νεφρολογία Španělsko: nefrología Francie: néphrologie Irsko: nephrology Itálie: nefrologia Lucembursko: néphrologie Portugalsko: nefrologia Spojené království: renal diseases, infekční lékařství:
Irsko: communicable diseases Itálie: malattie infettive Spojené království: communicable diseases, hygiena a epidemiologie:
Francie: santé publique et médecine sociale Irsko: community medicine Spojené království: community medicine, klinická farmakologie:
Německo: Pharmakologie Španělsko: farmacología clínica Irsko: clinical pharmacology and therapeutics Spojené království: clinical pharmacology and therapeutics, pracovní lékařství:
Dánsko: samfundsmedicin/arbejdsmedicin Německo: Arbeitsmedizin Řecko: ιατρική της εργασίας Francie: médecine du travail Itálie: medicina del lavoro Irsko: occupational medecine Nizozemsko: arbeids- en bedrijfsgeneeskunde Portugalsko: Medicina do trabalho Spojené království: occupational medecine, alergologie a klinická imunologie:
Řecko: αλλεργιολογία Španělsko: alergología Itálie: allergologia ed immunologia clinica Nizozemsko: allergologie Portugalsko: immunoalergologia, gastroenterologická chirurgie:
Belgie: chirurgie abdominale/heelkunde op het abdomen Dánsko: kirurgisk gastroenterologi eller kirurgiske mave-tarmsygdomme Španělsko: cirugía del aparato digestivo Francie: chirurgie viscérale Itálie: chirurgia dell'apparato digerente, nukleární medicína:
Belgie: médecine nucléaire/nucleaire geneeskunde Německo: Nuklearmedicin Řecko: πυρηνική ιατρική Španělsko: medicina nuclear Francie: médecine nucléaire Itálie: medicina nucleare Nizozemsko: nucleaire geneeskunde Portugalsko: medicina nuclear Spojené království: nuclear medicine, maxilofaciální chirurgie
Španělsko: cirugía oral y maxilofacial Francie: chirurgie maxillo-faciale et stomatologie Itálie: chirurgia maxillo-facciale, dentální, orální a maxilofaciální chirurgie (základní vzdělávání lékařů a zubních lékařů):
Belgie: stomatologie/chirurgie orale et maxillo-faciale;/stomatologie/orale en maxillo-faciale chirurgie Německo: Zahn-, Mund-, Kiefer- und Gesichtschirurgie Irsko: oral and maxillo-facial surgery Spojené království: oral and maxillo-facial surgery.
Článek 8
1. Hostitelský členský stát je oprávněn požadovat od státních příslušníků členských států, kteří usilují o získání některého z diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství, které nejsou uvedeny v článek 4 a4 nebo které jsou uvedeny v článku 4, ale nejsou vydávány v členském státě původu nebo posledního usazení, aby splnili podmínky odborné přípravy stanovené jeho vlastními právními a správními předpisy.
2. Hostitelský členský stát však bere v úvahu celou dobu nebo část doby odborné přípravy, které dosáhli státní příslušníci uvedení v odstavci 1 a které dokládá diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci vydaný příslušnými orgány členského státu původu nebo posledního usazení, odpovídá-li délka této odborné přípravy délce, kterou hostitelský členský stát požaduje pro dotyčnou specializovanou odbornou přípravu.
Bere též v úvahu jejich odbornou praxi, další odbornou přípravu a soustavné lékařské vzdělávání.
3. Příslušné orgány a subjekty hostitelského členského státu, po ověření obsahu a délky odborné přípravy dotyčné osoby na základě předložených diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci a s přihlédnutím k její odborné praxi, další odborné přípravě a soustavnému lékařskému vzdělávání, tuto osobu informují o délce požadované další odborné přípravy a o oblastech, které zahrnuje.
4. Členský stát rozhodne do čtyř měsíců ode dne, kdy žadatel podá svou žádost včetně úplné podpůrné dokumentace.
KAPITOLA IV
NABYTÁ PRÁVA
Článek 9
1. Aniž je dotčen odstavec 3, uzná každý členský stát jako dostatečný důkaz pro státní příslušníky členských států, jejichž diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci nevyhovují všem základním požadavkům odborné přípravy stanoveným v článku 23, diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství, které byly vydány těmito členskými státy, dokládají-li odbornou přípravu zahájenou před:
1. lednem 1986 v případě Španělska a Portugalska,
1. lednem 1981 v případě Řecka,
20. prosincem 1976 v případě ostatních členských států,
dnem přistoupení v případě Rakouska, Finska a Švédska,
dnem přistoupení v případě České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska,
dnem přistoupení v případě Bulharska a Rumunska,
které doplňuje potvrzení osvědčující, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti letpředcházejících dni vydání potvrzení.
2. Aniž je dotčen odstavec 4, uzná každý členský stát jako dostatečný důkaz pro státní příslušníky členských států, jejichž diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci nevyhovují všem základním požadavkům odborné přípravy stanoveným v článcích 24 a 26, diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství, které byly vydány těmito členskými státy, dokládají-li odbornou přípravu zahájenou před:
1. lednem 1986 v případě Španělska a Portugalska,
1. lednem 1981 v případě Řecka,
20. prosincem 1976 v případě ostatních členských států,
dnem přistoupení v případě Rakouska, Finska a Švédska,
dnem přistoupení v případě České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska,
dnem přistoupení v případě Bulharska a Rumunska.
Hostitelský členský stát může požadovat, aby diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství byly doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu původu nebo posledního usazení, které dokládá výkon činnosti odborného lékaře po dobu odpovídající dvojnásobku rozdílu mezi délkou specializované odborné přípravy v členském státě původu nebo posledního usazení a minimální délkou odborné přípravy stanovenou v hlavě III, jestliže tato doba nedosahuje minimální délky odborné přípravy stanovené v článek 26 a26.
Požadoval-li však hostitelský členský stát přede dnem stanoveným v prvním pododstavci minimální délku odborné přípravy kratší, než je délka stanovená v článek 26 a26, může být rozdíl zmíněný v druhém pododstavci určen pouze na základě minimální délky odborné přípravy stanovené v tomto státě.
2a. Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství vydávané ve Španělsku lékařům, kteří před 1. lednem 1995 ukončili specializovanou odbornou přípravu, která nevyhovuje základním požadavkům odborné přípravy stanoveným v článcích 24 a 27, pokud je daný doklad doprovázen osvědčením vydaným příslušnými španělskými orgány potvrzujícím skutečnost, že dotyčná osoba složila zkoušku odborné způsobilosti organizovanou v rámci zvláštních regularizačních opatření obsažených v královském dekretu 1497/99, aby se ověřilo, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a odbornou způsobilost srovnatelnou s úrovní znalostí a odbornou způsobilostí lékařů, kteří jsou držiteli označení odborného lékaře, pro Španělsko uvedenou v čl. 5 odst. 3 a v čl. 7 odst. 2.
3. Státním příslušníkům členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství dokládají odbornou přípravu dosaženou na území bývalé Německé demokratické republiky, která nesplňuje všechny základní požadavky odborné přípravy uvedené v článku 23, uznávají ostatní členské státy kromě Německa tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci jako dostatečný důkaz, jestliže
dokládají odbornou přípravu zahájenou před sjednocením Německa,
opravňují držitele k výkonu činností lékaře na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady vydané příslušnými německými orgány a uvedené v přílohu A
a jsou doplněny potvrzením vydaným příslušnými německými orgány dokládajícím, že dotyční státní příslušníci skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti v Německu po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.
4. Státním příslušníkům členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství dokládají odbornou přípravu dosaženou na území bývalé Německé demokratické republiky, která nesplňuje všechny základní požadavky odborné přípravy uvedené v článcích 24 a 26, uznávají ostatní členské státy kromě Německa tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci jako dostatečný důkaz, jestliže
dokládají odbornou přípravu zahájenou před 3. dubnem 1992 a
opravňují držitele k výkonu činností odborného lékaře na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady vydané příslušnými německými orgány a uvedené v článek 5 a5.
Mohou nicméně požadovat, aby tyto diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci byly doplněny osvědčením vydaným příslušnými německými orgány nebo subjekty, které dokládá výkon činností odborného lékaře po dobu odpovídající dvojnásobku rozdílu mezi délkou specializované odborné přípravy získané na území Německa a minimální délkou odborné přípravy stanovenou v hlavě III, jestliže tato doba nedosahuje minimální délky odborné přípravy stanovené v článek 26 a26.
5. Státním příslušníkům členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo v odborném lékařství neodpovídají označením uvedeným pro tento členský stát v přílohu A, 5 nebo článek5, uznává každý členský stát jako dostatečný důkaz diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány členskými státy a které jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty. Toto osvědčení potvrzuje, že tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo v odborném lékařství dokládají odbornou přípravu v souladu s ustanoveními hlavy III uvedenými podle okolností v článcích 2, 4 nebo 4 jsou členským státem, který je vydává, považovány za rovnocenné těm, které jsou uvedeny podle okolností v přílohu A, 5 nebo článek5.
6. Členské státy, které zrušily právní a správní předpisy týkající se vydávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru neuropsychiatrie, radiologie, kardiochirurgie, cévní chirurgie, gastroenterologické chirurgie, biologické hematologie, rehabilitačního lékařství nebo tropické medicíny a které přijaly opatření týkající se nabytých práv ve prospěch vlastních státních příslušníků, přiznávají státním příslušníkům ostatních členských států právo využívat tato opatření, pokud jejich diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru neuropsychiatrie, radiologie, kardiochirurgie, cévní chirurgie, gastroenterologické chirurgie, biologické hematologie, rehabilitačního lékařství nebo tropické medicíny splňují podmínky stanovené buď v odstavci 2 tohoto článku, nebo v článcích 24, 25 a 26 a pokud byly tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci vydány přede dnem, od kterého hostitelský členský stát přestal vydávat takové diplomy, osvědčení a jiné dokladyo dosažené kvalifikaci v dotyčných oblastech.
7. Dny, od kterých dotyčné členské státy zrušily právní a správní předpisy týkající se diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zmíněných v odstavci 6, jsou uvedeny v příloze II.
Článek 9a
1. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Československu před 1. lednem 1993, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány České republiky potvrdí, že tyto doklady mají na jejím území stejnou právní platnost jako české doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území České republiky po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
2. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 20. srpnem 1991, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Estonska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako estonské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Estonska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
3. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 21. srpnem 1991, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Lotyšska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako lotyšské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Lotyšska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
4. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 11. březnem 1990, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Litvy potvrdí, že tyto doklady mají na jejím území stejnou právní platnost jako litevské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány,které uvádí, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Litvy po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
5. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Československu před 1. lednem 1993, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovenska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovenské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Slovenska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
6. V případě státních příslušníků členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v Jugoslávii před 25. červnem 1991, uznává každý členský stát tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství nebo odborného lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovinska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovinské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a odborného lékařství, pokud jde o přístup k povolání lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Slovinska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Článek 9b
1. Odchylně od ustanovení této směrnice může Bulharsko držitelům kvalifikace „фелдшер“ (feldsher) udělené v Bulharsku před 31. prosincem 1999, kteří tuto profesi ke dni 1. ledna 2000 vykonávali v rámci bulharského systému sociálního zabezpečení, povolit pokračovat v jejím výkonu, i když část jejich činnosti spadá do oblasti působnosti této směrnice.
2. Držitelé bulharské kvalifikace „фелдшер“ (feldsher) uvedené v odstavci 1 nejsou oprávněni k uznání odborné kvalifikace podle této směrnice v jiném členském státě.
KAPITOLA V
UŽÍVÁNÍ AKADEMICKÝCH TITULŮ
Článek 10
1. Aniž je dotčen článek 19, zajistí hostitelské členské státy, aby státním příslušníkům členských států, kteří splňují podmínky stanovené v článcích 2, 4,4 a 9, bylo uznáno právo užívat jejich zákonný akademický titul nebo popřípadě jeho zkratku udělený členským státem původu nebo posledního usazení, a to v jazyce tohoto státu. Hostitelské členské státy mohou stanovit, že za tímto titulem musí následovat název a sídlo zařízení nebo zkušební komise, která jej udělila.
2. Je-li možné zaměnit akademický titul členského státu původu nebo posledního usazení s titulem, který platí v hostitelském členském státě a vyžaduje zde další odbornou přípravu, kterou oprávněná osoba nezískala, může tento hostitelský členský stát stanovit, že tato osoba bude užívat svůj akademický titul členského státu původu nebo posledního usazení ve vhodné podobě, kterou hostitelský členský stát určí.
KAPITOLA VI
USTANOVENÍ K USNADNĚNÍ ÚČINNÉHO VÝKONU PRÁVA USAZOVÁNÍ A VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB LÉKAŘŮ
A. Zvláštní ustanovení o právu usazování
Článek 11
1. Hostitelský členský stát, který požaduje od svých státních příslušníků pro první přístup k některé z činností lékaře důkaz bezúhonnosti nebo dobré pověsti, přijme jako dostatečný důkaz ve vztahu ke státním příslušníkům členských států potvrzení prokazující splnění těchto podmínek bezúhonnosti nebo dobré pověsti vyžadovaných v uvedeném členském státě vydané příslušnými orgány členského státu původu nebo předchozího usazení.
2. Nepožaduje-li členský stát původu nebo posledního usazení pro přístup k dotyčné činnosti důkaz bezúhonnosti nebo dobré pověsti, může hostitelský členský stát požadovat od státních příslušníků členského státu původu nebo posledního usazení výpis z rejstříku trestů, nebo neexistuje-li, rovnocenný doklad vydaný příslušným orgánem členského státu původu nebo posledního usazení.
3. Dozví-li se hostitelský členský stát o závažných a konkrétních skutečnostech, ke kterým došlo mimo jeho území před zahájením činnosti dané osoby v tomto státě a které mohou ovlivnit přístup k dotyčné činnosti, může o tom uvědomit členský stát původu nebo posledního usazení.
Členský stát původu nebo posledního usazení prověří věrohodnost těchto skutečností. Příslušné orgány samy rozhodnou o povaze a rozsahu vyšetřování, které má být provedeno, a oznámí hostitelskému členskému státu důsledky, které z něj vyplývají pro potvrzení nebo doklady, které vydaly.
4. Členské státy zajistí důvěrnost předávaných informací.
Článek 12
1. Platí-li v hostitelském členském státě právní a správní předpisy, které se týkají zachovávání bezúhonnosti nebo dobré pověsti včetně ustanovení o kázeňských postizích v případě závažného profesního pochybení nebo odsouzení za trestný čin a které souvisejí s výkonem některé z činností lékaře, předá členský stát původu nebo posledního usazení hostitelskému členskému státu nezbytné informace o opatřeních nebo kázeňských postizích profesní nebo správní povahy, které byly přijaty vůči dotyčné osobě, a o trestních postizích týkajících se výkonu povolání v členském státě původu nebo posledního usazení.
2. Dozví-li se hostitelský členský stát o závažných a konkrétních skutečnostech, ke kterým došlo mimo jeho území před zahájením činnosti dané osoby v tomto státě a které mohou ovlivnit výkon dotyčné činnosti, může o tom uvědomit členský stát původu nebo posledního usazení.
Členský stát původu nebo posledního usazení prověří věrohodnost těchto skutečností. Příslušné orgány samy rozhodnou o povaze a rozsahu vyšetřování, které má být provedeno, a oznámí hostitelskému členskému státu důsledky, které z něj vyplývají pro informace, které byly předány podle odstavce 1.
3. Členské státy zajistí důvěrnost předávaných informací.
Článek 13
Článek 14
Článek 15
1. Řízení o přijetí oprávněné osoby k přístupu k některé z činností lékaře podle článků 11, 12 a 13 musí být skončeno co nejdříve a nejpozději tři měsíce po předložení veškerých dokladů týkajících se dotyčné osoby, aniž tím jsou dotčeny lhůty, které mohou vyplynout z případného odvolání podaného v závěru tohoto řízení.
2. V případech uvedených v čl. 11 odst. 3 a čl. 12 odst. 2 staví žádost o přezkum běh lhůty uvedené v odstavci 1.
Dotázaný členský stát musí odpovědět ve lhůtě tří měsíců.
Hostitelský členský stát po obdržení odpovědi nebo po uplynutí zmíněné lhůty pokračuje v řízení podle odstavce 1.
Článek 16
B. Zvláštní ustanovení o volném pohybu služeb
Článek 17
1. Požaduje-li některý členský stát od svých státních příslušníků pro přístup k některé z činností lékaře nebo pro její výkon povolení profesní organizace či sdružení nebo zapsání či členství v nich, osvobodí tento členský stát od této povinnosti státní příslušníky členských států pro případ poskytování služeb.
Oprávněná osoba poskytuje služby se stejnými právy a povinnostmi jako státní příslušníci hostitelského členského státu; zejména podléhá kázeňským opatřením profesní nebo správní povahy platným v tomto členském státě.
Pro tento účel a jako doplněk k prohlášení uvedenému v odstavci 2, které se týká poskytování služeb, mohou členské státy, aby umožnily užití kázeňských opatření platných na svém území, stanovit dočasnou automatickou registraci v profesní organizaci či sdružení či formální členství nebo zápis do seznamu za podmínky, že se tím nezpozdí ani nijak neztíží poskytování služeb a že to nepřinese poskytovateli služby dodatečné výdaje.
Přijme-li hostitelský členský stát opatření k provedení druhého pododstavce nebo se dozví o skutečnostech odporujících těmto ustanovením, neprodleně o tom uvědomí členský stát, v němž je oprávněná osoba usazena.
2. Hostitelský členský stát může stanovit, že oprávněná osoba musí učinit před příslušnými orgány předběžné prohlášení týkající se poskytování jejích služeb, pokud s výkonem těchto služeb bude spojen dočasný pobyt na jeho území.
V naléhavých případech může být toto prohlášení učiněno v co nejkratší době po poskytnutí služeb.
3. V souladu s odstavci 1 a 2 může hostitelský členský stát požadovat od oprávněné osoby předložení jednoho nebo několika dokladů obsahujících tyto údaje:
prohlášení uvedené v odstavci 2,
potvrzení osvědčující, že oprávněná osoba vykonává dotyčné činnosti v souladu se zákony členského státu, ve kterém je usazena,
potvrzení, že oprávněná osoba je držitelem jednoho nebo několika diplomů, osvědčení či jiných dokladů o dosažené kvalifikaci požadovaných pro poskytování dotyčných služeb a uvedených v této směrnici.
4. Doklad nebo doklady stanovené v odstavci 3 nesmějí být při předložení starší dvanácti měsíců.
5. Zbaví-li členský stát zcela nebo zčásti, dočasně nebo trvale některého ze svých státních příslušníků nebo státního příslušníka jiného členského státu usazeného na jeho území způsobilosti vykonávat některou z činností lékaře, zajistí podle okolností dočasné nebo trvalé odnětí potvrzení uvedeného v odst. 3 druhé odrážce.
Článek 18
C. Ustanovení společná pro právo usazování a volný pohyb služeb
Článek 19
Článek 20
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby umožnily oprávněným osobám získat informace o právní úpravě zdravotnictví a sociálního zabezpečení a popřípadě o pravidlech profesní etiky v hostitelském členském státě.
Pro tento účel mohou zřídit informační střediska, kde mohou oprávněné osoby získat nezbytné informace. Hostitelský členský stát může oprávněné osobě, která je v něm usazena, uložit povinnost tato střediska kontaktovat.
2. Členské státy mohou zřídit střediska uvedená v odstavci 1 při příslušných orgánech a subjektech, které určí.
3. Členské státy zajistí, aby si oprávněné osoby ve svém zájmu a v zájmu svých pacientů případně osvojily jazykové znalosti nezbytné k výkonu jejich odborné činnosti v hostitelském členském státě.
Článek 21
Článek 22
HLAVA III
KOORDINACE PRÁVNÍCH A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ČINNOSTI LÉKAŘŮ
Článek 23
1. Členské státy podmíní přístup k činnosti lékařů a její výkon získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství uvedených v přílohu A, které zaručují, že daná osoba během své odborné přípravy získala
a) přiměřené znalosti ve vědách, na kterých je lékařství založeno, a řádné pochopení vědeckých metod včetně zásad měření biologických funkcí, hodnocení vědecky prokázaných skutečností a analýzy údajů;
b) přiměřené znalosti anatomie, fyziologie a chování jedinců zdravých a nemocných a vztahů mezi zdravotním stavem člověka a jeho fyzickým a sociálním prostředím;
c) přiměřené znalosti klinických oborů a klinické praxe, které poskytují komplexní přehled o duševních a tělesných nemocech, dále znalost lékařství a jeho preventivní, diagnostické a terapeutické stránky a znalosti o reprodukci;
d) přiměřené klinické zkušenosti získané pod vhodným dohledem v nemocnicích.
2. Celková doba lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně šest let studia nebo 5500 hodin teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy.
3. Přijetí na tuto odbornou přípravu předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách v členském státě.
4. Pro zúčastněné osoby, které zahájily odbornou přípravu před 1. lednem 1972, může odborná příprava uvedená v odstavci 2 zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na vysokoškolské úrovni vykonanou pod dohledem příslušných orgánů v rámci řádné odborné přípravy.
5. Touto směrnicí není dotčena možnost členských států umožnit na svém území v souladu se svou právní úpravou přístup k činnostem lékaře a jejich výkon držitelům diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, které nezískali v některém členském státě.
6. Soustavné vzdělávání zajišťuje v souladu s úpravami v jednotlivých členských státech, že osoby, které ukončily studium, udržují své znalosti na úrovni pokroku v lékařství.
Článek 24
1. Členské státy dbají, aby odborná příprava vedoucí k získání diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství splňovala alespoň tyto podmínky:
a) zahrnuje řádné ukončení a potvrzení šestiletého studia v rámci oboru odborné přípravy podle článku 23, během nějž byly získány potřebné znalosti ve všeobecném lékařství;
b) zahrnuje teoretickou a praktickou výuku;
c) jedná se o řádné denní studium pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů v souladu s bodem 1 přílohy I;
d) probíhá ve vysokoškolském středisku, ve fakultní nemocnici nebo popřípadě v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty;
e) zahrnuje osobní účast lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.
2. Členské státy podmíní vydání diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství získáním některého diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství uvedených v článku 23. Vydání diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci v oboru dentální, orální a maxilofaciální chirurgie (základní vzdělávání lékařů a zubních lékařů) je mimo jiné podmíněno získáním některého z diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zubního lékaře uvedených článku 1 směrnice 78/687/EHS.
Článek 25
1. Aniž je dotčena zásada řádné odborné přípravy stanovená v čl. 24 odst. 1 písm. c) a dokud Rada nepřijme rozhodnutí podle odstavce 3, mohou členské státy povolit rozvolněnou odbornou přípravu za podmínek schválených příslušnými vnitrostátními orgány, není-li možné z doložených individuálních důvodů řádnou odbornou přípravu zajistit.
2. Rozvolněná odborná příprava musí být zajištěna v souladu s bodem 2 přílohy I a musí dosahovat kvalitativní úrovně řádné odborné přípravy. Tato úroveň nesmí být narušena ani rozvolněnou povahou odborné přípravy, ani výkonem výdělečné soukromé profesionální činnosti.
Rozvolněná odborná příprava nesmí způsobit zkrácení celkové délky specializované odborné přípravy.
3. Nejpozději do 25. ledna 1989 na základě přezkoumání daného stavu, na návrh Komise a s ohledem na možnost zachování rozvolněné odborné přípravy za určitých okolností, které přezkoumá pro každou odbornost zvlášť, rozhodne Rada, mají-li být odstavce 1 a 2 zachovány nebo změněny.
Rozvolněná odborná příprava odborných lékařů zahájená před 1. lednem 1983 může být dokončena v souladu s ustanoveními platnými před tímto dnem.
Článek 26
Článek 28
Článek 29
Přechodně a odchylně od čl. 24 odst. 2 se stanoví
a) pro Lucembursko a pouze pro lucemburské diplomy, na které se vztahuje zákon z roku 1939 o udělování akademických a vysokoškolských hodností, že vydání osvědčení odborného lékaře je podmíněno pouze získáním diplomu doktora lékařství, chirurgie a porodnictví vydaným státní zkušební komisí Lucemburska;
b) pro Dánsko a pouze pro diplomy lékaře vydané lékařskou fakultou dánské vysoké školy v souladu s vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 14. května 1970, že vydání dokladu odborného lékaře je podmíněno pouze získáním těchto diplomů.
HLAVA IV
ZVLÁŠTNÍ ODBORNÁ PŘÍPRAVA VE VŠEOBECNÉM LÉKAŘSTVÍ
Článek 30
Článek 31
1. Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství uvedená v článku 30 musí splňovat alespoň tyto podmínky:
a) přijetí závisí na řádném splnění nejméně šestiletého studia v rámci oboru odborné přípravy uvedeného v článku 23;
b) jedná se o řádné nejméně tříleté studium vykonávané pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů;
c) má spíše praktickou než teoretickou povahu; praktická výuka je zajištěna jednak nejméně po dobu šesti měsíců ve schválené nemocnici s vhodným vybavením a odděleními, a jednak nejméně po dobu šesti měsíců v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči; probíhá ve spolupráci s dalšími zdravotnickými zařízeními nebo strukturami, které se zabývají všeobecným lékařstvím; nicméně, aniž jsou tím dotčeny výše stanovené minimální délky výuky, může být praktická výuka v dalších zdravotnických zařízeních nebo strukturách zabývajících se všeobecným lékařstvím poskytována nejvýše po dobu šesti měsíců;
d) zahrnuje osobní účast lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech osob, s nimiž pracuje.
2. Pokud obor odborné přípravy uvedený v článku 23 zahrnuje i praktickou odbornou přípravu ve schváleném nemocničním zařízení s vhodným vybavením a službami pro všeobecné lékařství anebo v rámci schválené všeobecné lékařské praxe anebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči, může se doba uvedené odborné přípravy započítat do doby stanovené v odst. 1 písm. b), a to nejvýše v délce jednoho roku. Tuto možnost mají jen členské státy, ve kterých je k 1. lednu 2001 délka zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství dva roky.
Pokud Komise zjistí, že při uplatňování tohoto odstavce vznikají členskému státu vážné potíže se zřetelem k úrovni odborné přípravy uvedené v odst. 1 písm. b), požádá o stanovisko Výbor vyšších úředníků pro veřejné zdraví, zřízený rozhodnutím Rady 75/365/EHS(Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 19.) a uvědomí Evropský parlament a Radu. Komise předloží popřípadě Evropskému parlamentu a Radě návrhy, jejichž cílem je hlubší koordinace délky zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství.
3. Členské státy podmíní vydání diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, které osvědčují zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství, získáním některého z diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v přílohu A.
Článek 32
Zajišťoval-li členský stát ke dni 22. září 1986 odbornou přípravu ve všeobecném lékařství s využitím zkušeností z oboru všeobecného lékařství, které získal lékař ve vlastní ordinaci pod dohledem schváleného vedoucího stáže, může tento členský stát zachovat zkušebně tento druh odborné přípravy za podmínky, že
je v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 3,
jeho délka odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi délkou uvedenou v čl. 31 odst. 1 písm. b) a součtem délek stanovených v třetí odrážce tohoto článku,
zahrnuje alespoň část výuky ve schválené nemocnici s vhodným vybavením a odděleními a část výuky v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči; počínaje 1. lednem 1995 musí délka každé takové části činit nejméně šest měsíců.
Článek 33
Článek 34
1. Aniž je tím dotčena zásada řádné odborné přípravy uvedená v čl. 31 odst. 1 písm. b), mohou členské státy povolit vedle řádné odborné přípravy zvláštní rozvolněnou odbornou přípravu ve všeobecném lékařství, jsou-li splněny tyto zvláštní podmínky:
celková délka studia nesmí být z důvodu rozvolněné povahy odborné přípravy zkrácena,
týdenní délka rozvolněné odborné přípravy nesmí být kratší než 50 % týdenní délky řádné odborné přípravy,
rozvolněná odborná příprava musí zahrnovat určitý počet období řádné odborné přípravy, a to jak pro část odborné přípravy zajišťovanou v nemocnici, tak pro část odborné přípravy v rámci schválené lékařské praxe nebo ve schváleném středisku, v němž lékaři poskytují základní péči. Počet a trvání těchto období řádné odborné přípravy jsou stanoveny tak, aby umožnily odpovídající přípravu na skutečný výkon všeobecného lékařství.
2. Rozvolněná odborná příprava musí mít stejnou kvalitativní úroveň jako řádná odborná příprava. Je ukončena vydáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v článku 30.
Článek 35
1. Bez ohledu na přijaté předpisy o nabytých právech mohou členské státy vydat diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v článku 30 lékaři, který nesplnil odbornou přípravu uvedenou v článcích 31 a 32, ale který absolvoval jinou další odbornou přípravu doloženou diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem o dosažené kvalifikaci vydaným příslušnými orgány členského státu; členské státy však mohou vydat takový diplom, osvědčení nebo jiný doklad o dosažené kvalifikaci, pouze dokládá-li znalosti na úrovni kvalitativně rovnocenné úrovni znalostí dosažených odbornou přípravou uvedenou v článcích 31 a 32.
2. V předpisech, které přijmou v souladu s odstavcem 1, určí členské státy zejména rozsah další odborné přípravy, kterou uchazeč splnil, a rozsah jeho profesních zkušeností, které mohou nahradit odbornou přípravu uvedenou v článcích 31 a 32.
Členské státy mohou vydávat diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v článku 30, pouze získal-li uchazeč nejméně šestiměsíční zkušenost ve všeobecném lékařství v rámci všeobecné lékařské praxe nebo ve středisku, v němž lékaři poskytují základní péči, uvedených v čl. 31 odst. 1 písm. c).
Článek 36
1. Počínaje 1. lednem 1995 podmíní každý členský stát, s výhradou ustanovení o nabytých právech, výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci uvedených v článku 30.
Členské státy mohou nicméně od této podmínky osvobodit osoby, které se právě účastní zvláštní odborné přípravy ve všeobecném lékařství.
2. Každý členský stát určí nabytá práva. Za nabyté právo musí nicméně považovat právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v článku 30 všech lékařů, kteří mají toto právo ke dni 31. prosince 1994 na základě článků 1 až 20 a kteří jsou usazeni na území daného státu k tomuto dni s využitím článku 2 nebo čl. 9 odst. 1.
3. Každý členský stát může uplatňovat odstavec 1 před 1. lednem 1995 za podmínky, že každý lékař, který získal v jiném členském státu odbornou přípravu uvedenou článku 23, se může usadit na jeho území do 31. prosince 1994 a vykonávat svou činnost v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení s využitím článku 2 nebo čl. 9 odst. 1.
4. Příslušné orgány každého členského státu na požádání vydají lékařům, kterým náleží nabytá práva podle odstavce 2, osvědčení potvrzující právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci uvedených v článku 30.
5. Odstavcem 1 není dotčena možnost členských států umožnit na svém území v souladu s jejich právní úpravou výkon činností všeobecného lékaře v rámci systému sociálního zabezpečení osobám, které nejsou držiteli diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru lékařství a zvláštní kvalifikaci ve všeobecném lékařství získaných v členském státě, ale které jsou držiteli diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci prokazujících absolvování těchto druhů odborné přípravy nebo některého z nich ve třetích zemích.
Článek 37
1. Každý členský stát uznává pro výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v článku 30, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států ostatními členskými státy v souladu s články 31, 32, 34 a 35.
2. Každý členský stát uznává osvědčení uvedená v čl. 36 odst. 4 vydávaná státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a přiznává jim na svém území stejné účinky jako diplomům, osvědčením nebo jiným dokladům o dosažené kvalifikaci, které sám vydává a které umožňují výkon činností všeobecného lékaře v rámci jeho vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.
Článek 38
Článek 39
1. Aniž je dotčen článek 38, zajistí hostitelské členské státy, aby oprávněným osobám uvedeným v článku 37 bylo uznáno právo užívat jejich zákonný akademický titul nebo popřípadě jeho zkratku udělený členským státem původu nebo posledního usazení, a to v jazyce tohoto členského státu. Hostitelský členský stát může požadovat, aby tento titul byl doprovázen názvem a sídlem zařízení nebo zkušební komise, které jej udělily.
2. Je-li možné zaměnit akademický titul členského státu původu nebo posledního usazení s titulem, který platí v hostitelském členském státě a vyžaduje zde další odbornou přípravu, kterou oprávněná osoba nezískala, může tento hostitelský členský stát stanovit, že tato osoba bude používat svůj akademický titul členského státu původu nebo posledního usazení ve vhodné podobě, kterou hostitelský členský stát určí.
Článek 40
Článek 41
HLAVA V
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 42
Článek 42a
Článek 42b
Článek 42c
Článek 42d
Článek 43
Článek 44
Článek 44a
1. Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, je Komisi nápomocen Výbor vyšších úředníků pro veřejné zdraví, zřízený rozhodnutím 75/365/EHS(Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 19. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím 80/157/EHS (Úř. věst. L 33, 11.2.1980, s. 15).).
2. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci, případně hlasováním.
Stanovisko je uvedeno do zápisu; kromě toho má každý členský stát právo požádat, aby byl v tomto zápisu uveden jeho postoj.
Komise přihlíží co nejvíce ke stanovisku výboru. Sdělí výboru způsob, jakým vzala toto stanovisko na vědomí.
3. Použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES(Rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23).) s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.
Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.
4. Výbor přijme svůj jednací řád.
Článek 45
PŘÍLOHA I Charakteristika řádné a rozvolněné odborné přípravy odborných lékařů uvedených v čl. 24 odst. 1 písm. c) a článku 25
1. Řádná odborná příprava odborných lékařů
Tato odborná příprava probíhá na zvláštních místech schválených příslušnými orgány.
Zahrnuje účast na veškerých lékařských činnostech oddělení, kde odborná příprava probíhá, včetně služeb, aby uchazeč o odborné vzdělání věnoval této praktické a teoretické výuce svou veškerou profesionální činnost během celého pracovního týdne a po celý rok v souladu s pravidly stanovenými příslušnými orgány. Z tohoto důvodu je výkon této činnosti příslušně odměňován.
Odborná příprava může být přerušena z důvodů, jako je vojenská služba, vědecký výzkum, těhotenství nebo nemoc. Přerušení nesmí celkovou délku odborné přípravy zkrátit.
Tato odborná příprava splňuje stejné požadavky jako řádná odborná příprava, od které se liší pouze možností omezit účast na lékařských činnostech na dobu dosahující nejméně poloviny doby uvedené v bodě 1 druhém pododstavci.
Příslušné orgány zajistí, aby celková délka a úroveň rozvolněné odborné přípravy odborných lékařů nebyla nižší než délka a úroveň řádné odborné přípravy.
Za rozvolněnou odbornou přípravu náleží příslušná odměna.
1. Řádná odborná příprava odborných lékařů
2. Rozvolněná odborná příprava odborných lékařů
PŘÍLOHA II Dny, od kterých některé členské státy zrušily právní a správní předpisy týkající se vydávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v čl. 9 odst. 7
PŘÍLOHA III
Část A Seznam zrušených směrnic (uvedených v článku 44)
1.směrnice 75/362/EHS
2.směrnice 75/363/EHS
a jejich pozdější změny:
| — směrnice 81/1057/EHS: | týká se pouze odkazů v článku 1 na ustanovení zrušených směrnic 75/362/EHS a 75/363/EHS |
| — směrnice 82/76/EHS | |
| — směrnice 89/594/EHS: | pouze články 1 až 9 |
| — směrnice 90/658/EHS: | pouze čl. 1 odst. 1 a 2 a článek 2 |
směrnice 86/457/EHS
| Směrnice | Konečný termín provedení |
|---|---|
| 75/362/EHS (Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 1) | 20. prosince 1976 |
| 81/1057/EHS (Úř. věst. L 385, 31.12.1981, s. 25) | 30. června 1982 |
| 75/363/EHS (Úř. věst. L 167, 30.6.1975, s. 14) | 20. prosince 1976 |
| 82/76/EHS (Úř. věst. L 43, 15.2.1982, s. 21) | 31. prosince 1982 |
| 89/594/EHS (Úř. věst. L 341, 23.11.1989, s. 19) | 8. května 1991 |
| 90/658/EHS (Úř. věst. L 353, 17.12.1990, s. 73) | 1. července 1991 |
| 86/457/EHS (Úř. věst. L 267, 19.9.1986, s. 26) | 1. ledna 1985 |
PŘÍLOHA IV
| Tato směrnice | směrnice 75/362/EHS | směrnice 75/363/EHS | směrnice 86/457/EHS | směrnice 81/1057/EHS | směrnice 89/594/EHS | směrnice 82/76/EHS |
|---|---|---|---|---|---|---|
| článek 1 | články 1 a 24 | |||||
| článek 2 | článek 2 | |||||
| přílohu A | článek 3 | |||||
| článek 4 | článek 4 | |||||
| článek 5 | článek 5 | |||||
| článek 4 | článek 6 | |||||
| článek 6 | článek 7 | |||||
| článek 8 | článek8 | |||||
| článek 9 odst. 1 | článek 9 odst. 1 | článek 1 | ||||
| článek 9 odst. 2 | článek 9 odst. 2 | článek 1 | ||||
| článek 9 odst. 3 | článek 9a odst. 1 | |||||
| článek 9 odst. 4 | článek 9a odst. 2 | |||||
| článek 9 odst. 5 | článek 9 odst. 3 | |||||
| článek 9 odst. 6 | článek 9 odst. 1 | |||||
| článek 9 odst. 7 | článek 9 odst. 2 | |||||
| článek 10 | článek 10 | |||||
| článek 11 | článek 11 | |||||
| článek 12 | článek 12 | |||||
| článek 13 | článek 13 | |||||
| článek 14 | článek 14 | |||||
| článek 15 | článek 15 | |||||
| článek 16 | článek 15a | |||||
| článek 17 | článek 16 | |||||
| článek 18 | článek 17 | |||||
| článek 19 | článek 18 | |||||
| článek 20 | článek 20 | |||||
| článek 21 | článek 21 | |||||
| článek 22 | článek 22 | |||||
| článek 23 | článek 1 | |||||
| článek 24 | článek 2 | |||||
| článek 25 odst. 1 | článek 3 odst. 1 | |||||
| článek 25 odst. 2 | článek 3 odst. 2 | |||||
| článek 25 odst. 3 první pododstavec | článek 3 odst. 3 první pododstavec | |||||
| článek 25 odst. 3 druhý pododstavec | článek 14 | |||||
| článek 26 | článek 4 | |||||
| článek 26 | článek 5 | |||||
| článek 28 | článek 7 | |||||
| článek 29 | článek 8 | |||||
| článek 30 | článek 1 | |||||
| článek 31 | článek 2 odst. 1, 2, 3 | |||||
| článek 32 | článek 3 | |||||
| článek 33 | článek 4 | |||||
| článek 34 | článek 5 | |||||
| článek 35 | článek 6 | |||||
| článek 36 | článek 7 | |||||
| článek 37 | článek 8 | |||||
| článek 38 | článek 9 | |||||
| článek 39 | článek 10 | |||||
| článek 40 | článek 11 | |||||
| článek 41 | článek 12 odst. 2 | |||||
| článek 42 | článek 23 | článek 2 odst. 4 | ||||
| článek 43 | článek 26 | článek 10 | ||||
| článek 44 | ||||||
| článek 45 | článek 27 | |||||
| příloha I | ||||||
| příloha II | příloha |
PŘÍLOHA A Názvy diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci | Osvědčení doplňující doklad |
|---|---|---|---|
| Belgique/ België/ Belgien |
| ||
| България | Диплома за висше образование на образователно-квалификационна степен магистър по Медицина и професионална квалификация Магистър-лекар | Медицински факултет във Висше медицинско училище (Медицински университет, Висш медицински институт в Република България) | |
| Česká republika | Diplom o ukončení studia ve studijním programu všeobecné lékařství (doktor medicíny, MUDr.) | Lékářská fakulta univerzity v České republice | Vysvědčení o státní rigorózní zkoušce |
| Danmark | Bevis for bestået lægevidenskabelig embedseksamen | Medicinsk universitetsfakultet |
|
| Deutschland |
| Zuständige Behörden |
|
| Eesti | Diplom arstite aduse õppekava läbimise kohta | Tartu Ülikool | |
| Eλλάς | Πτυχίο Ιατρικής |
| |
| España | Título de Licenciado en Medicina y Cirugía | Ministerio de Educación y Cultura/ El rector de una Universidad | |
| France | Diplôme d'État de docteur en médicine | Universités | |
| Ireland | Primary qualification | Competent examining body | Certificate of experience |
| Italia | Diploma di laurea in medicina e chirurgia | Università | Diploma di abilitazione all'esercizio della medicina e chirurgia |
| Κύπρος | Πιστοποιητικό Εγγραφής Ιατρού | Ιατρικό Συμβούλιο | |
| Latvija | ārsta diploms | Universitātes tipa augstskola | |
| Lietuva | Aukštojo mokslo diplomas, nurodantis suteiktą gydytojo kvalifikaciją | Universitetas | Internatūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą medicinos gydytojo profesinę kvalifikaciją |
| Luxembourg | Diplôme d'Etat de docteur en médicine, chirurgie et accouchements | Jury d'examen d'Etat | Certificat de stage |
| Magyarország | Általános orvos oklevél (doctor medicinae universae, abbrev.: dr. med. univ.) | Egyetem | |
| Malta | Lawrja tà Tabib tal-Mediċina u l-Kirurġija | Università tà Malta | Certifikat tà reġistrazzjoni maħruġmill-Kunsill Mediku |
| Nederland | Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd artsexamen | Faculteit Genneskunde | |
| Österreich |
|
| |
| Polska | Dyplom ukończenia studiów wyższych na kierunku lekarskim z tytułem „lekarza“ | 1. Akademia Medyczna2. Uniwersytet Medyczny | Lekarski Egzamin Państwowy |
| Portugal | Carta de Curso de licenciatura em medicina | Universidades | Diploma comprovativo da conclusão do internato geral emitido pelo Ministério da Saúde |
| România | Diplomă de licență de doctor medic | Universități | |
| Slovenija | Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor medicine / doktorica medicine“ | Univerza | |
| Slovensko | Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor medicíny“ („MUDr.“) | Vysoká škola | |
| Suomi/Finland | Lääketieteen lisensiaatin tutkinto / medicine licentiatexamen |
| Todistus lääkärin perusterveydenhuollon lisäkoulutuksesta / examensbevis om tilläggsutbildning för läkare inom primärvården |
| Sverige | Läkarexamen | Universitet | Bevis om praktisk utbildning om utfärdas av Socialstyrelsen |
| United Kingdom | Primary qualification | Competent examining body | Certificate of experience |
1. De universiteiten/les universités
2. De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap/le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française
3. Collegium Medicum Uniwersytetu Jagiellońskiego
4. Tampereen yliopisto
5. Turun yliopisto
PŘÍLOHA B Názvy diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci odborných lékařů
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci | Osvědčení doplňující doklad |
|---|---|---|---|
| Belgique/ België/ Belgien | Bijzondere beroepstitel van geneesheer-specialist/ Titre professionnel particulier de médicin spécialiste | Minister bevoegd voor Volksgezondheid/Ministre de la Santé publique | |
| България | Свидетелство за призната специалност | Медицински университет, Висш медицински институт или Военномедицин-ска академия | |
| Česká republika | Diplom o specializaci | Ministerstvo zdravotnictví | |
| Danmark | Bevis for tilladelse til at betegne sig som speciallæge | Sundhedsstyrelsen | |
| Deutschland | Fachärztliche Anerkennung | Countryesärztekammer | |
| Eesti | Residentuuri lõputunnistus eriarstiabi erialal | Tartu Ülikool | |
| Eλλάς | Τίτλος Ιατρικής Ειδικότητας | ||
| España | Título de Especialista | Ministerio de Educación y Cultura | |
| France |
|
| |
| Ireland | Certificate of Specialist doctor | Competent authority | |
| Italia | Diploma di medico specialista | Università | |
| Κύπρος | Πιστοποιητικό Αναγνώρισης Ειδικότητας | Ιατρικό Συμβούλιο | |
| Latvija | „Sertifikāts“- kompetentu iestāžu izsniegts dokuments, kas apliecina, ka persona ir nokārtojusi sertifikācijas eksāmenu specialitātē | Latvijas Ārstu biedrība Latvijas Ārstniecības personu profesionālo organizāciju savienība | |
| Lietuva | Rezidentūros pažymėjimas, nurodantis suteiktą gydytojo specialisto profesinę kvalifikaciją | Universitetas | |
| Luxembourg | Certificat de médecin spécialiste | Ministre de la Santé publique | |
| Magyarország | Szakorvosi bizonyítvány | Az Egészségügyi, Szociális és Családügyi Minisztérium illetékes testülete | |
| Malta | Ċertifikat ta' Speċjalista Mediku | Kumitat ta' Approvazzjoni dwar Speċjalisti | |
| Nederland | Bewijs van inschrijving in een Specialistenregister |
| |
| Österreich | Facharztdiplom | Österreichische Ärztekammer | |
| Polska | Dyplom uzyskania tytułu specjalisty | Centrum Egzaminów Medycznych | |
| Portugal |
|
| |
| România | Certificat de medic specialist | Ministerul Sănătății Publice | |
| Slovenija | Potrdilo o opravljenem specialističnem izpitu | 1. Ministrstvo za zdravje2. Zdravniška zbornica Slovenije | |
| Slovensko | Diplom o špecializácii | Slovenská zdravotnícka univerzita | |
| Suomi/ Finland | Erikoislääkärin tutkinto / specialläkarexamen |
| |
| Sverige | Bevis om specialkompetens som läkare, utfärdat av Socialstyrelsen | Socialstyrelsen | |
| United Kingdom | Certificate of Completion of specialist training | Competent authority |
1. Νομαρχιακή Αυτοδιοίκηση
2. Νομαρχία
3. Certificat d'etudes spéciales de médecine
4. Diplôme d'etudes spécialisées ou spécialisation complémentaire qualifiante de médecine
1. 3. 4. Universités
5. Turun yliopisto
PŘÍLOHA C Názvy oborů odborné přípravy odborných lékařů
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci |
|---|
1. Iατρική Βιoπαθoλoγία
2. Μικρoβιoλoγία